Tisk 291.

Původní znění.

des Senators Dr. Friedrich Tischer

an den Herrn Finanzminister und an den Herrn Justizminister

Im Justizministerialverordnungsblatt vom Jahre 1927 Seite 215 ist der Erlaß Zahl 41.938/27 abgedruckt, welcher die Gerichte belehrt, wie Eingaben, mit welchen die Gläubiger ihre Forderung zur Meistbotsverteilung anmelden, zu stempeln sind. Der Erlaß hat folgenden Wortlaut:

"Bei der Inspektion der Gerichte wurde festgestellt, daß verschiedene Ansichten darüber herrschen, wie die Eingaben (protokollarischen Anträge) zu stempeln sind, durch welche die Gläubiger ihre Forderungen zur Verteilung des bei der Zwangsversteigerung von Mobilien und Immobilien erzielten Meistbotes anmelden. Im Einvernehmen mit dem Finanzministerium werden die Gerichte darauf aufmerksam gemacht, daß diese Eingaben nach § 14, Absatz 5 Kaiserliche Verordnung vom 15. September 1915 RGBl. 279 einer fixen Stempelgebühr nach Post 1, lit. a des Gerichtsgebührentarifes vom 22. März 1922, Sammlung Nr. 123 unterliegen und daß für die Anwendung des TarifeŤ dieser Satzpost die Höhe der vom Gläubiger angemeldeten Forderung entscheidend ist".

Dieser Erlaß stünde mit den gesetzlichen Bestimmungen im Einklang, wenn nicht der Nachsatz "und daß für die Anwendung des Tarifes dieser Satzpost die Höhe der vom Gläubiger angemeldeten Forderung entscheidend ist" hinzugefügt wäre, der gerade das Gegenteil von dem sagt, was der § 14 Absatz 5 der Kais. Verordnung vom 15. September 1915 RGBl. 279 enthält. Der § 1475 der zitierten kaiserlichen, Verordnung lautet:

"Im Exekutionsverfahren ist für die Höhe der in den Tarifposten l bis 5, dann 6, lit. D. und im § 13, Absatz 2, vorgesehenen Gebühren als Wert des Streitgegenstandes der Betrag des durchzusetzenden oder zu sichernden Anspruches zu betrachten. Bei der Exekution auf das bewegliche Vermögen unterliegen jedoch die Eingaben des Verpflichteten sowie deren Beilagen und die ihm erteilten Duplikate, gerichtliche Ausfertigungen und Abschriften in allen Fällen bloß den für einen Wert von nicht mehr als K 100.- bestimmten Gebühren. Bei Anträgen anderer Personen (z. B. des Zwangsverwalters, des Bieters bei Zwangsverkäufern usw.) sind ohne Unterschied, ob die Exekution auf bewegliches oder unbewegliches Vermögen geführt wird, die Gebühren nach dem für einen Wert von über 100.- K bis 1.000.- K angeordneten Ausmaße zu entrichten."

Aus dieser Diktion ist genau zu erkennen, daß der § 14/5 unterscheidet zwischen Eingaben des betreibenden Gläubigers, dessen Eingaben sich nach dem Werte des durchzusetzenden oder zu sichernden Anspruches zu vergebühren sind, zwischen den Eingaben des Verpflichteten in Angelegenheit der Mobiliarexekution, für welche lediglich die Gebühren nach einem Streitwert von Kč 100.- zu bezahlen sind und schließlich zwischen Eingaben dritter Personen, also Personen, die weder betreibende Partei noch verpflichtende Partei sind, die ihre Eingaben nach einem Streitwert von Kč 100.- bis Kč 1.000.- stempeln müssen.

Der eingangs zitierte Erlaß des Justizministerialverordnungsblattes, der sich auf die Eingaben der Gläubiger bezieht, welche Forderungen zu Meistbotsverteilung anmelden, unterschiedet nicht zwischen Gläubigern, welche betreibende Partei sind und anderen Gläubigern, welche lediglich als "andere Personen", die weder betreibende noch verpflichtende Partei sind, erscheinen. Für beide Kategorien von Gläubigern wird die Vergebührung der Eingabe nach der Höhe der angemeldeten Forderungen verlangt.

