Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.

IV. volební období.

7. zasedání.

Tisk 713.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ......................

kterým se uvádějí pro území Podkarpatské Rusi v platnost některé zákony školské.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Pro území Podkarpatské Rusi uvádějí se v platnost:

a) § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., jímž se upravuje správa školství;

b) pro zemi Slovenskou platící ustanovení zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských, ve znění zákona

ze dne 26. června 1937, č. 176 Sb. z. a n., s těmito změnami:

1. Snížení největšího počtu dětí ve škole jednotřídní na 50 žáků a ve třídách ostatních škol obecných na 60 žáků nastane podle § 5; odst. 1 od počátku školního roku 1940/41. Do té doby platí o největším počtu dětí v jedné třídě dosud platná ustanovení.

2. Lhůta, uvedená v § 7, odst. 1, se končí na území Podkarpatské Rusi koncem školního roku 1949/50.

3. Lhůta, uvedená v § 12, odst. 2, se počíná na území Podkarpatské Rusi od počátku školního roku, který následuje po vyhlášení tohoto zákona.

§ 2.

Zákon ze dne 27. května 1919, č. 293 Sb. z. a n., o změně platnosti ustanovení o středních školách na Slovensku, platí i v území Podkarpatské Rusi, a to od počátku své účinnosti.

§ 3.

(1) Přepisy uvedené v § 1 nabývají účinnost pro území Podkarpatské Rusi dnem účinnosti tohoto zákona.

(2) Zároveň pozbývají v území Podkarpatské Rusi platnosti ustanovení všech školských zákonů z doby před 28. říjnem 1918 o předmětech, které jsou upraveny v předpisech, jež se podle § 1 uvádějí pro toto území v platnost, pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví, nebo se z něho jinak nepodává.

(3) Tento zákon platí s výhradou toho, co o příslušnosti sněmu Podkarpatské Rusi stanoví § 3, odst. 4 ústavní listiny.

§ 4.

Tento zákon nabývá účinnosti počátkem školního roku, který následuje po jeho vyhlášení; provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

K § 1.

Přehlížíme-li jednotlivé zákony Československé republiky o národním školství z doby po 28. říjnu 1918 po stránce jejich místní platnosti ve vztahu k území Podkarpatské Rusi, shledáváme, že se v naší zákonodárné praksi jeví po této stránce zřetelně trojí období.

1. V době od 28. října 1918 až do vydání ústavní listiny tehdejší zákonodárce (Národní výbor, Národní shromáždění t. zv. revoluční) buď stanovil meze místní platnosti zákona výslovně a přímo (na př: v zákoně č. 189/1919 Sb. z. a n.) nebo nepřímo (na př. v zákoně č. 205/1919 Sb. z. a n.) tím, že novelisoval určitý předpis starší, platný jen pro část republiky (v daném příkladě § 48 rakouského říšského zákona školského platného jen pro země české).

V řadě zákonů však místní meze jejich platnosti vůbec stanoveny nebyly (na př. v zákonech č. 470/1919, 455/1919, 605/ 1919, 103/1920 Sb. z. a n. ). V těchto případech nutno tedy souditi, že takové zákony měly platiti a platí pro celé státní území, tedy i pro Podkarpatskou Rus, jakožto nedílnou součást jednotné a nedílné Československé republiky, ač neukázalo-li se v administrativní praksi při provádění zákona a při jeho výkladu z jiných zvláštních okolností, že přece jen jest místní platnost zákona omezena toliko na část státního území. Tak na př. uznal Nejvyšší správní soud nálezem č. Boh. 3727/1924, že zákon č. 455/1919 Sb. z. a n. neplatí v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.

2. V době od vydání ústavní listiny asi v prvých dvou létech zákonodárce stál zřejmě na stanovisku, že se zákonodárná moc Národního shromáždění vůči Podkarpatské Rusi má omeziti jen na takové věci, které nejsou podle § 3, odst. 4, ústavní listiny výslovně vyhrazeny zákonodárné působnosti sněmu Podkarpatské Rusi. Proto také bylo z platnosti dvou důležitých školských zákonů z této doby výslovně vyloučeno území Podkarpatské Rusi. Jsou to zákon o úpravě školské správy č: 292/1920 Sb. z. a n. a tak zvaný malý školský zákon č. 226/1922 S.b. z. a n.

