Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 320.

Vinařství v ČSR dostoupilo v posledních letech takové produktivnosti, že se odhaduje cifrou 3 miliardy Kč. Zejména na Moravě a na Slovensku v posledních letech krise znovu vybudovali zemědělci nepřehledný počet desítek hektarů vinic, kdysi před mnoha lety zaniklých. Produkce našeho vína je nejen v cifře úctyhodná, ale víno je kvality dobré a vývozu schopné. Konstatujeme, že dobrých devadesát procent československých vinařů jsou vesměs drobní a malí zemědělci, jimž je třeba pomoci a jejich práci a produkci podepříti novým vinařským zákonem pro ČSR, československé vinařství rdousí několik nespravedlivých a nerozumných opatření, která by měla býti vydáním nového vinařského zákona odstraněna.

1. Je to v prvé řadě nápojová daň z vína spolu s daní obratovou. Původním zákonem č. 533 Sb. z. a n. ze dne 25./IX, 1919 bylo víno zdaněno 40 haléři z litru. Při tehdejších cenách vína kolem 15 Kč činila tato daň 2,5%. Pozdějšími ustanoveními se tato daň zvyšovala, víno bylo zatíženo i daní obratovou, která byla později paušalisována a dnes platíme daně nápojové spolu se zemskou přirážkou a daní obratovou Kč 1,60 za 1 litr vína.

Jak byla daň z vína postupně zvyšována, tak na druhé straně postupně rapidně klesaly ceny vín, za 2, 3, nejvýše za 6 Kč litr. Dnes vinohradníci platí daně 30-80% ceny vína. Není produktu v republice Československé, který by byl tak nespravedlivě zdaněn a zajisté ani původce prvního zákona o všeobecné dani nápojové neměl v úmyslu víno tak vysokou daní zatížiti.

Je tedy nutno, aby v novém zákoně, který nechť obsahuje také ustanovení po stránce produktivní, bylo opatření, aby nápojová daň byla úměrně k cenám vína snížena a aby se tak předešlo šikanování se strany úřadů, jehož jsme v každé kampani svědky.

2. Dosavadní daně prosté množství vína pro t. zv. domácí potřebu je absolutně nedostatečné, uvážíme-li, že vinohradníci nezískají dnes dělníků do práce, neposkytnou-li jim k těžké vysilující práci také určité dávky vína.

Dle zákonných ustanovení jest od placení daně nápojové osvobozen ten výrobce, který vyrobí nejvíce 200 1 vína ročně. Odprodá-li však z tohoto daně prostého množství sebemenší část, jest povinen zaplatiti daň z celého množství, tedy i z toho vína, které potřebuje v domácnosti. Vinař, který vyrábí více než 200 1, jest povinen zaplatiti z celého vyrobeného množství, bez ohledu, jestli víno odprodal nebo spotřeboval v domácnosti.

Spotřebuje-li výrobce víno v domácnosti, musí zaplatiti nejenom všeobecnou daň nápojovou s příslušnými přirážkami, ale i paušalovanou daň obratovou. To je velmi nespravedlivé, protože výrobce víno neprodal a nedocílil toho obratu peněžního, který jedině ve skutečnosti obratová daň má postihovati.

Vinařství u nás věnují se, jak jsme výše uvedli, drobní zemědělci, kteří jiného příjmu nemají než ze svých vinohradů. V poslední době obchodníci vínem se vymlouvají na špatný odbyt a na vysoké daně. Výrobcům nabízejí směšné ceny. Vinaři nejsou tak pevně organisováni jako obchodníci, musí se proto podrobiti a prodávají za ceny obchodníky nabízené a přímo diktované. Vinař prodává víno za cenu 2, 3, nejvýše 6 Kč litr, ve městech se však prodává totéž víno za 10 až 20 Kč.

Za tyto vysoké ceny v dnešní odbytové tísni nemůže se prodati všechno víno a proto jest vinař postižen dvakráte. Ponejprv, že prodá lacino a po druhé, že ani za tak nízké ceny podvýrobní všechno víno prodati nemůže.

Vinice jsou vysázeny na pozemcích, které zpravidla pro pěstování jiných plodin se nehodí. Přeměnou těchto suchopárů, neplodných skalisk a strží na vinice získá značně státní správa finanční již na vyšší dani pozemkové a zvláštní přirážce z vinic.

Investice, spojené se zakládáním a udržováním vinic, jsou velmi nákladné. Vinná réva má ze všech plodin nejvíce škůdců a jejich ničení stojí mnoho peněz. Réva trpí značně živelními pohromami, jako: krupobitím, jarními a zimními mrazy, přívaly a pod., proto výnos z vinic je velmi nejistý.

