Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
5. zasedání.
Tisk 461.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .............
o některých opatřeních k zjednání vzájemného souladu mezi veřejnými knihami, pozemkovým katastrem a skutečnou držbou v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I.
O neprovedených knihovních zápisech.
§ 1.
(1) V řízeních podle § 12, odst. 3 a § 42, odst. 2 zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb. z. a n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrálního zákona), ustanoví soud účastníku, vyslechna ho, lhůtu, do které má provésti knihovní pořádek, anebo, překáží-li tomu něco, prokázati, co podnikl, aby překážky odklidil.
(2) Na dodržení této lhůty dohlíží soud z úřední povinnosti a uloží účastníku, který lhůtu, ač mu bylo předem pohrozeno, nedodrží, pokutu od 10 Kč do 500 Kč. Pokuta může býti uložena opětovně a postupně zvyšována, až do nejvyšší uvedené sumy.
§ 2.
O tomto řízení platí předpisy a soudním řízení nesporném.
§ 3.
Podání, protokoly, přílohy a rubriky v tomto soudním řízení jsou osvobozeny od kolků
a poplatků, pokud neobsahují žádost účastníka o povolení knihovního zápisu.
Část II.
O zápisu vlastnického práva skutečného držitele do pozemkových knih.
§ 4.
§ 1, odst. 3 a § 3, odst. 2 nařízení č. 24.366/ 1893 I. M., (uh. m. spravedlnosti), kterým se provádí zák. čl. XXIX/1892, o zápisech vlastnického práva skutečného držitele do pozemnoknižních protokolů a o opravě zápisů v pozemnoknižních protokolech, § 2, odst. 2, č. 2 a 3 nařízení č. 6400/1904 I. M. (uh. m. spravedlnosti), kterým se mění nařízení č. 24.366/1893 I. M. (uh. m. spravedlnosti), a § 3 nařízení č. 8540/1907 I. M. (uh. m. spravedlnosti), o změně a doplnění nařízení č. 24.366/1893 I. M. (uh. m. spravedlnosti), se zrušují.
§ 5.
(1) V těch případech, kdy zák. čl. XXIX/ 1892 a zákony jej pozměňující a doplňující dopouštějí zápis vlastnického práva skutečného držitele do pozemnoknižních protokolů, možno skutečného držitele zapsati jako vlastníka i do pozemnoknižních vložek.
(2) Zápis budiž proveden podle předpisů zák. čl. XXIX/1892 a zákonů jej pozměňujících a doplňujících.
Část III.
O knihovním zápisu nabytí nemovitostí nepatrné hodnoty.
§ 6.
(1) Všechny okresní soudy v zemích Slovenské a Podkarpatoruské mohou na žádost stran osvědčiti soudním protokolem smlouvy a prohlášení o nabytí nemovitostí nepatrné hodnoty, má-li býti podle nich ihned proveden knihovní zápis a tím odklizena neshoda mezi pozemkovou knihou a pozemkovým katastrem.
(2) Týká-li se právní jednání také jiných věcných práv, zejména zástavního práva pro nedoplatek kupní ceny nebo služebností nebo upuštění od takovýchto věcných práv, mohou býti svědčena soudním protokolem i prohlášení o těchto právních jednáních.
§ 7.
(1) Předmět právního jednání je nepatrné hodnoty, není-li hodnota nemovitosti, které se týká právní jednání, udána výše než 200 Kč.
(2) Rozhodno je především ocenění stranami, není-li v té příčině pochybností. Měřičský úředník pozemkového katastru, zjistí-li při úředním jednání neshodu mezi pozemkovou knihou a pozemkovým katastrem, poznamená také v ohlašovacím listě, zda má plocha, která je předmětem úředního jednání k odklizení neshody, hodnotu do 200 Kč či vyšší. Neudají-li strany vyšší hodnotu, je hleděti k tomuto ocenění měřičským úředníkem. Jinak může strana prokázati hodnotu potvrzením obce nebo, zůstávají-li pochybnosti o ní, může býti zjištěna násobkem podle berních daňových hodnot.
(3) Jde-li o propuštění dílce nemovitosti ze zástavy, rozhodna je hodnota nemovitosti, která má býti oddělána, ku provedení knihovního pořádku, je-li nižší než pohledávka, jinak výše pohledávky.
§ 8.
