Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 358.

Interpelace:

1.	sen. Bergmana, ing. Havlína, dr Reháka na p. ministra zemědělství ve věci zákona o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí,
2.	sen. Kvasničky na p. ministra vnitra ve věci provedení systemisace míst pro úředníky III. služeb. třídy býv. zem. správního výboru,
3.	sen. ing. Löhnerta na p. ministra železnic stran.jazykového vybavení okružních jízdních lístků,
4.	sen. Liehma na p. ministra vnitra stran osobitých zásahů četnické stanice v Chodově do úřední činnosti obce Nová Role,
5.	sen. Bergmana, ing. Havlína na p. ministra zemědělství ve věci snížení cen za prostředky k hubení škůdců ovocného stromoví,
6.	sen. Bergmana, ing. Havlína na p. ministra zemědělství ve věci prodloužení lhůty k odevzdání závazných nabídkových listů, umožňujících prodej obilí..

358/1.

Interpelace

senátorů R. Bergmana, ing. J. Havlína, dr. G. Reháka

na pana ministra zemědělství

ve věci zákona o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí.

Zákonem č. 169 z roku 1924 a vládním nařízením č. 204 z roku 1928 vydány byly předpisy o připouštění plemenic k určitým plemeníkům a o opatřování a vydržování plemeníků.

Je nesporné, že tato zákonná úprava vyvolala hlavně v počátku provádění značné obtíže a dosti protestů v kruzích zemědělských.

Ale předpokládalo se, že jsou to jen přechodné potíže vyvěrající z novoty věci a že časem pominou. Ve skutečnosti však se stále a stále ozývají velmi četné stížnosti na provádění zákona o plemenitbě hospodářského zvířectva.

Už v odpovědi pana ministra zemědělství ze dne 19. listopadu 1930 bylo uvedeno, že ministerstvo zemědělství pečlivě sbírá zkušenosti s prováděním nových předpisů a ukáže-li se, že předpisy ty nevyhovují, pak že budou novelisovány.

Konstatujeme, že dnes, po několikaletém praktikování zákona, stížnosti z kruhů zemědělských nikterak neumlkly, naopak jich přibylo.

Z toho důvodu táží se podepsaní:

Jsou panu ministrovi zemědělství tyto stížnosti známy?

Jaké jsou zkušenosti ministerstva zemědělství s prováděním zákonných předpisů o plemenitbě hospodářského zvířectva?

Chce pan ministr zemědělství vzíti zřetel k stížnostem zemědělců a zákon novelisovat?

V Praze dne 15. prosince 1936.

Bergman, ing. Havlín, dr Rehák,

Paulus, Vetterová-Bečvářová, Trnobranský, Záborec, dr Matoušek, dr Buday, Hancko, Kvasnička.

 

358/2.

Interpelace

senátora J. Kvasničky

na pana ministra vnitra

ve věci provedení systemisace míst pro úředníky III. služeb. třídy býv. zem. správního výboru.

Pro III. služební třídu nebyla u zemského úřadu v Praze vůbec žádná místa systemisovaná a sice proto, že ve službě politické není tato třída zavedena.

Okolnost, že ve službě politické není III. služební třída zavedena, nemůže býti důvodem, aby místa ta nebyla systemisována také pro službu politickou po účinnosti org. zákona, a to tím spíše, když sloučením se samosprávou připadly novému útvaru mnohé nové úkoly, jichž státní správa dříve neměla. Ostatně velmi mnohé práce, vykonané dříve i nyní kancelář. úřednictvem u politické správy, nespadají do oboru působnosti a pod pojem služby čistě kancelářské a bylo by jen spravedlivo, aby tyto vyšší práce byly také výše a řádně podle práva a spravedlnosti hodnoceny.

Odmítavé stanovisko k systemisování míst pro III. služ. třídu jest také v odporu nejen s tendencí modernisovati veřejnou správu, ale i s názorem, vysloveným již v důvodové zprávě k restrikčnímu zákonu, podle něhož mají býti podřadné úkony vykonávané dosud kategoriemi vyššími přesunuty na kategorie nižší, které by je se zdarem mohly vykonávati.

