Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 371.

ze dne..............1937

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Sňatky uzavřené v době od 28. října 1918 do 13. července 1919 na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi pouze před duchovním správcem uznané nebo recipované církve nebo náboženské společnosti mezi snoubenci, kterým nebránila žádná neprominutelná překážka manželství, prohlašují se za platně uzavřené od počátku, byly-li oddavky vykonány podle, předpisů příslušné církve nebo náboženské společnosti.

Jestliže manželé, jejichž manželství stalo se platným podle předchozího paragrafu, přerušili před účinností tohoto zákona trvale manželské spolužití, počínají běžeti lhůty, stanovené v § 57 a v § 83, odst. 1 zák. čl. XXXI/ 1894 teprve dnem účinnosti tohoto zákona; po dobu jednoho roku od uvedeného dne nebrání ustanoveni § 83, odst. 3 téhož zákonného článku podání žaloby na rozluku manželství.

Ustanovení § 1 neplatí, uzavřel-li před účinností tohoto zákona některý z obou snoubenců za života druhého snoubence sňatek.

(¹) Pokud sňatky, prohlášené v § 1 za platné, nebyly již zapsány do příslušné státní matriky, stane se tak dodatečně z moci úřední podle ustanovení zák. čl. XXXIII/1894. Duchovní správci, před nimiž nebo před jejichž předchůdci byly uzavřeny takové sňatky, jsou povinni oznámiti je nejpozději do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona příslušnému okresnímu úřadu, způsobem předepsaným pro oznamování sňatků církevních.

(²) Nevyhoví-li duchovní správce povinnosti uvedené v předchozím odstavci, bude potrestán okresním úřadem pořádkovou pokutou do 500,? K?, jež se přemění v případě nedobytnosti na náhradní trest vězení (uzamčení) padle míry zavinění a to až do 48 hodin. Pokuta může býti uložena opětovně, nebude-li ve lhůtě stanovené okresním úřadem oznámení dodatečně učiněno.

(³) Byl-li u dětí, které vzešly ze svazků, prohlášených v § 1 za platná manželství, zapsán v matrice původ nemanželský, jest provésti opravu původu z moci úřední nebo k návrhu strany, vyjma případy, kdy byl základem zápisu nemanželského původu pravoplatný soudní rozsudek, vyslovující v rozsudečném výroku výslovně nemanželský původ dítěte nebo právní neexistenci manželství rodičů.

Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají soudních rozhodnutí, vydaných o platnosti manželství, zmíněných v § 1 aneb o právních poměrech, závislých na platnosti takových manželství.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi platil v době převratu ve věcech manželského práva zák. čl. XXXI/1894. Podle tohoto zákona, byly přípustny, na tomto území toliko civilní sňatky, t. j. sňatky, uzavřené před příslušným civilním úředníkem zmíněným v § 29 tohoto zákona. Sňatek, který nebyl uzavřený před takovýmto civilním úředníkem, nezakládá padle § 30 tohoto zákona vůbec manželství.

V době převratu nebylo lze ihned obsaditi všechny státní a jiné veřejné úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi, uprázděné odchodem dosavadních úředníků. Následek toho byl, že sňatky byly v této době uzavírány zhusta jen před duchovním správcem. Změna nastala teprve konsolidací vnitřní správy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, hlavně však zákonem ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n., kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství. Tento zákon připustil vedle sňatků civilních na Slovensku a Podkarpatské Rusi i sňatky církevní. Ode dne účinnosti tohoto zákona, t. j. od 13. července 1919, byly tudíž sňatky uzavřené na tomto území jen před duchovním správcem platné, kdežto dříve sňatky takové právně vůbec neexistovaly (byla to non matrimonia).

V mezidobí od státního převratu do 13. července 1919 bylo uzavřeno na Slovensku a Podkarpatské Rusi pouze před duchovním správcem celkem 9089 sňatků. Jde nyní o to, aby tyto sňatky byly uznány za existující, a to již od původu. Tuto konvalidaci může provésti ovšem jen zákon. Vezme-li se v úvahu počet dětí vzešlých z těchto svazků, který možno (při poměrně značné natalitě v tomto území) odhadovati skoro na 40.000 osob, jest patrno jak značný okruh osob má zájem na tom, aby jejich rodinné a dědické poměry byly lépe situovány prohlášením těchto sňatků za platné.