Tam, kde ještě nebyl proveden knihovní pořádek o ohlašovacích listech, zjistí knihovní soud, je-li toho třeba, z úřední moci dotazem u katastrálního měřického úřadu, jakou hodnotu má plocha, o kterou jde. Soud přezkoumá také záznamu o změnách, které toho času nelze provésti, zjisti hodnotu nemovitostí, kterých se týkají, a pokusí se, pouče účastníky, i tyto změny uvésti ve shodu.
§ 9.
Soud odepře sepsati smlouvu nebo prohlášeni soudním protokolem, je-li důvodné podezření, že strany uzavírají jednání toliko na oko, na obejití zákona nebo na bezprávné zkrácení někoho jiného. Rovněž odepře je sepsati, není-li možno ihned vykonati knihovní zápis, buď že listina vyžaduje schválení jiným úřadem nebo že to nepřipouští knihovní stav, anebo oceňují-li strany samy předmět právního jednání přes 200 Kč.
§ 10.
(1) Listinu sepíše na ústní žádost soudce soudním protokolem, přihrav přísežného zapisovatele. Nejsou-li strany soudci osobně známy, zjistí jejich totožnost podle předpisů o ověřování podpisů soudem. Podpisy stran na tomto soudním protokolu se neověřují.
(2) Strany musí soudní protokol vlastní rukou podepsati; učiní-li jen znamení ruky, připíše zapisovatel k němu jméno.
(3) Jediným soudním protokolem osvědčují se prohlášení všech přítomných účastníků, zejména i prohlášení, kterými několik knihovních věřitelů propouští oddělovanou plochu ze zástavy, zároveň s právním jednáním o nabytí nemovitosti. Návrh na knihovní zápis může býti spojen s listinou nebo s prohlášením v jediném protokole.
§ 11.
(1) Soud může sepsati také chybějící smlouvu nebo prohlášení, přinese-li strana listiny, kterých je jinak třeba, aby mohl býti knihovní zápis ihned vykonán, sepsané v předepsané formě.
(2) Soudce je povinen poučiti strany a dbáti ustanoven) platných pro příslušné právní jednání, aby sepsaná listina byla platná.
§ 12.
Ustanovení §§ 6 až 11 platí také o směnných smlouvách, vedou-li se pozemkové knihy o nemovitostech směněných u téhož soudu a není-li hodnota žádné ze směněných nemovitostí vyšší než 200 Kč.
§ 13.
Opisy listin sepsaných u soudu, kterých je třeba podle platných předpisů pro úřad vyměřující poplatky, vyhotoví soud bezplatně.
§ 14.
(1) Sepíše-li se smlouva nebo prohlášení soudním protokolem odděleně od knihovního návrhu, přiloží se ihned k protokolu o knihovním návrhu; strana budiž poučena aby svolila, aby tato listina byla založena v prvopisu do.sbírky listin, jinak že bude vyhotoven opis soudem a listina (protokol) po vykonaném zápisu v pozemkových knihách s doložkou podle § 136 nařízení ze dne 15. prosince 1855, č. 222 ř. z., u soudu uschována.
(2) Sepíše-li, se jediný soudní protokol o právním jednání a o knihovním návrhu, buď vyhotoven ověřený spis protokolu o právním jednání a založen do sbírky Listin a protokol sám buď založen do knihovních spisů podle obecných ustanovení.
Část IV.
O změně a doplnění katastrálního zákona.
§ 15.
V § 99 katastrálního zákona. zrušuje se odstavec 2, dosavadní odstavec 3 bude odstavcem 4 a jako odstavce 2 a 3 se zařadí tato ustanovení:
Protokoly o ohlášených a zjištěných změnách v pozemkovém katastru (ohlašovací listy) zasílají se knihovnímu soudu pouze tenkráte, týkají-li se obcí na Hlučínsku nebo oněch katastrálních území v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, v kterých podle § 2, odst. 1 zák. čl. XXIX/1892 a ustanovení jej pozměňujících a doplňujících byly v pozemnoknižních protokolech provedeny zápisy vlastnického práva skutečného držitele na podkladě doplněného nesjednoceného katastrálního operátu.
