Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 228.

Návrh

senátorů Kreibicha a dr Šmerala

na vydání zákona proti únosu.

Podepsaní navrhují:

Senáte račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.....................1936

proti únosu.

 Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Kdo něco učiní, čím má býti jiná osoba násilím nebo lstí dopravena nebo vylákána přes hranice Československé republiky, aby proti právu byla vydána cizí moci nebo cizímu činiteli k pronásledování nebo týrání nebo k jakémukoliv jinému účelu, trestá se pro zločin doživotním těžkým žalářem.

§ 2.

Stejný trest se má uložiti tomu, kdo pachatele před činem při činu nebo po činu nějak úmyslně ponoukal nebo podporoval, aby mu trestný čin umožnil, usnadnil nebo ho zachránil před stíháním podle trestního práva.

§ 3.

Pokus o zločiny uvedené v §§ 1 a 2 má se trestati stejně jako dokonaný zločin.

§ 4.

(1) Kdo opomene zabrániti trestným činům uvedeným v §§ 1 až 3, ačkoliv to mohl učiniti bez přímého nebezpečí pro sebe nebo osobu sobě blízkou,

kdo se doví, že se takový zločinný podnik připravuje nebo že takový čin byl spáchán a opomene to neprodleně věrohodným způsobem oznámiti úřadu nebo ohroženému,

trestá se pro zločin žalářem od šesti měsíců do jednoho roku.

(2) Omluvný důvod uvedený v odst. 1. neplatí pro veřejné činitele, úředníky nebo zaměstnance.

(3) Je-li vinník zvlášť povinen činu zabrániti nebo jej oznámiti, jest trestem těžký žalář od jednoho do pěti let.

§ 5.

Uzná-li soud někoho vinným zločinem uvedeným v tomto zákoně, jest vyloučeno podmíněné odsouzení a podmíněné propuštění z vazby jakož i přiznání státního vězení, a dlužno vždy vysloviti jako vedlejší trest, že odsouzený ztrácí čestná občanská práva. S takovým odsouzením jest spojeno i zabavení celého jmění odsouzeného; z tohoto jmění dlužno nejprve uspokojiti prokázané nároky poškozeného nebo jeho pozůstalých, a zbytku se má užíti k sociálním účelům.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a týmž dnem ztrácejí platnost všechna opačná ustanovení zákonů.

Provedením tohoto zákona se pověřuje celá vláda.

Odůvodnění.

Od nastolení Hitlerovy vlády byly i v Československu spáchány četné zločiny na protifašistech, které vyžadují aby byly přísně stíhány a aby byla pečlivě učiněna ochranná opatření, aby se tyto zločiny neopakovaly. Agenti Gestapa a s nimi společně pracující agenti v Československé republice, kteří jsou v četných případech členy sudetsko-německé strany, nelekají se ani vražedných přepadnutí, ani únosu lidí, aby se zbavili svých politických odpůrců a útiskem zastrašili protifašistické dělníky. Lidé zavlečení do Německa a českoslovenští státní občané, zatčení na říšskoněmecké půdě, byli zabiti nebo v koncentračních táborech týráni. To jest dokázáno četnými fakty, z nichž zde uvádíme jen některé.

Vraždy a vražedné pokusy na státních občanech v Československé republice.

František Neumann, dělník z Habartic v okrese frýdlantském, byl dne 29. května 1935 zatčen v Zavidovu a dopraven do Zhořelce. Dne 21. června oznámily německé úřady jeho rodině, že prý spáchal sebevraždu. Soudní pitva - provedená po četných těžkostech, opravňuje k domněnce, že Neumann byl v říšskoněmeckém vězení zavražděn. Paní Marta Hausmannová, která byla společně s ním zatčena, vypověděla, že Neumann jel do Německa jen navštívit známé a byl zatčen na udání provokatéra. Lékařský soud o pitvě, který je zřejmě předpojatý, přes to potvrzuje, že nemůže jíti o sebevraždu oběšením. Mimo to jsou zde ještě jiné důkazy, že na Neumanna byla spáchána politická vražda.

Volf Vilém Rose byl dne 31. března 1934 propuštěn z vazby berlínského policejního presidia, němečtí polní myslivci ho dopravili na československé hranice u Horních Pertoltic a tam ho pověsili na strom. Jen náhodou byl Rose zachráněn. Vrahové prchli přes německé hranice.

Důkaz: Heřman Lorenz z Horních Pertoltic a spisy tamějšího četnictva.

