Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.
IV. volební období.
6. zasedání.
Tisk 670.
Překlad.
Interpelace
senátora L. Franka
na pana ministerského předsedu
o neuspokojivé odpovědi pana ministra vyučování na interpelaci tisk 545/11 stran přiškolení a odnárodňování německých dětí v českých menšinových školách.
V interpelaci na pana ministra školství tisk 545/11 bylo v podrobném výkaze žáků 30 českých menšinových škol ze 6 okresů kraje VIII vytýkáno, že se v těchto školách mezi 765 školními dítkami nalézá jen 247 dětí české, naproti tomu 495 dětí německé národnosti, kdežto 23 dětí pochází ze "smíšených" manželství anebo jest jiné národnosti. Položena. tudíž otázka 1. jak lze vysvětliti rozpor tohoto stavu se známým tvrzením pana ministra školství na pařížském kongresu pedagogů r. 1937, "že se v Československu každému dítěti dostává podle zásad Komenského v prvopočáteční škole vyučování v jeho jazyku".
Odpovědi na tuto otázku se pan ministr školství ve své odpovědi na interpelaci tisk 647/4 úplně vyhnul. Tato odpověď na interpelaci zabývala se naopak zprvu mylnými domněnkami o původu materiálu pro interpelaci (tento materiál získán byl zevrubným šetřením na místě samém) a vyslovila pak všeobecné tvrzení, že číselné údaje této interpelace jsou nesprávné. Odpověď pana ministra však z neznámých důvodů opomenula proti podrobným a konkretním číslicím žáků z 30 zmíněných menšinových škol v interpelaci postaviti na rovněž konkretní důkaz stejně konkretní výkaz školními úřady vyšetřených číslic žáků.
Rovněž námitky odpovědi na interpelaci proti tomu, že se přiškolení německých dítek do uvedených českých menšinových škol děje vykonáváním jistého nátlaku, nejsou dotvrzeny konkretními údaji o konaném šetření. Bylo by žádoucí zvěděti, ve kterých případech ze 495 případů konala se skutečně objektivní šetření v této příčině a jakým způsobem; neboť mohla by se zde zase znovu prokázati známá skutečnost, že si chudí, nuzní a ustaraní lidé vůči českým úředním orgánům a četníkům většinou neodváží vznášeti žaloby, poněvadž se musejí obávati, že utrpí škody, jimiž bylo již vyhrožováno.
Že však zde ve skutečnosti jde v převážné většině případů o organisovaný lov duší, seznává nejen soukmenovec, jenž požívá důvěry takovýchto rodičů, z jejich stížností, nýbrž může každý objektivní pozorovatel seznati s určitostí již z té okolnosti, že se takoví rodičové nalézají dílem v poměru odvislosti od státních a českých míst, podniků a zaměstnavatelů a že se jiná část zase nalézá v mimořádné tísni, pro kterou tito lidé pak podlehnou slibům materiálních výhod v případě přiškolení svých dítek do české menšinové školy.
Pokud jde o ryze číselné údaje o žácích, jsou třeba jisté nesrovnalosti možny asi tím, že v době mezi podáním (18./8. 1937) a zodpověděním (2./2. 1938) interpelace, zejména počátkem nového školního roku, nastaly jisté změny ve stavu žáků anebo způsobeny byly školními úřady, jak se tak na příklad stalo také v případě obce Drmoul, projednávaném v interpelaci na pana ministerského předsedu tisk 648/3. Je také možno, že stran posuzování dětí z t. zv. "smíšených manželství" je zde různost názorů mezi šetřením, jehož použili interpelanti, a šetřením českých školních inspektorů, učitelů a četníků.
Všechny vytáčky však nemohou vyvrátiti nepopíratelnou skutečnost, že ve zmíněných českých menšinových školách převážné procento žáků jsou německé dítky, jejichž přiškolení za určitého nátlaku a při methodách lovu duší porušuje nejen zásady Komenského, nýbrž především smlouvy o ochraně menšin, § 134 ústavy a konečně § 1 školského zákona 189/1919 samotného, který výslovně stanoví, že vyučovacím jazykem veřejných obecných škol musí býti mateřský jazyk dětí.
Proto byl v interpelaci tisk 545/11 panu ministru školství kladen 2. dotaz, zda chce vytýkané přiškolení německých dětí do těchto českých škol co nejrychleji odstraniti a vzíti k odpovědnosti podřízené školní orgány, kteří tomuto odnárodňování napomáhají.