(3) V zemích Slovenské a Podkarpatoruské, jde-i o katastrální území uvedená v odstavci 2, v kterých bylo provedeno doplnění nesjednoceného katastrálního operátu, lze pozemnoknižních protokolech, opravených podle § 2, odst. 1 zák. čl. XXIX/1892 a ustanovení jej pozměňujících a doplňujících, parcely děliti jejich hranice měniti (opraviti) nebo nové vlastnické hranice vyznačiti také podle snímků s katastrálních náčrtů, připojených k ohlášením (ohlašovacím listům) katastrálního měřického úřadu, nebo k žádostem za knihovní zápisy, byl-li, snímek vyhotoven katastrálním měřickým úřadem. Ustanovení § 42, odst. 8 a 9 platí tu obdobně."
Část V.
Závěrečná ustanovení.
§ 16.
Podrobnosti týkající se provedení tohoto zákona upraví vláda nařízením.
§ 17.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Nemá-li dojíti ke zmatku a právní nejistotě v pozemkové držbě, zejména má-li býti zabráněno chaosu ve vybírání pozemkových daní, je nezbytno, aby nebylo rozporů mezi zápisy v pozemkové knize, pozemkovým katastrem a stavem skutečné držby.
Případy podobného nesouladu vyskytují se v zemích České a Moravskoslezské velmi zřídka a zjednání nápravy je zpravidla zcela snadné. Naproti tomu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou podobné případy nesouhlasu velmi časté a udržování vzájemného souladu veřejných knih se skutečnými poměry držebnostními a tím i s pozemkovým katastrem je i dnes nesmírně obtížné.
V zemích Slovenské a Podkarpatoruské nelze totiž - jak prakse ukázala - vystačiti ani s předpisy katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. z. a n. a vládního nařízení č: 64/1930 Sb. z. a n., nebude-li právo zde platné pozměněno a doplněno obdobnými předpisy, jaké platí v zemích České a Moravskoslezské.
Především je potřebí, aby vedle ustanovení § 12, odst. 3 a § 42, odst. 2 kat. zákona, provedených §§ 15 a 37 vládního nařízení č. 64/1930 Sb. z. a n., byly dány i předpisy obdobné § 3 zákona ze dne 23. května 1883, č. 82 ř. z. Teprve potom bude zajištěno řádné projednávání ohlašovacích listů.
Nejčastější případy skutečnosti neodpovídajících zápisů v pozemkové knize v zemích Slovenské a Podkarpatoruské jsou ty, kdy zápis vlastnického práva je v rozporu se stavem skutečné držby.
Zák. čl. XXIX/1892 a zákony jej pozměňující a doplňující (zák. čl. XV/1900,, VII/ 1912) umožňují toliko, aby v těch případech, kde zák. čl. XXIX/1886, XXVIII/ 1889 a XVI/1891 nařizují zápis vlastnického, práva skutečného držitele při zakládání pozemnoknižních vložek, mohl býti zapsán skutečný držitel jako vlastník i do pozemnoknižních protokolů.
Lze tedy zjednati v tomto směru soulad mezi stavem skutečným a knihovním jednak opravou pozemnoknižních protokolů podle zák. čl. XXIX/1892, jednak při zakládání pozemnoknižních vložek podle zák. čl. XXIX/1886, XXVIII/1889 a XVI/1891.
Poněvadž však zák. čl. XXIX/1892 neupravuje vůbec řízení o zápisu do pozemnoknižních vložek a § 1, odst. 3 nař. č. 24.366/1893 I. M., kterým byl uvedený zákonný článek proveden, výslovně praví, že v těch obcích, kde pozemnoknižní vložky byly již založeny a jejich dohotovení bylo již uveřejněno, je použití zák. čl. XXIX/ 1892 vyloučeno, a § 3, odst. 2 cit. nařízení zakazuje opakovati řízení podle zák. čl. XX/1892, nelze nyní podobné rozpory od uditi v pozemkových knihách těch katastrálních území, v kterých již byly dokončeny vložkářské práce nebo kde bylo již vykonáno řízení podle zák. č1. XXIX/1892.
Avšak i zde skutečný stav nesouhlasí ve velmi mnohých případech se stavem knihovním. Nesoulad byl někde zaviněn tím, že již při zakládání pozemkových vložek za býv. maďarského režimu došlo k zápisům skutečnému stavu neodpovídajícím (na př. v obcích Hrušová, Pereksek, Žlkovce, Subotiště, Gúta a Velký Palad).
V tom směru nutno stav knihovní uvésti v soulad se stavem skutečným zejména ve vložkách pozemkových knih katastrálních území Gúta (s. o. Komárno), Velký Palad (s. o. Sevluš), Velké Loučky (s. o. Mukačevo ) a ve všech vložkách vedených u okresních soudů ve Volovém a Nižních Vereckách.
