Senát Národního shromáždění R. ČS. r. 1938.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 639.

1. sen. Tschakerta na p. ministra pošt stran bezdůvodného propuštění poštovního posla Jana Horwitze z Přípeře z jeho místa u poštovního úřadu v Těchlovicích

2. sen. Ing. Wellera na p. ministra pošt stran jednojazyčně českých potvrzení o zapravení poplatků za rozhlas v lednu 1938

3. sen. dr Tischera na p. ministra veřejných prací o tam, že Léčebný fond veřejných zaměstnanců opomíjí sudetskoněmecké obchodníky a živnostníky při zadávání dodávek

4. sen. Pfrognera na p. ministra spravedlnosti stran nesprávného použití ustanovení shromažďovacího zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z

Interpelanti vidí se nuceni sděliti panu ministrovi další případ bezdůvodného propuštění poštovního posla z poštovní služby, ačkoli teprve nedávno podali interpelaci v případě zcela podobném.

Dekretem poštovního ředitelství ze dne 18. prosince 1937, č. 318.718 - IId - 1937, bylo sděleno Janu Horwitzovi, zaměstnanému dosud u poštovního úřadu v Těchlovicích, že má dnem 31. prosince 1937 výpověď. Výpověď byla odůvodněna tím, že Horwitz je přespočetný a že neovládá státního jazyka. Toto odůvodnění však není nikterak případné, ježto místo, které Horwitz zastával, nebylo přespočetné, neboť konal službu jako poštovní posel pro řadu vedlejších obcí jako Babětín, Přední Lhota, Rytířov a Milířsko, a poněvadž revisor, který začátkem listopadu mluvil s Horwitzem, slíbil mu přeložení ve službě, což by jistě nebyl učinil, kdyby Horwitz skutečně nebyl jazykově kvalifikován. Poštovní posel Horwitz byl až do roku 1932 plných 18 roků v poštovní službě a byl po bezdůvodném propuštění v r. 1932 teprve dne 7. června 1937 zase ustanoven. Skutečná příčina propuštění vysvítá zcela jasně z následujících skutečností:

Asi koncem června 1937 předložil mu poštmistr formulář přihlášky, kterou se měl Horwitz zavázati, že pošle své děti do české školy. Aby neměl nepříjemnosti ve službě, podepsal Horwitz formulář, posílal však své děti dále do německé školy. Poštmistr zaujal nyní proti Horwitzovi chování, které se projevovalo v šikanování a málo lichotivých výrocích o Němcích. Počátkem listopadu přišel revisor, který poštovnímu poslu Horwitzovi vytýkal, že na svých služebních pochůzkách dělá propagandu pro sudetskoněmeckou stranu a že se stýká výhradně s příslušníky této strany. Ačkoli Horwitz popíral tato obvinění, která kdykoli bylo možno vyvrátiti šetřením u obyvatelstva obvodu, kde byl služebně činný, naznačil mu revisor možnost přeložení, nedošlo však k žádnému přeložení, nýbrž k propuštění z poštovní služby.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný případ?

2. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby bezdůvodná podezření proti Janu Horwitzovi byla revidována a Jan Horwitz přijat byl zase do poštovní služby?

V Praze dne 12. února 1938.

Krczal, Schrammel, Fritsch, Kromer, Bartl, Stelllwag, Werner, Enhuber, Bock, Patzak.

 639/1 (původní znění).

des Johann Horwitz aus Peiperz aus seiner Anstellung als Postbote beim Postamte in Tichlowitz.

 Die Interpellanten sehen sich genötigt, dem Herrn Minister einen weiteren Fall von ungerechtfertigter Entlassung eines Postboten aus dem Postdienst zur Kenntnis zu bringen, obzwar sie erst vor kurzem in einem ganz ähnlichen Fall eine Interpellation eingebracht haben.

