Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 218.
Odpovědi:
1. ministra vnitra na interpelaci sen. Jurana o postupu komisaře okresního úřadu v Novém Městě na Moravě proti nezaměstnaným a poslanci Klímovi (tisk 114/2)
2. ministra železnic na interpelaci sen. Javornického, Pichla a Šolce ve věci služebního oděvu a služebního stejnokroje zaměstnanců čs. státních drah (tisk 114/3)
3. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Kvasničky ohledně konfiskační prakse (tisk 185/1)
218/1.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora Josefa Jurana
o postupu komisaře okresního úřadu v Novém Městě na Moravě proti nezaměstnaným a poslanci Klímovi (tisk 114/2).
Důvěrnou schůzi, konanou dne 30. ledna 1936 v Bystřici nad Pernštejnem, zástupce úřadu v interpelaci jménem uvedený rozpustil, ježto nebyly splněny předpoklady, za jakých zákon pořádání schůzí tohoto druhu připouští.
Zástupce úřadu postupoval při intervenci způsobem, jemuž nelze nic vytýkati, a dlužno proto odmítnouti tvrzení, že sesměšňoval přítomné nezaměstnané dělníky a počínal si provokativně a neurvale a že hrubě odbyl poslance Klímu, dotazujícího se po důvodech rozpuštění schůze. V tom směru bylo poslanci Klímovi dáno potřebné vysvětlení, a když se s ním nespokojil a úřední zákrok kritisoval, upozornil jej intervenující úředník, že ohledně rozpuštění schůze přísluší mu jednati jen se svolavatelem schůze. Neshoduje se dále se skutečností tvrzení o chování intervenujícího úředníka na četnické stanici, kamž se poslanec Klíma dostavil o své újmě se svolavatelem schůze, který tam byl předvolán, aby podal potřebné vysvětlení. Poslanec Klíma byl upozorněn, že jeho přítomnosti není zapotřebí, a byl v zájmu nerušeného jednání vyzván k odchodu, čemuž vyhověl teprve po opětovném upozornění.
Vzhledem k vylíčeným okolnostem neshledávám důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 20. května 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
218/2.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci senátorů Otakara Javornického, Jiřího Pichla a Antonína Šolce
ve věci služebního oděvu a služebního stejnokroje zaměstnanců čs. státních drah (tisk 114/3).
Vládní nařízení ze dne 15. června 1934 č. 133 a 134 Sb. z. a n., určila podle zmocnění, daného §§ 146 a 210 platového zákona, zda, v jaké míře a za jakých předpokladů přísluší zaměstnanci nárok na služební oděv resp. na služební stejnokroj. Užívání služebního oděvu nebo stejnokroje bylo citovaným zákonem zařaděno mezi příjmy naturální a nikoli mezi příjmy platové. Základním hlediskem pro úpravu tohoto naturálního příjmu stal se proto zájem a potřeba služby. Nová úprava se tudíž v zásadě liší od úprav dřívějších, které poskytovaly oděvní součástky všem definitivním zaměstnancům zřízeneckých kategorií bez zřetele na rozdílnost výkonu a potřeb služby.
Vzhledem k tomu byl vymezen osobní okruh zaměstnanců, jimž byl přiznán nárok na služební stejnokroj, podle povahy služebního výkonu. Nárok byl přiznán jen těm zaměstnancům, kteří vykonávají službu, s jejímž výkonem jest spojena povinnost nositi stejnokroj. Zásadně jest to taková služba, při jejímž výkonu přichází zaměstnanec do styku s obecenstvem. Povinnost nositi stejnokroj může kromě toho ještě zakládati zvláštní povaha výkonné služby vnější. V ostatních službách, kde těchto předpokladů není, nemohl býti nárok na stejnokroj přiznán, neměla-li býti úprava v rozporu s nutnou hospodárností a účelností. Pokud řádný výkon služby vyžaduje, aby zaměstnanec byl chráněn před vlivy povětrnosti nebo před mimořádným znečištěním vlastního oděvu, jsou poskytovány vhodné oděvní součástky v nejúčelnější úpravě.
