Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 219.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Účinnost zákona č. 121/1932 Sb. z. a n., změněného a doplněného v čl. II až V zák. č. 113/1934 Sb. z. a n., se prodlužuje se změnami a doplňky níže uvedenými do 31. prosince 1940.

Čl. II.

§ 1, odst. 2 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(2) Stejně trestá se, kdo při právním jednání, jehož předmětem jsou platidla tuzemská nebo cizozemská, drahé kovy nebo cenné papíry, jedná způsobem, o němž musel podle svého povolání, vědomostí nebo zkušeností poznati, že může škoditi československé měně.

Č. III.

(1) Čl. 2, odst. 5, úvodní věta zák. č. 121/1932 Sb. z. a n. bude zníti:

(5) Kromě toho může býti za těžký důchodkový přestupek uložen trest tuhého vězení od 24 hodin do šesti měsíců.

(2) Čl. 2, odst. 6 zák. č. 121/1932 Sb. z. a n. bude zníti:

(6) Na místě pokuty, je-li nedobytná, budiž uložen náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení (uzamčení) stanoví se ve výměře jeden den za sto až tři sta Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

Čl. IV.

Čl. 4 zák. č. 121/1932 Sb. z. a n. mění se potud, že se v něm slova "jest vysloviti" nahrazují slovy "může býti vysloveno".

Čl. V.

Čl. 5, odst. 3 zák. č. 121/1932 Sb. z. a n. bude zníti:

(3) Cizince odsouzeného pro zločin podle tohoto zákona musí soud z území republiky vypověděti, u cizince odsouzeného pro přečin nebo pro těžký důchodkový přestupek, spáchaný za okolností uvedených v § 3, odst. 5 může tak učiniti.

Čl. VI.

Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. srpna 1936; provedou jej ministři financí, spravedlnosti, národní obrany a vnitra.

Dnem 31. července 1936 pozbývá účinnosti zákon č. 121/1932 Sb. z. a n. se změnami a doplňky uvedenými v zákoně č. 113/1934 Sb. z. a n., jimiž byla změněna a doplněna některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel.

Zkušenosti, získané při stíhání valutových deliktů přesvědčují o tom, že důvody, které vedly ku zvýšení trestní ochrany, nejen nepominuly, nýbrž naléhavěji nežli jindy vynucují si nejen prodloužení dnešního právního stavu, ale i jeho dalšího zostření. Nabádají k tomu zejména zjevy, které rušivým vlivem zasáhly do vývoje československého devisového hospodářství a zavdaly koncem minulého roku podnět k vydání vládního nařízení č. 225/1935 Sb. z. a n. Při projednávání konkretních trestných případů se shledalo, že převážný podíl na nich má organisovaná a po živnostensku provozovaná činnost mezinárodních spekulačních skupin. K potlačení této nejvýš škodlivé činnosti jest nezbytné prodloužiti dnešní právní stav, neboť devisové hospodářství na každou záškodnou činnost při rostoucím měnovém neklidu reaguje stále citlivěji.

V podrobnostech se uvádí:

K čl. I.

Účinnost zákona č. 121/1932 ve znění zákona, č. 113/1934 Sb. z. a n. prodlužuje se do konce roku 1940, poněvadž mezinárodní poměry nejsou ještě tak uklidněny, aby bylo možno již dříve pomýšleti na zrušení těchto opatření.

K čl. II.

Do ustanovení § 1, odst. 2 zákona č. 7/1924 Sb. z. a n. vkládá se ustanovení a cenných papírech. V poslední době rozmohly se totiž arbitráže v cenných papírech ku škodě československé měny, které není možno hledíc k dosavadnímu jasnému znění zákona kvalifikovati jako delikt trestný soudem, ačkoliv pojmově do skupiny deliktů tam jmenovaných náleží.

K čl. III.

Dosavadní nejvyšší výměra samostatného trestu vězení pro těžké důchodkové přestupky tři měsíce ukázala se v praksi nedostatečnou, stejně jako dosavadní trest náhradní. Zvýšení doby trestu na svobodě, jak samostatného, tak i náhradního, má působiti přísnější hrozbou zejména na řemeslné pachatele valutového podloudnictví a jejich pomocníky, kteří, využívajíce každé vhodné situace peněžního trhu, poškozují svou nekalou činností zdejší devisové hospodářství a tím i obecné hospodářské zájmy vůbec. Mnoho těchto škůdců nemá zdejší státní příslušnosti; jediným risikem jejich činnosti jest pouze trest na svobodě, který však v dosavadní výměře nemůže splniti svého účele. Peněžitá pokuta bývá v těchto případech nedobytná. Nezbývá proto než zvýšiti výměru samostatného trestu vězení a upraviti úměrně i dobu náhradního trestu vězení (na Slovensku a Podkarpatské Rusi uzamčení). Slovným zněním i výměrou náhradního trestu vězení přimyká se navrhovaná změna k ustanovení § 120 celního zákona č. 114/1927 Sb. z. a n., odkud přejímá také směrnice pro přepočet pokuty na dobu vazby.

K čl. IV.

Ustanovením, že v rozsudcích a v nálezích může býti vysloveno propadnutí hodnot, ponechává se volnému uvážení soudů, aby podle okolností jednotlivého případu rozhodly, má-li býti učiněn také výrok o propadnutí, čili nic. Tímto mírnějším ustanovením má býti dána možnost hodnotiti objektivní škodlivost trestního činu, míru subjektivního zavinění, majetkové poměry vinníkovy a pod. Lze očekávati, že v praksi napříště nebude propadnutí vyslovováno vůbec u prostých důchodkových přestupků, resp. že bude lze v těchto případech zasáhnouti vhodně vnitřními pokyny.

K čl. V.

Navrhované vypovězení jest nutným zabezpečovacím opatřením proti cizím živlům zabývajícím se valutovým podloudnictvím. Jest naléhavým požadavkem, aby cizozemcům, kteří zde byli již při své nekalé činnosti přistiženi a potrestáni, byla napříště odňata možnost opětování trestných činů na zdejším území.

V Praze dne 5. června 1936.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.