Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 629.

1. sen. Steinera ministrovi vnútra o predaji spotrebného družstva, poťažne o obecných záverečných účtoch v Biskupiciach

2. sen. dr Matouška, Kvasničky na p. ministra školství a národní osvěty ve věci překročení kompetence německého odboru zemské školní rady v rozhodnutí o zřízení celoroční expositury německé obecné školy v Jaroníně, okres českokrumlovský

3. sen. Nedvěda ministrům vnitra a spravedlnosti ve věci libovolné zákonnými předpisy neodůvodněné censury

Zastupiteľstvo obce Biskupice, okres Lučenec, je podľa politického rozvrstvenia strán složené takto:

Zastúpené sú: spojená strana maďarská národná a kresťanskosocialistická s 8 mandáty, komunistická strana Československa s 5 mandáty, agrárna strana s 2 mandáty. Podľa toho starostom obce je člen spojenej strany, kdežto jeho prvý námestník patrí ku strane komunistickej.

V mesiaci júni 1933 dal starosta obce na program schôdze obecného zastupiteľského sboru predaj domu, majetku to obce, ktorý bol prenajatý kresťanskému spotrebnému družstvu.

Zástupci strany komunistickej - v súzvuku s mienkou obyvateľstva a zájmov obce - postavili sa proti tomuto predaju. Väčšina však napriek tomu predaj odhlasovala. Proti predaju hlasovali zástupci strany komunistickej a jeden zastupiteľský člen strany kresťansko-socialistickej.

Prvý námestník obecného starostu Štefan František Lakatos, podal v mene komunistickej frakcie obecného zastupiteľstva odvolanie proti vynesenému rozhodnutiu. Okresný úrad v Lučenci jeho odvolaniu vyhovel s odôvodnením, že "obecný majetok možno odpredať len pod tou podmienkou, jestliže sa jeho cena investuje do lepšej nemovitosti odpovedajúcej hodnoty."

Zastupiteľský sbor bol napriek výslovnému rozhodnutiu okresného úradu v mesiaci auguste 1934 opäť svolaný a na jeho program bol daný predaj domu spotrebného družstva. Nútnosť predaja bola odôvodnená tým, že obec má vyše 60.000 (šesdesiat tisíc) Kč dlhu; avšak nebola daná uspokojujúca odpoveď na to, ako tento dlh vznikol. Väčšina zas to odhlasovala, napriek tomu, že odvolanie, podané proti usneseniu z r. 1933, bolo podpísané väčšinou obyvateľstva obce, čím obyvateľstvo dalo výraz tomu, že nesúhlasí s predajom domu.

Proti tomuto novému usneseniu podal prvý námestník starostu obce Štefan František Lakatoš opäť odvolanie, ktoré však ešte do dnes nie je vybavené.

Na to bez vyčkania vybavenia podaného odvolania bol zastupiteľský sbor svolaný k novej schôdzi na deň 21. marca 1936. Programovým bodom bolo stanovenie kúpnej ceny domu. Tedy povolenie predaja domu bolo vzaté za dokonaný skutok proti zákonu.

V pozadí veci je však práve to, akým spôsobom vznikla zmienená už dlžoba 60.000 Kč.

Väčšina, tvorená spojenou stranou a stranou agrárnou, snaží sa znemožniť práve vyšetrenie tejto okolnosti, ako to vychádza najavo z nasledujúceho:

Zastupiteľský sbor bol svolaný v mesiaci auguste 1935. Na programe bolo opätné schválenie záverečných účtov z r. 1931. Okresný úrad totiž vrátil záverečné účty k opätnému schváleniu.

Na deň 20. júla 1936 bol opäť svolaný zastupiteľský sbor. Na programe bolo schválenie záverečných účtov z r. 1934-1936. V dôsledku svojej sťažnosti, ktorú podal v mene svojej strany, stran toho, prečo sa nepredkladajú ku schváleniu záverečné účty z r. 1932 a 1933, prišiel Štefan František Lakatos na to, že protokol zo schôdze, konanej v auguste 1935, obsahuje tiež schválenie záverečných účtov z r. 1932 a 1933. Protokol bol tedy zfalšovaný.

