Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 346.

1. sen. Krczala na p. ministra financí stran používání agentů provokatérů u důchodkového kontrolního úřadu v Brně.

2. sen. Krommera na p. ministra národní obrany o tom, že vojenská správa odepřela souhlas k udělení knihkupecké koncese v Osoblaze u Krnova.

Při veřejném hlavním přelíčení u okresního soudu v Brně, odd. 3, dne 30. dubna 1936, vyšlo v trestní věci proti Arthuru Holzerovi k č. j. T III 674/36 najevo toto:

Jakýsi Arthur Holzer, trafikant v Brně, špitálská ulice 7, přišel do obchodu Karla Dömische, obchodníka s papírem v Brně, Masarykova tř. 2. Karel Dömisch je válečný poškozenec německé národnosti. Měl původně trafiku v Brně, Masarykova tř. 2, v nadačním domě Valentin-Falkensteinerově. Karel Dömisch měl na tomto obchodně dobře položeném místě najatu malou místnost. Také nájemné v tomto nadačním domě je velmi nízké, takže obchodní poloha byla obzvláště dobrá. Dömischovi byla trafika odňata; od té doby prodává papír a psací potřeby. Snaží se marně, aby mu byl povolen prodej kolků.

Dömisch byl nyní obviněn z přestupku a kladeno mu za vinu, že prý jakémusi Arthuru Holzerovi prodával tabákové zboží. Dömisch to popírá, Holzer naproti tomu, jenž sám je trafikantem, tvrdí, že toto zboží u Dömische kupoval.

Tyto otázky jsou však pro interpelaci nerozhodné. Nápadnou a přímo neuvěřitelnou je následující věc, která je prokázána, soudním protokolem:

Arthur Holzer nešel z vlastního popudu, nýbrž jako agent provokatér do obchodu Dömischova, a to na úřední rozkaz, který obdržel od přednosty úřadu Jana Jellinka. Ten mu dal peníze na tabák a potřebné pokyny. Holzer, kterého tedy bylo použito jako agenta provokatéra, byl doprovázen úředním orgánem, jenž čekal před obchodem.

Obzvláště zjištěno bylo toto:

Arthur Holzer koupil nejdříve kasetu s cigaretami, na kterou obdržel peníze od úředníka důchodkového kontrolního úřadu, jehož jména nezná. Cigarety vydal tomuto úředníkovi. Po druhé šel ke Karlu Dömischovi a koupil zase na rozkaz přednosty důchodkového kontrolního úřadu Jellinka u Karla Dömische 5 balíčků doutníků Operas Special. Peníze pro to obdržel od důchodkového kontrolního úřadu. Revident Fritsch čekal před obchodem, mezitím co Holzer sám šel do obchodu. Doutníky odevzdal na to revidentu Fritschovi.

Tážeme se pana ministra financí:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je panu ministrovi známo, že důchodkový kontrolní úřad v Brně používá agentů provokatérů, že si je objednává, dává jim rozkazy, vydává peníze a dává je doprovázeti úředním orgánem?

3. Je pan ministr ochoten naříditi důchodkovému kontrolnímu úřadu v Brně, aby agenta provokatéra Arthura Holzera, který toto všechno ve spisech T III 674/36 okresního trestního soudu v Brně přiznal, potrestal jako spoluvinníka důchodkového přestupku?

4. Je pan ministr ochoten dát zavésti proti přednostovi důchodkového kontrolního úřadu v Brně Janu Jellinkovi disciplinární řízení?

5. Je pan ministr ochoten zakázati důchodkovému kontrolnímu úřadu v Brně další používání agentů pravokatérů a přiměřeně potrestati úředníky, kteří zařídili používání agentů provokatérů?

V Praze dne 25. listopadu 1936.

