Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 257.
Návrh
senátorů ing. J. Havlína a dr Matouška
na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927,
č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.
Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění republiky Československé se usnesl na tomto zákoně:
Zákon
ze dne................................................................................... 1936,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 18 zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. doplňuje se takto:
"Ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem vnitra může však uložiti státní železniční správě platiti aspoň částečnou výměru přirážkové základny na základě předpisu výdělkové daně na rok 1907 a na ni vypadající obecní přirážky, jestliže úplným osvobozením od této její povinnosti bylo by ohroženo finanční hospodářství obce, místa sídla železniční správě patřícího podniku."
Důvodová zpráva.
Zákonem ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., byly osvobozeny státní podniky, tedy i státní podniky železniční od placení zvláštní daně výdělkové a tudíž i od na ni vypadajících samosprávných přirážek. V §u 18 zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. bylo uloženo státní železniční správě, že v obcích, v nichž má sídlo některý z jejích podniků, snižuje se počínaje 1. lednem 1928 přirážková základna ročně o 10%, takže v roce 1937 pomíjí tato povinnost vůbec. Zákonodárce měl tehdy patrně na mysli, že během tohoto decenia upraví se finanční poměry dotyčných obcí tak dalece, že tento úbytek přirážkové základny budou moci postrádati. Ale stal se pravý opak. Stoupající hospodářskou krisí neutěšené finanční poměry samosprávy se ještě více zhoršily, a v několika městských obcích, jež ve svém finančním hospodářství byly svrchu zmíněnými zákony citelně poškozeny, hrozí nyní zhroucení finančního hospodářství. Jsou to především ty obce, v nichž daňová základna železničního podniku tvořila převládající položku. Její úbytek - a následkem toho úbytek obecních přirážek - nelze nahraditi vyrovnávacím fondem, ať již byl konstituován v jakékoliv formě.
Příkladem je možno uvésti město Nymburk, kde přirážková daňová základna železničního podniku činila více než 70% celé daňové základny, úbytek příjmů jest tak ohromný, že obec po úhradě výdajů osobních nestačí ani krýti ostatní nejnaléhavější potřeby svého hospodářství, aniž by při tom byly sníženy její mnohé samosprávné povinnosti. Zaměstnanci železničního podniku tvoří zde se svými rodinnými příslušníky téměř 80% veškerého obyvatelstva. Obec je povinna udržovati tomu odpovídající školství, veřejnou bezpečnost, komunikace, zdravotnictví, vodovod, osvětlení atd. a v nejbližší době nebude dostávati od státní železniční správy ničeho na hrazení těchto nezbytných a neodkladných vydání.
Bylo by proto jen spravedlivo, aby osvobození státních podniků, a v daném případě železničního podniku, od zvláštní daně výdělkové a tudíž i od obecních přirážek v obcích, jejichž finanční hospodářství se takto ocitá před zhroucením, bylo jistým, poměrům odpovídajícím způsobem, obmezeno. Státní finanční správě nevzroste takovouto úpravou zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. nový výdaj, naopak, její příjem se zvýší o daňovou základnu, která po úpravě bude předepsána tomu kterému státnímu podniku, samostatně účtujícímu a hospodařícímu. Poškozeným obcím pak se dostane aspoň tolik nutné finanční podpory z titulu zákona, že budou zachráněny před hospodářským úpadkem.
Z důvodů formálních žádáme, aby tento návrh byl předložen výboru iniciativnímu a rozpočtovému.
V Praze dne 30. června 1936.
Ing. J. Havlín, dr Matoušek,
Trnobranský, Bergman, Kvasnička, Vetterová-Bečvářová, Paulus, Záborec, dr Řehák, dr Buday, dr Mederly.