Mit Dekret der Postdirektion vom 13.XII. 1937, Zl. 318.718 - IId - 1937, wurde dem beim Postamte in Tichlowitz a. E. bis dahin tätigen Johann Horwitz mitgeteilt, daß er mit 31. XII. 1937 gekündigt sei. Die Kündigung wurde damit begründet, daß Horwitz überzählig sei und die Staatssprache nicht beherrsche. Diese Begründung trifft jedoch keineswegs zu, da der von Horwitz eingenommene Posten nicht überzählig war, denn er versah den Dienst als Postbote für eine Reihe von Nebengemeinden, wie Babutin, Niederwellhoten, Rittersdorf und Millerzen, und da der Revisor, der Anfang November mit Horwitz sprach, ihm eine Dienstversetzung in Aussicht stellte, was er bestimmt nicht getan hätte, wenn Horwitz tatsächlich sprachlich nicht qualifiziert wäre. Der Postbote Horwitz stand bis zum Jahre 1932 volle 18 Jahre im Postdienst und war nach grundloser Entlassung im Jähre 1932 erst am 7. Juni 1937 wieder angestellt worden. Der tatsächliche Grund der Entlassung geht ganz klar aus nachstehenden Tatsachen hervor:

Ungefähr Ende Juni 1937 legte ihm der Postmeister ein Anmeldeformular vor, mit dem Horwitz verpflichtet werden sollte, seine Kinder in die čechische Schule zu schicken. Um keine dienstlichen Unannehmlichkeiten zu haben, unteržeichnete Horwitz das Formular, schickte jedoch seine Kinder weiter in die deutsche Schule. Der Postmeister begann nun gegen Horwitz eine Haltung einzunehmen, die sich in Schikanen und abfälligen Äußerungen über die Deutschen bemerkbar machte. Anfang November kam der Revisor, der dem Postboten Horwitz vorhielt, er mache auf seinen Dienstgängen Propaganda für die Sudetendeutsche Partei und verkehre ausschließlich mit Angehörigen dieser Partei. Obwohl Horwitz diese Anschuldigungen, die durch Erhebungen bei der Bewohnerschaft des Gebietes, wo er dienstlich tätig war, jederzeit widerlegt werden konnten, bestritt, stellte ihm der Revisor seine Versetzung in Aussicht, doch erfolgte keine Versetzung, sondern die Entlassung aus dem Postdienste.

Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, den oben gerügten Tatbestand untersuchen zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, zu veranlassen, daß die unbegründeten Verdächtigungen gegen Johann Horwitz revidiert und Johann Horwitz Wieder in den Postdienst, aufgenommen werde?

Prag, am 12. Feber 1938.

Krczal, Schrammel, Fritsch, Kromer, Bartl, Stellwag, Werner, Enhuber, Bock, Patzak.

 Překlad ad 639/2.

Kdežto poštovní úřad v Josefodolu, okres Jablonec n. N., až do r. 1937 vydával potvrzení o zaplacených poplatcích za rozhlas podle poměru obyvatelstva tam usídleného dvojjazyčné, zdá se, že se pro rok 1938 má, zavésti praxe spokojiti se s potvrzeními jednojazyčně českými. Rovněž poštovní úřad v Ústí n. L. oproti loňské praxi vydává již jen jednojazyčně česká potvrzení o zaplacených poplatcích za rozhlas.

Z toho, že pošta podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., je podnikem, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, následuje, že zákazníci pošty mají zajisté také nárok na vyúčtování placených poplatků, pro ně srozumitelné.

Tážeme se tudíž pana ministra pošt:

1. Je panu ministrovi známa nová praxe poštovního úřadu v Josefodole, okres Jablonec n. N., resp. poštovního úřadu v Ústí n. L.?

2. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby zákazníci pošty německé národnosti příště dostávali potvrzení o zaplacených poplatcích, pro ně srozumitelná?

V Praze dne 12. února 1938.

wegen einsprachig čechischer Bestätigungen für Rundfunkgebühren im Jänner 1938.

