Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
4. zasedání.
Tisk 397.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne......................................,
jímž se mění a doplňují některá ustanovení veřejnonotářských řádů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Název veřejných notářů.
§ 1.
Notáři jmenovaní podle notářských řádů ze dme 25. července 1871, č. 75 ř. z., zák. čl. XXXV/1874 nazývají se "veřejní notáři". Podle toho budiž upravena i úřední pečeť veřejného notáře, jeho podpis, zevní označení jeho kanceláře, název a úřední pečeť komory veřejných notářů ? v dalším jen "komora" zvané ? (zákon ze dne 18. března 1919, č. 155 Sb. z. a n., jímž se prozatímně mění ustanovení notářských řádu ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z., a zák. čl. XXXV/1874 a VII/1886). Slovo "veřejný" v podpisu veřejného notáře může býti zkráceno a celý dodatek "veřejný notář" může býti vypsán jinou osobou nebo jinak vyznačen.
Čl. II.
Záruky veřejných notářů.
§ 2.
(1) Veřejný notář a takový jeho náměstek, za kterého veřejný notář podle zákona neručí, jsou povinni dáti záruku ve výši 50.000 Kč jako zástavu za všechny nároky proti veřejnému notáři (náměstku), které vzniknou z činnosti veřejného notáře, jeho náměstka nebo zástupce (§ 25), ať jde o působnost osvědčovacího orgánu, soudního komisaře nebo o jinou působnost veřejnonotářskou.
(2) To, co je dále ustanoveno o veřejném notáři, platí, není-li jinak řečeno, též o náměstku, který je povinen dáti záruku.
(3) Záruka budiž dána ve vkladních knížkách (listech) takových peněžních ústavů, u kterých lze podle zákona bez obmezení ukládati sirotčí jmění, nebo v takových cenných papírech, které jsou podle zákona způsobilé k ukládání sirotčího jmění, nebo kauční hypotékou požívající sirotčí jistoty. Vkladní knížky (listy) a cenné papíry buďtež zároveň s písemným prohlášením o věnování záruky složeny u Poštovní spořitelny nebo u Zemské banky (dříve Zemské banky království Českého) pro ten vrchní soud, v jehož obvodu je sídlo komory, k níž veřejný notář přísluší. Poštovní spořitelna a Zemská banka budou jednou za rok sdělovati presidentu vrchního soudu případy, kdy notářská záruka klesla pod přípustnou mez (odstavec 4). Úroky z hodnot složených jako záruka buďtež veřejnému notáři, nenaložil-li s nimi jinak, poukazovány.
(4) Hodnota cenných papírů znamenaných na burse se určuje podle kursu ze dne před složením, avšak nikdy přes nominální hodnotu. O postačitelnosti záruky rozhoduje president vrchního soudu (odstavec 3) po slyšení příslušné komory. Proti jeho rozhodnutí může veřejný notář padati odvolání k ministerstvu spravedlnosti. Bude-li záruka uznána za dostatečnou, vydá o tom komora veřejnému notáři potvrzení. President vrchního soudu zařídí vinkulaci.
(5) Veřejný notář je povinen, dříve než vykoná přísahu, a nekoná-li podle zákona nové přísahy, dříve než nastoupí úřad, vykázati presidentu vrchního soudu (odstavec 3), že dal záruku anebo že ujednal pojištění podle § 3; rovněž je povinen vykázati, že ji obnovil nebo doplnil, kdykoliv její hodnota podle zjištění presidenta vrchního soudu nedosahuje výše.předepsané v odstavci 1. K žádosti veřejného notáře může mu president vrchního soudu povoliti, aby složil polovici záruky, zbytek pak ve stejných třech ročních splátkách.
(6) President vrchního soudu je povinen jednou ročně zjišťovati, zda hodnota záruky dosahuje předepsané výše. Při tom odchylky do 10 % včetně pod kurs cenných papíru jsou nerozhodné. Jakmile je jím pravoplatně rozhodnuto, že je třeba doplniti záruku, ustanoví president vrchního soudu veřejnému notáři lhůtu k průkazu o tom, že doplnil záruku, a to polovicí příslušné částky (odstavec 1) ve třech měsících a druhou polovicí nejdéle v jednom roce.
(7) Lhůty pro složení záruky ustanovené v odstavcích 5 a 6 jsou neprodlužitelné. Nesloží-li veřejný notář záruky v předepsaný čas, má se za to, že se zříká úřadu.
