§ 44.
Všeobecné ustanovení o době provádění branné výchovy.
Branná výchova budiž prováděna s náležitým zřetelem na to, aby nebránila výkonu povolání (zaměstnání) osob této výchově podléhajících, při čemž třeba přihlédnouti k místním poměrům.
§ 45.
Povinnosti zaměstnavatelů.
Zaměstnavatelé nesmějí svým zaměstnancům překážet v řádné účasti při branné výchově. Jsou povinni dáti zaměstnancům k tomu účelu přiměřený volný čas; plat pro to zmenšovati nelze. Zaměstnanci nesmějí býti pro účast při branné výchově ani jinak zaměstnavatelem poškozováni.
§ 46.
Léčebná péče a zaopatření osob podléhajících branné výchově.
(1) Osoby podléhající branné výchově, které utrpěly za účasti při této výchově úraz anebo onemocněly, mají nárok na léčebnost péči na vrub státu (ministerstva sociále) péče), nemají-li nároku na léčebnou péči již podle jiných právních ustanovení.
(2) Činí-li úraz, uvedený v předcházejícím odstavci, dotčené osoby nezpůsobilými k výdělku, mají samy, a zemřely-li na takový úraz, mají pozůstalí po nich nárok na zaopatření na vrub státu (ministerstva sociální péče) podle ustanovení zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 41 Sb. z. a n., jímž se upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva.
(3) Nároku podle odstavce 2 není, přísluší-li dotčeným osobám nárok na zaopatření z pracovního poměru, v němž byly v době, kdy se branné výchovy zúčastnily, nebo nárok na zaopatření (důchod) z některého druhu veřejnoprávního pojištění; je-li však zaopatření podle ustanovení zákona č. 41/1922 Sb. z. a n. příznivější, poskytne jim stát rozdíl mezi zaopatřením, příslušejícím jim podle právě uvedeného zákona, a oním zaopatřením (důchodem).
(4) Nároku podle tohoto paragrafu není, jestliže postižená osoba způsobila si úraz úmyslně nebo hrubou nedbalostí.
(5) To, co platí o úrazech, platí i o onemocněních, získaných -za účasti při branné výchově.
(6) Ustanovení tohoto paragrafu platí i o úrazech a onemocněních za účasti ve stráži obrany státu (§ 42 ).
§ 47.
Léčebná péče a zaopatření cvičitelů branné výchovy a jiných osob spolu působících při poskytování této výchovy.
(1) Ustanovení § 46 platí obdobně i o úrazech, které utrpěli cvičitelé branné výchovy
a jiné osoby uvedené v § 24, odst. 2 při poskytování branné výchovy.
(2) Jsou-li osoby uvedené v předcházejícím odstavci vojenskými osobami v činné službě nebo mimo činnou službu, vztahují se na úrazy utrpěné při poskytování branné výchovy - jak po stránce léčebné péče, tak i event. zaopatření - právní ustanovení, platná o úrazech utrpěných v činné službě vojenské.
(3) Ustanovení § 46, odst. 5 platí i zde.
§ 48.
Opatřování cvičišť, cvičebních místností a pomůcek.
(1) K branné výchově lze použíti:
a) vhodných vojenských objektů (zejména cvičišť a střelnic) se souhlasem vojenské správy a za podmínek jí stanovených;
b) veřejně přístupných obecních pozemků vhodných pro cvičiště, pokud jich nepotřebují spolky oprávněné k poskytování branné výchovy, jimž byly přiděleny, k provádění této výchovy anebo - v mezích nutné potřeby - k provádění tělesné výchovy s brannou výchovou souvisící;
c) cvičišť a místností veřejných škol, pokud jich nepotřebují školy k svým účelům anebo spolky oprávněné k poskytování branné výchovy, jimž byly přiděleny, k účelům uvedeným za písm. b);
d) cvičišť a místností spolků tělovýchovných a spolků pěstujících vojenský výcvik, pokud jich uvedené spolky nepotřebují k účelům uvedeným za písm. b).
(2) Orgány, jimž přísluší právo nakládati s pozemky, cvičišti a místnostmi uvedenými v odstavci 1, jsou povinny tyto pozemky, cvičiště a místnosti; pokud je jich k branné výchově třeba, propůjčiti a postarati se o osvětlení, vytápění a úklid místností. Rozhodnutí o tom činí v případech uvedených v odstavci 1, písm. b) a d) okresní úřad po slyšení okresního výboru brannosti a v případech uvedených v odstavci 1, písm. c) nadřízený školní úřad.
