Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 354.

354/1.

K četným tragickým případům posledních let, kdy lidé nedobrovolně ztrácejí životy na přechodech a přejezdech místních drah, přistoupily další dva závažné, politování hodné případy, a sice před nedávnem na přejezdu lokální dráhy ve Strakonicích, kde na nechráněném místě při srážce osobního automobilu se železničním kolejovým autobusem zahynul MVR. Kubička, jeho manželka a jedno dítko a dne 10. listopadu 1936 opět na nechráněném přejezdu lokální dráhy ve Vodňanech, kde zahynuly 2 ženy, tovární dělnice, matka jednoho dítka Marie Kvěchová a Růžena Bärenklauová, a třetí, která z nehody vyšla s těžkými zraněními a která pravděpodobně pro četné a závažné fraktury zůstane navždy mrzákem.

O obou případech rozepsal se náš denní tisk a je přirozeno, že veřejnost, do jisté míry snad i spravedlivě odsoudila dosavadní, již neudržitelná bezpečnostní opatření na přejezdech místních drah.

Městská rada ve Vodňanech i ve Strakonicích poukázaly u ředitelství státních drah i u ministerstva železnic na tato nedostatečná opatření obyčejně tehdy, když se přihodilo nějaké neštěstí a byly vždy jako obvykle nuceny spokojiti se s pouhým vyřízením suchou literou zákona a platného dopravního řádu, tak, jako tomu bylo v r. 1930, kdy ministerstvo železnic výnosem ze dne 4. října 1930, č. 32.385/IV/30 sdělilo své stanovisko, že neshledává příčin, aby měnilo nějak své rozhodnutí a kdy namítá, že o bezpečnostní opatření, pokud jde o dráhy, je na přejezdu dostatečně postaráno a že je na obecenstvu, aby samo dbalo výstražných viditelných a slyšitelných znamení, předpisů silničního řádu a platných zákonů, zejména ustanovení § 1, odst. 2 min. nař. ze dne 30. srpna 1890, č. 169 ř. z., jakož i příkazu prosté opatrnosti, kterými se musí říditi každý, kdo jde nebo jede po veřejné komunikaci.

S hlediska právního odůvodňuje ministerstvo železnic své stanovisko správně. Pochopitelně stará se nezadati svým právům, zákonným ustanovením mu zaručeným. Samo o své vůli by ani nemohlo ničeho z nich povoliti. Nemůže však z důvodů veřejné či obecné bezpečnosti ponechati bez povšimnutí změněný stav, který nastal od doby výstavby místních drah až po naši dobu, kdy namnoze lokální dráhy nacházejí se dnes v zastavěných městských čtvrtích, velmi frekventovaných, tak jako je tomu ve Vodňanech, kde za dráhou od roku 1912 vznikla celá městská čtvrť, která čítá celou jednu čtvrtinu obyvatelstva města Vodňan.

Je proto nutno změniti zastaralá zákonná ustanovení a přizpůsobiti je duchu a potřebě nové doby. Je nutno aspoň v tom případě, kde se zjistí, že lokální dráha probíhá oboustranně zastavěnou čtvrtí obce, změniti železniční řád v ten smysl, že je povinností dráhy takový přejezd opatřiti za dne zvukovým signálem a za šera a za tmy signálním světelným zařízením, vždy na dobu přejezdu železničních dopravních prostředků.

Upozorňujeme na tuto potřebu pana ministra železnic a tážeme se jej, zda je ochoten uvedená opatření nechati zříditi.

V Praze dne 15. prosince 1936.

354/2.

V pohraničním území jsou některé nemocenské pojišťovny, v nichž se marně český člověk snaží domluviti se ve své mateřštině, tedy v jazyce státním. Jsou případy, že nemocný pojištěnec české národnosti se nemůže smluvit s lékařem nemocenské pojišťovny, protože tento lékař neovládá státního jazyka. Některé nemocenské pojišťovny nemají ani označení ve státním jazyce. A stal se případ, že Ústřední sociální pojišťovna nařídila nemocenským pojišťovnám ve Varnsdorfu a Broumově, aby označily své budovy také česky a že obě tyto pojišťovny podaly proti tomuto nařízení Ústřední sociální pojišťovny odvolání.

Podepsaní táží se pana ministra sociální péče:

Jsou panu ministrovi tyto případy známy? A chce učinit opatření, aby státní jazyk byl v plné míře respektován u ústavů takové důležitosti, jako jsou nemocenské pojišťovny? Chce pan mistr naříditi, aby bezpodmínečně v každé nemocenské pojišťovně v pohraničí byli mezi úřednictvem i lidé znalí státního jazyka? Je pan ministr ochoten působit k tomu, aby byly vydány předpisy, podle kterých by každý lékař nemocenské pojišťovny musil ovládati státní jazyk? Chce pan ministr naříditi, aby budovy všech nemocenských pojišťoven v pohraničním území byly označeny také ve státním jazyku?