(8) Pra jiné pohledávky, než je uvedeno v odstavci 1, může býti záruka dána do zástavy nebo ztížena exekucí jen s výhradou přednostního uspokojení nároků uvedených v odstavci 1 a takové pohledávky se zapraví ze záruky jen tehdy, když se provede řízení podle § 4. Je-li na záruku povolena exekuce, je soud povolující exekuci povinen usneseni o zabavení doručiti také presidentu vrchního soudu a komoře.
§ 3.
(1) Na místa záruky padle § 2 nebo k jejímu doplnění na výši ustanovenou v § 2 může veřejný notář sjednati pojištění s pojišťovnou, která má sídlo v republice Československé a je připuštěna k provazu pojišťovacích obchodů.
(2) Pojištění budiž ujednáno na čas úřadování veřejného notáře na kterémkoli místě pro veškeré nároky uvedené v § 2, odst. 1 a budiž ustanoveno, že ústav vyplatí za veřejného notáře nebo za jeho pozůstalost pohledávky z tohoto důvodu vzniklé do částky 50.000 Kč. Tyto pohledávky mají zákonné právo zástavní na pojistné částce.
(3) V pojistné smlouvě musí býti ustanoveno, že se pojišťovna zavazuje jak učiniti oznámení komoře a presidentu vrchního soudu (§ 2, odst. 3), kdykoliv by pojistné prémie nebyly včas zaplaceny, a to tak rychle, aby zbývala pro komoru přiměřená lhůta k výzvě veřejného notáře, tak i dáti veřejnému notáři přiměřenou, nejméně jednoměsíční lhůtu k dodatečnému zaplaceni prémie. Správní výbor záručního fondu (§ 15) je oprávněn na žádost veřejného notáře dlužné prémie zaplatiti ze jmění záručního fondu a žádati od veřejného notáře náhradu zaplacené částky platebním příkazem, jenž jest vykonatelný soudní exekucí. Jestliže by pak veřejný notář ani na výzvám komory nezaplatil prémie včas, ani je ve lhůtě určené k dodatečnému zaplacení prémie za něho nezaplatil správní výbor záručního fondu § 15), bude se míti za to, že se veřejný notář vzdal úřadu.
(4) Vyplatila-li pojišťovna, náhradu a je-li tím smlouva s pojišťovnou rozvázána, je veřejný notář povinen buď sjednati novou pojistnou smlouvu nebo složiti záruku podle § 2 a vykázati to presidentu vrchního soudu (§ 2, odst. 3) ve lhůtě 6 měsíců.
(5) K tomu, aby pojistná smlouva měla v zápětí osvobození veřejného notáře od složení záruky, zcela nebo zčásti, je třeba schválení smlouvy presidentem vrchního soudu.
§ 4.
(1) Zanikne-li úřad veřejného notáře, vyzve komora vyhláškou všechny, kdož by činili nároky na náhradu podle § 2, odst. 1, aby je u ní přihlásili nejpozději do jednoho roku, jinak že bude záruka vydána, po případě, že bude pojišťovna zproštěna povinnosti vyplatiti náhradu. Vyhláška budiž uveřejněna třikráte v listě určeném pro úřední vyhlášky, dále na úředních deskách okresních soudů v obvodu působnosti veřejného notáře a podle úvahy na úředních deskách okresních soudů dřívějším obvodu jeho působnosti nebo i v časopisech rozšířených v těchto obvodech. Jednoroční lhůta budiž určena konečným kalendářním dnem. Náklady vyhlášky buďtež komoře nahrazeny veřejným notářem nebo jeho právními nástupci. Ti, kdož mají zvláštní zástavní právo na notářské záruce, buďtež vyzváni zvláště.
(2) Budou-li nároky přihlášeny ve stanovené lhůtě, vyslechne o nich komora účastníky (případně také veřejného notáře, jeho právní nástupce, po případě za ně ustanoveného kurátora), vyšetří nároky ty a pokusí se o smírné narovnání. Nedojde-li k narovnání, odkáže ty, kdož činí nárok, na pořad práva. Žalobu je třeba podati do jednoho měsíce od doručení výměru o odkázání na pořad práva.