A preto Štefan František Lakatos najprv ústne, a potom v sprievode člena okresného zastupiteľského sboru Jána Radusku i osobne podal sťažnosť u okresného úradu v Lučenci a zároveň ho požiadal, aby mu bola daná možnosť nazrieť do záverečných účtov, a požadoval, aby okresný úrad vykonal v obci revíziu.

Čo do vykonania revízie obdržal záväzný sľub, čo do záverečných účtov však poukázaný bol k obecnému notárovi v Radovciach, ktorý ho však zasa poslal na okresný úrad. A takto napriek všetkým zákrokom nebol Lakatos v stave nazrieť do záverečných účtov.

Avšak i sľub zostal iba sľubom a okresný úrad nevyslal revizora. (Rozhovor odbýval sa v prvej polovici februára 1937.)

A preto opakoval svoju sťažnosť a požiadavok podaním odoslaným doporučeným dopisom zo dňa 2. marca 1937 krajinskému úradu, poťažne ministerstvu vnútra. Odpoveď však ani od týchto úradov nedostal.

Na základe shora vylíčeného skutkového stavu tážem sa pána ministra vnútra:

1. Či hodláte ihned dať vykonať revíziu obecného hospodárenia v obci Biskupice?

2. Či hodláte uložiť okresnému úradu, aby záverečné účty z r. 1932 a 1933 boly bez odkladu předložené obecnému zastupiteľskému sboru ku schváleniu?

3. Či hodláte poučiť okresný úrad v Lučenci a obecného notára v Radovciach, že obecné záverečné účty musia členom zastupiteľského sboru vždy dať k nahliadnutiu resp. musia im po tejto stránke byť k pomoci?

V Prahe dňa 3. januára 1938.

A losonci járáshoz tartozó Fülekpüspöki (Biskupice) község képvisělötestülete politikai hovatartozóság szerint így oszlik meg: 8 mandáfummal, a Kommunisták Csehszlovákiai Pártja 6 mandátummal, az agrárpárt 2 mandátummal rendelkezik. Ennek megfelelöen a község bírája egyesült párti, míg elsö helyettes bírája a kommunista párthoz tartozó.

1933 június havában a község bírája a községi képviselötestület ülésének napirendjére a község tulajdonát képezö és a Keresztény Fogyasztási szövetkezet által bérelt ház eladását tüzte ki.

A kommunista párt képviselöi - egybehangzóan a község lakósságának a véleményével s a község érdekeivel- ellenezték ezt az eladást. Ennek dacára a többség az eladás mellett szavazott. Ellene szavaztak a kommunista képviselötestületi tagok és egy keresztény-szocialista képviselótestületi tag.

Lakatos István Ferenc a község elsö helyettes birája a kommunista párt községi frakciójának a nevében felebbezéssel élt a meghozott határozat ellen. Felebbezésének a járási hivatal Losoncon helyt is adott azzal az indoklással, hogy "községi vagyont eladni csak oly feltétellel szabad, ha annak értéke jobb, megfelelö értékü ingatlanba fektetödik."

A járási hivatal kifejezett határozata ellenére 1934 augusztus havában ismét összehívták a képviselötestületet és annak napirendi pontjáúl a Fogyasztási Szövetkezet házának eladását tüzték ki. Az eladás szükségességét awal indokolták meg, hogy a községnek 60.000 (Hatvanezer) Kč-n felüli adóssága van, de már arra nem tudtak kielégítö választ adni, hogyan keletkezett ez az adósság. Megint szavazott a többség, annak ellenére, hogy az 1933-ban hozott határozat elleni felebbezést a község lakóinak a többsége is aláírta, így adva kifejezést annak, hogy nem ért egyet a ház eladásával.

Az újonan hozott határozatot Lakatos István Ferenc elsö helyettes bíró ismét megfelebbezte. A felebbezés mindmáig nemnyert elintézést. Meg sem várva a benyujtott felebbezés elintézését, új ülésre hívták össze a képviselötestületet 1936 március 21-én. Napirendi pontúl a ház vételárának a megállapítása szerepelt. Tehát törvényellenesen befeiezett tényként vették a ház eladásának az engedélyezését.