Toto správné stanovisko pochopila samospráva a přenesla celou řadu úkonů na třetí služební třídu, kterou za tím účelem zřídila, a to pokud se týče země, dokonce se schválením celé vlády, při čemž na straně druhé vymezila úkoly pro službu kancelářskou, aby nebyla zatěžována pracemi, které svými významem nespadají pod pojem služby čistě kancelářské.

Není proto neodůvodněn požadavek systemisovati III. služ. třídu u zemského úřadu zvláště, když podle druhé věty odst. 1 § 10 zák. o org. veřejné správy přecházejí zaměstnanci zemí a zrušených korporací do služby státní se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud tato práva a nároky nepřesahují míru stanovenou v § 212, odst. 1 až 3 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.

Při provedení reformy byly vydány úředníkům této skupiny presidiem zemského úřadu dekrety ze dne 1. prosince 1928, jimiž jim bylo ve smyslu cit. předpisu § 10 org. zákona potvrzeno, že přecházejí dnem 1. prosince 1928 se všemi právy a nároky do služeb státu.

K právům nabytým jmenováním ve službách země České ve smyslu § 10 org. zák. a § 212, odst. 1 až 3 pl. zákona, náleží mezi jiným zajisté i právo, aby byli, pokud prokáží zvláštní způsobilost, schopnost, upotřebitelnost a důvěryhodnost, povyšování do vyšších platových stupnic, přípustných podle § 5 pl. zák. pro III. služ. třídu, která byla vzhledem ke skutečné potřebě zemským výborem zřízena a důsledky tohoto opatření schváleny byly ministerstvem vnitra (č. 66.881/28 a posléze usnesením vlády ze dne 5. října 1928, intim. výnosem presidia min. vnitra ze dne 10. října 1928 č. 18.442/28).

Přes to však, že tito úředníci konají přikázané jim vyšší práce, než je kancelářská, s největší svědomitostí a vyhovují podle kvalif. tabulek všem zákonným podmínkám pro povýšení, jsou z možností povýšení ve smyslu § 6 pl. zák. vyloučeni, poněvadž nebyla u zemského úřadu systemisována III. služební třída.

Tata skutečnost vyvolává pocit právní újmy, která postihuje příslušníky této skupiny zcela bez jejich viny.

Ptáme se proto:

1. Jsou panu ministru vnitra známy tyto skutečnosti?

2. Je pan ministr vnitra ochoten působiti k tomu, aby III. služební třída byla u zemského úřadu systemisována?

3. Je pan ministr vnitra ochoten působiti k tomu, aby tito zaměstnanci při splnění všech podmínek podle § 17 plat. zákona v rámci své příslušné služební třídy byli normálně povýšeni do vyšší platové stupnice?

V Praze dne 17. prosince 1936.

Kvasnička,

Trnoranský, Paulus, ing. Havlín, Vetterová-Bečvářová, dr Rehák, dr Buday, dr Matoušek, Záborec, Bergman, Hancko.

 

Překlad ad 358/3.

Interpelace

senátora ing. E. Löhnerta

na pana ministra železnic

stran jazykového vybavení okružních jízdních lístků.

Československé státní dráhy jsou podle názoru nejvyššího správního soudu sice státními podnikem, na který se však jazyková práva sudetských Němců nevztahují. Naproti tomu vyslovil nejvyšší správní soud ve svém známém rozhodnutí ze dne 16. září 1924, č. 15.755, Bohuslav 3903, že my sudetští Němci za jinakých předpokladů ve všech případech, oproti dráze máme svá ústavní jazyková práva, ve kterých dráha nikoli jako ústav, nýbrž jako úřad vydává nějaký "předpis", "příkaz" nebo "zákaz". Důvody rozhodnutí jmenovaného rozhodnutí nejvyššího správního soudu zdůrazňují výslovně toto:

"Při řešení této otázky dlužno rozeznávati, o jaké nápisy resp. návěští jde. Pokud by návěští takové obsahovalo nějaký předpis, příkaz nebo zákaz, kterým stát mocí svého imperia obrací se na občany, používající železnice, pak nejde o vyhlášku státního podniku, nýbrž o vyhlášku státního orgánu neb úřadu, která spadá pod ustanovení posledního odstavce § 2 jazykového zákona."