(3) Může-li býti vydána podle odstavců 1 a 2 záruka, nebo může-li býti zproštěna pojišťovna, úplně nebo částečně, komora požádá presidenta vrchního soudu, aby záruku uvolnil, při tom buďtež výslovně uvedeny nároky, pro které bylo zákonné právo zástavní podle odstavce 1 uplatňováno, výsledek jednání a obsah případného narovnání. Do té doby lze ze záruky uvolniti jen částku zbývající nad výši přihlášených nároků. Ručení pojišťovny, ň které byl veřejný notář podle § 3 pojištěn, se řídí výsledkem pravoplatně skončených sporů podle odstavce 2.
Čl. III.
O úschově a správě cenných hodnot veřejnonotářských deposit.
§ 5.
(1) Hotové peníze, směnky, veřejné dlužní úpisy a jiné cenné hodnoty jest veřejný notář oprávněn převzíti buď do prozatímní úschovy, jestliže mu byly odevzdány stranou při jakékoliv činnosti veřejnonotářské, aby je vydal určitému příjemci nebo aby je složil u některého soudu nebo úřadu, anebo je může vžíti do úschovy vůbec, je-li to podle zákonných ustanovení dovoleno nebo mají-li býti složené hodnoty podle vůle stran zárukou pro určitý účel.
(2) Vláda může nařízením ustanoviti, která deposita a do které nejvyšší částky nepodléhají ustanovením tohoto článku.
§ 6.
Jedná-li však veřejný notář jako soudní komisař, není oprávněn ponechati u sebe v úschově jakékoliv hodnoty ceny přesahující výši 500 Kč a musí je, mají-li podle zákonných předpisů zůstati uschovány, uložiti bezodkladně u zákonných míst uschovacích pro ten soud, který mu udělil příkaz, a musí dáti u deposita poznamenati, že bez svolení tohoto soudu nemůže se státi ani vydání deposita ani opatření účinkem tomu se rovnající. Uschovací místo uvědomí o uložení ihned příslušný soud.
§ 7.
Nevydá-li veřejný notář jakkoliv mu svěřené (§ 5) hodnoty ceny vyšší 3000 Kč, pro něž neplatí ustanovení § 6, do tří dnů po převzetí, jest povinen uložiti je u ústavu, který strany písemným prohlášením určily, a není-li takového určení, u ústavu oprávněného přijímati soudní deposita. Uložení se staniž na jméno toho, kdo veřejnému notáři hodnoty svěřil, s označením "veřejnonotářské depositum". Uložení se musí státi nejdéle během dalších dvou všedních dnů, v nichž peněžní ústavy úřadují. Jde-li o hodnoty vyšší 25.000 Kč, musí býti peněžnímu ústavu odevzdáno vlastnoručně podepsané prohlášení ukládající strany o tom, kdo je oprávněn s vkladem nakládati. Není-li podle prohlášení toho oprávněn nakládati s depositem veřejný notář sám, může veřejný notář dáti poukaz na vydání deposita nebo na jiné opatření se stejným účinkem jedině v souhlasu s tím, kdo je oprávněn s depositem nakládati. O každém takovém uložení a vydání jest peněžní ústav povinen ihned zpraviti stranu, na niž jako oprávněnou nakládati s depositem depositum zní. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na směnky a na jiné podobné listiny svěřené k protestaci.
§ 8.
(1)Příjem každého deposita budiž zapsán do knihy úschov veřejného notáře. Podrobná ustanovení o vedení knihy úschov budou vydána výnosem ministerstva spravedlnosti.
(2) Notář je povinen vydati ukládající straně stvrzenku o příjmu deposita.
(3) Knihy úschov podléhají poplatku jako notářská repertoria a protestní protokoly. Stvrzenky vydávané veřejnými notáři podle odstavce 2 jsou prosty poplatků.
§ 9.
(1) Vydá-li veřejný notář hodnoty u něho složené oprávněnému příjemci nebo odevzdateli přímo, dá si potvrditi výdej v knize úschov, jinak v ní vyznačí doklad o poukazu nebo o přijetí a uvede, kde je založen.
(2) Nebyly-li hodnoty vydány odevzdateli, budiž odevzdatel ihned o tom (odstavec 1) veřejným notářem zpraven.
§ 10.