Az ügy hátterében azonban éppen az áll hogy honnan keletkezhetett a már említett 60.000 Kč adósság. Az egy esült párti-agrár többség éppen ennek a körülmények a kivizsgálását igyekszik lehetetlenné tenni, mint ez az alábbiakból kiviláglik:

1935 augusztus havában összehívták a képviselötestületet. Napirendi programként az 1931-es zárszámadások -ujból jóváhagýása volt kitüzve. A járási hivatal u. i. visszaküldte a zárszámadást ujbóli jóváhagyás végett.

1936 július 20-án ujból összehívták a képviselötestületet. Napirendi pont: Az 1934-35-ös zárszámadások jóváhagyása. Panasza következtében, amelyet Lakatos István Ferenc pártja nevében benyujtott, hogy miért nem terjesztik jóváhagyásra elö az 1932 és 1933-as zárszámadásokat, arra jött rá, hogy az 1935 augusztus havában tartott ülésröl felvett jegyzökönyv az 1932 és 1933-as zárszámadások jováhagyását is tartalmazza. Tehát meghamisították a jegyzökönyvet.

Ezért elöször írásban, majd Raduska János járási képviselötestületi tág kíséretében személyesen, tett Lakatos István Ferenc panaszt a losonci járási hivatal elött kérve egyúttal, hogy tegyék számára lehetövé a zárszámadásokba való betekintést, másrészt pedig követelte, hogy ejtse meg a járási hivatal a községben a revíziót.

A felülvizsgálat megejtésére kötelezö ígéretet is kapott, a zárszámadásokat illetöleg pedig a radovcei jegyzöhöz utasították, aki azonban megint esak a járási hivatalhoz küldte. Ily módon minden utánjárás ellenére sem volt Lakatos képes a zárszámadásókba betekintést nyerni.

De áz ígérét is csak ígérét maradt és a járási hivatal nem küldött ki révizort. (A beszélgetés 1937. február elsö felében folyt le.)

Ezéri 1937 március 2-án ajánlott levélben megismételte panaszát és követelését az Országos hivatalhoz illetve a Belügyminisztériumhoz intézett beadványában is. Választ azonban ezektöl a hivataloktól sem kapott.

A fent vázolt tényállás alapján kérdem a Belügyminiszter Urat:

1. Hajlandó-e Fülek-Püspöki (Biskupice) községben a községi gazdálkodás felülvizsgálását azonnal megejtetni?

2. Hajlandó-e -utasítani a járási hivatált, hogy az 1932 és 1933 év zárszámadása haladéktalanúl a községi képviselötestület elé terjesztessék jóváhagyás végett?

3. Hajlandó-e kioktatni a losonci járási hivatalt és a radovcei jegyzöt, hogy a községi zárszámadásokat a képviselötestületi tagoknak mindig rendelkezésére kell betekintés végett bocsájtaniok ill. ez irányban készséggel a kezükre kell jarniok?

Praha, 1938. január 3.

Místní obec Jaronín u Brloha v politickém okrese českokrumlovském, žádala 11. II. 1936 o povolení ke zřízení celoroční expositury obecné školy smíšené v Brloze s vyučovací řečí německou pro školou povinné děti osad Jaronína a Sedmi chalup.

Sborovým usnesením odboru zemské školní rady pro školy německé v Praze ze dne 26. října 1937 bylo teto žádosti vyhověno a současně rozhodnuto zříditi pro tuto exposituru jedno definitivní místo učitelské.

Osady Jaronín a Sedm Chalup náležejí do školní obce Brloha. Tato školní obec je výslovně zařaděna pod kompetenci okresního školního výboru v Českém Krumlově pro školy s českým vyučovacím jazykem již od roku 1884.

Při rozdělení zemské školní rady na sekci českou a německou v roce 1892 byla tato školní obec podřízena zase českému odboru. Tento stav až dodnes trvá, a také k jednání o zřízení německé expositury Jaronínské, byl volán český školní inspektor z Českých Budějovic, spravující veřejné české školství okresu českokrumlovského.

Proto o zřízení této expositury měla rozhodovat česká sekce zemské školní rady a nikoliv německá.