Užívací období byla stanovena pro jednotlivé stejnokrojové součástky se zřetelem k rozdílné povaze služebních výkonů tak, aby při šetrném užívání mohl býti stejnokroj uchován vždy v náležitém stavu. Při stanovení délky těchto období bylo ovšem třeba míti na zřeteli rovněž požadavky nezbytné hospodárnosti. Nicméně snaha po šetrnosti nešla tak daleko, jak by se mohlo zdáti podle znění interpelace. V dotazu jsou totiž uvedena užívací období nejdelší, která však jsou určena jen pro několik málo služeb. Ve valné většině jsou užívací období kratší, tak na př. pro blůzu jest užívací období určeno pravidelně na dva roky a u kožichu na osm let.
O úpravě nároku na služební stejnokroj bylo předem jednáno s Ústředním výborem důvěrníků. Jeho pravomoc byla tudíž respektována v míře stanovené příslušnými předpisy.
Zaměstnancům nedefinitivním, kteří konají služby, s jejichž výkonem jest spojena povinnost nositi služební stejnokroj, jest stejnokroj poskytován v plném rozsahu jako inventární. Podrobné směrnice pro poskytování inventárních stejnokrojů vydalo ministerstvo železnic v nedávné době výnosem č. j. 15.475/36. Také osnova tohoto výnosu byla předložena k vyjádření Ústřednímu výboru důvěrníků. Výbor neměl proti vydáni námitek.
Při prováděni cit. vládních nařízení postupovaly železniční úřady důsledně podle jejich ustanovení. Pokud se vyskytly úchylky, byly korigovány ministerstvem železnic, takže přechod do nové úpravy byl v zásadě proveden bez konkretních stížností zaměstnanců.
Stejnokrojové a oděvní součástky jsou nyní zhotovovány z látek lepší jakosti, než tomu bylo dříve. Postupem času budou při dalších přídělech všichni oprávnění zaměstnanci opatřeni součástkami z látek této zlepšené jakosti. Kvalita textilií jest stále sledována a ministerstvo železnic bude působiti podle finančních možností podniku k jejímu dalšímu zlepšení.
Stejnokroje a oděvní součástky jsou šity podle 12 různých velikostí obdobně jako v civilní konfekci. Dlouholeté zkušenosti ukazují, že do těchto skupin lze dobře zařaditi zaměstnance podle tělesných rozměrů.
Nedodržení přídělových termínů způsobily některé pochopitelné komplikace, spojené obvykle s každou novou úpravou. Průtahy byly však jen přechodného rázu a nevedly k nějaké újmě zaměstnanců. Věc jest však již tak dalece upravena, že v budoucnu bude lze stanovené přídělové termíny přesně dodržovati.
Pokud jde o poměry gážistů, třeba podotknouti, že prováděcí výnosy k vládnímu nařízení čís. 134/34 Sb. z. a n. nemohou míti zpětné účinnosti, neboť zmíněná norma nevztahuje se na poměry předcházející provedené jí nové úpravě.
Citované vládní nařízení stanovilo také v § 16 (1) způsobem závazným i pro železniční správu povinnost zaměstnanců nésti náklady na příp. služební odznaky (distinkce). Tato povinnost není spojena pro zaměstnance při opatření nejvýše 6 růžic s nějakým značnějším nákladem. Obtíže administrativní povahy nedovolují, aby tyto distinkce byly opatřovány pro zaměstnance na jejich náklad služebnami hromadně; věc lze zajisté účelněji upraviti svépomocnou akcí zaměstnanců.
Z uvedeného jest patrno, že ministerstvo železnic většinou již učinilo opatření v interpelaci žádaná, zejména pokud jde o poskytování stejnokroje nedefinitivnímu personálu, o včasnost přídělu a jakost látek.
Změna vládních nařízení jest mimo rámec samostatné kompetence ministerstva železnic a dotýkala by se též úpravy u jiných resortů. Návrhy nebo úvahy, které by směřovaly ke změně nynější úpravy, nemohly by pochopitelně přehlížeti zdůrazněnou již potřebu hospodárnosti a šetrnosti, jež nedovoluje ani v tomto odvětví správy zvyšovati nějak výdaje.
V Praze dne 1. června 1936.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně v. r.
218/3.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci senátora J. Kvasničky
ohledně konfiskační prakse (tisk 185/1).
Zabavení v dotazu uvedených míst z č. 5-6 časopisu "Národní služba" z 10. dubna 1936, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Podané námitky byly zamítnuty.
V Praze dne 23. května 1936.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.