K vydání tohoto vládního nařízení nedošlo.

Ministerstvo veřejných prací, aby vyhovělo tomuto ustanovení, hodlalo hned po vyhlášení prováděcího nařízení k zákonu o inženýrské komoře rozšířiti platnost stávajících přepisů o civilních technicích na Slovensko a Podkarpatskou Rus a vypracovalo za tím účelem osnovu vládního nařízení.

Při jednání o tomto vládním nařízení došlo se k názoru, že § 3 zákona o inženýrské komoře není dostatečným zákonným podkladem k unifikaci předpisů o civilních technicích, že takovým zmocněním není ani § 27 nařízení státního ministerstva ze dne 8. prosince 1860, č. 268 ř. z., o zásadách organisace státní stavební služby, když toto nařízení pozbylo v Uhrách nesporně platnosti rozlukou mezi Uhrami a Rakouskem v r. 1867, a že unifikaci takovou možno provésti jen zákonem. Některá ministerstva pak doporučovala, aby úprava poměrů civilních techniků - když již musí býti provedena zákonem - byla vyřešena podle potřeb a požadavků popřevratové doby a nikoliv jen rozšířením platnosti předpisů o civilních technicích na Slovensko a Podkarpatskou Pus.

Proto vypracovalo ministerstvo veřejných prací v roce 1922 osnovu zákona o civilních technicích na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tímto zákonem měla tam býti zavedena podobná, přece však do jisté míry doplněná úprava, jako platí v zemích České a Moravskoslezské. Při tom bylo pamatováno na to, aby nebyla rušena nabytá práva, ale uvedena v soulad s platnými předpisy o civilních technicích, dále aby v přechodné pětileté době stanovené zákonem o inženýrské komoře, byla technikům na Slovensku a Podkarpatské Rusi usedlým umožněna a ulehčena zkouška pro dosažení oprávnění civilního technika.

Osnova tato narazila však v připomínkovém řízení na různé obtíže a proto ministerstvo veřejných prací od ní upustilo a se zřetelem k výsledku tohoto řízení a k stavu jednání o studijních úpravách na vysokých školách technických vypracovalo v r. 1926 novou osnovu zákona, která upravovala oprávnění civilních techniků jednotně v celé Československé republice.

Avšak nato osnova narazila při připomínkovém řízení na silný odpor - zejména pro navrženou výhradnost oprávnění civilních techniků - a byla proto v r. 1930 se zřetelem k došlým připomínkám přepracována.

Tento nový návrh zákona, kterým měly býti nově upraveny poměry civilních inženýrů v Československé republice, byl projednán na poradě za účasti zástupců ministerstev v návrhu přicházejících, vysokých škol technických, inženýrské komory a odborných spolků technických.

Porada ta nedospěla však k žádnému positivnímu výsledku vzhledem k různosti názorů na obsah zákona o civilních technicích, ač byla všeobecně uznávána nutnost vydání takového zákona.

Nepodařilo se tedy ministerstvu veřejných prací přes všechno úsilí provésti § 3 zákona o inženýrské komoře a vydati přechodná ustanovení pro inženýry, kteří podle právní úpravy na Slovensku a Podkarpatské Rusi platné vykonávali tam v té době činnost obdobnou činnosti civilních techniků.

Dnes je tedy na Slovensku a Podkarpatské Rusi stav takový, že inženýrskou praxi odboru strojního, inženýrského a chemického mohou tam vlastně po právu provozovati jen diplomovaní inženýři a inženýři bez diplomu, jimž byl vystaven živnostenský list. Praxi odboru stavitelského mohou tito inženýři vykonávati jen na stavitelskou koncesi. Počet těchto inženýrů nelze tou dobou rozmnožiti, jak by bylo záhodno, neboť není dnes na Slovensku a Podkarpatské Rusi předpisů, podle nichž by bylo možno udělovati inženýrům povolení k provádění staveb a prací do jejich oboru spadajících; nařízení uh. ministra kultu a vyučování č. 22.578/1890 týká se jen diplomovaných inženýrů a absolventů odboru inženýrského a vztahuje se jen na přípravné práce, projekty a odborné posudky, nikoliv však na provádění t. zv. inženýrských staveb.