K nim přistupuje ještě neméně důležitý zákon ze dne 14. dubna l920, č. 276 Sb. z. a n., o učitelských zkouškách, který sice neobsahuje výslovného ustanovení o tom, že by se na Podkarpatskou Rus nevztahoval, ale při němž z nadpisu i tekstu je zřejmé, že platí jen pro "Slovensko", kterýmžto názvem po vydání ústavní listiny nelze zajisté rozuměti i Podkarpatskou Rus.

3. V době od roku 1922, když se stalo zřejmým, že lze ztěží očekávati brzké ustavení sněmu Podkarpatské Rusi a že by za tohoto stavu věci bylo škodlivým i pro zájmy této země a jejího obyvatelstva, kdyby se zastavila jakákoli činnost na poli zákonodárství, jež má býti vyhrazeno sněmu Podkarpatské Rusi, počínají se v těchto oborech správy vyskytovati zákony Národního shromáždění, které mají prozatímní platnost i pro Podkarpatskou Rus. Tato platnostní normace se v nich obyčejně uvádí slovy:

"Zákon tento platí též na území Podkarpatské Rusi, dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti neustanoví jinak." Ze zákonů o národním školství náleží do této skupiny zákonů zákon ze dne 24. května 1929, č. 86 Srb. z. a n., o pomocných školách (třídách), a zákon ze dne 23. prosince 1935, č. 233 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě.

Z doby ad 2 uvedené chybí v soustavě zákonů o národním školství vůči Slovensku na-Podkarpatské Rusi tři důležité články:

a) zákon č. 292/1920 Sb. z: a n. o správě školství,

b) zákon č. 276/1920 Sb. z. a n. o učitelských zkouškách,

c) zákon č. 226/1922 Sb. z. a n., t. zv. malý školský zákon.

A. K zákonu č. 292/1920. Sb. z. a n. se uvádí:

Ze zákona č. 292/1920 S'b. z. a n. uvádí se v platnost pro zemi Podkarpatoruskou toliko § 1, který stanoví, že státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychovávání a vyučování a dozor k němu a že tuto správu vykonává stát ministerstvem školství a národní osvěty, pokud se týče ministerstvem zemědělství. Totéž se stalo pro Slovensko vládním nařízením č. 25/1925 Sb. z. a n. Jinak tento zákon ani již nemůže býti v platnost uveden po změně někdejšího župního zřízení podle zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., takže bude potřebí provésti novou jednotnou úpravu organisace školské správy novým zákonem, jehož osnova jest předmětem meziministerského řízení.

B. K zákonu č. 276/1920 Sb. z. a n. se uvádí:

Tento zákon o platnosti ustanovení o zkouškách učitelské způsobilosti na Slovensku není již třeba uváděti v platnost pro Podkarpatskou Rus, ježto zákonná ustanovení o zkouškách učitelské způsobilosti pro obecné a měšťanské školy v zemích České, Moravskoslezské a Slovenské byla již uvedena v platnost také pro zemi Podkarpatoruskou vládním nařízením ze dne 9. července 1936, č. 214 Sb. z. a n., vydaným podle zmocňovacího zákona.

C. K zákonu č. 226/1922 Sb. z. a n. se uvádí:

Z tohoto zákona se doporučuje uvésti i pro Podkarpatskou Rus v platnost všechna jeho ustanovení se změnou lhůt v §§ 5, 7 a12 vzhledem k opožděnému uvedení jeho v platnost pro Podkarpatskou Rus.

Účelnost tohoto opatření jest dána zřetely, unifikačními. Podkarpatská Rus srůstá od doby svého připojení k Československé republice postupně stále více se zeměmi západnějšími jak hospodářsky, tak zejména i kulturně. V zájmu země a jejího obyvatelstva i v zájmu celého státu jest, aby toto srůstání nebylo ani po stránce kulturní brzděno tím, že se v zemi Podkarpatskoruské budou dále udržovati v oboru elementárního vzdělání nejširších vrstev lidových poměry odchylné od poměrů na západě republiky. Lid Podkarpatské Rusi musí býti účasten vymožeností v organisaci elementárního vyučování, jichž se staly země české účastnými podle zákona č. 226/1922 Sb. z. a n. již před 16 lety, Slovensko pak většinou také od této doby, nejpozději však od počátku školního roku 1927/28 (podle § 12 zákona), pokud se týče od počátku školního roku 1932/33 (podle §§ 5 a 6 zákona).