Ministr s plnou mocí pra správu Slovenska učinil sice v této věci již částečné opatření v nařízeni ze dne 14. ledna 1919, č. 12 Úr. Nov., jehož § 6 prohlašoval manželství uzavřená pouze před duchovním správcem za platná jen tehdy, když se strany přihlásí v 15denní lhůtě u příslušného matrikáře v přítomnosti dvou svědků k zápisu do státní matriky. Avšak ? nehledíc ani k některým ústavním pochybnostem o tomto nařízení ? byl jenom menší počet těchto sňatků (1560) dodatečně přihlášen k zápisu do státních matrik podle cit. § 6 zmíněného nařízení.

K jednotlivým ustanovením osnovy podotýká se ještě toto:

K § 1. V tomto paragrafu prohlašují se za platné sňatky, uzavřené v době od 28. října 1918 do 13. července 1919 (t. j. do dne, kdy zákon 320/1919 Sb. z: a n. nabyl účinnosti) pouze před duchovním správcem, nejen s hlediska § 30 zák. čl. XXXI/ 1894, nýbrž zároveň promíjejí se i všechny překážky platnosti těchto sňatků, pokud nejde o překážky vůbec neprominutelné. Předpokladem toho jest, že sňatek byl uzavřen platně alespoň podle předpisů příslušné církve nebo náboženské společnosti. Z důvodů administrativních lze ovšem jen přihlížeti k uznaným nebo recipovaným církvím a náboženským společnostem.

K § 2. V případech, kdy by1 sňatek uzavřený podle § 1 zrušen fakticky (nikoli soudním rozhodnutím) před vyhlášením navrhovaného zákona a strany nového manželství neuzavřely, nastane konvalidace manželství podle § 1 zřejmě proti úmyslu aspoň jednoho z manželů. Přihlížejíc k tomuto úmyslu umožňuje ustanovení § 2 v takových případech naříkání platnosti, pokud se týče žalobu na rozloučení konvalidovaného manželství tím, že poskytuje i v tomto případě lhůty předepsané v § 57 zák. čl. XXXI/1894 pro odporování platnosti manželství při trvalém přerušení manželského spolužití a v § 83 téhož zákona pro podání žaloby na rozluku manželství (když totiž manžel v přesvědčení o právní neexistenci manželství nárok v zákonné promlčecí lhůtě neuplatňoval).

K § 3. Tímto paragrafem má býti zabráněno tomu, aby nedošlo dodatečně k bigamii v těch případech, kde některý ze snoubenců uzavřel před účinností tohoto zákona nový sňatek za života druhého snoubence.

K § 4. Vzhledem k instituci státních matrik na Slovensku a Podkarpatské Rusi (zák. č1. XXXIII/1894) jest ovšem třeba tyto sňatky zapsati do příslušných státních matrik, pokud se tak již nestalo podle § 6 zmíněného již nařízení zplnomocněného ministra ze dne 14. ledna 1919, č. 12 Úr. Nov. Tyto zápisy provedou se z moci úřední. Duchovní správci jsou pod trestem zavázáni přispěti k urychlené likvidaci této záležitosti.

K § 5. Důvodem k tomuto ustanovení je požadavek právní bezpečnosti, založené na neporušitelnosti soudních rozhodnutí ve věcech týkajících se osobního stavu, jakož i nutnost znemožniti pochybnosti při posuzování právního postavení dětí narozených z manželství podle § 1 (které byly na př. před účinností navrhovaného zákona vyloučeny jako nemanželské soudním rozhodnutím z práva na pozůstalost otcovu). Podobné pochybnosti odstraňuje toto ustanovení při posuzování právního postavení ženy.

K § 6. Tento paragraf obsahuje doložku účinností a prováděcí.

V Praze dne 22. ledna 1937.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.