Tyto uvedené okolnosti, jakož i neujasněnost práv na Slovensku a Podkarpatské Rusi usedlých civilních inženýrů a diplomovaných inženýrů, kteří jsou po zákonu členy inženýrské komory, nutně vyžadují, aby do doby, než bude otázka, civilních techniků definitivně upravena, byla aspoň platnost dosavadních předpisů o civilních technicích rozšířena bez jakékoliv podstatné změny na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Jest toho tím více potřebí, že zákonem ze dne 25. června 1937, č. 170 Sb. z. a n., byla zřízena na Slovensku vysoká škola technická v Hošicích a jest proto naprosto nezbytno zabezpečiti poslání absolventů této nové vysoké školy také náležitou zákonnou úpravou svobodného povolání inženýrského, které by sotva doznalo potřebného a žádoucího rozvoje v instituci civilních inženýrů, kdyby tam i dále trval nynější neujasněný stav.

Navrženou osnovou zákona rozšiřuje se proto platnost nařízení ze dne 7. května 1913, č.77 ř.z., ve znění vládního nařízení ze dne 9. února 1934, č. 38 Sb. z. a n., spolu s platnými dosud ustanoveními nařízení státního ministerstva ze dne 11. prosince 1860, č. 36.413, na celé území Československé republiky.

Znění jednotlivých paragrafů bylo ovšem přiměřeně upraveno se zřetelem k změněným poměrům, při čemž jest v osnově pamatováno také na potřebná přechodná ustanovení.

Jak jednotlivé paragrafy osnovy odpovídají určitým paragrafům těchto nařízení, je uvedeno v tomto přehledu:

Paragraf osnovy odpovídá

paragrafu min. nař. č. 77/1913 ř. zák. ve znění vlád. nař. č. 38/ 1934 Sb. z. a n.

příp.

paragrafu nař. st. min. č. 36413/1860

nebo jsest nový

A. Pojem.

B. Roztřídění a titul.

C. Rozsah oprávnění.

D. Odborný u pomocný personál.

E. Provozovny.

F. Nabývání oprávnění.

G. Povinnosti.

 

Paragraf osnovy odpovídá

paragrafu min. nař. č. 77/1913 ř. zák. ve znění vlád. nař. č. 38/ 1934 Sb. z. a n.

příp.

paragrafu nař. st. min. č. 36413/1860

nebo jest nový

H. Zápověď vedlejších závodů.

J. Zánik oprávnění.

K. Jak se stíhá porušení povinností.

L. Trestní ustanovení.

Přechodná ustanovení.

Závěrečná ustanovení.

K jednotlivostem se uvádí:

V nadpisu osnovy zákona nahrazuje se název "civilní technikové (civilní inženýři a civilní geometři)" jednotným názvem "civilní inženýři" pro všechny kategorie, čítajíc v to i kategorii civilních geometrů.

Zákonem ze dnes 14, července 1927, č. 115 Sb. z. a n., o úpravě zeměměřického studia na vysokých školách technických byla totiž zřízena na těchto vysokých školách počátkem stud. roku 1927/28 oddělení zeměměřického inženýrství s tříletou studijní dobou a dvěma státními zkouškami, takže absolventi těchto oddělení mohou užívati titulu "inženýr". Je však spravedlivo, aby tento název byl přiznán také těm civilním geometrům, kteří absolvovali ještě dvouletý kurs pro vzdělání zeměměřičů, neboť studium na oddělení zeměměřického inženýrství nebylo proti studiu na uvedeném kursu rozšířeno, nýbrž jen prohloubeno, rozsah oprávnění civilních inženýrů měřických i civilních geometrů je úplně stejný a převážná většina civilních geometrů nabyla již oprávnění k užívání titulu inženýr podle cís. nařízení č. 130/1917 ř. z.

Do jednotlivých paragrafů osnovy byla pojata příslušná ustanovení nařízení státního ministerstva ze dne 11. prosince 1860, č. 36.413, resp. nařízení ze dne 7. května 1913, č. 77 ř. z., ve znění vládního nařízení ze dne 9. února 1934, č. 38 Sb. z. a n., v celku bez podstatných změn, přece však bylo nutno zařaditi do osnovy několik nových paragrafů, jak je dále odůvodněno.

