Senát národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 322.

1. sen. ing. Havlína, Bergmana na p ministra školství a národní osvěty v záležitosti germanisační činnosti církve starokatolické v severních Čechách

2. sen. dra Labaja na p. ministra zemedelstva vo veci odobratia lesov patriacich potomstvu Šoltésov obce Stankovany so strany československého eráru

3. sen. Füssyho ministrovi zemedelstva a odvodňování Čilízovského ostrova

4. sen. Bergmana, ing. Havlína na p. ministra školství a národní osvěty v záležitosti valorisace platového přídavku pro odborné učitele na školách měšťanských

5. sen. Jurana ministru vnitra a ministru spravedlnosti o postupu úřadů pro potírání lichvy v Brně, najímáním provokatérů proti živnostníkům

6. sen. Nejezchleba-Marchy na ministra veřejných prací v záležitosti vybudování silničního spojení hlavního města Brna s územím Moravského Krasu

V časopise "Národní Směr", vycházejícím v Ml. Boleslavi byl otištěn přiložený článek, ostře osvětlující germanisační činnost církve starokatolické v severních Čechách, zvláště na Tanvaldsku. V článku se dovozuje, že příslušníkům starokatolické církve národnosti české odpírá se konání bohoslužeb v jejich mateřském jazyce, ačkoliv užívání mateřského jazyka věřících při bohoslužbách je v církvi starokatolické zásadou. Když na jejich naléhání byl vyslán do Tanvaldu český kněz, nebyl připuštěn konati české bohoslužby ve starokatolickém kostele, nýbrž odkázán do učebny české školy. Avšak synodní rada s biskupem Paschkem v čele zakázala sloužiti české mše i v české škole!

Synoda šla ještě dále ve své protičeské zášti. Usnesla se, že příště knězem starokatolické církve u nás smí býti jen rodilý Němec. Biskup Paschek, poněmčilý Čech, užívá.sice státního jazyka ve styku s úřady, ale jinak se prohlašuje za biskupa německé církve. Jeho odpor proti vyučování dětí náboženství starokatolickému jazykem českým je znám především na Tanvaldsku, kde čeští příslušníci církve starokatolické po leta marně se domáhali českého vyučování. Když pak český pražský sbor církve starokatolické vyslal k vyučování náboženství českého učitele Karla Hanfa, a týž požadoval pro české členstvo církve české úkony, biskup Paschek odňal.mu právo vyučovati náboženství a udělil je německému faráři Gerstnerovi z Jablonce n.,/N., jehožto ustanovení ministerstvo školství a národní osvěty z důvodů nám nepochopitelných schválilo. Farář Gerstner neovládá český jazyk ani dostatečně a tak jsou nuceni čeští rodiče posílati svoje děti na náboženské vyučování do německých škol, nebo je od vyučování náboženství vůbec odhlásiti.

Takovéto jednání církve starokatolické a jejích vedoucích činitelů je neslučitelno s právním a ústavním postavením příslušníků našeho národa v jeho vlastním státě, a je jejich hrubou provokací, kterou nelze dále beztrestně trpěti. Uváží-li se při tom, že církev starokatolická dostává příspěvky ze státní pokladny, a že obdržela na př. v roce minulém 156.790 Kč a v rozpočtu na rok 1937 že se pro ni preliminuje 160.000 Kč, tážeme se:

1. Jsou panu ministru školství a národní osvěty tyto neudržitelné poměry známy?

2. Co hodlá pan ministr školství a národní osvěty podniknouti, aby synodální usnesení směřující proti právům příslušníků církve starokatolické z národa českého byla zrušena?

3. Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten po bezodkladném vyšetření stěžovaných poměrů učiniti přísná opatření, aby bylo zabráněno germanisační činnosti církve starokatolické v severních Čechách?

V Praze dne 29. října 1936.

Ing. Havlín, Bergman,
dr Rehák, Zábarec, Vetterová-Bečvářová, Paulus, Kvasnička, Trnobranský, dr Buday, dr Mederly, dr Matoušek.

Potomstvo Šoltésovcov obce Stankovany ešte v roku 1425 dostalo ako donáciu od Jána Demespétha, ináčej de Hluk, kapitáňa a prefekta hradu likavského cca 125 kat. jutár lesa, ktorú donáciu v roku 1426 aj král Žigmund potvrdil.