Während das Postamt in Josefstal, Bezirk Gablonz a. d. N., bis zum Jahre 1937 die Bestätigungen für bezahlte Rundfunkgebühren, dem Verhältnis der dort ansässigen Bevölkerung entsprechend, zweisprachig herausgab, scheint man für das Jahr 1938 die Praxis einbürgern zu wollen, sich mit einsprachig čechischen Bestätigungen zu begnügen. Ebenso gibt das Postamt in Aussig, entgegen der vorjährigen Praxis, bloß mehr einsprachig čechische Bestätigungen über bezahlte Rundfunkgebühren heraus.

Daraus, daß der Betrieb der Post durch Gesetz vom 18. 12. 22, Slg. Nr. 404, eine Unternehmung ist, die nach kaufmännischer Gebarung zu führen ist, folgt, daß die Kundschaft der Post auch wohl Anspruch hat auf eine für sie verständliche Abrechnung bezahlter Gebühren.

Wir stellen daher an den Herrn Postminister die Anfrage:

1. Ist dem Herrn Minister die. neue Praxis des Postamtes in Josefstal, Bezirk Gablonz a./N., bezw. des Postamtes in Aussig a./E. bekannt?

2. Ist der Herr Minister bereit, dafür Vorsorge zu treffen, daß die Kundschaft der Post deutscher Volkszugehörigkeit in Zukunft für sie verständliche Empfangsbestätigungen erlegter Gebühren erhält?

Prag, am 12. Feber 1938.

Vrchní lesní rada Ing. Jiří Worbs v Lokti žádal u okresní úřadovny Léčebného fondu veřejných zaměstnanců o brejle. Na tuto žádost obdržel Ing. Worbs v poštovním balíčku brejle od českého optika Františka Červenky, Praha - Vinohrady, s českou adresou.

Tento případ znovu ukazuje, jak přes sliby ze dne 18. února 1937 jsou sudetskoněmečtí obchodníci a živnostníci i při nejmenších dodávkách opomíjeni.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra veřejných prací:

1. Je panu ministrovi vytýkaný případ znám?

2. Je pan ministr ochoten pečovati o to; aby dodávky léků a léčebných pomůcek, jež jsou určeny pro sudetské,Němce, zadávány byly také sudetskoněmeckým obchodníkům a živnostníkům?

V Praze dne 12. února 1938.

Der Oberforstrat Ing. Georg Worbs in Elbogen hat durch die Bezirksstelle des Heilfonds der öffentlichen Angestellten eine Brille angefordert. Auf diese Anforderung erhielt Ing. Worbs mittels Postpaket eine Brille von dem čechischen Optiker František Červenka, Prag-Weinberge, čechisch adressiert zugesandt.

Dieser Fall zeigt von neuem auf, wie trotz der Versprechungen des 18. Feber 1937 die sudetendeutschen Geschäftsleute und Gewerbetreibenden auch bei den kleinsten Lieferungen übergangen werden.

Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten die Anfrage:

1. Ist dem Herrn Minister der gerügte Tat, bestand bekannt?

2. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, daß Lieferungen von Medikamenten und medizl nischen Heilmitteln, die für Sudetendeutsche bestimmt sind, auch an sudetendeutsche Geschäftsleute und Gewerbetreibende vergeben werden?

Rozsudkem okresního soudu v Horní Plané ze dne 22. června 1937, č. j. T 152137 - 4, resp. rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v českých Budějovicích ze dne 12. října 1937, č. j. To 365/37 - 4 (č. j. T 152/37 - 15 okresního soudu v Horní Plané) byl Jan Gabriel, dělník v Horní Plané č. 85 uznán vinným, že pořádal všeobecně přístupnou schůzi bez omezení na pozvané hosty, aniž by to byl alespoň tři dny před konáním schůze s udáním účelu, místa a času úřadu písemně oznámil. Tím, že se dopustil přestupku po dle §§ 2, 19 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z., a byl proto odsouzen k trestu vězení na osm dnů podmíněně na dva roky. V odůvodnění rozsudku se uvádí: "Na základě trestního udání a výslechu svědka dr Josefa Buriana soud pokládal za zjištěné a prokázané, že obžalovaný dne 5. června 1937 pořádal v Horní Plané schůzi sudetskoněmecké strany, ačkoli to státnímu policejnímu úřadu v Horní Plané podle zákona neoznámil. Obžalovaný sám přiznává, že nezpozoroval, že se do této schůze dostavilo také dítě, z čehož jest již patrno, že situaci úplně neovládal."