Je-li veřejný notář přeložen na jiné místo, mimo případ přeložení na jiné místo v témž městě, nebo vzdá-li se úřadu, buďtež vyzváni všichni, kdož jemu svěřili cenné hodnoty, vyhláškou komory v listě určeném pro úřední vyhlášky, aby do lhůty 30 dnů sdělili komoře, zda žádají vrácení deposit nebo je ponechávají u dosavadního notáře přeloženého na jiné místo, nebo zda souhlasí s tím, aby byla odevzdána nástupci veřejného notáře. Vyhláška budiž také zaslána okresním soudům v obvodu působnosti veřejného notáře, aby ji vyvěsily na desce soudní. Byly-li cenné hodnoty takto odevzdány nástupci veřejného notáře, není veřejný notář za ně více odpověden. Není-li však takto prohlášením účastníků určeno, jak naložiti s depositem, nebo slouží-li depositum k zabezpečeni nároků osob třetích, jichž souhlas s tím, aby depositum zůstalo u přeloženého veřejného notáře, není prokázán, je veřejný notář povinen složiti depositum k soudu.
§ 11.
Podrobná ustanovení o tom, jak je třeba postupovati při příjmu a při vydání deposit a jak je třeba vésti v patrnosti svěřené peněžité hotovosti a jiné cenné hodnoty (jako vkladní knížky a listy, cenné papíry, skvosty a cizozemské peníze), jakož i o tom, jak bude prováděna odborná revise a kontrola deposit, vydá vláda nařízením.
§ 12.
(1) Veřejný notář, který poruší předpisy o ukládání deposit tím, že nezapíše depositum do knihy úschov, že neodevzdá depositum podle předpisu do úschovy peněžního ústavu na jméno strany s označením "veřejnonotářské depositum", že nevydá straně stvrzenku o příjmu, nebo že neuloží hodnoty přijaté podle ustanovení §§ 6 a 7, může býti po slyšení komorního výboru stíhán kárně a může býti ihned prozatímně zbaven výkonu notářství.
(2) Kandidát veřejného notářství, který sezná, že veřejný notář se provinil trestným činem při správě deposit, a neoznámí to bez zbytečného odkladu presidentu komory, budiž stíhán kárně.
Čl. IV.
Ručení některých osob za škody z neoprávněného nakládání veřejného notáře s depositem.
§ 13.
(1) Za úhradu škody, která by vznikla z neoprávněného nakládání veřejného notáře s depositem, ručí záručnímu fondu (čl. V) osoby blízké veřejnému notáři, uvedené v § 5, odst. 1 odpůrčího řádu, vydaného zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n., veškerým svým jměním, a němž neprokáží, že ho nabyly jinak než od veřejného notáře, nebo že ho nabyly od veřejného notáře za plnohodnotnou úplatu, jiné však osoby veškerým svým jměním, kterého nabyly od veřejného notáře bezúplatným. jednáním, ačli v obou případech nejde ani o splnění závazku ze zákona nebo a přiměřenou odměnu za konané služby nebo práce, ani o obvyklé příležitostné dary přiměřené výše. Ručení to trvá ještě po dobu 10 let potom, kdy veřejný notář pozbyl úřadu.
(2) Této ručební povinnosti není, jestliže ten, kdo svěřil veřejnému notáři depositum nebo nakládání s ním, hrubou nedbalostí škodu z neoprávněného nakládání veřejného notáře depositem umožnil nebo jsou-li předmětem trestných činů veřejného notáře takové hodnoty, které strana veřejnému notáři svěřila, aby unikla svým právním závazkům, které má, ať podle veřejného, ať podle soukromého práva.
Čl. V.
Společný záruční fond za veřejnonotářská deposita.
§ 14.
Notářské komory v obvodu každé země zřídí pro zajištění náhrady škody způsobené při správě deposit (čl. III) trestným činem veřejného notáře společný záruční fond; pro země Slovenskou a Podkarpatoruskou utvoří se takto jediný společný fond.
§ 15.
(1) Tyto fondy jsou právnickými osobami a spravují je správní výbory volené na dobu tří let delegáty komor nacházejících se v obvodu fondu (§ 14). Správní výbor se skládá z 5 členů a ze stejného počtu náhradníků.
(2) Za účelem volby vyšle každá komora do společné schůze tolik delegátů a jejich náhradníků, kolik je v jejím obvodu krajských soudů. Schůzi svolá a jí předsedá president komory v sídle vrchního soudu. O volbě platí obdobně ustanovení notářského řádu o volbě členů notářských komor.
(3) K platnému usnášení stačí přítomnost polovice delegátů oprávněných k volbě.
