Senát
Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební
období.
6. zasedání.
Tisk 620.
Zpráva
I.
živnostensko-obchodního výboru
II. národohospodářského výboru
k usnesení
poslanecké sněmovny (tisk 604) o vládním návrhu zákona, kterým se částečně
mění a doplňuje zákon ze dne 24, června 1932, č. 105 Sb. z. a n.,
o zřizování
provozoven na výrobu cukru z řepy.
I.
Poměry nejenom
na našem, ale jmenovitě na světovém trhu vynutily si omezení cukerní výroby. Jinak
bylo by došlo k takovému zhroucení cen, že cukerní výroba stala by se naprosto
nerentabilní a pozvolna by zanikala. Pro náš stát cukerní výroba má zvláště
veliký význam jak v souvislosti s naším řepařstvím, tak i v souvislosti s celým
naším národním hospodářstvím. Připomínám, že byly doby, kdy na vývozu cukru
závislé bylo zásobování obyvatelstva, neboť bylo to řepařství a cukrovarnictví,
které v době popřevratové opatřovalo potřebné valuty na nákupy nedostávajících
se potravin. I dnes přínos hodnotných devis, získaný vývozem cukru, je naší
Národní bance velmi vítaný a umožňuje nákup důležitých surovin pro náš
průmysl na př. textilní. Z uvedeného je patrno, že otázka existence našeho
cukrovarnictví není jen otázkou řepařů a cukrovarníků, ale celého národního
hospodářství a dnes jmenovitě také průmyslového dělnictva, neboť, jak již jsem
výše uvedl, umožňuje koupi a dovoz důležitých surovin. Mezinárodní úmluva
cukernická vyžaduje pevnou organisaci cukrovarnickou ve všech zemích, které k této
úmluvě přistoupily, tedy také u nás jako ve státě, kde značná část výroby
cukerní se vyváží. Aby naše cukrovarnictví bylo schopno takovou mezinárodní
úmluvu nejen uzavříti, ale také dodržeti, proto bylo vydáno nařízení ze dne 24.
června 1932 čís. 105 o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy, který byl
prodloužen vládním nařízením čís. 185/1934 a.čís. 235/1935 Sb. z. a n. do 31.
prosince t. r. Jistě že vyžaduje dobré jméno naší republiky, aby všichni její
občané a jejich hospodářské organisace mohli dodržeti dané slovo.
Poměry v
mezinárodní výrobě cukerní se sice od roku 1922 zlepšily, ale ne tak, aby nebyly
dále nutné výše zmíněné dohody. Tím trvají dále důvody, proč bylo vydáno
vládní nařízení č. 105 z roku 1932 a vláda předložila návrh na jeho
prodloužení. Ve svém celku kryje se s původním návrhem a pozměňuje v §u 1, 2 a 5.
Zůstává omezení, že zřizování nových cukrovarů je možné jen tehdy, je-li
nejbližší cukrovar vzdálen po dráze nejméně 30 km, anebo není-li spojeni drahou
nejméně 15 km. Pokud pak nejsou splněny tyto předpoklady, může býti dán souhlas k
zřízení nového cukrovaru podle nového znění zákona pouze se souhlasem vlády, na
místo dřívějšího ustanovení, kterým příslušné svolení dávalo ministerstvo
obchodu, průmyslu a živností s ministerstvem zemědělství a min. sociální péče.
Touto změnou má býti správně dokumentováno, že otázka cukrovarnická není pouze
otázkou zemědělskou a otázkou průmyslu, ale je vyšším zájmem
národohospodářským a proto povolování nových cukrovarů bylo přeneseno na celou
vládu.
Doplňuje se §
1, odst. 4, aby byly odstraněny dřívější pochybnosti a zamezeno mylnému výkladu
zákona. Proto vymezuje se přesněji pojem cukru tak, že se jím rozumí každé
sladidlo získané zpracováním řepy anebo zpracováním produktů, případně zbytků
dřívějšího zpracování řepy, pokud je způsobilé k lidskému požívání, ať
již samo o sobě anebo smíseno s jinými látkami. Toto doplnění platného zákona
jest jistě správné, poněvadž přináší jistotu pro cukrovarnický průmysl a
bezpečnost pro úřední postup.
Stejně tak
doplňuje se § 2 jasnějším zněním, že z cukrovarů zřízených za platnosti
zákona, smí býti zdaněno, vyklizeno v jednom výrobním roce nejvýše 8,5 kg cukru z
každých 100 kg zpracované řepy a že zmíněných 8,5 kg rozumí se v hodnotě
surového cukru.
V § 5 pak se
stanoví, že nový zákon platí do 31. prosince 1940.
Předložená
osnova vládního návrhu má zabezpečiti nutný klid pro cukrovarnictví, má na mysli
stejně zájmy zemědělské, ale nepomíjí při tom ani zájmů spotřebitelských.