Likavsko-hradecké panstvo v roku 1771 túto donačnú listinu napadla. Spor sa v roku 1827 pred administratívnym súdom župana liptovského v Lipt. Sv. Mikuláši skončil s tým, že Šoltésovci spor vyhrali.

Likavské panstvo, poťažne maďarsko-královský erár si ale tohoto rozsudku veľmi nevšímal, segregačný spor neskoršie znovu zaviedol a lesy po dobu tohoto sporu oka svoje užíval, ba, keď sa v XVIII. staročí zaviedla pozemková kniha, dal si tieto na svoje meno, totiž na maďarsko-královský erár zapísať a v týchto každoračne prevádza kácanie lesa. Segregačný spor sa, pravda, pred krajským súdom v Ružomberku vedie ďalej, teda už 109 rokov. Šoltésovci proti vyšeuvedenému pozemnoknižnému zápisu neprotestovali, keďže mali svoje donačné listiny v rukách, spokojne čakali na koniec segregačného sporu.

Po prevrate, po maďarsko-kráľovskom eráre prevzal tento majetok československý erár.

Za doby maďarského eráru počas celého segregačného sporu, Šoltésovci tieto lesy stále užívali, v nich statok pásli, do prenájmu dávali rybolov ako aj poľovnícke právo, ba jednotliví Šoltésania si aj po drevo chodili do týchto lesov.

Od doby prevratu, teda od tých čias čo tieto lesy prevzal čsl. erár, Štátna lesná správa v Ľubochni Šoltésovcom zakazuje v týchto horách drevo sbierať, statok pásť, rybolov a poľovné právo prenajať a Šoltésavcov pred okresným úradom v Ružomberku pre lesné priestupky stále oznamuje a ich prenasleduje.

Šoltéšska obec sa v tejto veci už viackrát obrátila so sťažnosťou na generálne lesně riaditelstvo štátnych lesov a statkov a na ministerstvo zemedelstva. Bola jej aj prisľúbená náprava. Toto všetko ale nepomohlo, lesná správa v Ľubochni, poťažne jej zamestnanci Šoltésovcov stále len prenasledujú.

Pýtame sa p. ministra zemedelstva:

1. Či má vedomosť o tomto nesprávnom a protizákonnom postupe štátnej lesnej správy v Ľubochni?

2. Či je ochotný štátnej lesnej správe v Ľubochni nariadiť, aby kácanie lesav v týchto šoltéšských lenoch, kým segregačný proces trvá, neprevádzala?

3. Konečne či je ochotný Štátnej lesnej správe v Ľubochni nariadiť, aby Šoltéšsku obec Stankovany, kým segregačný spor trvá, v užívaní týchto lesov nehatila a pre užívanie neprenasledovaIa?

Praha dňa 29. októbra 1936.

Janček, Földesi, Pázmán, dr Buday, dr Krčméry, dr Mederly, dr Polyák, Hancko, Trnobranský, dr Fritz ing. Havlín.

Pán minister! Čilizovský ostrov, ktorý patrí k odvodňovacej spoločnosti Dolného Žitného ostrova a Čilizovského ostrova, trpí takmer každého roku spodnými vodami, ktoré často zničia výsledky celoročnej práce obyvateľstva. V záujme Čilizovského ostrava sme sa už niekoľkoráz obrátili na ministerstvo zemedelstva, ktorému je ostatne situácia Čilizovského ostrova známa oko zo zpráv príslušných štátnych úradou, tak zo zpráv odvoňovacej spoločnosti, a ačkoľvek vieme, že ministerstvo schválilo plány odvodňovacie a povolilo k tomu i štátne príspevky, musíme preca len s poľutovaním konštatovať, že štátne príspevky boly stanovené vo velmi dlhodobých, roky trvajúcich splátkach, do ktorej doby však Čilizavský ostrov nemôže byť odvodnený a za vlhčieho počasia aleba pri vysokom stave vody Dunaja je vystavený s roka na rok škodám.

Situácii Čilizovského ostrova mohlo by byť s urýchlením pomožené len vtedy, jestliže by ministerstvo poukazovalo príspevky, plánované na 6-7 rokov, v dobe kratšej a zároveň porobilo opatrenia, aby predložené už plány čerpacej stanice v Aszóde boly schválené a k tomu zaistené boly štátne príspevky.