Pan ministr školství však na to tiskem 647/4 odpověděl, že nemá důvodu k požadovaným opatřením. Projevil tím, že vytýkaný stav schvaluje a ocitl se sám v rozporu se zásadami Komenského, se smlouvami o ochraně menšin, s § 134 ústavy a se školským zákonem.
Na základě, těchto skutečnosti táží se podepsaní pana ministerského předsedy, zdali jest ochoten
1. Vybídnouti pana ministra školství k odstoupení od jeho úřadu anebo připamatovati mu přiměřeně povinnost zachovávati ústavu, zákony a obzvláště jeho kulturní povinnosti jako ministra národní osvěty vůčí všem národním skupinám ve státě?
2. postarati se o to, aby ve školství zjednán byl bezodkladně stav odpovídající ústavě, zákonu a kulturnímu stavu státu?
Naléhavost interpelace je dána tím, že další takovéto jednání pana ministra školství a další trvání takovýchto protizákonných a protikulturních poměrů znamená těžké poškození nečeských skupin lidu ve státě.
V Praze dne 21. března 1938.
Frank,
Bartl, Liehm, Bock, dr Brass, Patzak, Enhuber, Krczal, dr Szilassy, Füssy, Maixner, Garlik, Krommer, dr Turchányi, Hokky, Fritsch, dr Pajor, Keil, W. Müller, Schmidt, Pfrogner, Werner, Schösser, Stellwag, Schrammel, dr Tischer, Tschakert, Ing. Weller.
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.
IV. volební období.
6. zasedání.
Tisk 670.
Původní znění.
Interpellation
des Senators Ludwig Frank
an den Herrn Ministerpräsidenten
wegen unbefriedigender Beantwortung der Interpellation Druck 545/11 durch den Herrn Unterrichtsminister betreffend Einschulung und Entnationalisierung deutscher Kinder in čechischen Minderheitsschulen.
Mit der Interpellation Druck 545/11 an den Herrn Schulminister wurde in einer detaillierten Zusammenstellung der Schüler von 30 čechischen Minderheitsschulen aus 6 Bezirken des Kreises VIII gerügt, daß in diesen Schulen unter 765 Schulkindern sich nur 247 čechischer, dagegen 495 Kinder deutscher Volkszugehörigkeit befinden, während 23 Kinder aus "gemischten" Ehen stammen oder anderer Volkszugehörigkeit sind. Es wurde daher 1. angefragt, wie der Widerspruch dieses Zustandes mit der bekannten Behauptung des Herrn Schulministers anläßlich des Pariser Pädagogenkongresses 1937, "daß in der Čechoslovakei jedes Kind in der Elementarschule Unterricht in seiner Sprache nach den Grundsätzen Komenskýs genieße", zu erklären sei.
Der Beantwortung dieser Anfrage ist der Herr Schulminister in seiner Interpellationsbeantwortung Druck 647/4 vollkommen ausgewichen. Diese Interpellationsbeantwortung hat sich vielmehr zuerst mit irregehenden Vermutungen, über die Herkunft des Interpellationsmaterials beschäftigt (dieses Material wurde durch gründliche Erhebungen an Ort und Stelle gewonnen) und hat dann die allgemeine Behauptung aufgestellt, daß die zahlenmäßigen Angaben dieser Interpellation unrichtig seien. Die Antwort des Herrn Ministers aber hat es aus unbekannten Gründen unterlassen, den in der Interpellation enthaltenen detaillierten und konkreten Schülerzahlen von den 30 behandelten Minderheitsschulen eine ebensolche konkrete Zusammenstellung der schulamtlich ermittelten Schülerzahlen zum ebenso konkreten Beweise gegenüberzustellen.
Auch die Einwände der Interpellationsbeantwortung dagegen, daß die Einschulung der deutschen Kinder in die bezeichneten čechischen Minderheitsschulen unter Ausübung bestimmter Druckmaßnahmen erfolgte, erscheinen nicht durch konkrete Angaben über die gepflogenen Erhebungen konkretisiert. Es wäre wissenswert, in welchen von den 495 Fällen tatsächlich objektive Erhebungen in dieser Hinsicht und in welcher Weise stattfanden; denn es könnte hier wiederum aufs neue die bekannte Tatsache erwiesen werden, daß arme, notleidende und besorgte Leute den čechischen Amtsorganen und Gendarmen gegenüber meist keine Anklagen zu erheben wagen, weil sie befürchten müssen, dann die bereits angedrohten Schäden zu erleiden.
