Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
4. zasedání.
Tisk 341.
Zpráva
ústavně-právního výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 324),
kterým se prodlužuje účinnost některých zákonných ustanovení v oboru trestního
soudnictví a některých ustanovení zákona ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n.
Předloha tato je školním příkladem těch potíží, které řádnému zákonu trestnímu a soudnímu řádu trestnímu přináší poválečná doba.
Pro výjimečné poměry suspendovali, po případě změnili jsme řadu zákonů, které zdály se nepraktickými. Tak neklidné poměry měnily podmínky výjimečného stavu (zákon ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n.), množství agendy trestní nezmohl počet soudců, a tedy bylo třeba šetřiti soudci a snižovati počet soudců (zák. ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n.), a ve věci samé valorisovati cenu předmětu trestního skutku podle nové kupní síly koruny (týž zákon), dále úleva soudcům při vlastním řízení (zákon č. 209 z r. 1931), jakož i ohledně účinků nařízení ministra pro správu Slovenska.
Při všech oněch zákonech se myslilo, že platnost jejich pomine za krátkou dobu, až poměry vrátí se v normální kolej. Když tak se neděje, musíme onu časovou platnost prodlužovati. Posledně byla platnost těchto výjimek prodloužena zákonem ze dne 6. prosince 1933, č. 230 Sb. z. a n., do 31. prosince 1936. Poněvadž však ani nyní ještě není čas ani poměry normální, vláda žádá prodloužení platnosti oněch zákonů až do 31. prosince 1939. Důvody jsou správné a proto výbor ústavně-právní navrhuje schválení této osnovy ve znění níže otištěném.
V Praze dne 5. prosince 1936.
Frant. Zimák v. r.,
místopředseda.
Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne..............................................................1936,
kterým se prodlužuje účinnost některých zákonných ustanovení v oboru trestního
soudnictví a některých ustanovení zákona ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Účinnost dále uvedených zákonných ustanovení prodlužuje se do 31. prosince 1939:
a) Čl. I, č. 3, 4. a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920, kterým se mění některá ustanovení trestních řádů;
b) čl. I, §§ 1 až 8 a 11 zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva, a doplňujícího je čl. I, č. 1 zákona ze dne 12. prosince 1923, č. 259 Sb. z. a n., se změnou provedenou v § 3 zákona ze dne 18. prosince 1931, č. 209 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje účinnost a mění některá zákonná ustanovení v oboru trestního soudnictví;
c) §§ 1 a 2 zák. č. 209/1931 Sb. z. a n.;
d) čl. I, č. 1 a 2 a k nim se vztahujícího ustanovení čl. II, odst. 4, jakož i čl. I, č. 3 a k němu se vztahujících ustanovení čl. II, odst. 3 a čl. III zákona ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n., kterým se částečně zrušuje zák. čl. LXIII/1912 o výjimečných opatřeních a mění některá ustanovení o stanném právu (a to čl. I, č. 1 ve znění § 1 zákona ze dne 6. prosince 1933, č. 230 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje účinnost některých zákonných ustanovení v oboru trestního soudnictví a mění zákon ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n.).
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1937; provedou jej všichni členové vlády.