Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 324.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Účinnost dále uvedených zákonných ustanovení prodlužuje se do 31. prosince 1939:

a) čl. I, č. 3, 4. a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920, kterým se mění některá ustanovení trestních řádů;

b) čl. I, §§ 1 až 8 a 11 zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva, a doplňujícího je čl. I, č. 1 zákona ze dne 12. prosince 1923, č. 259 Sb. z. a n., se změnou provedenou v § 3 zákona ze dne 18. prosince 1931, č. 249 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje účinnost a mění některá zákonná ustanovení v oboru trestního soudnictví;

c) §§ 1. a 2 zák. č. 209/1931 Sb. z. a n.;

d) čl. I, č. 1 a 2. a k nim se vztahujícího ustanovení čl. II, odst. 4, jakož i čl. I, č. 3 a k němu se vztahujících ustanovení čl. II, odst. 3 a čl. III zákona ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n., kterým se částečně zrušuje zák čl. LXIII/1912.o výjimečných opatřeních a mění některá ustanovení o stanném právu (a sto čl. I, č. 1 ve znění § 1 zákona ze dne 6. prosince 1933, č. 230 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje účinnost některých zákonných ustanovení v oboru trestního soudnictví a mění zákon ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n.).

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1937; provedou jej všichni členové vlády.

Dnem 31. prosince 1936 měla by pozbýti účinnosti celá řada zákonných ustanovení v oboru trestního soudnictví a ustanovení s nimi souvislých. Jejich účinnost byla naposledy prodloužena v § 2 zákona ze 6. prosince 1933, č. 230 Sb. z. a n. Ustanovení, o něž jde, možno rozvrhnouti celkem ve tři skupiny:

I. Do první skupiny náležejí zákonná ustanovení, která organisačními změnami nebo jinými úlevami zjednodušují trestní soudnictví a umožňují, aby bylo udrženo ve spořádaném chodu. Jsou to:

1. Čl. I, č. 3, 4 a 11 zák. č. 1/1920 Sb. z. a n., jimiž byl počet členů trestních senátů u krajských soudů v zemi české a Moravskoslezské při hlavních přelíčeních a při rozhodování o opravných prostředcích a o návrzích na obnovu trestního řízení snížen ze 4.na 3, a počet členů trestních senátů u vrchních soudů v zemi České a Moravskoslezské z 5 na 3.

2. Čl. I, §§ 1 až 8 a 11 zák, č. 471/1921 Sb. z. a n. a čl. I, č. 1 zák. č. 259/1923 Sb. z. a n. Těmito ustanoveními bylo především připuštěno, aby zločiny krádeže, zpronevěry, podvodu a padělání kolků na bankovky byly trestány podle trestní sazby snížené, uzná-li soud, přihlížeje k povaze činu a k znehodnocení peněz, tuto sazbu za dostatečnou. Tato ustanovení byla změněna v § 3 zák. č. 209/1931 Sb. z. a n. potud, že k znehodnocení peněz již nemá býti přihlíženo; protože zákonem č. 31/ 1929 Sb. z. a n. byly peněžité částky rozhodné pro vyšší trestnost zmíněných trestných činů přiměřeně zvýšeny. Ustanovení tato platí také pro soudy vojenské. Pro soudy občanské mají však ten další zvláštní význam, že, navrhne-li veřejný žalobce potrestání podle snížené trestní sazby, je příslušným místo soudu porotního senát soudu krajského.

Dále byla zmíněnými předpisy zavedena instituce samosoudců na místě tříčlenných senátů u krajských a divisních soudů pro případy, v nichž veřejný žalobce, přihlížeje k povaze činu, považuje za dostatečný trest na svobodě do 6 měsíců nebo trest peněžitý a obžalovaný nebo jeho obhájce nepodá proti přikázání věci samosoudci odpor. V trestních věcech podle zákona na ochranu republiky samosoudcové však rozhodovati nesmějí. Projednal-li v trestním řízení. u krajského soudu věc samosoudce, náleží mu též podle § 2 zák. č. 209/1931 Sb. z. a n. naříditi výkon rozsudku a činiti veškerá další rozhodnutí a opatření po vyhlášení rozsudku, vyjímajíc rozhodování o návrhu na obnovu řízení a o zahlazení odsouzení.

3. Konečně sem náleží § 1 zák. č. 209/ 1931 Sb. z. a n., kterým byla lhůta k sepsání rozsudku v trestním řízení před občanskými nebo vojenskými soudy prodloužena na 8 dnů a s výjimkou některých trestních věcí zjednodušeno sepisování odůvodnění trestních rozsudků okresních nebo brigádních soudů, byl-li obviněný při vyhlášení rozsudku přítomen a nebyly-li včas ohlášeny opravné prostředky.