Vinařství je odvětví hospodářství, které vyžaduje nejvíce práce ruční (na 1 ha 36 pracovních dní). Strojové práce zde vůbec není. Proto rozšiřováním vinic by se značně snížila nezaměstnanost na venkově.

Dosud ještě dovážíme za desetimiliony Kč vína a hroznů ročně. Na druhé straně si ale nevíme rady s některými plodinami, které již nemůžeme vyvážeti v tom měřítku jako dříve. Kdyby byla daň upravena, podle nynějších cen vína, upouštěli by rolníci ve vinorodých krajích od pěstování cukrovky a jiných snad produkčních plodin a věnovali by se pěstování révy. Tím by se usnadnila existence rolníka v krajích, kde se réva nedaří. Tím by se výroba jednotlivých hospodářských plodin usměrnila i bez drahých umělých zásahů.

Spravedlivou úpravou dané z vína přispělo by se značně ke spokojenosti Slováků, Němců, Maďarů, kteří obývají vinorodé kraje naší republiky.

Jest pravda, že daň z vína jest daní konsumní. Protože je ale tak vysoká, snižuje značně ceny vín u producenta, brzdí odbyt vína a tím zase jen.producent trpí. V roce 1931 spotřebovalo se u nás 509.900 hl vína, v r. 1932 480.238 hl, v r. 1933 428.796 hl.

V roce 1934 setu nás do jisté míry hospodářské poměry zlepšily. Konsum piva a jiných nápojů v tomto roce stoupl, ale konsum vína vinou vysokých daní i v tomto roce dále klesá na 48.823 hl. Jest to nejmenší spotřeba vína u nás od převratu.

Jsme přesvědčeni, že sníží-li se daň úměrně podle dnešních cenových poměrů, dopomůže se nám výrobcům k lepšímu odbytu vína. Konečně snížením daně nebude státní pokladna postižena, protože celková částka daně z vína při větším odbytu nebude snížena.

Daň z vína jest nejnespravedlivější daní vůbec. Postihuje právě ty nejslabší vrstvy zemědělského stavu. Vinař sám ze svého popudu upouští postupně od pěstování polních plodin, přenechává tuto produkci jiným krajům dobrovolně, dře se na své viničce do úmoru a když má za svou dřinu dostati konečně nějakou odměnu, rozdělí se o výtěžek státní finanční správa s obchodem. Vinař je postupně dále ochuzován, ale spotřebitel z toho nemá nic, protože musí platiti až desateronásobné ceny.

V zákoně nechť je dosavadní daněprosté množství pro domácí potřebu zvýšeno na 5 hl. Poněvadž prováděcí nařízení jest tak stilisováno, že právě při daně prostém množství pro domácí potřebu jsou vinaří nejvíce poškozováni, budiž částka zvýšena na 5 hl, osvobozená od daně i v tom případě, přesahuje-li vyrobené množství onu stanovenou hranici a daň vybírána pak jen z těch litrů, které jsou nad tuto požadovanou základnu.

3. Nový vinařský zákon nechť obsahuje kromě ustanovení po stránce odborné a výše vzpomenutých opatření ještě toto:

1. Nechť je zvýšeno clo na víno a hrozny z ciziny k nám dovážené.
2. Nechť při oficiálních, státních a jiných podnicích jsou podávána vína domácích značek.
3. Povolení nákupu cizích vín nechť je vázáno nákupem trojnásobného množství vína domácího.
4. Zákon nechť přináší opatření a úlevy při zakládání vinic, podporu vinařského družstevnictví a školství.
5. Nechť obsahuje zákon opatření, aby výrobci byli osvobozeni od daně obratové z toho množství vína, které spotřebují ve své vlastní domácnosti.
6. Aby drobní výrobci, důchodkovému dozoru nepodléhající (2 hl), pokud něco vína odprodají, nebyli pokutováni a nebylá od nich požadována daň nápojová ze všeho daně prostého vína, nýbrž jen z odprodaného množství. Právě způsob, jak to nyní úřady provádějí, znamená hotové šikanování vinohradníků.

Senát Národního shromáždění se usnáší: Nechť ministerstvo zemědělství, jako příslušný resort, vypracuje a podá co nejdříve vládní návrh nového vinařského zákona, v němž kromě jiného by obsaženy byly zásady a opatření, jak jsme je výše uvedli.

V Praze dne 1. listopadu 1936.

Donát, Měchura, dr ing. Botto, dr Bačinský, Adam, Sechtr, Sehnal, Udržal, Novák, Turek, Machovský, Vraný, Foit, Rejmon.