Ustanovení některých paragrafů osnovy byla pozměněna jen stylisticky; ohledně ostatních paragrafů uvádíme:

§ 1, nový. V paragrafu tom se uvádí, kdo je civilním inženýrem se zřetelem ke skutečnosti, že instituce civilních inženýrů je pře země Slovenskou a Podkarpatoruskou institucí novou.

§ 2. Provádí se změna v některých titulech jednak podle názvů odborů užívaných na vysokých školách technických, jednak podle vžité zvyklosti. Nový je titul civilní inženýr zeměměřičský jako náhrada za titul civilní geometr. Dále byl do tohoto paragrafu vlažen další odstavec, podle něhož lze nařízením stanoviti odbornou způsobilost a rozsah oprávnění civilních inženýrů, jakož i upraviti jejich povinnosti.

§ 3. Bylo jasněji, případná podrobněji vyjádřeno oprávnění, aniž se mění jeho podstata a rozsah. Za účelem vyvarování se pochybností podotýká se výslovně, že nic se tu nemění zejména na dosavadním oprávnění civilních inženýrů stavebních a kulturních. Stejně nic se nemění na dosavadním oprávnění civilních inženýrů lesnických, pokud jde o sdělávání a provádění návrhů a projektů komasačních a arondačních na pozemcích převážně lesních, vyjímajíc ovšem zeměměřické práce, které jsou spojeny s úpravou pozemkové držby.

§ 5. Oprávnění civilních inženýrů pro technickou chemii bylo zachováno v původním rozsahu.

§ 6. Oprávnění civilních inženýrů zeměměřických zachovává se v původním rozsahu, pokud jde o scelování pozemků, jsou míněni civilními inženýry zeměměřickými jak úř. aut. civilní geometři, tak i oprávnění zeměměřiči v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.

Pokud jde o t. zv. notářskou činnost, byla stanovena konformě s ostatními kategoriemi v § 8.

§ 9, nový. Dosavadní předpisy postrádají takového ustanovení. Odstavec třetí stanoví, kdo je oprávněn rozhodovati ve sporech a pochybnostech o rozsahu oprávnění jednotlivých kategorií civilních inženýrů, což až dosud stanoveno nebylo a vedlo často k pochybnostem.

§ 13. V toto paragrafu jsou shrnuta ustanovení § 9 min. nař. č. 77/1913 ř. z. a § 8 min. nař. č. 36.413/1860. Toto poslední ustanovení bylo třeba přizpůsobiti nynějším právním předpisům.

§ 14. U civilních inženýrů kulturních byla vypuštěna vysoká škola technická ve Vídni a hydrotechnické oddělení vysoké školy technické ve Lvově, u civilních inženýrů pro lesnictví byla vysoká škola zemědělská ve Vídni nahrazena toutéž školou v Brně a oddělením lesního inženýrství na vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze. Kromě toho byl vypuštěn průkaz způsobilosti složením diplomové zkoušky podle řádu ze dne 8. srpna 1867 jako naprosto nepraktický, který by mohl mimo to vésti k záměně s diplomovou zkouškou vysoké školy technické v Budapešti, odpovídající jen II. státní zkoušce na tuzemských vysokých školách technického směru.

V § 15 byla v odst. 1 z důvodů uvedených u § 14 rovněž vypuštěna diplomová zkouška. Dále byla doba praktického zaměstnání pro dosažení oprávnění civilního inženýra měřického prodloužena ze čtyř na spět let, a to se zřetelem k tomu, že učebné běhy pro vzdělání zeměměřičů byly zrušeny a nahrazeny zeměměřickým inženýrstvím s dvěma státními zkouškami a s přihlížením k požadavku ministerstva financí a inženýrské komory, uplatňovanému při projednávání osnovy vládního nařízení č. 38/1934 Sb. z. a n. V odstavci 2 bylo výslovně uvedeno, že praxe může býti vykonána také u civilního inženýra. Bylo vypuštěno ustanovení posledního odstavce § 11 min. nařízení č. 77/1913 ř. z., že uchazeči o oprávnění civilního inženýra pro lesnictví mají prokázati kromě jiného, že složili státní zkoušku pro lesní hospodáře neb zkoušku pro lesní technickou státní službu, a to vzhledem k tomu, že podle § 16, odst. 4, bod d) osnovy jsou uchazeči o oprávnění civilního inženýra pro lesnictví, kteří tyto zkoušky složili, osvobozeni od zkoušky pro civilní inženýry. Konečně byl do tohoto paragrafu vložen nový odstavec, že o započítatelnosti praktického zaměstnání nutno slyšeti inženýrskou komoru (§ 13 zákona č. 185/1920 Sb. z. a n. ).