Je nach dem man sich nach der kaiserlichen Verordnung oder nach dem Erlaß bezüglich Stempelung richtet, ergeben sich ziemlich bedeutende Unterschiede, die aber in jedem. Einzelfalle so gering sind, daß man die Angelegenheit nicht bis zum Verwaltungsgerichtshof bringen kann. Nach der Kaiserlichen Verordnung unterliegen Eingaben von Personen, die nicht betreibende Gläubiger sind, einer festen Gebühr von Kč 2.-. Nach dem Erlasse sind jedoch solche Eingaben bei einer angemeldeten Forderung von

zu stempeln. Es ergeben sich aber noch weiter aus dem Erlasse die unsinnigsten Konsequenzen. Der betreibende Gläubiger, der von einer Forderung von Kč 100.000.- Kč 3.000.- an Zinsen eingeklagt hat und wegen dieser Forderung Exekution führt, hat im Falle eines Verkaufes der Liegenschaft die Eingabe, mit welcher er zur Meistbotsverteilung seine gesamte Forderung von Kč 100.000.- anmeldet, nur für diese Eingabe Kč 5.- zu bezahlen, weil er betreibender Gläubiger ist, wogegen ein Hypothekarschuldner, der infolge pünktlicher Zinsenzahlung nur das Kapital von Kč 20.000.- zur Meistbotsverteilung anmeldet, Kč 10.- als fixe Gebühr entrichten soll. Die Angelegenheit ist für alle Anwälte von ziemlicher Bedeutung, weil diejenigen, welche sich nach der gesetzlichen Vorschrift richten, in der Regel für solche Eingaben nur den Betrag von Kč 2.- bezahlen, da der Erlaß ziemlich unbekannt ist und alle diese bekommen dann, nachdem sie bereits längst mit der Partei abgerechnet haben, Zahlungsaufträge der Finanzbezirksdirektion, mit welchen ihnen nicht nur der Unterschied zwischen dem Stempelbetrag, welcher nach der Kaiserlichen Verordnung und den Erlaß zu bezahlen ist, vorgeschrieben wird, sondern auch noch eine Gebührensteigerung.

Wir stellen daher an den Herrn Justizminister und den Herrn Finanzminister die

Ist der Herr Justizminister im Einvernehmen mit dem Herrn Finanzminister bereit, den Erlaß des Justizministeriums, Zahl 41.938/27 in der Weise abzuändern, daß er mit dem Gesetze in Übereinstimmung gebracht wird?

Prag, am 14. Juli 1936.

Bock, Michler, Schösser, Krczal, Ing. Löhnert, W. Müller, Liehm, Frank, Fritsch,

Tisk 291.

Překlad.

senátora dr F. Tischera

na pana ministra financí a na pana ministra spravedlnosti

stran protizákonnosti výnosu ministerstva spravedlnosti č. 41.938/27 o kolkování přihlášek pohledávek k rozvrhu nejvyššího podání.

Ve Věstníku ministerstva spravedlnosti z r. 1927, str. 206, otištěn je výnos č. 41.938727, jenž poučuje soudy, jak dlužno kolkovati podání, jimiž přihlašují věřitelé své pohledávky k rozvrhu nejvyššího podání. Výnos zní takto:

"Při prohlídkách soudů bylo zjištěno, že se různí názory o tom, jak jest kolkovati podání (protokolární návrhy), kterými přihlašují věřitelé své pohledávky k rozvrhu nejvyššího podání docíleného při nucené dražbě věcí movitých a nemovitých. V dohodě s ministerstvem financí se soudy upozorňují, že tato podání podléhají podle ustanovení § 14, odst. 5, cis. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279 ř. z., pevným kolkovým poplatkům stanoveným v pól. 1, písm. a), sazby soudních poplatků ze dne 22. března 1922, č. 123 Sb. z. a n., a že pro užití sazeb této položky jest rozhodnou výše pohledávky věřitelem přihlašované."

