Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 668.

Odpovědi:

1. ministrů zemědělství a vnitra na interpelaci sen. Bergmana v záležitosti připravovaného rušení dobytčích trhů v menších městech (tisk 557/6).

2. ministra financí na interpelaci sen. Bergmana a Kvasničky v záležitosti výkladu vládního nařízení čís. 15 ze dne 4. února 1937, pokud jde o propadnutí větších srážek placených zaměstnanci na daň důchodovou, než odpovídá kvotě ze služebních požitků (tisk 623/3).

668/1.

Odpověď

ministrů zemědělství a vnitra

na interpelaci senátora R. Bergmana v záležitosti připravovaného rušení dobytčích trhů v menších městech (tisk 557/6).

Ministerstvo zemědělství nevydalo příkazu směřujícího ke zrušení dobytčích trhů v menších městech a jejich soustředění do měst větších, ani neprovádí v tomto směru nějaké šetření.

Na podkladě porad, konaných již v roce 1934 se zástupci zemědělských rad a zájmových chovatelských a zpeněžovacích zemědělských organisací, doporučilo však ministerstvo zemědělství zemským úřadům, aby vzhledem ke změněným poměrům hospodářským a chovatelským přezkoušely posavadní seznamy konaných trhů dobytčích co do jejich potřeby a účelnosti a aby tam, kde konání trhů jest obcím sice úředně povoleno, kde však právě v důsledku změněných poměrů trhy tyto se buď vůbec nekonají, nebo jsou velmi nedostatečně obesílány, takže pozbyly svého praktického významu, doporučily v úvahu přicházejícím obcím, aby se výkonu tržního práva dobrovolně bud přechodně neb trvale vzdaly. Ministerstvo zemědělství bylo si vědomo okolnosti, že event. restrikci dobytčích trhů bylo by možno provésti jen podle příslušných ustanovení živnostenského řádu (§ 71) a živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi č. 259/1924 Sb. z. a n. (§ 99).

Podle těchto shodných ustanovení mohou propůjčená již oprávnění ke konání trhů býti složena toliko za souhlasu úřadu, který propůjčil příslušné oprávnění. Z tohoto ustanovení plyne, že rušení nabytých tržních práv jest možno jen za souhlasu neb na přímý projev vůle oprávněného subjektu.

V tomto duchu byla také učiněna výzva na okresní úřady v zemi České, Moravskoslezské a Podkarpatoruské, aby jednáním s obcemi zjistily, zda tyto jsou ochotny či nikoliv tržního práva se vzdáti přechodně či trvale.

Jak jednotlivé zemské úřady sdělily, byly výsledky tohoto jednání zcela minimální a počet obcí, které se výkonu tržního práva dobrovolně vzdaly, rovněž.

V zemi Slovenské zemský úřad zvláštního oběžníku na úřady okresní vůbec nerozeslal.

Celá akce byla skončena již v roce 1935 a v Čechách z jara roku 1936.

Nátlak v žádném případě na jednotlivé obce za účelem zrušení trhů či vzdání se práva ke konání trhů nikým vykonáván nebyl a z tohoto důvodu nedošlo též podle sdělení zemských úřadů k žádným stížnostem a protestům.

Ministerstvo vnitra v naznačeném směru žádných příkazů nevydalo, ani nekonalo nijakých šetření.

V Praze dne 4. března 1938.

Ministr zemědělství:

Dr Zadina v. r.

Ministr vnitra:

Dr Černý v. r.

668/2.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci senátorů R. Bergmana a J. Kvasničky

v záležitosti výkladu vládního nařízení čís. 15 ze dne 4. února 1937, pokud jde o propadnutí větších srážek placených zaměstnanci na daň důchodovou, než odpovídá kvotě ze služebních požitků (tisk 623/3).

Při výkladu ustanovení vl. nař. č. 15/1937 Sb. z. a n. k čl. 1, odst. 4, části druhé zák. č. 226/1936 Sb. z. a n. nutno vycházeti z celého jeho znění a nelze přehlížeti též jeho druhou větu, která navazuje bezprostředně na větu prvou, v interpelaci uvedenou, a která praví:

"Na úhradu daně na berní rok 1937 lze však započísti jen tu část skutečně sražené daně, která připadá na služební (funkční) požitky v roce 1936 vyplacené (nikoliv tedy případnou větší částku, kterou plátce srazil) a která nepřesahuje daň důchodovou (bez přechodné přirážky) na berní rok 1937 připadající."

Ustanovení toto jest v souhlase s ustanovením čl. 1, odst. 4. zák. č. 226/1936 Sb. z. a n., neboť jedna jeho podmínka, že na úhradu daně na berní rok 1937 započtená částka nesmí přesahovati daň důchodovou (bez přechodné přirážky) na berní rok 1937 připadající, jest vzata přímo ze zákona, druhá podmínka pak, že na úhradu daně na berní rok 1937 lze započísti jen tu část skutečně srážené daně, která připadá na služební (funkční) požitky v roce 1936 vyplacené (nikoli tedy připadnou větší částku, kterou plátce srazil), plyne rovněž ze zákona, a sice ze slov "na úhradu daně důchodové při zdanění služebních (funkčních) požitků na berní rok 1937"; podle této zákonné argumentace možno daň v kalendářním roce 1936 sraženou započísti pouze na úhradu daně připadající na služební (funkční) požitky, nikoli i na úhradu daně, připadající na požitky jiné, neslužební, poněvadž jinak by byl poplatník-gážista, mající i neslužební příjem, ve výhodě vůči poplatníku-negážistovi potud, že by u prvého sloužila daň, sražená v roce 1936 pouze ze služebních požitků, i k úhradě daně důchodové (bez přechodné přirážky) na berní rok 1937 též z neslužebních příjmů, druhý pak by musil celou daň na neslužební příjmy připadající platiti dvakráte, t. j. jak pro rok 1936, tak i pro berní rok 1937.

Je tedy nesporné, že daň důchodovou sraženou plátcem v kalendářním roce 1936 podle § 13, odst. 2, § 30 a § 36 ze - služebních (funkčních) požitků lze započísti toutéž částkou jak na berní rok 1936, tak i na berní rok 1937 pouze v tom případě, srazil-li plátce daň v té výši, která připadá na služební (funkční) požitky v roce 1936 vyplacené a která zároveň nepřesahuje daň důchodovou (bez přechodné přirážky) na berní rok 1937 připadající.

Nelze tvrditi, že by poplatníci, platící daň důchodovou srážkou, byli shora uvedenými ustanoveními poškozeni, poněvadž zásadně - nebýti ustanovení části druhé, čl. 1, odst. 4 zák. č. 226/ 1936 Sb. z. a n. - by bylo možno jim uznati daň v kalendářním roce 1936 sraženou jedině na úhradu daňové povinnosti pro berní rok 1936, a nikoli i pro berní rok 1937, poněvadž pro tento berní rok jim nic sraženo nebylo a také nic ze svého neplatili, takže by se jim měla daň důchodová na berní rok 1937 předepsati i ze služebních požitků k přímému placení.

Z důvodů shora uvedených plyne, že postup berních správ jest naprosto ve shodě se zákonnými ustanoveními i prov. nařízením k ním. K dobru daňové povinnosti berního roku 1938 lze pak připsati pouze daňové částky sražené resp. splacené v kalendářním roce 1937 a nikoli (byť i jen zčásti) v kalendářním roce 1936. Pro nějaký jiný postup v této věci není zákonných ustanovení.

V Praze dne 11. března 1938.

Ministr financí:

Dr Kalfus, v. r.


Související odkazy