(4) Pětičlenný správní výbor může si přibrati další dva členy a stejný počet náhradníků.
(5) Jednací řád fondů ,vydá vláda nařízením. Jednacím řádem bude upraveno zvláště sídlo fondu a usnášení se správních výborů, ukládání příspěvků členům komor, ukládání a spravování jmění fondu.
§ 16.
(1) Příspěvky do fondu placené veřejnými notáři obvodu fondu (§ 14) musí býti stanoveny v takové výši, aby do doby pěti let činil fond tolik, kolik činí jedna pětina záruk podle § 2, a to podle počtu notářů v den účinnosti tohoto zákona.
(2) Klíč pro určení výše ročního příspěvku členů komory stanoví ministerstvo spravedlnosti po slyšeni správních výborů fondu.
(3) Výkazy nedoplatků na příspěvcích členů komor (odstavec 1), vystavené předsedou správního výboru a jím co do vykonatelnosti potvrzené, jsou vykonatelné soudní exekucí.
§ 17.
(1) Je-li veřejný notář prozatímně zbaven notářství pro podezření, že se při správě deposit dopustil trestného činu, a je-li mu proto ustanoven náměstek, bude náměstek povinen odváděti čistý výnos notářství fondu. Z tohoto závazku jsou vyňaty peněžitá částka určená jemu komorou za odměnu jeho činnosti a částka určená komorou na případně potřebnou slušnou výživu veřejného notáře a jeho rodiny po dobu suspense. Složený čistý výnos budiž veřejnému notáři vydán, je-li zrušeno prozatímní zbavení jeho notářství.
(2) Ustanovení odstavce 1, věty prvé a druhé, s výjimkou ustanovení o výživném veřejného notáře a jeho rodiny, platí obdobně, je-li jmenován náměstek na místo veřejného notáře, jenž byl zbaven úřadu proto, že se dopustil trestného činu při správě deposit.
(3) Konkurs na místo takto uprázdněné může býti vypsán podle rozhodnutí ministerstva spravedlnosti po slyšení správního výboru s podmínkou, že nově jmenovaný veřejný notář bude přispívati do fondu poměrnou částkou čistého výtěžku v konkursu ustanovenou.
(4) Správní výbor je oprávněn ve prospěch fondu žádati soud, aby učinil takové opatření o jmění veřejného notáře, jenž byl prozatímně zbaven úřadu (odstavec 1), kterým by se zajišťovalo ve prospěch fondu; soudem příslušným povoliti takové opatření je okresní soud v sídle veřejného notáře.
§ 18.
(1) Nárok na náhradu z fondu mají ti, kdož mají nárok na vydání deposita a nedosáhli ani jeho uspokojení, ani náhrady ze jmění veřejného notáře nebo z. jeho záruky, a to ani po zakročení komorního výboru; rovněž tak má nárok na náhradu stát, pokud ručí za veřejného notáře jako soudního komisaře.
(2) Nárok na náhradu z fondu nemá ten, kdo, svěřiv veřejnému notáři depositum nebo nakládání s ním, hrubou nedbalostí umožnil škodu z neoprávněného nakládání veřejného notáře depositem; rovněž pak nemá nároku ten, kdo svěřil veřejnému notáři depositum, aby unikl svým právním závazkům, které má, ať podle veřejného, ať podle soukromého práva.
(3) O žádosti na náhradu z fondu rozhoduje po slyšení veřejného notáře (jeho právního nástupce) správní výbor. Rozhodnutí, jímž se žádosti vyhovuje, budiž doručeno také veřejnému notáři (jeho právnímu nástupci).
(4) Jestliže správní výbor nároku na náhradu zcela nebo zčásti neuzná, musí se ho oprávněný domáhati ve lhůtě šesti měsíců pořadem práva. Jestliže správní výbor nárok zcela nebo zčásti uzná, může veřejný notář (jeho právní nástupce ? odstavec 3 ?) ve lh?tu jednoho měsíce od doručení rozhodnutí podati žalobu proti tomu, kdo nárok činí, o zjištění, že nárok po právu nepozůstává. Do pravoplatného rozhodnutí soudu za podmínky, že se ve sporu řádně pokračuje, lze rozhodnutí správního výboru vykonati jen v rozsahu, jenž není žalobou (věty 1 a 2) dotčen.