Na základe vyššie uvedeného s úctou tážem sa pána ministra:

1. Či ste ochotný učiniť opatrenia, aby štátne príspevky, povolené už pre VI. obvod odvodňovacej spoločnosti pre Žitný ostrov a Čilizovský ostrov, boly na miesta stanovených 6-7 rokov poukázané aspoň na dobu 3 rokov, aby práce mohly byt skoršie provedené a tým obyvatelstvo Čilizovského ostrova zachránené boly od škôd, ktoré sa stále opakujú?

2. Či hodláte učiniť opatrenie, aby čo najskoršie bol schválený plán čerpacej staníce v Aszóde, ktorý je u ministerstva a proti ktorému nebolo nič namietnuté, ako aj po tej stránke, aby ministerstvo financií zabezpečilo v dobe čo najkratšej poukázanie potrebného príspevku.?

3. Či sto ochotný vyzvať spoločnosť, aby ona v prípade poukázania štátneho príspevku pribrala prípadne do dočasnej služby novú technickú silu v záujme čo najrýchlejšieho prevedenia prác?

4. Či sto ochotný postarať sa, aby bagrovanie rešp regulovanie Dunaja, proti ktorému už sa vyskytlo toľko ponosov bolo prevádzané v stupňovanom rýchlom tempe, aby tým vodná hladina Dunaja bola pozdľž Žitnéha ostrova snížená?

5. Keďže plánovanými prácami je z väčšej častí zabezpečené odvedeme spodných vôd z Čilizovského ostrova, avšak tým ešte nie je to úplne zaručené, keďže pôda pri vysokom stave vody vždy prepúšťa vodu, - či ste pán minister ochotný postarať sa a zabezpečíť potrebný príspevok, aby sa pôda v častiach, kde vada prosakuje, mohla vhodne zhustiť?

Kedže odvedeme spodných vôd s Čilizovského ostrova a zachránenie tamojšieho obyvateľstva od úplnej skazy a ochudobnenia môže byt zabezpečené iba súrnym provedením vyššie uvedených opatrení, prosíme opätovne pána ministra, ráčte žiadané opatrenia a povolenia bez odkladu nariadiť.

V Prahe dňa 1. novembra 1936.

Füssy, dr Törköly, dr. Pajor, Stellwag, Hokky, dr Turchányi, Garlik, Krczal, ing. Weller, Fritsch, Pfrogner.

Minisztér Úr! Az alsóesallóközi és csilizközi ármentesitö és belviz levezetö társulathoz tartozó Csilizköz jóformán évröl évre szenved a belvizektöl, mely nagyon gyakran a lakósság egész évi munkáját megsemmisiti. Csilizköz érdekében már többször fordultunk a Földmüvelésügyi Minisztériumhoz, mely elött Csilizköz helyzete különben is úgy az illetékes állami hatóságok, valamint az Ármentesitö Társulat jelentéseiböl ismeretes, és bár tudjuk, hogy a minisztérium jóváhagyta a belvizektöl való. mentesitésre vonatkozó terveket és engedélyezte az állami hozzájárulást, mégis sajnálattal kell megállapítanunk, hogy az állami hozzájárulások utalása nagyon hosszú, éveken keresztül történö részletekbe lett megállapitva, mely idö alatt természtesen Csilizköz nem mentesithetö a belvizektöl és nedvesebb idöjárásnál, vagy a Duna magsabb vizállásánál, évröl-évre folytatólagos károsodásnak van kitéve.

Csilizköz helyzete tehát csak abban az esetben javítható meg gyorsabban, ha a minisztérium a 6-7 évre tervezett hozzájárulást rövidebb ídö alatt folyósitja és egyúttal intézkedik abban a tekintetben is, hogy a Csilizköz belvizeinek levezetését szolgáló aszódi szivattyú belvizeinek levetett tervei jóváhagyassanak s ehhez az állami hozzájárulás biztositassék.

Fentiek alapján tisztelettel kérem a Miniszter Úrat:

1. Hajlandó-e intézkedni, hogy a csallóközi. és csilizközi társulat VI. körzete részére a már engedélyezett állami hozzájárulást a megállapitatt 6-7 év helyett, legalább 3 év alatt utalják kí, hogy a munka elöbb elvégezhetö legyen és Csilizköz lakóssága az állandóan ismétlödö károktól megmentessék.

2. Hajlandó-e intézkedni a minisztériumnál elfekvö és nem kifogásolt aszódí szivattyú telep mielöbbi jóváhagyását illetöleg, valamint abban a tekintetben, hogy a pénzügyminisztérium a szükséges hozzájárulásnak a lehetö legrövidebb idön belül való folyósitását biztositsa.