(3) Za použití cvičišť a místností uvedených v odstavci 1, písm. d) k účelům branné výchovy přísluší náhrada podle zásad stanovených vládním nařízením, nejde-li o použití cvičišť a místností k účelům branné výchovy v dotčeném spolku prováděné. Za použití ostatních objektů, pozemků, cvičišť a místností uvedených. v odstavci 1 k branné výchově nepřísluší náhrada. Bylo-li použito k branné výchově pozemků, cvičišť nebo místností, které jsou v užívání státu, nepřísluší vlastníku ani jiným osobám nárok na náhradu škody z toho důvodu, že bylo těchto pozemků, cvičišť nebo místností použito též k provádění branné výchovy.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně i o výcvikových pomůckách, jež j sou na cvičištích a v místnostech uvedených v odstavci 1, k cvičebním účelům.
(5) Není-li v obci vhodných nebo postačujících pozemků, cvičišť a místností uvedených v odstavci 1, v nichž by se mohla branná výchova konati, je obec povinna - za poměrného přispění obcí při této výchově se účastnících - opatřit jiné vhodné pozemky, cvičiště a místnosti a udržovati je v takovém stavu, aby se jich dalo používati k branné výchově. Výši příspěvku obcí stanoví podle poměru přímých dani, vybíraných v zúčastněných obcích, nadřízený politický úřad.
(6) Nemůže-li obec opatřiti potřebné pozemky a místnosti podle ustanovení předcházejícího odstavce, může býti na žádost obce vyvlastněno užívání potřebných pozemků nebo místností, a třeba-li i vlastnické právo k nim, potvrdí-li ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra nutnost takového opatření; o vyvlastňovacím řízení a o náhradě za vyvlastnění platí ustanovení zákona ze dne 29. března 1935, č. 63 Sb. z. a n., o vyvlastnění k účelům obrany státu.
(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i o použití pozemků, cvičišť a místností uvedených v odstavci 1, písm. b) a c) pro účely tělesné výchovy, prováděné ve spolcích oprávněných k poskytování branné výchovy. Za použití těchto pozemků, cvičišť a místností k právě uvedeným účelům přísluší náhrada, sjednaná dohodou mezi dotčenými spolky a orgány, jež mají právo nakládati s uvedenými pozemky, cvičišti a místnostmi; nedojde-li k dohodě, rozhodne o výši náhrady u pozemků, cvičišť a místností uvedených v odstavci 1, písm. b) okresní úřad a u pozemků, cvičišť a místností uvedených v odstavci 1, písm. c) nadřízený školní úřad.
(8) Vládním nařízením budou vydány podrobnější předpisy, zejména též o tom, kdo je oprávněn požadovati pozemky, cvičiště nebo místnosti a výcvikové pomůcky podle ustanovení tohoto paragrafu.
(9) Ustanovení tohoto paragrafu platí obdobně o použití soukromých a veřejných vod k branné výchově, jakož i o přístupu k nim podle zásad stanovených vládním nařízením.
§ 49.
Použití vhodných pozemků v přírodě.
(1) K branné výchově lze použíti též vhodných k tomu pozemků v přírodě obdobně podle ustanovení § 56 zákona ze dne 11. června 1879, č. 93 ř. z., o ubytování vojska, ve znění zákona ze dne 25. června 1895, č. 100 ř. z., a zák. čl. XXXVI/1879, o ubytování vojska, ve znění zák. čl. XXXIX/1895.
(2) Vládním nařízením budou vydány podrobnější předpisy, zejména též o tom, kdo je povinen hraditi škody, způsobené na pozemcích použitých podle tohoto paragrafu.
HLAVA IV.
Trestní ustanovení.
§ 50.
Opominutí předepsaného hlášení.
Kdo opomine učiniti hlášení nařízené podle tohoto zákona nebo kdo v předepsaném hlášení učiní nesprávné údaje, bude potrestán okresním úřadem pokutou do 500 Kč.
§ 51.
Zameškání, rušení a maření branné výchovy.
(1) Osoby, podléhající branné východě, jejichž neospravedlněné zameškání cvičebních hodin přestoupí ve výcvikovém roce třetinu těchto hodin, anebo které brannou výchovu ruší nebo maří, budou potrestány okresním úřadem pokutou do 10.000 Kč nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do jednoho měsíce, anebo obojím tímto trestem.