§ 16. Do tohoto paragrafu bylo nově pojato ustanovení, že ke zkoušce mohou ubýti připuštěni jen uchazeči, kteří jsou čsl. státními občany, a to vzhledem k ustanovení § 13 osnovy, že také oprávnění civilního inženýra mohou obdržeti jen čsl. státní příslušníci. Jako předmět zkoušky byly nově zařazeny také odborné a stavovské předpisy vztahující se na povolání civilního inženýra příslušné kategorie. V odstavci 4, bod b) byla slova "zkouška pro státní službu stavitelskou" nahrazena novým zněním "ustanovovací zkouška. administrativně-technická pro státní službu stavební", bod d) byl upraven podle nynějšího skutečného stavu, bod f) park byl upraven vzhledem k § 12 c) vládního nařízení č. 65/1930 Sb. z. a n. o oprávněných zeměměřičích v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.

§ 17. Paragraf tento doplněn byl ustanovením, že oprávnění civilního inženýra, platí pro celou republiku Československou a že přísaha se skládá u okresního úřadu, což odpovídá nynější praxi.

§ 20. Tento paragraf obsahuje část ustanovení § 7 min. nařízení č. 36.413/1860, které bylo poněkud upraveno a doplněno.

§ 21. Jednotlivá ustanovení § 14 min. nařízení č. 36.413/1860 byla rozvedena a přesněji stylisována, zejména ustanovením o sazbách (viz § 7 min. nařízení č. 36.413/1860). Sazebníky budou vydávány jako dosud po předběžném jejich projednání se zúčastněnými ministerstvy.

§ 22. Byli nově ustanoveno, že změnu sídla nutno oznámiti do 15 dnů, a že o tom má býti vyrozuměna inženýrská komora, aby bylo této umožněno vésti o tom přesnou evidenci.

§§ 26 a 27. Podle dosavadních ustanovení podléhali civilní technikové disciplinární moci jednak politického úřadu (§ 17 nařízení státního ministerstva č. 36.413/1860) jednak představenstva inženýrské komory (§ 19 zákona ze dne 18. března 1920, č. 18.5 Sb. z. a n.). Osnova tuto roztříštěnost ruší a vyhrazuje disciplinární moc nad civilními inženýry představenstvu inženýrské komory v případech, zanedbávají-li své povinnosti ke komoře, poškozují-li vážnost a důstojnost stavu civilmích inženýrů, dopouštějí-li se krytí a poruší-li povinnosti uložené jim tímto zákonem. Zemskému úřadu je vyhrazeno v určitých případech právo suspense civilního inženýra. Jmenovaný úřad může dále civilnímu inženýru odníti oprávnění z důvodů uvedených v 26, odst. 3 a z důvodů zvláště závažných.

§ 28, nový. Zařazením trestních ustanovení do tohoto zákona sleduje se ochrana veřejnosti před klamáním osobami neoprávněnými, neboť účinná ochrana je dosažitelná jen tresty.

§§ 29 až 34 osnovy obsahují nutná přechodná
ustanovení, zejména s ohledem na nynější stav na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

§§ 35 až 38 osnovy obsahují závěrečná ustanovení, zejména se v nich citují právní normy, které se tímto zákonem zrušují.

§ 36 umožňuje dosavadním civilním geometrům, kterým se přiznává osnovou název "civilní inženýr měřický" užívati také stavovského názvu "inženýr" (Ing.).

§ 37. Je třeba příslušně pozměniti ustanovení § 251, odst. 2, písm. f ) živnostenského zákona pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, ježto se dovolává předpisů, které se touto osnovou zákona ruší.

Osnova tato nevyžádá si žádných finančních
nákladů.

V Praze dne 21. října 1937.

 

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

 

Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.