(5) Nárok na náhradu z fondu zaniká, nebyl-li uplatněn u správního výboru (odstavec 4) v době pěti let ode dne, kdy poškozený zvěděl o škodě.
§ 19.
(1) Správní výbor uloží veřejnému notáři, aby nahradil fondu částku za něho zaplacenou: Usnesení o tom je vykonatelné soudní exekucí.
(2) Osoby uvedené v § 13 jsou v mezích tohoto ustanovení povinny nahraditi fondu to; co bylo za veřejného notáře oprávněným zaplaceno z fondu.
(3) O tom, kdy je fond oprávněn odporovati právním jednáním, která se týkají jmění veřejného notáře povinného náhradou podle odstavce 1 a osob za něho ručících podle § 13, platí ustanovení odpůrčího řádu.
§ 20.
Správní výbor je oprávněn uzavříti za fond pojistnou smlouvu proti škodám, způsobeným trestnými činy veřejných notářů při správě deposit. Smlouva ta musí býti schválena ministerstvem spravedlnosti. Pojistné prémie rozvrhne správní výbor podle zásad, které budou stanoveny podle § 15, odst. 5. Po dobu účinnosti takové smlouvy nejsou veřejní notáři povinni platiti příspěvky do fondu (§ 16).
§ 21.
(1) Veřejný notář není povinen platiti do fondu další příspěvky, jakmile na nich zaplatil tolik, kolik činí jedna pětina jeho notářské záruky, leč by jmění fondu nestačilo k úhradě nastalých škod.
(2) Jakmile pak fond dosáhne výše jedné čtvrtiny notářských záruk všech notářů z příslušného obvodu a dokud neklesne pod tuto. výši, buďtež na žádost vráceny příspěvky zaplacené nad jednu pětinu notářské záruky těm., kteří je zaplatili, nebo jejich dědicům; po uspokojení nároků těchto oprávněných buďtež bývalým veřejným notářům anebo jejich dědicům vráceny příspěvky, pokud přebytek stačí a pokud pro svoji nemajetnost toho potřebují. Přednostní nárok při tom mají v prvém případě ti, kdož příspěvky dříve zaplatili; je-li v druhém případě několik stejně oprávněných, přebytek se mezi ně rozdělí. Z rozhodnutí správního výboru lze se odvolati k ministerstvu spravedlnosti. Příspěvky se vrátí bezúročně.
(3) Jestliže bude fond po splnění závazků podle odstavce 2 převyšovati jednu čtvrtinu všech veřejnonotářských záruk, může správní výbor upotřebiti přebytků pro podporu bývalých veřejných notářů a kandidátů veřejného notářství, nemajetných a výdělku neschopných vdov a sirotků po veřejných notářích a kandidátech veřejného notářství.
§ 22.
Na žádost fondu může ministerstvo spravedlnosti uložiti jinému fondu, aby poskytl žádajícímu fondu zápůjčku; při tom ustanoví podmínky splatnosti a zúročení.
§ 23.
Dohled na plnění závazků fondu a na řádné uložení a užití jeho jmění náleží ministerstvu spravedlnosti.
§ 24.
Vládním nařízením budou po slyšení komor vydána podrobná ustanovení o zřízení, správě a kontrole fondu.
Čl. VI.
O zastupování veřejných notářů kandidáty veřejného notářství.
§ 25.
(1) Veřejný notář může svěřiti kandidátu, konajícímu u něho praksi, přípravu svých prací, a je-li kandidát znalý státního jazyka, i úmrtní zápisy, inventování a zapečetění pozůstalosti, jakož i dražbu věcí movitých a zastupování stran před soudy a úřady, nikoli však sepisování veřejnonotářských listin, projednávání pozůstalostí, odhady a dražby nemovitostí.
(2) Kandidát, který má již dvouletou veřejnonotářskou praksi nebo vykonal praktickou zkoušku potřebnou k ustanovení veřejným notářem, může býti na žádost veřejného notáře, u kterého koná přípravnou praksi, komorou zmocněn, aby zastupoval veřejného notáře, je-li tento zaneprázdněn, i při ověřování podpisů, vidimacích a protestacích, projednávání pozůstalostí, odhadech a dražbách nemovitostí. O tomto zmocnění vydá komora kandidátovi listinu a uvede v ní dobu, po kterou je zmocnění dáno. Zmocnění to oznámí komora presidiu příslušného krajského soudu a všem okresním soudům jeho obvodu.