Každé rozšiřování výroby, v době pokleslých odbytových možností, muselo by se
nakonec nepříznivě projeviti v ceně cukru na úkor spotřebitelů. Je proto v zájmu
konsumentů, aby výroba cukru byla účelně rozdělena tak, aby celková režie na
každý kg cukru byla co nejmenší.
Živnostensko-obchodní
výbor proto doporučuje, aby osnova zákona byla přijata senátem N. S. ve znění sen.
tisku č. 604.
V Praze dne 20.
prosince 1937.
Pechman v. r.,
předseda.
Josef Sechtr v. r.,
zpravodaj.
II.
Cukerní
průmysl má velký národohospodářský význam pro náš stát. Nejen že vyrobí
potřebné množství cukru pro domácí spotřebu, ale zůstává ještě značné
množství pro vývoz. Zhoršením světových poměrů na trhu cukerním klesl náš
dřívější vývoz na pouhý zlomek. Tak v kampani 1925-26 činil vývoz 10,804.705 q,
což tehdy činilo 71,54% celkové naší výroby, která téhož roku obnášela
15,102.29 q cukru v hodnotě suroviny. Mezinárodní dohodou o úpravě výroby a prodeje
cukru sjednanou 6. května t. r., byly přiznány vývozní kontingenty na příštích 5
let následovně: V prvém roku 3,400.000 q, v druhém roce 3,100.000 q, v třetím roce
2,750.000 q, ve čtvrtém a pátém roce á 2,500.000 q. Tato kvota nedosahuje ani 1
vývozu z r. 1925-26. Celková výroba cukru v Československu poklesla z 15 mil. q v roce
1925 na 7 mil. q, kteréžto množství je odhadnuto pro výrobu letošní. Tedy obnáší
necelých 50% tehdejší výroby. Počítáme-li s domácím konsumem asi 3 1 mil. q, pak
representuje vývozní kvota stále ještě kolem 50% celkové výroby. Je sice pravda,
že vývoz cukru není nyní pro nás tak výhodný jak tomu bylo dříve, zvláště v
době popřevratové, kdy byl pro nás cukr bílým zlatem. V té době prodávali jsme do
ciziny cukr až za 14 Kč 1 kg a v období tří let 1919 až 1921 utržili jsme za
vývozní cukr 7,842.000 Kč v dobrých valutách, z čehož na přebytcích bylo odvedeno
státní pokladně 4 miliardy 85 mil. Kč a tak zajištěny byly finance mladého státu.
V této době není ovšem vývoz cukru tak výhodný jako dříve, ba dokonce udržuje se
i za cenu různých výhod a podpor se strany státu. Přesto jsou u nás snahy na
zodpovědných místech, aby vývoz byl zachován, neboť to má velký
národohospodářský i sociální význam pro náš stát. Toto stanovisko také hájili
letos v květnu v Londýně na mezinárodní konferenci zástupci Československa, kteří
také vděčně vzpomínají úspěšného zásahu při tomto jednání našeho vyslance v
Londýně Jana Masaryka. Vývozní kvoty londýnskou dohodou pro Československo
stanovené odpovídají plně naším potřebám a bude nutna v příštích letech
určitá restrikce výroby cukru a tím i osevu řepního, přesto nutno přiznati,
třebaže rozsah výroby cukru bude nutno zčásti omeziti, nebude však míti tak
rušivých následků, jako kdybychom ztratili nebo se vývozu cukru vzdali úplně. To by
mělo v zápětí zastavení výroby cukru v plné polovici cukrovarů a mělo by to
nedozírné následky nejenom, že by zde zůstali desetitisíce dělníků a úředníků
bez místa, ale způsobilo by to i citelné poruchy v celé řadě jiných průmyslových
podniků a živností s cukrovarnictvím souvisejících. Je to celý řetěz
nejrůznějších druhů lidské práce, než se dospěje od zasetí cukrovky k hotovému
zboží, čímž se umožňuje zaměstnání zase dalších desetitisíců lidí, kteří
jsou zúčastněni při pěstování řepného semene, při kultuře řepy, při výrobě
umělého hnojiva, při výrobě hospodářských strojů, zařízení cukrovarů,
dopravních prostředků, při těžbě uhlí a koksu, vápence, při výrobě pytlů,
filtračních látek, dřeva, lihu, papíru, dále při obchodě, hlavně ale také při
dopravě. Jistě stojí za povšimnutí, že ku př. v kampani 1925-26 spotřeboval
cukerní průmysl 1,750.000 tun uhlí, 50.000 tun koksu, 530.000 tun vápence, 800.000 m2
filtračních látek a na obaly 9,300.000 pytlů. To jsou jen ty nejhlavnější potřeby
a tohoto množství bylo zapotřebí v době největšího rozmachu cukerního průmyslu.
Poklesla-li dnes cukerní výroba o 50%, je tedy zapotřebí také úměrně menší
množství uvedených potřeb, tedy asi polovic, ale i tato kvanta jsou úctyhodná.