Finanční dosah § 1 návrhu.

Pokud jde o zákon č. 226/1922~S~b. z. a n., mohly by míti v něm finanční dosah pro školství v Podkarpatské Rusi:

a) §§ 5 a 6, kterými se upravuje maximální počet žáků v jednotlivých třídách školních.

b) § 11, kterým se stanoví osmiletá školní povinnost.

Obě tato ustanovení mají zajisté normálně za následek rozmnožení počtu školních tříd a tím i vzrůst nákladu věcného i osobního.

Ministerstvo školství a národní osvěty dalo podrobně vyšetřiti, o kolik tříd by bylo nutno rozšířiti národní školy na Podkarpatské Rusi, kdyby uvedené §§ nabyly platnosti na Podkarpatské Rusi v tomto školním roce. Výsledek tohoto šetření je tento:

ad a) Uvedení v platnost § 5 mělo by za následek rozšíření obecných škol (státních i nestátních) o 169 tříd. To by znamenalo zvýšení osobního nákladu, který hradí stát, as o 1,552.800 Kč (141 tříd na státních školách po 10.000 Kč a 28 tříd na nestátních školách po 5.100 Kč). Se zřením k nepříznivé finanční situaci státu odkládá se snížení největšího počtu dětí na jednu třídu podle tohoto § až na počátek školního roku 1940/41. Odklad je odůvodněn také velikým nedostatkem učeben pro obecné školy na Podkarpatské Rusi v nynější době, jehož odstranění bude vyžadovati delší doby. Do té doby bude platiti dosavadní předpis § 34 zák. čl. XXXVIII/1868, t. j. největší počet dětí pro 1 učitele zpravidla 80, výjimky však budou možné zejména, jsou-li učebny malé.

Uvedení v platnost § 6 nebude činiti žádných obtíží a nebude znamenati žádného zvýšení nákladu, poněvadž podle § 70 zák. čl. .XXXVIII/1868, dosud platného na Podkarpatské Rusi, nejvyšší počet dětí na třídu měšťanské školy je 50, tedy méně než podle § 6 zákona, který se má uvésti v platnost.

ad b) Počet tříd podle § 11 (zavedením osmileté docházky) se nezvýší, protože osmiletá školní docházka byla již via facti na Podkarpatské Rusi do důsledku provedena.

§ 1 tohoto návrhu zákona neznamená tedy až do 1. září 1940 žádného zvýšení nákladu, který by měl hraditi stát. Náklad, který potom vznikne, bude zajištěn rozpočtově.

K § 2.

Zákonem č. 293/1919 Sb. z, a n. nabyly na Slovensku platnosti předpisy, platné v zemích českých o učebných osnovách, školních knihách, přijímání žáků, zkoušení a klasifikaci, školních prázdninách, zkouškách dospělosti, služebním poměru učitelstva a pod. i pro učitelské ústavy, čímž byla provedena zásadně unifikace předpisů o vzdělání učitelů na učitelských ústavech.

Dosud se mělo za to, že zákon č. 293/ 1919 Sb. z. a n. platí i na Podkarpatské Rusi, ježto v době jeho vydání země Podkarpatoruská po právu ještě neexistovala a území nynější Podkarpatské Rusi, pokud bylo pod svrchovaností Československého státu, patřilo ke Slovensku. Na př. zákon č. 64/1918 Sb. z. a n. o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku měl v § 13 ustanoveni., že se vztahuje na celé ono území bývalého království Uherského, které vláda Československé republiky do své správy vezme.

Leč v poslední době byly vyslovený pochybnosti, zda zákon č. 293/1919 Sb. z. a n. skutečně platí i v zemi Podkarpatoruské, ježto se týká podle slovného znění (v nadpisu i tekstu) jen středních škol a ústavů rovnocenných na Slovensku a není v něm podobného ustanovení jako v § 13 zák. č. 64/1918 Sb. z. a n.

Aby byly odstraněny tyto pochybnosti, podává se v § 2 autentický výklad, že zákon ten platí i na území Podkarpatské Rusi, a to od počátku své účinnosti.

Žádný vyšší náklad z § 2 nemůže vzniknouti, ježto se zákon č. 293/1919 Sb. z. a n. na Podkarpatské Rusi skutečně provádí od počátku. - - -

Poznamenává se, že guvernér Podkarpatské Rusi souhlasí s navrženým, zákonem.

V Praze dne 9. června 1938.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.