(2) Za ospravedlněné se pokládá při provádění odstavce 1 zameškání, jehož příčinou je
omluvný důvod (§ 19), osvobození (§ 18) nebo vyloučení z branné výchovy (§ 17).
§ 52.
Porušení povinností zaměstnavatelů.
(1) Zaměstnavatel nebo jeho zástupce, který - přes napomenutí okresním úřadem mu dané - znovu překáží tomu, aby se jeho zaměstnanec mohl účastniti branné výchovy (§ 45 ), bude potrestán okresním úřadem pokutou do 10.000 Kč, nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do jednoho měsíce, anebo obojím tímto trestem.
(2) Ustanovení § 169 zákona o obraně státu platí obdobně.
§ 53.
Zneužívání pravomoci.
(1) Předseda spolku oprávněného k poskytování branné výchovy a činovníci takového spolku, jimž byl svěřen dotčený obor působnosti, velitel střediska branné výchovy, cvičitelé branné výchovy a jiné osoby, spolu působící při poskytování branné výchovy, kteří při provádění tohoto zákona užijí své funkce k jiným účelům než k účelům branné výchovy, budou potrestáni, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním úřadem pokutou do 10.000 Kč nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do jednoho měsíce, anebo obojím tímto trestem.
(2) Osoby uvedené v odstavci 1, jsou za činy, které souvisí s výkonem jejich funkce, trestně odpovědné jako veřejné orgány a požívají ve výkonu této funkce trestní ochrany veřejných orgánů.
§ 54.
Ustanovení o pokutách.
(1) Pro případ nedobytnosti pokut buď uložen zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do jednoho měsíce.
(2) Náhradní trest vězení (uzamčení) za nedobytnou pokutu může býti uložen zároveň s trestem na svobodě; v tomto případě však nesmí trest na svobodě spolu s uvedeným náhradním trestem převyšovati meze zákonné sazby trestu na svobodě.
§ 55.
Promlčení.
Stíhání trestných činů uvedených v §§ 50 až 53 se promlčuje v šesti měsících.
§ 56.
Přečiny proti branné výchově.
(1) Kdo, jsa určen k účasti při provádění tohoto zákona, vědomě toto provádění ruší, maří nebo ztěžuje, bude potrestán soudem za přečin vězením nebo tuhým vězením od osmi dní do šesti měsíců; vedle toho může býti uložen peněžitý trest od 100 Kč do 10.000 Kč.
(2) Kdo veřejně (§ 39, č. 2 zákona na ochranu republiky) brannou výchovu snižuje nebo zesměšňuje, bude potrestán soudem za přečin tuhým vězením od osmi dní do tří měsíců; vedle toho může mu býti uložen peněžitý trest od 100 Kč do 10.000 Kč.
§ 57.
Obecná ustanovení o přečinech proti branné výchově.
(1) Pokus o přečiny uvedené v § 56 je trestný.
(2) Peněžité tresty, uložené za tyto přečiny, připadají státu.
HLAVA V.
Závěrečná ustanovení.
§ 58.
Zvláštní ustanovení pro některá místa.
Pro organisaci branné výchovy v místních obvodech důležitých pro obranu státu, stanovených vládním nařízením, mohou býti vládním nařízením vydána odchylná ustanovení.
§ 59.
Ustanovení o spolcích pěstujících vojenský výcvik.
(1) Zásadní směrnice o organisaci a zřizování spolků pěstujících vojenský výcvik podle § 28, odst. 1, písm. b) branného zákona stanoví vláda; to platí i o reorganisaci takových spolků zřízených před účinností tohoto zákona.
(2) Pěstovati vojenský výcvik podle § 28, odst. 1, písm. b) branného zákona mohou jen ty spolky, které jsou k tomu podle stanov oprávněny. Vzor stanov - se zřetelem k zásadním směrnicím stanoveným vládou podle odstavce 1 - vydá ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany; tomuto vzoru musí stanovy spolků pěstujících vojenský výcvik vyhovovati.
(3) K zřízení takových spolků je třeba úředního schválení; uděluje je podle volného uvážení ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany. To platí i o každé změně stanov spolků pěstujících vojenský výcvik.
(4) Pěstování vojenského výcviku se nemohou spolky uvedené v předcházejících odstavcích za branné pohotovosti státu vzdáti. Takové vzdání je dovoleno jen mimo dobu branné pohotovosti státu a nabývá účinnosti teprve tři měsíce po doručení úředního výměru, kterým byla změna stanov o tom jednající schválena, nestanoví-li tento výměr lhůtu kratší.