G. Krczal,
ing. Löhnert, Otto Krommer, Fritsch, Maixner,
Keil, E. Schrammel, V. Patzak, Werner, Stellwag, E. Enhuber.

In der öffentlichen Hauptverhandlung beim Bezirksgerichte in Brünn, Abt. 3, am 30. April 1936, ist in einer Strafsache gegen Arthur Holzer zu G.-Z. T III 674/36 Folgendes hervorgekommen:

Ein gewisser Arthur Holzer, Trafikant in Brünn, Spitalgasse 7, ging in das Geschäft des Karl Dömisch, Papierhändlers in Brünn, Masarykstraße 2. Karl Dömisch ist Kriegsverletzter deutscher Nationalität. Er hatte ursprünglich eine Trafik in Brünn, Masarykstraße 2, im ValentinFalkensteinerschen Stiftungshause. Karl Dömisch hatte an diesem geschäftlich gut gelegenen Platze ein kleines Lokal gemietet. Auch der Zins in diesem Stiftungshause ist sehr niedrig, so daß die Geschäftslage besonders gut war. Dem Dömisch wurde die Trafik entzogen; seither verkauft er Papier und Schreibrequisiten. Er bemüht sich vergeblich, einen Stempelverschleiß bewilligt zu erhalten.

Nun wurde Dömisch einer Übertretung beschuldigt und ihm zur Last gelegt, daß er einem gewissen Arthur Holzer angeblich Tabakwaren verkauft habe. Dömisch leugnet dies, Holzer hingegen, der gleichfalls Trafikant ist, behauptet, er habe diese Waren bei Dömisch gekauft.

Diese Fragen sind jedoch für diese Interpellation unentscheidend. Auffallend und geradezu unglaublich ist folgender Sachverhalt, der durch Gerichtsprotokoll erwiesen ist:

Arthur Holzer ging nicht über eigenen Antrieb, sondern als Lockspitzel in das Geschäft des Dömisch, und zwar über amtlichen Auftrag, den er vom Amtsvorstande Johann Jellinek erhalten hatte. Dieser gab ihm das Geld für den Tabak und die notwendigen Weisungen. Holzer, dem also als Lockspitzel verwendet wurde, war von einem Amtsorgan begleitet, das vor dem Geschäfte wartete.

Insbesondere steht folgender Sachverhalt fest: Artur Holzer kaufte zunächst eine Kasette mit Zigaaretten, für welche er das Geld von einem Beamten des Gefällkontrollamtes bekam, dessen Namen er nicht kennt.Die Zigaretten hat er diesem Beamten ausgefolgt. Ein zweitesmal ist er zu Karl Dömisch gegangen und hat wieder über Auftrag des Vorstandes des Gefällskontrollamtes Jellinek bei Karl Dömisch 5 Pakete OperasSpezial Zigarren gekauft. Das Geld hiefür hat er vom Gefällskotrollamte bekommen. Der Revident Fritsch hat vor dem Geschäfte gewartet, während Holzer allein ins Geschäft ging. Die Zigarren hat er nachher dem Revidenten Fritsch übergeben.

Wir Stelen an den Herrn Finanzminister nachstehende Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist es dem Herrn Minister bekannt, daß das Gefällskontrollamt in Brünn Lockspitzel verwendet, diese bestellt, ihnen Aufträge gibt, Geld ausfolgt und von einem Amtsorgan begleiten läßt?

3. Ist der Herr Minister bereit, dem Gefällskontrollamte in Brünn den Auftrag zu erteilen, den Lockspitzel Arthur Holzer, der alles dies in dem Akte T III 674/36 des Strafbezirksgerichtes in Brünn zugestanden hat, als Mitschuldigen einer Gefällsübertretung zu bestrafen?

4. Ist der Herr Minister bereit, gegen den Vorstand des Gefällskontrollamtes in Brünn Johann Jellinek das Disziplinarverfahren einleiten zu lassen?

5. Ist der Herr Minister bereit, dem Gefällskontrollamte in Brünn die weitere Verwendung von Lockspitzeln zu verbieten und diejenigen Beamten, die die Verwendung von Lockspitzeln veranlaßt, haben, entsprechend zu bestrafen?

Prag, 25. November 1936.