Je všeobecně známo, že podřízení orgánové československých státních drah této zásady nejvyššího správního soudu denně nedbají.

Denně vstupují průvodčí vlaku - i tehdy, když vlak projíždí soudním okresem, ve kterém podle posledního sčítání lidu bydlí alespoň 20 % československých státních občanů německé národnosti - do oddílů vlaku s jednojazyčnou výzvou: "Jízdenky prosím". Ježto zde jde o příkaz, nutno tuto výzvu přednésti také v jazyku německém.

Denně jezdí vlaky z Prahy do pohraničního území republiky; železniční orgánové opomíjejí před vjezdem do území soudních okresů, ve kterých bydlí alespoň 20 % Němců, vyvěsiti vedle tabulky "Nekuřáci!" tabulku "Nichtraucher". K tomuto jazykovému vybavení je dráha povinna, poněvadž nápis "Nekuřáci" obsahuje zákaz, jehož opomenutí se dokonce trestá.

Denně můžeme zjistiti, že dokonce motorové vlaky, které jezdí výhradně na území soudních okresů, ve kterých bydlí alespoň 20% Němců, mají nápis zákazu a příkazu "Nenahýbejte se ven!" výhradně v jazyku českém. Zde máme před sebou příkaz a zákaz, který státního občana bez rozdílu jeho ethnické a jazykové příslušnosti má chrániti před tím, aby při nahýbání z okna neutrpěl škody anebo dokonce přišel o hlavu. Poněvadž německá hlava podle ústavní zásady o rovných mezi rovnými má stejnou cenu jako česká, nelze pochopiti, proč železniční správa vydává Němce opomenutím německého varovného nápisu denně v nebezpečí, že přijdou o svou hlavu.

Všechny tylo okolnosti kárali jsme již jednou v interpelaci; pan ministr železnic odpověděl rozpačitě a vyhýbavě a utěšoval nás budoucím železničním zákonem.

Tentokráte vytýkáme především následující případ:

Máme okružní jízdní lístek železničního úřadu ve Šluknově č. 2026 F, platný od 13. října do 11. prosince 1936; není sporu o tom, že se tento okružní jízdní lístek již podle místa vydání Šluknova vztahuje na soudní okres, ve kterém podle posledního sčítaní lidu bydlí alespoň 20 % československých státních občanů německé národnosti.

Hned první věta tohoto okružního jízdního lístku zní: Před nastoupením jízdy přečtěte si poučení na str. 4. To znamená německy: Vor Antritt der Reise lesen Sie die Belehrung auf Seite 4. Není tedy pochyby o tom, že tu je nějaký příkaz. Také uvedené poučení obsahuje neméně než 7 příkazů (! ), které dokonce jsou pod trestní sankcí, a jichž nedbání ohroženo je ztrátou lístku.

Je smutné, že při obchodním podniku, jakým je dráha, nestačí poukázati jednoduše k tomu, že je nesmyslné odrážeti zákaznictvo 3 1/2 milionu sudetských Němců neustále jazykovými šikánami, které by každého jiného obchodníka musely vehnati do konkursu. Je smutné, že interpelanti od tohoto jednoduchého poukazu na zdravý lidský rozum železniční správy nemohou očekávati žádný výsledek, nýbrž že musejí přibrati teprve rafinovaný právnický myšlenkový pochod nejvyššího správního soudu na odůvodnění protizákonnosti postupu železniční správy.