V lednu 1935 byl novinář A. J. Banke, když byl 14 měsíců držen v dachavském koncentračním táboře, propuštěn. Měl býti z Německa vypovězen, ale nebyl řádně odevzdán československým pohraničním úředníkům, nýbrž krátce před hranicemi propuštěn. Jak se později ukázalo, zamýšleli Bankeho zastřeliti na československém území. Banke unikl vrahům na něho číhajícím jen tím, že se dal jinou cestou, než která mu byla ukázána.

Důkaz: Výpovědi Bankeho.

V Kunově byl sociální demokrat Walter Rosenzweig zavražděn Henleinovým agentem Scheithauerem. Pachatel prchl po činu do Německa, tam byl zadržen jen pro pasový přestupek a žádost československého úřadu o jeho vydání nebyla přes naléhání dosud vyřízena.

Vraždy na německých vystěhovalcích.

Prof. Teodor Lessing byl dne 30. srpna 1933 zastřelen ve svém bytě v Mariánských Lázních. Na hlavu prof. Lessinga vypsali národní socialisté cenu. V Leerově knize "Židé se na tebe dívají" byl uveřejněn Lessingův obraz s poznámkou "ještě nepověšen". Pachatel vystřelil zvenčí na prof. Lessinga, který seděl v jasně osvětleném pokoji u svého psacího stolu. Pachatelem je pravděpodobně sudetský Němec Eckert, který prchl do Německa a nebyl vydán.

Důkaz: Výpověď paní Ady Lessingové v Praze a vyšetřovací spisy chebského státního zastupitelství.

Inženýr Formis byl dne 27. ledna 1935 v hotelu Záhoří zastřelen třemi osobami. Pachatelé, kteří přijeli do Československé republiky říšskoněmeckým vozem značky J P 48.295, jmenovali se Gerd Schubert, Hanuš Müller a Edita Kerstbachová.

Důkaz: Spisy pražského státního zastupitelství; dr Otto Strasser, bývalý zemský hejtman západního Pruska v Praze.

V červenci 1935 agent Gestapa Berthold vylákal přes hranice tři říšskoněmecké vystěhovalce, Maxe Nicklasa, Maxe Richtra a A. Thiermanna a komisaři Gestapa Gleissler, Dachsel a Weser je zastřelili.

Důkaz: Vyšetřovací spisy pražského krajského soudu, zprávy v časopisech "Rote Fahne" a "Gegenangriff", rukopisné přiznání agenta Gestapa, Bertholda.

Únos člověka.

Josef Lampersberger, říšskoněmecký emigrant, byl dne 27. dubna 1935 o polednách německými úředními činiteli násilím zavlečen přes hranice a zatčen. Když bylo pohrozeno řízením před haagským rozhodčím soudem, byl Lampersberger počátkem června zase propuštěn.

Důkaz: Lampersbergrovy spisy v československém ministerstvu pro zahraniční věci.

Dne 6. srpna 1935 byli dva říšskoněmečtí vystěhovalci přepadeni u Cukmantlu na československém území skupinou pohraničního četnictva Gestapa, čítající 15 mužů. Jeden z vystěhovalců byl těžce zraněn a dopraven do Prudníka v Pruském Slezsku.

Důkaz: Spisy pražského policejního ředitelství; Liga pro lidská práva a četní svědkové.

Soustružník Rudolf Pflug z Hory Svaté Kateřiny, který byl dříve národním socialistou, měl býti v říjnu 1935 zavlečen přes hranice mužem z úderného oddílu. Pflug, který byl ohrožován revolverem, dovedl se však úspěšně ubrániti.

Důkaz: Výpovědi Pflugovy.

Říšskoněmecký vystěhovalec Glonner ze Staré Role zmizel ode dne 13. října 1935 se svou nevěstou (československou státní občankou) a dítětem. Jest odůvodněno podezření, že je Gestapo zavlekla a dopravila do koncentračního tábora ve Schwarzenbergu v Sasku.

Důkaz: Oznámení o jeho zmizení podané karlovarskému policejnímu ředitelství.

Agenti, kteří se pokusili organisovati únos.

Gerhard Berthold, Manfred Lieberwirth, oba podle vlastního doznání. Hanuš Beissbier z Dubí, Mléčná ul. č. 222, pokusil se na příkaz agenta Gestapa Leschenowského vylákati za hranice říšskoněmecké vystěhovalce.

Důkaz: Dopisy, které Beissbier psal z Německa vystěhovalcům a v nichž je vybízel, aby přešli hranice. Beissbier jest ve vazbě.

Václav Leschenowský, bydlel dříve v Dolním Dubí u Teplic a vyhnul se vazbě útěkem do Německa.

Důkaz: Spisy politické policie.

Rudolf Löffler, vůdce čety úderného oddílu z Dachau, jest v Československé republice zatčen pro pokus o únos.

