Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 273.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne....................................................... 1936,
jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. 1
(1) účinnost zákona č. 251/1934 Sb. z. a n., stanovená do konce roku 1936, prodlužuje se s výjimkou podle odstavce 2 a se změnou podle čl. II do 30. června 1938.
(2) účinnost ustanovení čl. IV, odst. 2 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n. ve znění doplněném v čl. IX zákona ze dne 16. června 1936, č. 161 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci, prodlužuje se bez časového omezení.
Čl. II.
Ustanovení čl. II, č. 2 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n., zní:
"K § 402 se dodává tento druhý odstavec:
(2) Proti rozhodnutí soudů druhé stolice o zatímních opatřeních není dalších opravných prostředků.
Čl. III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1937; provede jej ministr spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
Účelem zákona z 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., bylo ulehčiti nejvyššímu soudu, a to zejména tím, že dočasně bude omezena možnost dovolati se třetí stolice, snížen tak počet nově přibylých věcí a umožněno, aby nejvyšší soud nedodělky rychle zpracoval. Důvodem byla skutečnost, že vyřízení věcí u nejvyššího soudu trvalo pravidelně přes dva roky. účinnost -zákona byla omezena na dobu dvou let, ježto se čekalo, že se v té době projeví výsledek takovým způsobem, že se agenda u nejvyššího soudu dostane do normálních kolejí. Očekávání to se dosud nesplnilo. V roce 1935 klesl proti roku 1934 u nejvyššího soudu počet nově přibylých věcí v civilně právních věcech z obvodů vrchního soudu v Praze a v Brně o 14% a stav agendy byl ke konci roku 1935 takový, že ve skupině slovenské přidělovány byly k rozhodnutí věci asi po 6-7 měsících, ve skupině českomoravské ještě po 20 měsících. Podle názoru presidia nejvyššího soudu dá se však očekávati, že do konce roku 1936 zbudou ve skupině slovenské k přidělení věci za dobu asi 3-6 měsíců a že ve skupině českomoravské budou věci přidělovány asi po 15 měsících, takže tu k vyřízení dojde asi po 11/2 roce. Z toho je patrné, že účinek novely č. 251/1934 Sb. z. a n. se již sice příznivě projevuje, že však zamýšleného účelu nebylo dosud dosaženo. Bude to možné jen dalším prodloužením úlev, jak navrhují souhlasně všechny vrchní soudy i nejvyšší soud.
Vláda proto předkládá osnovu tohoto zákona, jímž účinnost úlev bude prodloužena do 30. června 1938, do kteréžto doby nabude účinnosti s největší pravděpodobností aspoň v zemích české a Moravskoslezské budoucí jednotný civilní soudní řád. Má to význam proto, že takto nebude časové mezery mezi přechodnou nejnutnější úlevou nejvyššímu soudu a těmi úlevami, které přinese celkově nový civilní řád soudní. Odchylně upravuje se doba účinnosti pouze u čl. IV, odst. 2 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n., ježto jde o ustanovení, která jsou trvalým doplňkem zákona o pracovním soudnictví, resp. e. ř. s., řešíce na dobu trvalou otázku, jak postupovati při zjištění, že jde či nejde před okresním soudem o spor pracovní, což má míti vliv na způsob řízení. Ustanovení tohoto čl. IV, odst. 2 byla doplněna zákonem ze dne 16. června 1936, č. 161 Sb. z. a n.
Zákon č. 251/34 Sb. z. s. n. prodlužuje se takto dále beze změny. Pouze v čl. II, č. 2 bude provedena nepatrná změna, kterou bude jasně přímo v zákoně vysloveno to, co vyjadřovala již důvodová zpráva k cit. zákonu, totiž že vyloučení dalších opravných prostředků proti rozhodnutí druhé stolice se týká prozatímních opatření. Tento autoritativní výklad doporučuje sám nejvyšší soud.
V Praze dne 3. července 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.