Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 318.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Doplněk k §u 87 (za oslova služební přečin).

"Služební přečiny a přestupky, pokud nejsou již stihatelny podle všeobecných ustanovení zákona trestního, promlčují se ve 3 letech ode dne spáchání činu."

§ 93 vsunouti mezi poslední a předposlední odstavec:

"Při disciplinárních trestech ad a)-c) může se disciplinární senát usnésti a v nálezu vysloviti, aby výkon trestu byl podmínečně odložen na dobu nejméně 1, nejvýše 3 roků za těchto předpokladů:

1. jde-li o první disciplinární odsouzení zaměstnance, který do té doby nebyl trestán více než 1 trestem pořádkovým podle §u 90 sl. pr.,
2. nejde-li o trest za čin, spáchaný ze ziskuchtivosti, nebo z pohnutek.nízkých a nečestných,
3. lze-li se nadíti, že potrestaný se polepší.
4. Odkladem výkonu trestu odkládají se i jeho následky. Nebyl-li zaměstnanec podmínečně odsouzený ve zkušební době uznán pravoplatně vinným, novým služebním přečinem, nastává po uplynutí zkušební doby stav, jako kdyby zaměstnanec nebyl disciplinárně stíhán a trestán. Dopustil-li se však ve zkušební době nového služebního přečinu, jímž byl uznán pravoplatně vinným; nastává ihned výkon trestu vysloveného podmínečně."

§ 101 mění se takto:

"Každá disciplinární komise skládá se z předsedy, jeho náměstků a potřebného počtu členů. Předseda a jeho náměstkové jsou vždy jen soudci z povolání.

Členové disciplinárních komisí jsou jednak práv znalí, nebo odborní úředníci úřadu, u něhož je komise zřízena, jednak zástupci zaměstnanců. Funkční období disciplinárních komisí je 3leté.

Předsedy disciplinárních komisí a jejich náměstky ustanovují ze stavu soudců pro disciplinární komise první stolice, presidenti krajských soudů, v jejichž sídlech jsou tyto komise zřízeny.

Předsedy vrchních disciplinárních komisí při ústředních úřadech a jejich náměstky ustanovuje ze stavu soudců president vrchního soudu v Praze:

Členy z řad právních, příp. odborných úředníků jmenují přednostově úřadů, u kterých jsou disciplinární komise zřízeny.

Členové z řad zaměstnanců vyberou se losováním. K tomu účelu přednosta úřadu, u něhož je disciplinární komise zřízena, sestaví a počátkem listopadu každého třetího roku v Úředním listě, neb jiným vhodným způsobem veřejně vyhlásí, seznam zaměstnanců, které pro jejich osobní vlastnosti (smysl pro spravedlnost, rozhled, rozšafnost a klid) považuje pro funkci přísedících disciplinární komise za zvlášť způsobilé.

Do seznamu buďtež pojati zástupci všech kategorií pragmatikálních zaměstnanců a to v počtu nejméně šestkráte větším, než jaký bude třeba vylosovati.

Ze seznamu takto navržených jmen vylosuje se potřebný počet členů disciplinárních komisí, připadající na členy z řad zaměstnanců. Vylosování provede komise, jíž předsedá president krajského (vrchního) soudu, ustanovený předseda disciplinární komise a jejíž členy jsou: nejstarší ze jmenovaných členů-právníků, přednosta personálního oddělení dotyčného úřadu a dále podle pořadí nejstarší úředník a zřízenec každé služební třídy a kategorie.

Komise nejprve zjistí, jsou-li všechny, v seznam uvedené osoby zapsány na hlasovacích lístcích. Pak vloží se lístky do osudí a losuje se podle skupin tak, že zástupce každé služební třídy (kategorie) vytáhne potřebný počet přísedících ze své vlastní skupiny.

Vylosovaní složí do rukou předsedy disciplinární komise slib, že ve všech, jim k rozhodování svěřených případech, budou postupovati pouze podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, vždy objektivně a že zachovají úřední mlčelivost podle §u 23 sl. pr.

O jednání komise a výsledku losování sepíše se protokol, který podepíší všichni členové komise.

Je-li třeba, doplní se komise shora uvedeným způsobem i během funkční doby. Při výkonu svého úřadu jsou všichni členové disciplinární komise samostatní a neodvislí."

§ 104 se mění takto:

"Disciplinární komise jednají a rozhodují v senátech, složených z předsedy, nebo jeho zástupce a 4 přísedících. Z přísedících jsou dva z úředníků jmenovaných předsedou úřadu, u něhož je komise zřízena a dva z vylosovaných zástupců zaměstnanců, téže služební třídy (kategorie), jako obviněný.

Nejméně 2 z přísedících musí býti znalí práv. Senáty sestaví trvale přednosta úřadu, u něhož je disciplinární komise zřízena v dohodě s předsedou komise a to vždy před koncem roku pro celý rok následující. Současně určí pořadí, v němž ostatní členové komise vstupují do senátu jako náhradníci pro případ zaneprázdnění některého člena senátu."

§ 105 mění se takto:

"Disciplinární senáty usnášejí se absolutní většinou hlasů. K trestu propuštění je však třeba, aby pro tento trest kromě tří přísedících vyslovil se i předseda senátu."

Odůvodnění.

Disciplinární vyšetřování a disciplinární řízení proti státním zaměstnancům bylo upraveno t. zv. služební pragmatikou (zákon ze dne 25, ledna 1914, č. 15 ř. z. ).

Zákon ten byl vydán s ohledem na blížící se světovou válku. Podkladem pro disciplinární řízení byl platný tehdy trestní řád, jehož ustanovení, pokud bylo lze, byla pojata do předpisů služební pragmatiky.