Německý odbor zemské školní rad dopustil se výše uvedeným usnesením kompetenčního přehmatu, osvojiv si neprávem rozhodování, které náleží odboru českému.

Pomíjejíce dále velmi spornou otázku nutnosti zřízení této expositury tážeme se p. ministra školství a nár. osvěty:

1. Je tato skutečnost panu ministru školství a národní osvěty známa?

2. Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten zrušiti nekompetentní usnesení německého odboru zemské školní rady ve věci zřízení expositury německé školy v Jaroníně a naříditi projednávání této záležitosti orgány kompetentními?

V Praze dne 11. ledna 1938.

Podepsaný senátor Frant. Nedvěd jest majitelem a vydavatelem čtrnáctidenníku "Obrana živnostníků a obchodníků", vycházejícím v Praze. Páté číslo jmenovaného časopisu ze dne 15. prosince 1937 bylo na pěti místech zabaveno a vedle toho ještě jeden obrázek v textu. Že se jedná o naprostou libovůli je vidět nejlépe z toho, že zabavený obrázek, který zde uvádíme, byl již jednou otištěn a sice ve 35. čísle týdeníku "Tvorba" ze dne 27. srpna 1937 a tehdy v něm censura neshledala nic závadného. Dále obsahovalo číslo

podepsaný článek, týkající se zákona o podomním obchodu, ve kterém si pisatel stěžuje na ustanovení § 26 lit. C. citovaného zákona, v němž se praví, když osoba příbuzná, nebo seškvařená s podomním obchodníkem nabude živnostenského oprávnění ku provozování obchodu, nebo živnosti trhovecké, pak ztrácí podomní obchodník své oprávnění ku provozování podomního obchodu. Dopisovatel podrobuje toto ustanovení věcné kritice v níž praví: "co by říkal boháč tomu, kdyby mu zavřeli velkoobchod, hotel nebo továrnu, protože jeho příbuzný si zařídil hokynářství nebo prodává zboží na trzích?

"Na boháče takové zákony nejsou. To jenom pro chudáky jsou "demokratická" ustanovení? Ten zákon o podomním obchodě, zvláště § 3 je ostudou republiky a ničením chudých lidí a proto by měl rychle zmizet. "

Jak je vidět stěžuje si pisatel na znění a praksi zákona, kterými jsou postiženi samotní chudí živnostníci.

V témže čísle je dále článek pod titulem "Trhovci si sami musí pomoci!", v němž dopisovatel líčí, jak za Rakouska v Jablonci nad Nisou rakouští policajti pronásledovali české trhovce, když neuměli německy. Dále píše pisatel, že po 28. říjnu za republiky přišla do Jablonce státní policie a vedle ní je tam městská policie a doslovně píše toto:

"Na Jablonecké radnici zůstal s těmi policajty c. k. rakouský byrokratický aparát, který skoro celý přešel do Henleinovy strany a nemůže se dočkat - až prý přijde Hitler! A poněvadž to s tím Hitlerovým příchodem tak honem nebude, mstí se na trhovcích a obchodnících, kteří dojíždějí na trh do Jablonce z širého okolí. A tak žel - místo někdejšího jen jednoho c. k. policajta, prohání dnes jablonecké obchodníky předně bývalý c. k. policajt, za druhé nynější policajt, za třetí exekutor - a pak se to jen hrne, jako když se pytel protrhne: Důchodkoví kontroloři, kontroloři vah, kontroloři potravin, razisté na auta, stihačky na silnicích atd. Chce-li si dnes někdo začít živnost obchodní, aby aspoň 2 roky studoval "práva" a předpisy, nebo se jen pokuty sypou. Není jediného trhu, aby celá řada trhovců neplatila pokuty. Zvláště křiklavý případ se stal v pátek 2. prosince o týdenním trhu, kdy státní policie prováděla razii na auta. Za každé nedopatření pokutu od 10 do 50 Kč ba i více. Nikdo se ale neptá, kde má brát na pokuty obchodník, který mnohdy neutrží ani na benzin. Cožpak by neměl jistě každý obchodník rád sám své auto v pořádku. Cožpak by takový byrokrat, který má státní luxusní limousinu a šoféra a stotisícovou gáži k tomu, který dělá v obchodu předpisy, co stojí každé máknutí na auto ve správkárně?! Co to dá ale za práci, než se vydělá stokoruna a kolik stokorun stojí sebemenší oprava vozu? Jen dejte každému obchodníku, majiteli auta možnost výdělku a bude mít jistě vůz v nejlepším pořádku bez pokut. Dejte možnost výdělku dělnictvu, zaměstnanectvu, drobným úředníkům, aby mohli nakoupit co jejich rodiny potřebují, jako v dřívějších letech a pak budou mít všichni obchodníci všechno v nejlepším stavu a nebude k tomu potřeba armády orgánů, kteří po nás slídí, kontrolují, udávají, pokutují... Budou moci konat užitečnější práci. Vždyť takhle každého obchodníka to úžasně pobuřuje, neboť chápe ty pokuty jako cynický trest za to, že nevydělá, nemá co potřebuje, nemůže mít.. "