3. Hajlaridó-e felhivni a társulatot, hogy az állami hozzájárulások folyósitása esetén, a munkák legsürgösebb keresztülvitele érdekében esetleg ideiglenesen új müszaki erüt állitson be.

4. Hajlandó-e intézkedni, hogy a már sokszor panaszolt Duna kotrás, illetöleg szabályozás fokozott, sürgös tempóban végrehajtassék s ezáltal a Duna vizszintje a Csallóközmentén mélyebbre süllyesztessék.

5. Miután a tervbevett munkák a csilizköznek belvizektöl való mentesitését nagyrészben biztositják, de teljesen ezt mégsem garantálják, mert az áteresztö talaj magas vizállásnál mindig vizet ereszt föl, hajlandó-e Miniszter Úr intézkedni és a szükséges hozzájárulást biztositani, hogy az áteresztö részeken megfelelö talaj tömöritések legyenek eszkózólhetök.

Miután Csilizköznek a belvizektöl való megszabaditása és lakósságának az á1landó pusztulástól és teljes elszegénlr hé.ě,0o4 Čtslletaoinshrdlunu a fenti intézkedések sürgös keresztülvitelével eszközölhetö isméltelten felkérem Mindazter Urat, hogy a kért intézkedéseket és engedélyezéseket haladéktalanul elrendelni méltóztassék.

Prága, 1936. november 1.-én.

Füssy, dr Törköly, dr. Pajor, Stellwag, Hokky, dr Turchányi, Garlik, Krczal, ing. Weller, Fritsch, Pfrogner.

Podle služebního řádu z roku 1935 rovná se odborná zkouška učitelů pro měšťanské školy první státní zkoušce pro kandidáty profesury na střední škole. Učitelský zákon číslo 104 z roku 1926 stanovil přídavek na služném pro odborné učitele na Kč 780,- ročně resp. 1080,-. Tento přídavek není přiměřenou náhradou za získání vyšší kvalifikace, kterou odborný učitel na měšťanské škole musí prokázati a tento stav má za následek, že je nedostatek odborných učitelů, což je vidno z toho, že dle statistiky k 31. říjnu 1935 učí na měšťanských školách ještě 2.808 učitelů bez předepsané způsobilosti.

Jest nesporné, že nevalorisováním platového přídavku pro odborné učitele měšťanských škol byla této kategorii učitelstva způsobem křivda a ohrožena žádoucí úroveň škol měšťanských. Stavem tímto jest zvláště těžce postiženo učitelstvo na měšťanských školách ve smíšeném území, kde jsou cenové a bytové poměry tíživějšími a kde nedostatek učitelů s předepsanou způsobilostí na školách měšťanských je zvláště citelný.

Náprava může býti zjednána jedině tím když dojde k úměrné valorisaci služebního přídavku učitelům škol měšťanských. S ohledem na stávající cenové poměry bylo by spravedlivo, aby tento přídavek byl přiměřeně zvýšen.

S ohledem na uvedené táží se podepsaní pana ministra školství a národní osvěty:

1. Uznává pan ministr, že nevalorisování služebního přídavku pro odborné učitele měšťanských škol způsobuje nedostatek těchto sil a ohrožuje tím úroveň škol měšťanských?

2. Jest pan ministr ochoten navrhnouti potřebná opatření za účelem nápravy?

V Praze dne 4. listopadu 1936.

Dnem 28. února t. r. dostal obchodník papírem v Brně v Masarykově ulici č. 2, Karel Döhmisch, návštěvu úřadu pro potírání lichvy v Brně. Byla u něho provedena prohlídka, která byla však bez výsledku. Karlu Dömischovi bylo sděleno, že prohlídka se stala na udání trafikanta Holzera, který udal, že u něho koupil cigarety a že tyto pak předal revidentu lichevní kontroly Františku Fritschovi, který prý u něho před obchodem čekal.

Na základě tohoto obvinění byla Dömischovi nadiktována pokuta Kč 1.000.- (slovy jedentisíc).

Karel Dömisch podal u okresního trestního soudu v Brně trestní oznámení na Artura Holzera. Při veřejném hlavním přelíčení dne 30. dubna 1936 hájil se Holzer tím, že tak učinil na příkaz přednosty důchodkového úřadu Jana Jelínka. Při průvodním řízení se Fr. Fritsch po řádném poučení odvolal na služební přísahu, která zavazuje k mlčení. Tím bylo Karlu Dömischovi znemožněno nastoupiti důkaz pravdy a docíliti potrestání vinníka.