Buď tomu jakkoli: Zdravý obchodnický rozum a rafinované přezkoumání otázky zákonitosti železniční správy vedou k témuž výsledku:

Je neobchodnické, protizákonné, protiústavní, když dráha tam, kde vystupuje jako úřad a vydává zákazy, příkazy a předpisy, nedbá jazykového práva sudetských Němců. Očekáváme od pana ministra železnic, že tentokráte neodpoví tak vyhýbavě jako v dřívějších odpovědích na interpelace, které se týkají jazykového práva československých státních drah, nýbrž že jasně zaujme stanovisko k judikatuře nejvyššího správního soudu a prohlásí, zdali chce orgány železniční správy přiměti k úctě k této judikatuře nejvyššího tribunálu ve státě či nikoli.

Tážeme se pana ministra železnic:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věcí?

2. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby všichni orgánové železniční správy za jinakých předpokladů dbali jazykových práv sudetských Němců, když jako představitelé železničního úřadu vydávají předpisy, příkazy a zákazy?

V Praze dne 30. listopadu 1936.

Inž. Löhnert,

Krommer, Fritsch, Frank, Pfrogner, Enhuber, Krczal, Patzak, Stellwag, W. Müller, Maixner.

 

358/3 (původní znění).

Interpellation

des Senators Ing. E. Löhnert

an den Herrn Eisenbahnminister

wegen sprachenrechtlicher Ausstattung von Rundreisefahrkarten.

Die čechaslovakischen Staatsbahnen sind nach Ansicht les Obersten Verwaltungsgerichtes zwar eine staatliche Unternehmung, auf die sich jedoch die Sprachenrechte dar Sudetendeutsehen nicht beziehen. Hingegen hot las Oberste Verwaltungsgericht in seiner berühmten Entscheidung vom 16. September 1924, Nr. 15.755, Bohuslav 3903, ausgesprochen., daß wir Sudetendeutschen unter den sonstigen Voraussetzungen in allen jenen Fällen gegenüber der Bahn unsere verfassungsmäßigen Sprachenrechte haben, in denen die Bahn nicht als Anstalt, sondern als Behörde irgend eine "Vorschrift",, ein "Gebot" oder ein "Verbot" erläßt. Die Entscheidungsgründe der genannten Entscheidung des OVG. heben ausdrücklich Folgendes hervor:

"Bei der Lösung dieser Frage muß unterschieden werden, welcher Art die gegenständlichen Aufschriften, bezw. Kundmachungen sind. Soweit eine solche Kundmachung irgendeine Vorschrift, ein Gebot oder Verbot enthalten würde, womit sich der Staat kraft seines Imperiums an die die Eisenbahn benützenden Bürger wendet, würde es sich nicht um eine Kundmachung einer staatlichen Unternehmung handeln, sondern um eine Kundmachung eines staatlichen Organes oder einer staatlichen Behörde, die unter die Bestimmung les letzten Absatzes des § 2 des Sprachengesetzes fällt."

Es ist allgemein bekannt, daß die untergeordneten Organe der čechoslovakischen Staatsbahnen diesen Grundsatz des OVG. täglich mißachten.

Täglich betreten Bahnschaffner - auch dann, wenn der Zug einen Gerichtsbezirk durchfährt, in dem nach der letzten Volkszählung wenigstens 20 % čechoslovakische Staatsbürger deutscher Nationalität wohnen, - das Bahnabteil mit der einsprachigen Aufforderung:,"Jízdenky, prosím." Da hier ein Gebot vorliegt, ist diese Aufforderung auch in deutscher Sprache vorzubringen.

Täglich fahren die Züge aus Prag in die Randgebiete der Republik; die Bahnorgane unterlassen es, vor der Einfahrt in das Territorium jener Gerichtsbezirke, in denen wenigstens 20 % Deutsche wohnen, neben die "Nekuřáci"-Tafel eine Nichtrauchertafel zu hängen. Zu dieser sprachenrechtlichen Ausstattung ist die Bahn verpflichtet, weil die Aufschrift,,,Nekuřáci" ein Verbot beinhaltet, dessen Nichtbeachtung sogar unter Strafsanktion gestellt ist.