Zjednání nápravy brání však také velmi často poměrně velký náklad spojený s převodem nebo s vkladem věcných práv, kterýžto náklad v mnohých případech převyšuje i cenu nemovitosti samé. V zemích České a Moravskoslezské byly překážky takovéhoto druhu odklizeny - co se týká nemovitostí nepatrné hodnoty - císařským nařízením ze dne 1. června 1914, č. F 116 ř. z., a vl. nařízením ze dne 7. června 1923, č. 114 Sb. z. a n., provádění knihovních pořádků pak bylo značně usnadněno poskytnutím finančních úlev v § 3, odst. 4 zák. č. 82/1883 ř. z. Podle těchto vzorů doporučuje se zasvésti potřebné úlevy i pro země Slovenskou a Podkarpatoruskou.
Všechny naznačené doplňky a změny daly by se provésti při nové úpravě práva knihovního, která se připravuje v souvislosti s novou úpravou práva občanského. Pomýšlí se na to, aby unifikované předpisy o veřejných knihách, jich úpravě, zakládání a doplnění nabyly účinnosti zároveň s novým zákoníkem občanským, jehož návrh je již parlamentu předložen. Na příslušných osnovách zákonů se již pracuje.
Na druhé straně třeba však počítati s tím, že parlamentní projednání tak obsáhlého díla, jakým je vládní návrh občanského zákoníka, vyžádá si patrně doby dosti dlouhé. Připočte-li se k tomu doba vakace trvající nejméně půldruhého roku (čl. I osnovy obč. zák.), je viděti, že uplyne ještě jistý čas, než nabude účinnosti nové právo občanské s novým právem knihovním. Poměry v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, jak byly vylíčeny výše, vyžadují však nápravy co možná rychlé. Zejména je také naléhavá potřeba, aby se bez odkladu i ve východní oblasti státu zmírnilo pro strany finanční břemeno z provádění knihovního pořádku. Proto se zdá vhodnějším nevyčkávati kodifikace práva knihovního, nýbrž provésti nutné změny ihned.
To vše je účelem této osnovy, při čemž nelze přehlédnouti ani její význam unifikační.
V podrobnostech buď k osnově poznamenáno:
V části I zavádějí se předpisy obdobné § 3 zákona č. 82/1883 ř. z., § 1, odst. 2 osnovy liší se od odstavce 2 cit. paragrafu jen stylistickou úpravou; věcné změny není. Po vzoru odstavce 3 cit. paragrafu stanoví § 2 osnovy výslovně, že řízení o provádění knihovního pořádku se spravuje předpisy o soudním řízení nesporném; pokuty uložené podle § 1, odst. 2 osnovy připadají tedy státu (§ 52 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. ). § 3 osnovy přiznává účastníkům stejné finanční úlevy jako odstavec 4 cit. § 3 zák. č. 82/1883 ř. z., aby zlevněním řízení účastníkům provádění knihovního pořádku co nejvíce usnadnil.
V části II zrušuje § 4 normy, které předpokládaly, že nově zřízené vložky budou udrženy v souladu se skutečným stavem, § 5 obsahuje potřebná ustanovení positivní.
Ustanoveními části III (§§6až 14) rozšíří se na země Slovenskou a Podkarpatoruskou výhody, kterých jsou účastní nabyvatelé nemovitostí nepatrné hodnoty v zemích České a Moravskoslezské na základě čl. II až IV, VII, VIII a X cís. nař. č. 116/1914 ř. z. a podle vládního nařízení č. 114/1923 Sb. z. a n.
Část IV provádí v této souvislosti potřebnou novelisaci, § 99 kat. zák. č. 177/ 1927 Sb. z. a n., aby bylo ulehčeno a zlevněno provádění knihovního pořádku a aby bylo možno udržovati soulad pozemkových knih s pozemkovým katastrem v katastrálních územích, v nichž pozemnoknižní protokoly byly uvedeny do souladu se skutečnou držbou a s doplněným nesjednoceným katastrálním operátem, jehož podkladem je ovšem mapa menší přesnosti, než je předepsána pro mapu katastrální.
Část V obsahuje závěrečná ustanovení.
Provedení zákona nepřinese zatížení rozpočtu.
V Praze dne 21, května 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.