G. Krczal,
Ing. Löhnert, Otto Krommer, Fritsch, Maixner,
Keil, E. Schrammel, V. Patzak, Werner, Stellwag, E. Enhuber.

Okresní úřad v Krnově sdělil výměrem ze dne 21. září 1936, č. b-1097/19-VI/2, uchazeči o koncesi Karlu Keilichovi v Osoblaze č. 47 následující rozhodnutí:

"Zemský úřad v Brně nevyhověl výměrem ze dne 27. června 1933, č. j. 26.470/33, žádosti Vaší za udělení koncese ku provozování živnosti knihkupecké se stanovištěm v Osoblaze č. 47, poněvadž nevykazujete náležité spolehlivosti vzhledem k této živnosti ve smyslu ustanovení §u 23 živn. řádu.

Ministerstvo obchodu nevyhovělo výnosem ze dne 20. srpna 1936, č. j. 78.304/36-III/C, včas podanému Vašemu odvolání proti citovanému výměru z důvodu, že ministerstvo národní obrany jako vojenská správa nesouhlasí v daném případě s udělením koncese vzhledem k předpisu §u 8 vl. nař. č. 155/1936 Sb, z. a n.

O tom Vás uvědomuji. Současně Vám vracím přílohy žádosti o koncesi."

Nelze uznati, proč zřízení knihkupectví v Osoblaze ohrožuje zájmy vojenské správy. Knihkupectví je tak nebezpečnou živností, že věru nerozhoduje, kdo tuto živnost provozuje. Z vytýkaného výměru však vůbec nevysvítá, zdali uchazeč o koncesi byl zvláštním nálezem výslovně prohlášen za nespolehlivého. Vzbudilo tudíž v celém kraji kolem Osoblahy největší podivení, že vojenská správa tak dalekosáhlým způsobem použila uvážení, jež jí § 8 vl. nař. 155/1936 přiznává. Podivení v obyvatelstvu vzbuzené je tím větší, ježto okolnost, že použito bylo uvážení ministerstva národní obrany, v tomto případě přímo ohrozila životní existenci rovnoprávného československého státního občana německé národnosti.

Takového použití volného uvážení vojenské správy budí již proto nejvyšší podivení, poněvadž oficiální místa opětovně ujišťovala, že se zákona na obranu státu a jeho prováděcích nařízení vůči všem hospodářským podnikům používati bude nejvýš liberálně.

Vytýkané rozhodnutí naplňuje všechno sudetské Němectvo velikými obavami o jeho kulturní vývoj. Neboť, zaujme-li vojenská správa ve více případech ke knihkupeckým koncesím v pohraničním území takovéto zamítavé stanovisko, dlužno se obávati, že kulturní život v těchto krajích prastaré německé kultury zakrní a že sudetské Němectvo nejtěžším způsobem poškozeno bude ve svých základních kulturních právech, mezinárodními smlouvami a ústavní listinou zaručených.

Tážeme se tudíž pana ministra národní obrany:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten dát zjistiti, zdali šetření v konkrétním případě bylo tak důkladné a spolehlivé, že zamítnutí souhlasu vojenskou správou byla oprávněné a nezbytné?

3. Je pan ministr ochoten dát zjistiti, zdali proti uchazeči o koncesi byl vůbec kdy vydán nález, který ho prohlásil za nespolehlivého?

4. Je pan ministr ochoten sjednati záruky, že souhlas vojenské správy k udělení koncese bude odepřen jen tehdy, jestliže odepření je naprosto nezbytné ze skutečně vážných důvodů k hájení důležitých vojenských zájmů?

V Praze dne 25. listopadu 1936.

Otto Krommer,
Frank, Maixner, V. Patzak, G. Krczal, Fritsch,
Keil, E. Schrammel, Werner, Stellwag, Pfrogner.

Die Bezirksbeörde in Jägerndorf hat dem Konzessionswenber Karl Keilich in Hotzenplotz Nr. 47 mit Bescheid vom 21. September 1936, Zl. b-1097/19-VI/2, folgende Entscheidung bekanntgegeben:

"Die Landesbehörde in Brünn hat mit Bescheid vom 27. Juni 1933, Zl. j. 26.470/33, Ihrem Ansuchen um die Erteilung der Kanzession zum Betriebe einer Buchhandlung mit dem Standorte in Hotzenplotz Nr. 47 nicht entsprochen, weil Sie nicht die entsprechende Verläßlichkeit mit Rücksicht auf dieses Gewerbe im Sinne der Bestimmungen des § 23 der Gewerbeordnung aufweisen.