Täglich können wir feststellen, daß sogar Motorzüge, die ausschließlich auf dem Territorium von Gerichtsbezirken verkehren, in dem wenigstens 20 % Deutsche wohnen, die Verbots- und Gebotsaufschrift "Nenahýbejte se ven!" ausschließlich in čechischer Sprache aufweisen. Hier liegt ein Gebot und Verbot vor, das den Staatsbürgern ohne Unterschied auf seine ethnische und sprachliche Zugehörigkeit davor schützen soll, daß er beim Hinausbeugen aus dem Fenster Schaden leidet oder gar den Kopf verliert. Da ein deutscher Kopf nach dem verfassungsmäßigen Grundsatz von den Gleichen unter Gleichen ebensoviel wert ist wie ein čechischer, ist es unverständlich, warum die Eisenbahnverwaltung die Deutschen durch Unterlassung der deutschen Warnungsaufschrift täglich der Gefahr aussetzt, ihren Kopf zu verlieren.

Alle diese Umstände haben wir schon einmal in einer Interpellation gerügt; der Herr Eisenbahnminister hot verlegen und ausweichend geantwortet und uns mit dem künftigen Eisenbahngesetz vertröstet.

Diesmal rügen wir vor allem folgenden Sachverhalt:

Wir bezitzen eine Rundreisekarte des Bahnamtes Schluckenau, ZI. 2026 F, gültig vom ß. Oktober bis 11. Dezember 1936; es besteht kein Streit darüber, daß diese Rundreisekarte sich schon nach dem Ausgabeorte Schluckenau auf einen Gerichtsbezirk bezieht, in dem nach der letzten Volkszählung wenigstens 20 % čechoslovakische Staatsbürger deutscher Nationalität wohnen.

Gleich der erste Satz dieser Rundreisekarte lautet: Před nastoupením jízdy přečtěte si poučení na str. 4. Das heißt auf deutsch: Vor Antritt der Reise lesen Sie die Belehrung auf Seite 4. Es besteht also kein Zweifel; daß hier ein Gebot vorliegt. Auch die angeführte Belehrung enthält nicht weniger als 7 Gebote (!), die sogar unter Strafsanktion stehen und deren Nichtbeachtung vom Verluste der Karte bedroht ist.

Es ist traurig, daß es nicht genügt, bei einem kaufmännischen Unternehmen, wie es die Bahn ist, einfach darauf zu verweisen, daß es unsinnig ist, die Kundschaft der 3 1/2 Millionen Sudetendeutschen fortgesetzt mit sprachlichen Schikanen abzustoßen, die jeden anderen Kaufmann in den Konkurs treiben müßten. Es ist traurig, daß die Interpellanten von diesem einfachen Hinweis auf den gesunden Menschenverstand der Bahnverwaltung keinen Erfolg erwarten können, sondern erst die raffinierten juristischen Gedankengänge des Obersten Verwaltungsgerichtes zur Begründung der Gesetzwidrigkeit des Vorgehens der Bahnverwaltung heranziehen müssen.

Sei dem wie es wolle: Gesunder kaufmännischer Verstand und raffinierte Überprüfung der Frage der Gesetzmäßigkeit der Bahnverwaltung führen zu demselben Ergebnis:

Es ist unkaufmännisch, gesetzwidrig, verfassungswidrig, wenn die Bahn dort, wo sie als Behörde auftritt, und Verbote, Gebote und Vorschriften erläßt, das Sprachenrecht der Sudetendeutschen mißachtet. Wir erwarten vom Herrn Eisenbahnminister, daß er diesmal nicht so ausweichend antwortet, wie in den früheren Interpellationsbeantwortungen, die das Sprachenrecht der čechoslovakischen Staatsbahnen betreffen,, sondern klar zur Judikatur des OVG. Stellung nimmt und erklärt, ob er die Organe der Bahnverwaltung zum Respekt vor dieser Judikatur des höchsten Tribunales im Staate anhalten will oder nicht.