Českoslovenští státní občané v německých koncentračních táborech a vězeních.

Z cizinců, kteří jsou v Německu zatčeni pro domnělou politickou činnost, jest největší procento československých státních občanů.

O osudu československých státních příslušníků se ví málo. Před soudem je zastupoval jen úřední obhájce; odůvodnění rozsudku nebyla uveřejněna a příležitostná úsilí navštíviti je v německých vězeních se rozbila o námitky německých úřadů, které v tom viděly pokus vměšovati se do vnitřních věcí státu. Vydané rozsudky jsou neobyčejně kruté.

Františka Herdu z Prahy, 38letého, odsoudil dne 17. prosince 1935 berlínský lidový soud pro zemězradu k doživotní káznici.

Bohuš Roth, narozený dne 29. července 1899 ve Vídni, příslušný do Čáslavi v Československé republice, byl dne 16. června 1934 zatčen v Ratiboři, když právě hodlal s kufrem projíti nádražní uzávěrkou, při jeho přelíčení nesměli býti přítomni příslušníci jeho rodiny. Československého advokáta, který byl připraven ho hájiti (advokáta Fibingra z Bohumína) upozornily československé úřady, jakému nebezpečí se vydává všanc, když přejímá obhajobu, takže od toho upustil. Bohuše Rotha zastupoval jeho úřední obhájce. Dne 17. září 1934 byl odsouzen na 5 let a 14 dní do káznice. Ani se neví, byla-li mu započtena vyšetřovací vazba. Roth je nyní ve volovské káznici, kde ho jeho nevěsta smí vždy po třech měsících navštíviti na 10 minut.

Richard Schmidt z Pudlova u Bohumína, narozený dne 18. února 1898 v Hynčicích u Krnova, byl zatčen dne 16. června 1934. Dne 17. září 1934 byl odsouzen na tři leta do káznice a jest nyní ve Velkých Střelcích.

Stanislav Lochowitz, 25letý, svobodný, byl dne 20. srpna 1934 zatčen v Annabergu v Horním Slezsku a potom odsouzen na 10 let do káznice, kterýžto trest odpykává ve Velkých Střelcích.

Rudolf Echler z Podmokel, narozený 1911, byl dne 9. března 1934 pro politickou činnost ve prospěch sociálně-demokratické strany odsouzen na 4 leta káznice. Jest ve waldheimské trestnici.

František Aschert, sociální demokrat z Fuchsovy Huti u Folmavy, narozený 1897, ženatý, byl dne 11. února 1934 pro domnělou politickou činnost odsouzen na 2 1/2 roku káznice.

Konrád Gersch, sociální demokrat z Warnsdorfu, narozený 1905, jest od května 1935 pro domnělou politickou činnost ve vyšetřovací vazbě v Drážďanech.

Josef Menzel z Ringenheinu u Friedheimu (bydlel v Německu), byl dne 11. září 1933 zatčen v Žibrachticích u Hirschfeldu. Až do nedávna byl ve waldheimské trestnici. Za své vazby byl těžce ztýrán. Jeho žena a jeho 4 děti musily dne 1. ledna 1934 odejeti z Německa úplně bez prostředků. Menzel dnes již není v Německu.

Alois Ševčík byl pro politickou činnost odsouzen na 10 let do káznice. Jest v trestnici ve Velkých Střelcích.

Stelzig z Horního Vítkova u Chrastavy byl 2 1/2 roku ve waldheimské trestnici. Potom byl propuštěn a z Německa vypověděn.

Rudolf Stoy z Krumpachu v okrese cvikovském, byl dne 17. srpna 1934 v Jenšicích u Ojvína na německých hranicích, když jako denně šel do Varnsdorfu na práci přes cípeček německého území, zatčen lidmi z úderných oddílů a dopraven do Žitavy. Od 14. září 1934 až do 3. dubna 1935 byl v koncentračním táboře v Sachsenburgu, potom byl převezen do vězení drážďanského vrchního soudu. Jako důvod jeho zatčení se uvádí: rozšiřování letáků. Dne 30. září 1935 byl odsouzen na 15 měsíců do vězení. Z odůvodnění rozsudku a z výpovědi přitěžujícího svědka, špehouna Gestapa Paulika vysvítá, že se Stoy stal obětí provokace Gestapa.

Důkaz: Elsa Stoyová v Krompachu-Valech č. 88, spisy československého ministerstva pro zahraniční věci.

Reinhold Oys z Krompachu byl zatčen dne 20. dubna, 1935 za podobných okolností jako Stoy a dopraven do Žitavy. Oys byl zapleten do Stoyovy věci a společně s ním odsouzen na 15 měsíců do vězení.