(5) Spolky pěstující vojenský výcvik, zřízené před účinností tohoto zákona nebo před vydáním nového vzoru stanov podle odstavce 2, musí, na vyzvání ministerstva národní obrany přizpůsobiti stanovy předepsanému vzoru a předložiti je do tří měsíců po vyzvání k schválení podle ustanovení odstavce 3. V této lhůtě. mohou se však tyto spolky usnésti na přeměně v jiný spolek anebo se rozejíti. Spolky, které neučiní žádných opatření z opatření uvedených v tomto odstavci, budou ministerstvem vnitra rozpuštěny.
(6) Mimo případ stanovený v předcházejícím odstavci mohou se spolky pěstující vojenský výcvik rozejíti jen s úředním schválením.
(7) Bylo-li spolku pěstujícího vojenský výcvik použito k plnění úkolů uvedených v § 28, odst. 1, písm. b) branného zákona nebo § 65, odst. 5 tohoto zákona, nemohou se jejich členové vystoupením ze spolku zbaviti povinností, které mají jako členové dotčeného spolku.
(8) Nekonají-li spolky pěstující vojenský výcvik povinnosti, jež stanovami převzaly, zejména nepřidržují-li své členy výcvikem povinné k této povinnosti, mohou býti ministerstvem vnitra na návrh ministerstva národní obrany rozpuštěny.
§ 60.
Hromadné provádění cvičení.
(1) Hromadně prováděti cvičení, která jsou v podstatě branným výcvikem, zejména na volných prostranstvích, smějí jen spolky pěstující vojenský výcvik (§ 59) a z jiných spolků jen ony spolky, kterým to bylo ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy výslovně dovoleno.
(2) Překročení tohoto zákazu se posuzuje podle povahy věci - nejde-li o čin přísněji trestný - stejně jako nedbání předpisů spolčovacích a sromažďovacích; organisace a spolky, které takový zákaz překročí, mohou býti rozpuštěny nebo může býti jejich činnost zastavena.
§ 61.
Používání zbraní při branné výchově.
Pokud při branné výchově prováděné mimo střediska branné výchovy jest potřebí používati zbraní k základnímu výcviku ve střelbě, lze použíti jen cvičných zbraní typu vzduchovek a příslušného k nim střeliva určeného k výcviku.
§ 62.
Kontrola spolků zabývajících se tělesnou výchovou a sportem.
Za účelem kontroly může okresní úřad žádati od spolků, zabývajících se tělesnou výchovou nebo sportem, předložení potřebných zpráv a výkazů o způsobu spolkové činnosti, i když nejde o spolky oprávněné k poskytování branné výchovy.
§63.
Ustanovení o zvláštních druzích dobrovolné branné výchovy.
(1) Vláda může dáti svolení k provádění zvláštních druhů branné výchovy na základě
dobrovolném, zej měna pokud jde o výcvik v létání, v řízení motorových vozidel a pod. Takové svolení může vláda kdykoliv a bez udání důvodů odvolati.
(2) Vládní nařízení stanoví, zda a jaké úlevy v povinné branné výchově se poskytnou osobám, které se účastní dobrovolné výchovy podle odstavce 1.
§ 64.
Kursy pro vojenské osoby mimo činnou službu.
(1) K udržení dosaženého stupně vojenského výcviku jsou vojenské osoby mimo činnou. službu povinny účastniti se kursů, pokud je vojenská správa zřídí. Bližší podrobnosti o této povinnosti s přiměřeným použitím zásad tohoto zákona, platných pro branný výcvik, stanoví vládní nařízení.
(2) Na úrazy, které utrpěly vojenské osoby mimo činnou službu za účasti v takovém kursu, se vztahují - jak po stránce léčebné péče, tak i event. zaopatření - právní ustanovení, platná o úrazech, utrpěných ve službě vojenské; to platí i o onemocněních získaných za účasti v uvedeném kursu.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí i o vojenských osobách mimo činnou službu, které se účastní dobrovolně v rámci vojenského výcviku kursů pro vojenské osoby mimo činnou službu, cvičných letů nebo cvičných jízd s bojovými vozidly u útvarů útočné vozby, aniž se staly vojenskými osobami v činné službě.
(4) Ustanovení §§ 48 a 49 platí i o použití pozemků, cvičišť, místností a pomůcek pro účely uvedené v předcházejících odstavcích.