Důvody, které vedly k vydání těchto předpisů, trvají dále a nelze si ani představiti, že by bez těchto zjednodušení a úlev mohlo býti trestní soudnictví udrženo v řádném chodu. V posledních pěti letech agenda ve věcech trestních podstatně neklesla. O tom svědčí tyto číslice o počtu trestních věcí, které v tom kterém roce soudům nově napadly. Bylo to trestních věcí:

Ostatně zákonná ustanovení, o nichž je tu řeč, se v praxi osvědčila do té míry, že se pomýšlí na to, aby při sjednocení trestních zákonů a trestních řádů byla převzata jako ustanovení trvalá. O příčinách, proč dosud nebyly skončeny přípravné práce na osnovách jednotného trestního zákona a trestního řádu, byla podána loni na podzim ústavně-právním výborům obou sněmoven zevrubná zpráva. Od té doby se stav značně zlepšil. Podle výsledku prací, které byly znovu zahájeny v letních měsících loňského roku, lze bezpečně počítati s tím, že do konce tohoto roku budou práce na osnově jednotného trestního zákona, které se konají v ministerstvu spravedlnosti za účasti zástupců ministerstev pro sjednocení a národní obrany a za účasti členů nejvyššího soudu a generální prokuratury, kteří byli pp. prvním presidentem nejvyššího soudu a generálním prokurátorem pověřeni spoluprací na osnově, skončeny. Zatím co tato osnova bude pak předložena ostatním ministerstvům a odborným kruhům k posouzení, bude ihned pokračováno v revisí připravených již osnov trestního řádu a zákona o výkonu trestů a zabezpečovacích opatření. Bude snahou ministerstva spravedlnosti, aby také tyto práce byly co nejvíce uspíšeny a aby zmíněné tři kodifikace mohly býti předloženy postupně k ústavnímu projednání tak, aby nabyly po přiměřené době současně účinnosti. Hledíc k obsáhlosti těchto kodifikací, vyžádá si to však přece ještě doby několika let a navrhuje se proto prodloužení účinnosti shora uvedených ustanovení o další tři roky.

II. Do druhé skupiny zákonných ustanovení náleží čl. I, č. 2 a 3 a k nim se vztahující ustanovení čl. II, odst. 3 a 4 a čl. III zákona č. 168/1922 Sb. z. a n. Těmito předpisy byla s nepatrnými změnami rozšířena na zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou účinnost ustanovení o řízení ve věcech tiskových, platných na ostatním území republiky, takže v tomto směru bylo docíleno aspoň provisorního sjednocení důležitého úseku trestního řízení. Dále byla s důležitými změnami zachována v platnosti bývalá uherská nařízení o právu a řízení stanném. Některá ustanovení toho se týkající nejsou omezena na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, nýbrž mají platnost obecnou. Také tato úprava je ovšem provisorní. Konečná úprava řízení ve věcech tiskových a řízení stanného má býti provedena jednotným trestním řádem. O tom platí tu totéž, co bylo řečeno u předpisů náležejících ke skupině I. Provisorní úprava řízení tiskového a práva a řízení stanného, jak o ní byla právě řeč, plně vyhovuje a doporučuje se proto prodloužiti její účinnost rovněž beze změny o další tři roky.

III. Do třetí skupiny konečně náleží ustanovení čl. I, č: 1 zákona č. 168/1922 Sb. z. a n., doplněné v § 1 zákona č. 230/1933 Sb. z. a n.

Zákonem na prvém místě citovaným byla zachována v platnosti všechna opatření učiněná podle zák. čl. LXIII/1912 (o výjimečných opatřeních) vládami nebo ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska (s výjimkou řízení tiskového a se změnami řízení stanného) a vládě bylo uloženo, aby odvolala ta z nich, u kterých již není příčin, pro něž byla učiněna.

Zákonem na druhém místě citovaným bylo vládě uloženo, aby odvolala i ta nařízení, která byla vydána podle zák. článku shora citovaného a zároveň podle zákona č. 307/1917 ř. z., jímž se vláda zmocňuje za příčinou mimořádných válkou vyvolaných poměrů vydávati potřebná opatření v oboru hospodářském), jakož i nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, pokud není již příčin, pro něž byla vydána.

Vládním nařízením č. 17/1934 Sb z. a n. (a č. 59/1934 Sb. z. a n.), jímž se zrušují bývalá uherská nařízení vydaná podle zák. čl. LXIII/1912, zhostila se vláda úkolu uloženého jí v čl. I, č. 1 zákona č. 188/1922 Sb. z. a n. v jeho původním znění. Jde nyní o provedení úkolu uloženého vládě v § 1 zákona č. 234/1933 Sb. z.a n. I tento úkol byl svěřen ministerstvu pro sjednocení. Při provádění tohoto úkolu šlo o práci značného rozsahu, neboť počet nařízení, jež je nutno přezkoumati po stránce jejich potřebnosti či postradatelnosti, činí téměř 500. Práce s přezkoumáváním spojená stojí před svým ukončením. Ministerstvo pro sjednocení rozeslalo již dne 10. října do meziministerského řízení osnovu vládního nařízení, "kterým se s určitými výjimkami zrušují nařízení vydaná podle některých zmocňovacích zákonů rakouských a uherských a nařízení ministrů s plnou mocí pro správu Slovenska", jímž má býti splněn i druhý úkol, o němž je právě řeč. Lze důvodně očekávati, že změněnou osnovu bude možno předložiti vládě ještě v tomto roce. Prodloužení účinnosti zákonných ustanovení, která se k tomu vztahují, navrhuje se tedy jen z důvodu opatrnosti pro ten neočekávaný případ, že by k předložení rozeslané již osnovy ministerstva pro sjednocení vládě pro neočekávané překážky nedošlo.

Provedení tohoto zákona nebude vyžadovati žádných nákladů.

V Praze dne 13. listopadu 1936.

Předseda vlády:
Dr Hodža v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.