Důkaz: František Oys, otec, v Krompachu č. 151 a spisy československého ministerstva pro zahraniční věci.

Jan Jungwirth, dělník z Košťan u Teplic, byl na hranicích bez příčiny zatčen, pravděpodobně na udání domácích politických protivníků.

Důkaz: Václav Tikalský v Košťanech, Wilsonova třída č. 346 a spisy československého ministerstva pro zahraniční věci.

Hildegarda Müllerová, dělnice z Dolní Poustevny, byla bez udání důvodů zatčena v Zebnici. Po 4 týdny se odpírala jakákoliv zpráva o jejím osudu. Potom byla propuštěna.

Důkaz: Hildegarda Müllerová.

Novinář A. J. Banke byl 14 měsíců v Dachovském koncentračním táboře.

Ervín Egner z Chomutova dostal dne 3. července 1935 dopis z Bärnsteinu v Sasku, který byl domněle od jeho nevěsty. Dne 4. července jel do Bärnsteinu, kde jej ihned Gestapo zatkla a dopravila do annabergského vězení. Enger byl těžce ztýrán. Dne 31. srpna byl automobilem dovezen na pohraniční místo, které jest v malém pohraničním ruchu zakázáno, a u Bílého Jelena mezi Vejprty a Johstadtem propuštěn. Musil podepsati reversy, jejichž obsah přečísti mu nebylo dovoleno.

Důkaz: Egnerovy výpovědi.

Marta Hausmannová, dělnice z Habartic, byla dne 29. května 1935 společně s Františkem Neumannem v Zavidovu úplně bez příčiny zatčena. Byla propuštěna teprve koncem srpna po četných zakročeních a protestech.

Důkaz: Výpověď Marty Hausmannové, spisy libereckého trestního soudu, výpověď senátora Josefa Wenderlicha.

Osobování si úředních činností.

Dne 24. září 1935 v poledne přišel k paní Blanetové v Praze, Neklanova ul. č. 36, muž, který se vydával za zmocněnce zdejšího advokáta Steina nebo Sterna. Tento muž se pokoušel vyslechnout paní Blanetovou o případě Rullově. Měl s sebou spisy, které měly drážďanské označení. Chtěl paní Blanetovou pohnouti, aby za 1000 řm přijela do Drážďan, aby tam vypovídala proti Rullovi.

Důkaz: Výslech toho agenta a nahlédnutí do jeho spisů, jež provedla policejní stráž v Praze II., Krakovská ul., dne 24. září 1935. Výpovědi paní Blanetové u politické policie v Praze.

Agenti Gestapa.

Gerhart Berthold, kreslič dekorací z Drážďan, zatčený v Praze; únos, špehování vystěhovalců, v Německu přispění ke vraždě.

Manfréd Lieberwirth z Drážďan, kreslič reklam, pokus o únos, vyzvědačství, zatčen.

Dittrich z Chebu, špehoun a provokatér, pracoval také občas pro chebskou policii. Dittrich je Čechoslovák, bydlel dříve v Mnichově, pracuje společně s říšskoněmeckým agentem Gestapa Herrwigem z Hofu v Bavorsku, jest zločinná osoba. Svědčí o tom spisy chebské policie a zprávy v tisku ze dne 23. října 1935.

Paulik denuncoval československé státní občany Stoye a Oysa, kteří byli zavlečeni do Německa.

Fichtner z Německého Cinvaldu, povoláním prý kramář, má motorové kolo č. II 36.310 Ardi.

Josef Hanuš Kocak z Ústí n. L., dříve redaktor nacionálně socialistického časopisu "Tag"; prchl do Německa.

Rudolf Löffler, vůdce čety úderných oddílu ve strážném oddělení v Dachau, zatčen pro pokus o únos, vyzvědačství a bezprávné přebývání v Československé republice. Löffler se vyznamenal při týrání v koncentračním táboře v Dachau.

Bruno Pavelka, stavební asistent z Moravské Ostravy, tajemník okresního vedení sudetskoněmecké strany, zatčený dne 22. listopadu 1935, poněvadž byl ve spojení s činitelem Gestapa a vyjednával s nimi o věcech, které se vztahují na žhářství na Hlučínsku a na útok na československé vyslanectví v Berlíně.

Adolf Summer, správce západočeské rolnické školy, přestoupil nedávno k sudetskoněmecké straně, byl společně s Pavelkou zatčen v Litoměřicích.

Adolf Schmidt, redaktor časopisu,,Landständische Monatshefte", byl odsouzen na jeden rok do těžkého žaláře pro činnost pro Gestapo.