Tento výnos souhlasil by s ustanoveními zákona, kdyby nebyl připojen dovětek a že pro užití sazeb této položky jest rozhodnou výše pohledávky věřitelem přihlašované", který říká pravý opak toho, co obsahuje § 14, odst. 5 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279 ř. z. Tento § 14/5 citovaného císařského nařízení zní:

"V exekučním řízení buď pro zjištění výše poplatků, stanovených v položkách sazby 1 až 5, pak 6, lit. D, a v § 13, odstavci 2, za hodnotu předmětu sporu pokládán obnos nároku, který se vymáhá nebo zajišťuje. Při exekuci na movité jmění podléhají však podání dlužníkova, jakož i jich přílohy a jemu udělené duplikáty soudních vyhotovení a opisů ve všech případech toliko poplatkům ustanoveným pro hodnotu nikoli vyšší než 100 K. Z návrhů jiných osob (ku příkladu vnuceného správce, dražících při nucených prodejích atd.) buďte bez rozdílu, vede-li se exekuce na jmění movité či na nemovité, poplatky zapraveny dle výměry pro hodnotu stanovenou přes 100 korun až do 1.000 korun."

Z této dikce lze přesně poznati, že § 14/5 rozlišuje mezi podáními vymáhajícího věřitele, jehož podání dlužno kolkovati podle hodnoty nároku, který se vymáhá nebo zajišťuje, mezi podáními dlužníka ve věcech mobilární exekuce, za která platiti dlužno jen poplatky podle hodnoty sporu 100 Kč a konečně mezi podáními třetích osob, tedy osob, které nejsou ani vymáhající stranou ani zavazující stranou, které svá podání musí kolkovati podle hodnoty sporu od 100 Kč až do 1.000 Kč.

Úvodem citovaný výnos Věstníku ministerstva spravedlnosti, který se týká podání věřitelů, kteří přihlašují pohledávky k rozvrhu nejvyššího podání, nerozlišuje mezi věřiteli, kteří jsou vymáhající stranou a jinými věřiteli, kteří se jeví jen jako "jiné osoby", jež nejsou ani vymáhající ani zavazující stranou. Pro obě kategorie dlužníků vyžaduje se kolkování podání podle výše přihlášených pohledávek.

Podle toho, řídí-li se někdo podle císařského nařízení anebo podle výnosu o kolkování, vznikají dosti značné rozdíly, které však v každém jednotlivém případě jsou tak nepatrné, že nelze věc přivésti až k správnímu soudu. Podle císařského nařízení podléhají podání osob, které nejsou vymáhajícími věřiteli, pevnému poplatku 2 Kč. Podle výnosu dlužno však takováto podání kolkovati při přihlášené pohledávce 20.000 Kč kolkem 10 Kč, 100.000 Kč kolkem 15 Kč, 200.000 Kč kolkem 20 Kč. Vznikají však ještě dále z výnosu nejnesmyslnější konsekvence. Vymáhající věřitel, který z pohledávky 100.000 Kč zažaloval 3.000 Kč na úrocích a pro tuto pohledávku vede exekuci, má v případě prodeje nemovitosti za podání, kterým přihlašuje svou celou pohledávku 100.000 Kč k rozvrhu nejvyššího podání, zaplatiti jen 5 Kč, poněvadž je vymáhajícím věřitelem, naproti čemuž hypotékami dlužník, který pro přesné placení úroků přihlašuje jen kapitál 20.000 Kč, platiti má 10 Kč jako pevný poplatek. Věc má značný význam pro všechny právní zástupce, poněvadž ti, kdož se řídí podle předpisu zákona, zpravidla platí za takováto podání jen obnos 2 Kč, ježto výnos je dosti neznámý, a ti všichni dostávají pak, když již dávno se stranou vyúčtovali, platební rozkazy okresního finančního ředitelství, kterými se jim předpisuje nejen rozdíl mezi kolkovným, jež platiti dlužno podle císařského nařízení a podle výnosu, nýbrž také ještě zvýšení poplatku.

Tážeme se tudíž pana ministra spravedlnosti a pana ministra financí:

Je pan ministr spravedlnosti v dohodě s panem ministrem financí ochoten změniti výnos ministerstva spravedlnosti č. 41.938/27 tak, aby uveden byl v soulad se zákonem?

V Praze dne 14. července 1936.

Bock, Michler, Schosser, Krczal, ing. Lohnert, W. Miiller, Liehm, Frank, Fritsch,