Daß es sich hier jedoch in der Tat in der überwiegenden Mehrzahl der Fälle um einen organisierten Seelenfang handelt, entnimmt nicht nur der das Vertrauen solcher Eltern genießende Volksgenosse deren Klagen, sondern kann jeder objektive Beobachter schon aus dem Umstande mit Gewißheit erkennen, daß solche Eltern sich teils in einem Abhängigkeitsverhältnisse von staatlichen und čechischen Stellen, Unternehmungen und Arbeitgebern befinden und daß sich ein anderer Teil wiederum in außerordentlicher Notlage befindet, durch welche diese Leute den Versprechungen von materiellen Zuwendungen im Falle der Einschulung ihrer Kinder in die čechische Minderheitsschule erliegen.
Betreffs der rein ziffernmäßigen Schülerangaben mögen gewisse Differenzen dadurch wohl möglich sein, daß in der Zeit zwischen der Einbringung (18. September 1937) und der Beantwortung (2. Feber 1938) der Interpellation, namentlich mit dem dazwischenliegenden Beginn des neuen Schuljahres, gewisse Anderungen in dem Schülerstand eingetreten sind oder von der Schulbehörde veranlaßt wurden, wie das z. B. auch in dem mit Interpellation an den Herrn Ministerpräsidenten, Druck 648/3, behandelten Falle Dürrmaul geschehen ist. Es ist auch möglich, daß zwischen den von den Interpellanten gebrauchten Erhebungen und jenen der čechischen Schulinspektoren, Lehrer und Gendarmen hinsichtlich der Beurteilung der Kinder aus den sogenannten "gemischten Ehen" verschiedene Auffassungen bestehen.
Alle Ausflüchte aber können die unbestreitbar bestehende Tatsache nicht hinwegleugnen, daß in den bezeichneten čechischen Minderheitsschulen ein überwiegender Prozentsatz der Schüler aus deutschen Kindern besteht, deren Einschulung unter bestimmten Druckmaßnahmen und Methoden des Seelenfanges nicht nur die Grundsätze Komenskýs, sondern vor allem die Minderheitsschutzverträge, den § 134 der Staatsverfassung und schließlich den § 1 des Schulgesetzes 189/1919 selbst verletzt, welcher ausdrücklich festsetzt, daß die Unterrichtssprache der öffentlichen Volkssehulen die Muttersprache der Kinder sein muß.
Deswegen wurde in der Interpellation Druck 545/11 an den Herrn SchuIminister 2. die Anfrage gestellt, ob er die gerügte Einschulung deutscher Kinder in diese čechischen SchuIen raschest abstellen und die untergeordneten Schulorgane, welche diesem Zustand der Entnationalisierung Vorschub leisten, zur Verantwortung ziehen wolle.
Der Herr Schulminister hat demgegenüber aber mit Druck 647/4 geantwortet, daß er keinen Grund zu den angeforderten Verfügungen habe. Er hat damit kundgetan, daß er den gerügten Zustand gutheißt, und sich selbst in Gegensatz zu den Grundlagen Komenskýs, zu den Minderheitsschutzverträgen, zum § 134 der Verfassung und zum Schulgesetze gesetzt.
Auf Grund dieser Tatsachen richten die Gefertigten an den Herrn Ministerpräsidenten die Anfragen, ob er bereit, ist,.
1. den Herrn Schulminister zum Rücktritt von seinem Amte aufzufordern oder ihn entsprechend, an die Pflicht der Einhaltung der Verfassung, der Gesetze und insbesondere seiner kulturellen Verpflichtungen als Minister für Volkskultur gegenüber allen Volksgruppen des Staates zu mahnen?,
2. dafür Sorge zu tragen, daß im Schulwesen unverzüglich ein der Verfassung, dem Gesetze und dem Kulturstand des Staates entsprechender Zustand hergestellt werde?
Die Dringlichkeit der Interpellation ist damit gegeben, daß ein weiteres derartiges Verhalten des Herrn Schulministers und ein weiteres Andauern solcher ungesetzlicher und kulturwidriger Zustände eine schwere Schädigung der nichtčechischen Völksgruppen des Staates bedeutet.
Prag, 21. März 1938.
Frank,
Bartl, Liehm, Bock, Dr. Brass, Patzak, Enhuber, Krczal, Dr. Szilassy, Füssy, Maixner, Garlik, Krommer, Dr. Turchányi, Hokky, Fritsch, Dr. Pajor, Keil, W. Müller, Schmidt, Pfrogner, Werner, Schösser, Stellwag, Schrammel, Dr. Tischer, Tschakert, Ing. Weller.