Winkler, ve věci Schmidtově, odsouzen na 18 měsíců pro činnost pro Gestapo.

Hanuš Beissbier z Dubí, Mléčná ulice č. 222, pokus o únos.

Václav Leschenowsky z Dolního Dubí u Teplic, uprchl do Německa, agent Gestapa, pokus o únos.

Dr Teobald Tilefling z Bytomi, byl v září a říjnu 1935 jistou dobu v zotavovně v Koutech, měl mnoho peněz, konal několik cest do Československé republiky a do Německa. Jest muž z úderných oddílů. Dne 8. října byl zatčen jako podezřelý z vyzvědačství a ze špehování vystěhovalců.

Anna Dienelová a druhové, většinou členové sudetskoněmecké strany, odsouzená pro vyzvědačství na 15 let do žaláře.

Zařízení Gestapa pro Československou republiku.

Ústřednou Gestapa pro Československou republiku jsou Drážďany. Jejími hlavními odděleními jsou Annaberg v Sasku s odbočkami v Cinvaldu, okres Altenberg, Hof v Bavorsku a Budišín s odbočkami v Žitavě a Zhořelci. Nejdůležitějšími komisaři pro úsek krušnohorský, drážďanský, saské Švýcarsko a pro pohraniční okresy v Československé republice až ku Praze jsou: Erich Beyer, Johst a Geissler. Pátrajíc po protifašistické literatuře stále do země vnikající užívá Gestapo především agentů Augusta Wallershausena a Enzmanna ze Saské Kamenice. Johst pracuje nyní v Annabergu a soustavně si vybudoval na německém území tyto opěrné body: Olbernhau, hostinec U medvěda v Bärensteinu, hostinec U vozky v Oberwiesenthalu. Na území Československé republiky: Weissova kavárna ve Vejprtech. Na Johsta vydaly československé úřady zatykač.

Uvedený materiál stačí k důkazu, jak nutně je zapotřebí přísných opatření proti piklům Gestapa a společně s nimi pracujících agentů v Československu. V tomto návrhu zákona se omezujeme na opatření proti politickému únosu. Těžké a sprosté zločiny spáchané těmito agenty vyžadují, aby se užilo trestu doživotního žaláře, a to jak proti samým pachatelům, tak i proti jejich pomocníkům. Z téže příčiny dlužno spáchaný čin i jeho pokus stíhati výslovně týmž trestem a trestati i vědomé porušení povinnosti zabrániti zločinu a udati zločin.

Okolnost, že českoslovenští úřední činitelé a zvláště policie a četnictvo při stíhání vylíčeného únosu a při zabraňování tomuto trestnému činu v četných případech zanedbávají svou povinnost, když jde o zločiny proti antifašistům, pohnula nás k tomu, že jsme do návrhu pojali ustanoveni, že i tento postup má býti trestán jako zločin.

Z důvodů výše uvedených má býti při odsouzení pro některý zločin uvedený v tomto návrhu zákona vyloučeno i užití podmíněného propuštění z vazby, jakož i přiznání státního vězení a rozsudek se má vždy vysloviti na odnětí občanských čestných práv a zabavení majetku ve prospěch poškozených nebo jejich pozůstalých. Poněvadž provozování hromadných politických únosů zůstalo vyhrazeno agentům hákovitého kříže, jsou ustanovení starého rakouského trestního zákoníka o únosu ovšem naprosto nedostatečná. Proto jsme také upustili od návrhu na formální novelování dosud platných příslušných ustanovení trestního práva a navrhujeme, aby byl vydán zvláštní zákon, jak toho vyžaduje barbarství fašismu.

Jsme si ovšem vědomi, že zuření fašistů nelze učiniti přítrž pouhými trestními opatřeními občanského státního ústrojí, které se ostatně většinou chová blahovolně k fašistickým hnutím, nýbrž že je k tomu zapotřebí hromadného hnutí sjednoceného dělnictva. Ale projevujeme svým návrhem přání dělníků a intelektuálů, kteří se jako jednotlivci nechtějí státi předmětem bezohledné svévole agentů Gestapa. Při tom bychom ještě rádi zdůraznili, že vylíčené páchání vražd a únosů odsuzuje i převážná většina dosavadních Henleinových voličů.

Po stránce formální navrhujeme, aby náš návrh byl přikázán ústavně-právnímu výboru, aby jej do 14 dnů vyřídil.

Praha dne 10. června 1936.

Kreibich, dr Šmeral,

Dresl, Zmrhal, Svoboda, Juran, Wenderlich, Fidlík, Mikulíček, Pfeiferová, Malík.