Od té doby vykazuje naše trestní soudnictví mnohé moderní změny (podmíněné odsouzení, amnestii, atd.). Před disciplinárním řádem platným pro státní zaměstnance, se však tyto moderní reformy zastavily.

Mnoho změn doznalo nejen naše trestní soudnictví, avšak ještě pronikavější změny nastaly v našem životě politickém a ve státní administrativě.

Nositeli politické moci ve státě staly se u nás politické strany. Je veřejným tajemstvím, že některé z těchto stran zařídily si v ministerstvech spravovaných jejich exponenty takřka své domény a na vedoucí, odpovědná a rozhodující místa prosadily svoje politické straníky. Tito pak, chráněni mocenským vlivem svých politických stran, snaží se sloužiti spíše zájmům svých protektorek než zájmům státu. Došlo tak k nebezpečnému zpolitisování naší státní administrativy ke škodě státu.

Důsledkem této přepolitisovanosti jsou nejen různé nesprávnosti při státních dodávkách, při ustanovování, jmenování, překládána povyšování státních zaměstnanců, ale v poslední době i velmi nebezpečné zjevy při rozhodování některých disciplinárních senátů. Ukázalo se, že disciplinární komise a senáty v dnešním svém složení naprosto nezaručují potřebné nestrannosti, objektivity a spravedlnosti, kterou měl jistě na mysli zákon o služební pragmatice.

Podle § 101, odst. 4 sl. pragmatiky mají býti "členové disciplinární komise ve výkonu tohoto úřadu samostatní a neodvislí". Tak bylo tomu snad za Rakouska a v prvních letech republiky. Bohužel v posledních letech nastal stav, kdy o samostatnosti a neodvislosti členů disciplinárních komisí dlužno míti odůvodněné pochybnosti. Je to v neposlední řadě i důsledek platového zákona, že úředníci, povolaní k funkci členů disciplinárních senátů, mají na zřeteli v první řadě nikoli nestranné a spravedlivé zhodnocení žalovaného činu, nýbrž otázku, jak se na posouzení žalovaného činu budou dívati jejich nadřízení, příp. politická strana, mající vliv v jejich resortu. Nejnebezpečnější je tento stav při obviněních povahy politické, která svádějí rozhodující členy disciplinárního senátu, aby určitý žalovaný čin posuzovali buď mimořádně mírně a shovívavě, nebo zase neobyčejně přísně, podle toho, jak na čin hledí ministr nebo strana vlivná v resortu.

Nelze tvrditi, že by ovlivňování členů disciplinárních komisí muselo se díti osobou ministrovou. Ministr nemá ani času zabývati se zjevy pro něho třeba podružnými. Ale jsou tu exponenti politické strany, ústavně neodpovědní, kteří působí na vlivné a rozhodující. úředníky, o. nichž je známe, že se těší důvěře ministra a jeho strany. Tito pak mohou svého postavení zneužívati k nezákonnému ovlivňování členů disciplinárních senátů v jednotlivých případech. Konkretních případů nebude možno prokázati, neboť úředníci - členové disciplinárních senátů, takto ovlivnění, nebudou míti odvahy, aby doznali nátlak na ně činěný a zpravidla i vhodně maskovaný.

V dosavadních předpisech schází úplně ustanovení o promlčení služebních přečinů a přestupků. Zásada tato přijatá a uznaná v trestním soudnictví všech moderních demokratických států, platí i v našem trestním soudnictví, kde v různých lhůtách promlčují se všechny trestní činy, s výjimkou zločinů hrdelních.

Vzhledem k tomu, že řízení disciplinární není leč zvláštním druhem soudnictví trestního, bylo by nejen spravedlivé a slušné, ale i logické, aby zásada promlčení disciplinárních přečinů a přestupků uplatněna byla i v řízení disciplinárním, aby nebylo možno třeba po řadě let stíhati zaměstnance pra provinění, často jen podřadné, nebo i jen domnělé, které však při změněných politických, poměrech po letech může býti vykládáno zcela jinak, než by bylo bývalo vykládáno a posuzováno v době spáchání činu.

Platí-li stále více zásada, že trest není jen pokutou za spáchaný delikt, nýbrž, že v první řadě má býti spíše prostředkem výchovným, nemůže se ani disciplinární řízení vyhýbati možnosti podmíněného odsouzení, která velmi dobře se osvědčila v praksi trestně-soudní.

Podle moderní zásady: moc soudní budiž naprosto oddělena od moci výkonné, bylo by možno považovati za ideál a záruku naprosté objektivity disciplinárního řízení, kdyby za členy disciplinárních senátů byli ustanovováni pouze nestranní soudcové, tedy osoby, na správě resortu.obviněného nezávislé a tím i všech dalších vlivů prosté. Není-li tato jinak samozřejmá zásada v přítomné době proveditelna do důsledku, je nezbytně třeba přiblížiti se jí v mezích daných možností aspoň potud, že vedení disciplinárního řízení bude spočívati. v rukou nezávislého předsedy-odborníka, čímž bude dána aspoň jakási záruka nestrannosti a nezávislostí rozhodně větší, než když řízení spočívá v rukou závislého úředníka.

Myšlence demokracie pouze prospěje, bude-li dosavadní, naprosto nedemokratický způsob disciplinárního řízení, který je jen pozůstatkem zdob monarchisticko-feudálních, vyměněn za způsob navrhovaný, který odpovídá zcela duchu doby i naší ústavě.

V Praze dne 4. listopadu 1936.