Všechny tyto potřeby a výrobky jsou dopravovány na svá místa po silnicích, zčásti
také po vodě, ale hlavně po železnicích a dopravuje se po dráze ročně cca 8 až 10
mil. tun potřeb a výrobků průmyslu cukrovarnického. Je to jistě vydatný
příspěvek ku zlepšení bilance státních drah. Je také nutno upozorniti, že
cukerní průmysl přispívá velkou částkou do státní pokladny ve formě daní. V
uzávěrce státního účtu za rok 1936 je uvedeno 606,898.000 Kč daně spotřební z
cukru, rovněž v rozpočtu na rok 1938 je preliminován na tento účel 620,000.000 Kč.
Mimo toho platí cukerní průmysl daň výdělkovou a obratovou. Jsou to obnosy, bez
kterých ministr financí by se těžko obešel.
Z uvedeného je
zřejmo, jak široce a mnohostranně zasahuje cukerní průmysl do hospodářského
života a jak velký národohospodářský význam má pro náš stát. Má-li
cukrovarnický průmysl všechny tyto úkoly za dnešních těžkých mezinárodních
poměrů na trhu cukerním splniti, je samozřejmé, že je k tomu zapotřebí dokonalé
organisace, která by zaručovala klidný chod ve výrobě cukerní. Náš cukerní
průmysl tvoří společně s řepařskými odborovými jednotami ukázněnou organisaci,
která pak umožňuje dojednávání závažných úmluv i na mezinárodních
konferencích. Jedno z těchto ujednání je také dohoda londýnská, kterou uschválila
také naše vláda. Je-li u nás vysloveno jasně a zřetelně stanovisko, že
mezinárodní úmluvy nutno dodržovati, pak to musí platiti i o londýnské dohodě
cukerní. Nelze tedy připustiti, aby ve státě se podnikalo něco, co by mohlo
ztěžovati nebo dokonce rozvrátiti hospodářství řepní a cukerní. Toto by mohlo
nastati, kdyby bez ohledu na celkovou situaci cukerního hospodářství zřizovaly se
další nové cukrovary z důvodů lokálních potřeb nebo snad i z důvodů
stranických, bez ohledu na to, je-li to hospodářsky odůvodněno, nebo ne. Bylo by
přece naprosto neekonomické, ba dokonce protismyslné budovati nový cukrovar v
bezprostřední blízkosti cukrovaru stávajícího. Proto byl v roce 1932 vydán zákon
ze dne 24. června. čís. 105 Sb. z. a n. o omezení zřizování provozoven na výrobu
cukru z řepy. Dle tohoto zákona možno zříditi novou provozovnu na výrobu cukru z
řepy jen tehdy, je-li stanoviště nové provozovny vzdáleno od nejbližší Provozovny
na výrobu cukru z řepy po dráze nejméně 30 km a není-li spojení s drahou nejméně
15 km. Mimo toho je stanoveno, že v nové provozovně smí se vyrobiti 8,5 kg cukru ze
100 kg řepy, čímž se staví nová provozovna ve svých povinnostech na roveň
stávajícím cukrovarům.
Předloženým
vládním návrhem zákona mění a doplňuje se výše uvedený zákon a to v § 1, v
odst. 2. nahrazují se slova: "Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s
ministerstvem zemědělství a ministerstvem pro zásobování lidu" slovem:
"vláda". Touto změnou má býti dokumentováno, že otázka cukrovarnická je
velkého významu pro stát. V § 1, odst. 4., kterým je vymezen pojem cukru tak, že se
jím rozumí každé sladidlo, získané zpracováním řepy, anebo zpracováním
produktů, příp. zbytků dřívějšího zpracování řepy, pokud je způsobilé k
lidskému požívání ať již samo o sobě nebo smíseno s jinými látkami.
Toto doplnění
platného zákona je účelné, poněvadž přináší jistotu pro cukrovarnický průmysl
a bezpečnost pro úřední postup. Je nutno upozorniti, že vaření řepného syrupu
výhradně pro spotřebu vlastní domácnosti nebude tím dotčeno. V § 2 doplňuje se
jasnějším zněním,, jak nutno pojímati možnost výroby 8,5 kg cukru ze 100 kg řepy
a to vsunutím slov "za 8,5 kg v hodnotě surového cukru".
Konečně v §
5 nahrazují se slova: "dnem 31. prosince 1937" slovy: "dnem 31. prosince 1940". V
původním vládním návrhu, který byl předložen poslanecké sněmovně, měl býti
zákon tento prodloužen o 5 let do konce roku 1942 z toho důvodu, že mezinárodní
závazky na londýnské konferenci učiněné jsou také na 5 roků dohodnuty. Vzhledem k
velkému významu klidného vývoje v hospodářství cukrovarnickém a řepařském
doporučuje národohospodářský výbor schválení předložené osnovy zákona ve
znění, jak byla v poslanecké sněmovně odhlasována a jak je obsažena v sen. tisku
č. 604.
V Praze dne 20.
prosince 1937.
Jan Kotrba v. r.,
místopředseda.
Jakubec v. r.,
zpravodaj.