Wir richten an den Herren Eisenbahnminister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit zu veranlassen, daß alle Organe der Bahnverwaltung beim Vorliegen der sonstigen Voraussetzungen die Sprachenrechte der Sudetendeutschen beachten, wenn sie als Repräsentanten der Bahnbehörde Vorschriften, Gebote und Verbote erlassen?

Prag, 30. November 1936.

Ing. Löhnert,

Krommer, Fritsch, Frank, Pfrogner, Enhuber, Krczal, Patzak, Stellwag; W. Müller, Maixner.

 

Překlad ad 358/4.

Interpelace

senátora H. Liehma

na pana ministra vnitra

stran osobitých zásahů četnické stanice v Chodově do úřední činnosti obce Nová Role.

Četnická stanice v Chodově se patrně domnívá, že může udíleti obci Nová Role rozkazy všeho druhu. Tato četnická stanice dokonce obci protizákonným způsobem přikázala, že schůzky všeho druhu, tedy také uzavřené schůze, dlužno netoliko oznamovati, nýbrž že přímo musí býti úřadem povolovány.

Z tohoto stavu věcí vyplývá, že si četnická stanice v Chodově oproti obci Nová Role osobuje práva, která nepřísluší ani okresnímu úřadu nebo státnímu policejnímu ředitelství. Bude-li se tato praxe trpěti, znamená to konce jakékoli obecní samosprávy a dosazení velitele četnické stanice jako bezprostředního a jediného představeného starosty obce.

Obec Nová Role vydala totiž bez vědomí okresního úřadu v Lokti na přímý "příkaz" četnické stanice v Chodově následující vyhlášku, jejíž protizákonnost je tak zjevná, že každému obyvateli obce byla ihned znatelnou a vzbudila mimořádné vzrušení:

"Vyhláška! Z příkazu četnické stanice v Chodově dává se tímto p. t. obyvatelstvu v Nové Roli-Hamrech věděti, že schůzky více osob v soukromých domech za účelem pořádání přednášek, ženských večírků, výborových schůzí, spolkových večírků, kursů atd., jakož i poslouchání řečí a přednášek v radiu, které vykazují protistátní tendenci, potřebují schválení politického úřadu a bez tohoto schválení jsou zakázány.

Úmysl pořádati takovéto schůzky v soukromých domech budiž četnictvu v Chodově (event. prostřednictvím obecního úřadu v Nové Roli) včas oznámen a jejich schválení vyžádáno.

Proti osobám, které se takovýchto nepovolených schůzek v soukromých domech zúčastní, podá četnictvo oznámení u politického úřadu."

Tážeme se pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2: Je pan ministr ochoten zjednati záruky, že četníci nikdy více opomíjejíce příslušný okresní úřad nebudou vydávati "příkazy", které ještě k tomu jsou protizákonné?

3. Je pan ministr ochoten zavésti přísné disciplinární vyšetřování a četníka v Chodově, který má vinu na protizákonném příkazu, ihned jeho místa zbaviti a dát disciplinárně nejpřísněji potrestati?

V Praze dne 30. listopadu 1936.

Liehm,

Frank, Schösser, Pfrogner, Maixner, Enhuber, Keil, dr Tischer, Werner, Bock, Schrammel.

 

358/4 (původní znění).

Interpellation

des Senators Hugo Liehm

an den Herrn Innenminister

wegen anmaßender Eingriffe der Gendarmeriestation Chodau in die Amtstätigkeit der Gemeinde Neurohlau.

Die Gendarmeriestation Chodau ist offenbar der Meinung, daß sie der Gemeinde Neurohlau Aufträge aller Art erteilen könne. Diese Gendarmeriestation hot sogar die Gemeinde in gesetzwidriger Weise anweisen lassen, daß Zusammenkünfte aller Art, also auch geschlossene Versammlungen, nicht nur anzuzeigen sind, sondern geradezu von der Behörde genehmigt werden müssen.