Das Handelsministerium hat mit dem Erlasse vom 20. August 1936, Zl. j. 78.304/36-III/C, Ihrer zeitgerecht eingebrachten Berufung gegen den zit. Bescheid aus dem Grunde keine Folge gegeben, weil das Ministerium für Nationalverteidigung als Militärverwaltung im gegebenen Falle mit der Erteilung der Konzession im Hinblicke auf die Vorschriften des § 8 der Reg. Vdg. Nr. 155./1936, Slg. d. G. u. Vdg., nicht übereinstimmt.

Hievon werden Sie verständigt. Gleichzeitig werden Ihnen die Beilagen des Ansuchens um Erteilung der Konzession rückgestellt."

Es ist nicht einzusehen, warum die Errichtung einer Buchhandlung in Hotzenplotz die Interessen der Militärverwaltung gefährdet. Eine Buchhandlung ist ein so ungefährliches Gewerbe, daß es wohl unentscheidend ist, wer dieses Gewerbe ausübt. Aus dem gerügten Bescheide geht aber überhaupt nicht hervor, ob der Konzessionswerber durch besonderes Erkenntnis ausdrücklich als unzuverlässlich erklärt wurde. Es hat daher in der ganzen Gegend van Hotzenplotz höchstes Erstaunen erweckt, daß die Militärverwaltung von ihrem im § 8 der R.-V. 155/19-36 eingeräumten Ermessen einen so weitgehenden Gebrauch gemacht hat. Das in der Bevölkerung ausgelöste Befremden ist umso größer, als durch die Ermessensanwendung des Ministeriums für nationale Verteidigung in diesem Falle geradezu die Lebensexistenz eines gleichberechtigten čechoslovakischen Staatsbürgers deutscher Nationalität gefährdet wurde.

Eine derartige Anwendung des freien Ermessens der Militärverwaltung erweckt schon deshalb höchstes Erstaunen, weil von offiziellen Stellen wiederholt versichert wurde, daß das Staatsverteidigungsgesetz und dessen Durchführungsverordnungen gegenüber allen wirtschaftlichen Bebrieben höchst liberal angewendet werden würde.

Die gerügte Entscheidung erfüllt das gesamte Sudetendeutschtum mit tiefer Sorge für seine kulturelle Entwicklung. Denn falls die. Militärverwaltung in mehreren Fällen gegenüber Buchhandlungskanzessionen im Grenzgebiete einen derart ablehnenden Standpunkt einnimmt, ist zu besorgen, daß das kulturelle Leben in diesen Territorien uralter deutscher Kultur verkümmert und das Sudetendeutschtum in seinen, durch internationale Verträge und die Verfassungsurkunde garantierten kulturellen Grundrechten auf das schwerste verletzt wird.

Wir stellen daher an den Herrn Minister für nationale Verteidigung die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, feststellen zu lassen, ob die Erhebungen im konkreten Falle so gründlich und verläßlich waren, daß die Ablehnung; der Genehmigung durch die Militärverwaltung gerechtfertigt und unerläßlich war?

3. Ist der Herr Minister bereit, feststellen zu lassen, ob gegen den Konzessionswerber überhaupt jemals ein Erkenntnis ergangen ist, das ihn für unzuverläßlich erklärt hat?

4. Ist der Herr Minister bereit, dafür Garantien zu schaffen, daß die Genehmigung der Militärverwaltung zu einer Konzessionserteilung nur dann verweigert wird, wenn die Verweigerung aus wirklich erheblichen Gründen zur Wahrung wichtiger militärischer Interessen absolut unerläßlich ist?

Prag, 25. November 1936.

Otto Krommer,
Frank, Maixner, V. Patzak, G. Krczal, Fritsch,
Keil, E. Schrammel, Werner, Stellwag, Pfrogner.