V Praze dne 15. prosince 1936.

354/3.

Poslední dobou jsou soustavně zakazovány uvedenými okresními úřady téměř všechny veřejné schůze svolané zástupci místních organisací komunistické strany Československa.

V měsíci září okresní úřad v Sedlčanech zakázal po třikráte za sebou veřejný projev komunistickou stranou v místě ohlášený a to i když jsem ve věci té dvakráte intervenoval na zemském úřadě a bylo mně slíbeno kladné vyřízení moji stížnosti.

Okresní hejtman dr Kladívko v Kutné Hoře, známý ze svého dřívějšího působiště ve východních Čechách, zakazuje soustavně všechny schůze KSČ. v Kutné Hoře a na celém okrese. Poslední dobou zakazovány jsou všechny veřejné schůze komunistické straně p. okresním hejtmanem Strodou v Čes. Brodě a okresním hejtmanem v Brandýse n. L.

Na den 20. listopadu 1936 svolal zástupce komunistické strany v Kut. Hoře projev s programem: "Obrana republiky proti chystaným úkladům zahraniční a domácí reakce". S tímtéž programem byly svolány veřejné schůze v Čes. Brodě a v Mochově (okres Č. Brod), a v Neratovicích a V. Jirnech (okres Brandýs n. L.). Všechny tyto projevy byly zakázány známým stereotypním odůvodněním: "z důvodů ohrožení klidu a pořádku".

Okresní úřad v Čáslavi na neděli 22. listopadu ohlášené schůze v Čáslavi a ve Žlebích sice povolil, ale s podmínkou, že se nebude mluvit o Španělsku. Asistující komisař také na této schůzi v Čáslavi, dr Svoboda, nepřipustil ani zmínku o Španělsku a hrozil okamžitým rozpuštěním schůze.

Jen skutečný reakcionář a nepřítel demokratického řádu, tedy nepřítel i Československé republiky může míti k událostem ve Španělsku takovýto poměr. Nedovolit mluvit o událostech ve Španělsku, když celý svět o Španělsku mluví a píše, znamená omezování nejprimitivějších svobod a práv zaručených ústavou.

Reakční stanovisko a přímo nepřátelský poměr dra Svobody k nynější republikánské formě Československa a naproti tomu jeho velmi přátelský poměr k fašismu vynikl nejlépe na nedávno konaném veřejném projevu fašistů v Čáslavi, kde tento pán asistoval. Referent fašistů na schůzi pustě štval a přímo urážel republikánské formy ČSR. a tím pochopitelně všechny poctivé stoupence demokracie a dokonce pronášel urážky zahrocené proti p. presidentu dru Benešovi. Dr Svoboda řečníka však dle tvrzení mnoha přítomných svědků vůbec nenapomenul a při jeho řeči dokonce s úsměvem na rtech poslouchal. Jeho počínání do krajní míry s rozhořčením odmítli přítomní účastníci projevu.

Postup uvedených okresních úřadů nasvědčuje, že se staví proti skutečné obraně republiky a to projevují, ať zákazem veřejných projevů lidu, sloužících k zajištění skutečné obrany republiky, anebo jiným způsobem. Je to důkaz, že odpovědní úředníci na uvedených okresních úřadech jsou buď skrytými anebo zjevnými nepřáteli demokracie a této demokratické republiky.

Pak ale také nesmí být pro ně místa ve státních úřadech, zvlášť pak ne na tak zodpovědných místech, jako jsou okresní úřady. Není možno trpět, aby v této době nebezpečí přepadu Československa ze zahraničí byl osud republiky v rukou zjevných nepřátel demokracie, republiky a stoupenců fašistického režimu.

Podepsaní se proto táží:

Souhlasí pan ministr s takovýmto postupem výše uvedených okresních hejtmanů a úředníků přímo mu podřízených, jejichž postup je v přímém rozporu se zájmy demokratické republiky?

Hodlá proti výše uvedeným úředníkům zavést disciplinární řízení, zvlášť pak proti komisaři dru Sobotkovi z Čáslavi a sjednati nápravu?

Hodlá tyto nespolehlivé a republice nepřátelské živly odstranit a nahradit skutečně demokratickými úředníky?

V Praze dne 14. prosince 1936.