§ 65.
Použití osob branné výchově podléhajících k úkolům, pro něž jsou touto výchovou připravovány.
(1) O přibrání osob branné výchově podléhajících k úkolům, pro něž jsou touto výchovou připravovány, platí - bez újmy ustanovení § 42 - příslušná ustanovení platných zákonů, tuto věc upravujících, zejména pak branného zákona (o povolání k vojenské službě a k zvláštním úkonům podle § 3 branného zákona), zákona o obraně státu (o povolání k osobním úkonům) a zákona č. 82/1935 Sb. z. a. n. (o použití k úkolům v civilní protiletecké ochraně).
(2) Osoby, které po povolání k osobním úkonům podle zákona o obraně státu byly určeny k vykonávání úkonů se zbraní v ruce (na př. k vojenskému střežení důležitých objektů a pod.), mají - konajíce tyto úkony - právní postavení vojenských stráží, nemohou však býti předmětem trestných činů popsaných v čtvrté hlavě dílu II vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z. To platí i o zaměstnancích uvedených v § 64, odst. 1 zákona o obraně státu, kterých bylo použito vzhledem k ustanovení § 64, odst. 2 téhož zákona k úkolům se zbraní v ruce.
(3) Zbraně smějí osoby uvedené v odstavci 2 použíti; šetříce potřebné opatrnosti podle okolností případů, jen v těchto případech:
a) při nutné obraně, aby odvrátily násilný útok, který na ně byl učiněn, anebo který jim přímo hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby;
b) aby odvrátily nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;
c) aby zamezily útěk pachatele, jenž vážně poškodil anebo ohrozil střežený objekt, byl-li přistižen při činu, nebo je-li důvodně podezřelý z takového činu a nelze-li ho zadržeti jiným způsobem;
d) aby zamezily útěk nebezpečného zločince, jejž nemohou jiným způsobem zadržeti;
e) aby zamezily útěk osoby, která se v místnostech ohrožených chová podezřele a na volání střežící osoby nedá uspokojivou odpověď, nemohou-li ji zadržeti jiným způsobem.
(4) O použití zbraně proti vnějšímu nepříteli platí pro osoby, vykonávající úkony uvedené v odstavci 2, to, co platí pro osoby vojenské.
(5) Jsou-li osoby uvedené v odstavci 2 příslušníky spolků oprávněných k poskytování branné výchovy, lze při ukládání úkonů uvedených v odstavci 2 použíti součinnosti těchto spolků podle zásad stanovených vládním nařízením, jež stanoví i další podrobnosti k provedení tohoto paragrafu; uvedené spolky jsou povinny k součinnosti, kterou jim toto vládní nařízení uloží.
§ 66.
Osvobození od kolků a podobné výhody.
(1) Podání, právní jednání, listiny, vysvědčení a úřední úkony nutné k provádění tohoto zákona jsou osvobozeny od kolků a poplatků i od dávek za úřední úkony ve věcech správních.
(2) Dodávky a výkony sloužící branné výchově - počítajíc v to i produkce a závody spolků oprávněných k poskytování branné výchovy, provozované v rozsahu stanov, pokud je jejich účelem ukázati pokrok v tělesné výchově členstva spolků - jsou osvobozeny od daní a jiných veřejnoprávních dávek. Co se rozumí dodávkami a výkony uvedenými v tomto odstavci, stanoví vláda nařízením.
§ 67.
Hrazení nákladů.
(1) Náklady, které vzniknou z provádění tohoto zákona v jednotlivých oborech veřejné správy, jdou na vrub oněch oborů.
(2) Vyšší náklady, kterých bude roku 1937 vyžadovati provádění tohoto zákona, uhradí se především úsporami z prostředků určených na výdaje celé skupiny I státního rozpočtu (vlastní státní správa); kdyby tyto úspory nestačily, zmocňuje se ministr financí, aby nedostávající se částky opatřil úvěrovými operacemi.
§ 68.
Bližší předpisy.
Úpravu bližších podrobností jednotlivých ustanovení tohoto zákona lze v jeho mezích provésti vládním nařízením.
§ 69.
Účinnost a provedení zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1937; provedou jej ministr národní obrany, ministr vnitra, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ministr školství a národní osvěty a ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.
J. Malypetr v. r.,
předseda.
JUDr. Jan Říha v. r.,
sněm. tajemník.
Bergmann v. r.,
zapisovatel.