Ve skutečnosti jde o schůzi omezenou na pozvané hosty podle § 2 a contr. shromažďovacího zákona. Šestileté dítě, které neumí ani čísti ani psáti, dostavilo se půl hodiny po zahájení schůze, aby odvedlo přítomného tam svého otce. Důkaz o tom svědeckým výslechem Františka Peschka, dělníka v Horní Plané, nebyl však proveden, ačkoli v odvolacím spisu bylo navrhováno. U všech účastníků schůze, na počátku schůze přítomných, byly pozvánky, jakož i listina přítomných v pořádku.

Jestliže Pražákovo Rakouské ústavní právo, díl III. 1902, str. 102 a násl. uznává za dostatečné, že se hosté teprve ve společnosti samotné pořadateli představí, pak nelze vstup nedospělého dítěte půl hodiny po zahájení schůze klásti pořadateli za vinu. Rozsudek okresního soudu v Horní Plané považuje za prokázané, že obžalovaný "pořádal" všeobecně přístupnou schůzi. Obžalovaný však pořádal schůzi, která předem omezena byla na pozvané hosty, a nikoli snad schůzi všeobecně přístupnou, pro kterou zákon stanoví předchozí oznámení zamýšleného pořádání úřadu s udáním místa, účelu a času schůze. To vysvítá z toho, že ke schůzi na pozvané hosty omezené vyhotovil a podepsal pozvánky, přinesené pozvánky dostavivších se zkoumal, vyložil listinu přítomných a schůzi před pozvanými hosty zahájil. Vstupem šestiletého dítěte není povaha uzavřené schůze ještě porušena. Ke skutkové podstatě přestupku podle. §§.2 a 19 shromažďovacího zákona je zapotřebí obmyslného jednání, tedy vědomého opomenutí ohlášení všeobecně přístupné schůze. Že této skutkové podstaty zde nebylo, vysvítá ze všech opatření, učiněných pro schůzi omezenou na pozvané hosty.

V tomto případě bylo tedy zákona užito nesprávně. Jde nejen snad o nesprávné posouzení skutkové podstaty a otázky důkazu.

Tážeme se tudíž pana ministra spravedlnosti:

1. Je panu ministrovi shora vytýkaný případ znám?

2. Je pan ministr ochoten vyšetřiti, zdali zákona bylo správně použito, a je v záporném případě ochoten naříditi generálnímu prokurátorovi ve smyslu §u 33 tr. ř., aby podal zmateční stížnost pro zachování zákona?

V Praze dne 12, února 1938.

Mit Urteil des Bezirksgerichtes in Oberplan vom 22. VI..1937, G. Z. T. 152/37 - 4, resp. Urteil des Kreis - als Berufungsgerichtes in Böhm. Budweis vom 12. X. 1937, G. Z. To 365/37 - 4 (G. Z. T. 152/ 37 - 15 des Bezirksgerichtes Oberplan) wurde Johänn Gabriel, Arbeiter in Oberplan Nr. 85, schudigerkannt, eine allgemein zugängliche Versammlung ohne Beschränkung auf geladene Gäste veranstaltet zu haben, ohne dies wenigstens 3 Tage vor Abhaltung der Versammlung unter Angabe des Zweckes, des Ortes und der Zeit der Behörde schriftlich angezeigt zu haben. Hiedurch habe er die Übertretung nach §§ 2, 19 des Gesetzes vom 15. XI. 1867, RgBl. 135, begangen und wurde hiefür zu 8 Tagen Arrest bedingt auf 2 Jahre verurteilt. In den Urteilsbegründungen wird angeführt: "Auf Grund der Strafanzeige und der Einvernahme des Zeugen Dr. Josef Burian hat das Gericht als festgestellt und für erwiesen angenommen, daß der Angeklagte am 5. VI. 1937 in Oberplan eine Versammlung der Sudetendeutschen Partei veranstaltete, obwohl er dies der staatlichen Polizeibehörde in Oberplan gesetzmäßig nicht anzeigte. Der Angeklagte gibt selbst zu, daß er nicht bemerkte, daß in dieser Versammlung auch ein Kind erschien, woraus schon ersichtlich ist, daß er die Situation nicht vollkommen beherrschte."