Obchodníci a trhovci! Dejte jednou hlavy dohromady a podívejte se lépe, kdo vás šidí. Uvidíte, jak se to táhne - od c. k. policajta, c. k. hejtmana, c. k. byrokrata, k Henleinovi, českému agrárníku, velkobankám a velkokapitálu."

Podepsaní nechápou, proč tento odstavec dopisu trhovce z Jablonce nad Nisou byl zabaven. Neobsahuje ničeho proti státu, proti republice, je pouhou kritikou a věcnou kritikou nespravedlivého šikanování malých živnostníků v Jablonci n. N. A to přece není v demokratickém státě zakázáno.

Dále byl v témže čísle zabaven následující odstavec z dopisu jednoho mlynáře, který si stěžuje v článku pod titulem "Z českých mlýnů", na nynější poměry v živnosti mlynářské a který zní následovně:

"My, malí čeští mlynáři, jsme již dnešními poměry úplně uštváni a zruinováni. Revise, revise na revisi, lichevní, monopolní, úrazové, nemocenská, berní atd. A samé placení: Velké monopolní poplatky, pokuty monopolních revisí, stále vyšší režie atd. Mlynáři začínají již utíkat ze svých mlýnů s proklínáním dnešního života u nás. Nejsem u žádné politické strany. Byl jsem 4 roky v Rusku, ale věřte mi, to, co se u nás děje - to se nedá se socialisací porovnat. Socialisace, ta dává lidem žít, i když třeba někdo řekne, že omezuje soukromé podnikání. (Velkokapitál.) To, co se u nás děje, to je zlomyslné ničení soukromého podnikání malých a středních mlynářů z příkazu a ve prospěch agrárních velkomlýnů. Vedení agrární strany, agrární pravice, všechno "združstevňuje", všechno si usurpuje. Hlásá heslo "Od zemědělského výrobce přímo k spotřebiteli", ale jen proto, aby shrábla desetkrát větší zisky a nadzisky. Jeden agrární "družstevní" ředitel mi doslova řekl: "Sedláci to musí vypěstovat, agrárníci zpeněžit", a to zpeněžení vypadá tak, že z lidu zrovna krev teče. Pravá selská strana, jak ji zakládal Alfons Šťastný, jest pryč, to, čím je dnes agrární strana, to je upíří žralok nad hospodářským životem republiky, který odsuzuje dobrá česká řemesla k zániku. To, co nezničí "agrárismus" dodělají kartely, velkopodniky s nimiž se svorně dělí."

Také zde nevidí podepsaný jaké důvody vedly censuru ku zabavení cit. odstavce. Vždyť je to pouhá kritika poměrů v mlynářské živnosti za obilního monopolu.

Podepsaní táží se pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:

Za 1. Jsou páni ministři ochotni zameziti v budoucnosti takovéto libovolné konfiskace neopřené o žádné zákony?

Za 2. Jsou páni ministři ochotni učiniti opatření, aby věcná kritika poměrů a různých přehmatů úředních nebyla konfiskována?

Za 3. Jsou páni ministři ochotni vydati censuře směrnice, podle nichž by byla znemožněna jakákoli libovůle censury?

V Praze dne 4. ledna 1938.