Na základě toho zůstává nadále podezření, že Dömisch kuřivo prodával, poněvadž nebyli slyšeni jeho svědci, kteří měli toto obvinění vyvrátiti. Nyní K. Döhmisch sděluje, že další trestní řízení proti Holzerovi se zastavuje.

Podepsaní se táží:

Jest tento případ pánům ministrům znám? Co hodlají páni ministři podniknouti, aby se takové šikany a ničení živnostníků neopakovaly? Jsou pp. ministři ochotni naříditi potrestání vinníků?

V Praze dne 5. listopadu 1936.

Moravský Kras se svým bohatstvím podzemním, které slouží k vědeckým výzkumům i svým jiným bohatstvím, je téměř po celé Evropě znám. Přijde sem ročně desettisíce cizinců ze všech zemí Evropy: učenci, turisté, cestovatelé, školní děti atd.

O důležitosti Moravského Krasu svědčí už ta okolnost, že hned po převratě byl podavatelem této interpelace podán návrh Revolučnímu Národnímu shromáždění, který žádal postátnění celého území krasového. Svědčí o tam také ta okolnost s otázkou zestátnění Krasu, vybudování Krasové společnosti i jinými otázkami s Krasem souvisejícími zabývala t. zv. "Krasová 5", jejímž členem byl také podavatel tohoto návrhu.

Historie důležitosti tohoto teritoria v Československu by byla obsáhlá a zajímavá. Ukáže ještě budoucnost, že zde dojde k velkolepým objevům, které se stanou podkladem vědeckým pro tuzemské i zahraniční badatele.

Bohužel, že silniční spojení hlavního města Brna s krasovým územím je tak bídné a nedokonalé, že volá po nápravě. Tisíce cizinců přijíždí do Moravského Krasu v automobilech, ale hlavní město je tak uboze spojeno, že to až zaráží a jest to předmětem uštěpačné kritiky.

Jedno spojení hlavního města Brna s Moravským Krasem vede přes Brno-Juliánov - Obce - Březina -Proseč - Křtiny- Jedovnice -Vilémovice.

Druhé spojení je možno přes Bílovice - Říčmanice - Kanice - Březina - Proseč - Křtiny -Jedovnice -Vilémovice.

Třetí přes Bílovice Řícmanice - Kanice - Babice - Křtiny - Jedovnice -Vilémovice.

Linka u prvního spojení Brno - Juliánov - Obce - Březina - Proseč - Křtiny - Jedovnice -Vilémovice je hanebná a nedostatečná.

Silnice přes Bílovice - Říčmanice - Konice - Březina - Proseč - Křtiny - Jedovnice -Vilémovice rovněž.

Už i obce krasové se schází ke společným schůzím, na nichž volají po náležitém spojení hlavního města Brna s Moravským Krasem.

Tyto obce jsou také přesvědčeny, že vybudování moderní silnice z Brna do Moravského Krasu nepatří jen do sféry péče okresu brněnského. Krasová silnice jest tak úžasně živá tepna komunikační jak pro domácí, ták zahraniční automobilisty, že její opotřebování daleko přesahuje rámec opotřebení místními dopravci. Ačkoliv okresní orgány jsou především povolány, aby zejména této silnici věnovaly největší péči, jsme přesvědčeni, že prostředky okresu bez nežádoucí újmy jiným okresním silnicím na tento úkol prostě nestačí a že zestátnění této silnice jest nutností. Zmodernisování této silnice není jen úkolem komunikačním a hospodářským, ale také zdravotním, neboť víření silničního prachu jest trýzní nejen pro výletníky a návštěvníky, ale také zdravotním nebezpečím pro obyvatele krasových obcí. Pro zestátnění mluví též důvody obrany státu, neboť právě tento kraj se nalézá v okruhu dvou velikých závodů zbrojařských.

Podepsaní se táží pana ministra veřejných prací:

Je ochotno ministerstvo veřejných prací vejíti ihned v jednání s příslušnými okresními úřady za účelem rychlého a náležitého vybudování spojení hlavního město Brna s Moravským Krasem?

Jest ochotno ministerstvo veřejných prací zabezpečiti co nejrychleji všecky potřebné práce k tomuto účelu a také náležitý obnos ve státním rozpočtu?

V Praze dne 10. listopadu 1936.