Aus diesem Sachverhalte ergibt sich, daß die Gendarmeriestation Chodau sich gegenüber der Gemeinde Neurohlau Rechte anmaßt, die nicht einmal einer Bezirksbehörde oder staatlichen Polizeidirektion zustehen. Wenn diese Praxis geduldet wird, bedeutet das das Ende jeder Gemeindeautonomie und die Einsetzung des Gendarmeriepostenkommandanten als unmittelbaren und einzigen Vorgesetzten des Gemeindevorstehers.

Die Gemeinde Neurohlau hat nämlich ohne Wissen der Bezirksbehörde Elbogen über direkte "Anordnung" der Gendarmeriestation Chodau folgende Kundmachung erlassen, deren Gesetzwidrigkeit so offenbar ist, daß sie jedem Gemeindeinsassen sofort kennbar war und außerordentliche Erregung hervorgerufen hat:

"Kundmachung! Über Anordnung der Gendarmeriestation Chodau ergeht hiermit an die p. t. Bevölkerung von Neurohlau-Hammerhäuser die Verlautbarung, daß Zusammenkünfte mehrerer Personen in Privathäusern zwecks Abhaltung von Vorträgen, Frauenabenden, Ausschuß-Sitzungen, Vereinsabenden, Kursen etc. sowie Abhören von Radioreden lind Radiovorträgen, welche eine staatsfeindliche Tendenz aufweisen, durch diese Personen der Genehmigung der politischen Behörde bedürfen und ohne diese Genehmigung verboten sind.

Die Absicht, derartige Zusammenkünfte in Privathäusern abzuhalten, ist der Gendarmerie in Chodau (ev. durch das Gemeindeamt Neurohlau) rechtzeitig bekanntzugeben und deren Genehmigung einzuholen.

Gegen Personen, welche sich an derartigen, nicht bewilligten Zusammenkünften in Privathäusern beteiligen, wird seitens der Gendarmerie die Anzeige bei der politischen Behörde erstattet werden."

Wir stellen an den Herrn Innenminister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, dafür Garantien zu schaffen, daß Gendarmen niemals wieder unter Übergehung der zuständigen Bezirksbehörde "Anordnungen" erteilen, die noch dazu gesetzwidrig sind?

3. Ist der Herr Minister bereit, eine strenge Disziplinaruntersuchung einzuleiten und den für die gesetzwidrige Anordnung schuldtragenden Gendarmen in Chodau sogleich seines Postens entheben und strengstens disziplinarisch bestrafen zu lassen?

Prag, 30. November 1936.

Liehm,

Frank, Schtisser, Pfrogner, Maixner, Enhuber, Keil, Dr. Tischer, Werner, Bock, Schrammel.

 

358/5.

Interpelace

senátorů R. Bergmana, ing. J. Havlína

na pana ministra zemědělství

ve věci snížení cen za prostředky k hubení škůdců ovocného stromoví.

Je nepopíratelnou skutečností, že v posledních dvou či třech letech úžasnou měrou se rozmohli v některých krajích škůdcové ovocného stromoví. Hmyz, housenky, padlí a jiní škůdcové způsobují našemu ovocnictví ztráty veliké nejen tím, že znehodnocují a ničí úrodu ovoce, ale i tím, že způsobují odumírání zvláště mladého stromoví.

Vzhledem k tomu, že dosud nejsou v plné míře nahrazeny ztráty, které na ovocném stromoví způsobila mrazová katastrofa v roce 1929, i vzhledem k tomu, že v některém ovoci nejsme dosud soběstačni a musíme je dovážet z ciziny, jeví se nutným, aby naše ovocnictví zkvétalo jak po stránce kvantitativní, tak i po stránce kvalitativní. Tomu jsou však na závadu velmi se rozmnoživší škůdcové.