In Wirklichkeit handelt es sich um eine nach § 2 a contr. des Versammlungsgesetzes auf geladend Gäste beschränkte Versammlung. Das 6jährige Kind, welches weder lesen noch schreiben kann, erschien eine halbe Stunde nach Beginn der Versammlung, um seinen dort anwesenden Vater abzuholen. Der Beweis darüber durch Zeugeneinvernahme des Franz Peschek, Arbeiters in Oberplan, wurde jedoch, obzwar in der Berufungsschrift beantragt, nicht durchgeführt. Bei sämtlichen zu Beginn der Versammlung anwesenden Versammlungsteilnehmern waren die Einladungen sowie die Anwesenheitsliste in Ornung.

Wenn Pražáks österr. Verfassungsrecht, Teil III 1902, Seite 102 ff. es für genügend erkennt, daß sich die Gäste erst in der Gesellschaft selbst dem Veranstalter vorstellen, so kann der Eintritt eines unmündigen Kindes eine halbe Stunde nach Beginn der Versammlung dem Veranstalter nicht zur Last gelegt werden. Das Urteil des Bezirksgerichtes in Oberplan nimmt als erwiesen an, daß der Angeklagte eine allgemein zugängliche Versammlung "veranstaltet" habe. Der Angeklagte hat jedoch eine Versammlung, die von vornherein auf geladene Gäste beschränkt war, veranstaltet und nicht etw a eine allgemein zugängliche, für die das Gesetz die vorherige Anzeige der beabsichtigten Abhaltung unter Angabe des Ortes, Zweckes und der Zeit der Versammlung an die Behörde vorsieht. Dies-geht daraus hervor, daß er zu der auf geladene Gäste beschränkten Versammlung Einladungen ausfertigte und unterschrieb, die mitgebrachten. Ein adungen der Erschienenen prüfte, eine Anwesenheitsliste aufstellte und die Versammlung vor den geladenen Gästen eröffnete. Durch den Eintritt eines sechsjährigen Kindes ist der Charakter einer geschlossenen Versammlung noch nicht aufgehoben. Zum Tatbestand der Übertretung nach §§ 2 und 19 des Versammlungsgesetzes ist doloses Verhalten notwendig, also bewußtes Ünterläsen der Aňzeige einer ällgemein zugänglichen Versammlung. Daß dieser Tatbestand nicht erfüllt war, ergibt sich aus allen, fü eine auf geladene Gäste beschränkte Versammlung getroffenen Maßnahmen.

Im vorliegenden Falle wurde also das Gesetz unrichtig angewendet. Es handelt sich nicht etwa bloß um eine unrichtige Beurteilung des Tatbestandes und Beweisfrage.

Wir stellen daher an den Herrn Justizminister die Anfrage:

1. Ist dem Herrn Minister der oben gerügte Sachverhalt bekannt?

2. Ist der Herr Minister bereit, zu untersuchen, ob das Gesetz richtig angewendet wurde und ist er im verneinenden Falle bereit, den Generalprokurator im Sinne das § 33 STPO zu beauftragen, die Nichtigkeitsbeschwerde zur Wahrung des Gesetzes zu erheben?

Prag, am 12. Feber 1938.