Proti těmto škůdcům je nejosvědčenějším prostředkem postřik ovocných stromů. Ale značnějšímu používání je na závadu jeho drahota. Majitel ovocných sadů těžko se odhodlává k postřiku, ví-li, že mu to přijde draze. Opatřením levných prostředků, sloužících k postřiku stromoví a k hubení škůdců, velmi by se napomohlo našim pěstitelům ovocného stromoví.

Je nesporné, že jedním z nejúčinnějších prostředků k hubení mšic, housenek a jiných jest tabákový výtažek. Ale jeho cena - 15 Kč - za 1 kg - je příliš vysoká. Kdyby ministerstvo financí dalo pokyn tabákové režii, aby tabákový výtažek prodávala levněji, velmi by se tím pomohlo v boji proti škůdcům ovocného stromoví. Z toho důvodu se podepsaní táží:

Jest panu ministrovi zemědělství známo, jak velikou měrou se rozšířili v posledních letech škůdcové ovocného stromoví?

Jaká opatření chce ministerstvo zemědělství učinit proti těmto škůdcům?

Je ochotno působit na ministerstvo financí, aby toto snížilo cenu tabákového výtažku?

Chce ministerstvo zemědělství působit i k snížení cen jiných prostředků, používaných při postřiku ovocných stromů?

V Praze dne 17. prosince 1936.

Bergman, ing. Havlín,

dr Matoušek, dr Rehák, Trnohrariský, Kvasnička, Paulus, Záborec, Vetterová-Bečvářová, dr Buday, dr Krčméry.

 

358/6.

Interpelace

senátorů R. Bergmana, ing. J. Havlína

na pana ministra zemědělství

ve věci prodloužení lhůty k odevzdání závazných nabídkových listů, umožňujících prodej obilí.

Dnem 15. prosince 1936 skončila lhůta, do které měli zemědělci odevzdati orgánům Čsl. obilní společnosti tak zv. závazné nabídkové listy, v nichž by uvedli, jaké množství toho kterého obilí dodají ve zbývající části hospodářského roku 1936/1937 komisionářům obilní společnosti. V příslušné vyhlášce se výslovně uvedlo, že obilí, které by nebylo do 15. prosince 1936 závazným nabídkovým listem nabídnuto, nemusí býti obilní společností vykoupeno.

Je nesporné, že letošní deštivé a chladné počasí nepříznivě působilo na průběh polních prací. Tyto práce se velmi zpozdily. Vždyť ještě v těchto dnech mnohý zemědělec provádí nutnou podzimní orbu. Za těchto okolností zbývalo namnoze velmi málo času k výmlatu a leckde se tento výmlat provádí teprve nyní. Je tedy přirozené, že značná část zemědělců nemohla ve svých nabídkových listech uvésti ani přibližně, mnoho-li obilí nabídnou obilní společnosti ke koupi, i když se povoluje nabídka o 10 % vyšší či nižší, než-li bude činit skutečná dodávka. Ba máme za to, že je dost zemědělců, kteří závazného nabídkového listu vůbec neodevzdali. Všichni tito zemědělci jsou tak vydáni v nebezpečí hmotné újmy, jak ji naznačuje příslušná vyhláška Čsl. obilní společnosti.

Z toho důvodu se podepsaní táží:

Jsou tyto okolnosti panu ministrovi zemědělství známy?

Jest pan ministr ochoten odvolati případná opatření proti zemědělcům, kteří dodají méně obilí, nežli kolik ho nabídli v závazném nabídkovém listě?

Jest pan ministr ochoten působiti k tomu, aby Čsl. obilní společnost přijímala od zemědělců bez jakýchkoliv srážek i to obilí, které nenabídli závazným nabídkovým listem?

Jest pan ministr ochoten zaříditi, aby v příštích letech byla lhůta, do které jsou zemědělci povinni odevzdati závazné nabídkové listy, prodloužena o měsíc?

V Praze dne 17. prosince 1936.

Bergman, ing, Havlín,

dr Matoušek, dr Rehák, Trnobranský, Kvasnička, Paulus, Záborec, Vetterová-Bečvářová, dr Buday, dr Krčméry.