Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 207.

Poslanecká sněmovna schválila ve 48. schůzi dne 27. května 1936 osnovu zákona o půjčce na obranu státu a s neobyčejným porozuměním vyřídila celý materiál během 24 hodin.

Dva zákony, které směřují k tomu, udělati vše, abychom pro věčné časy zachránili a udrželi si naši republiku. Oba zákony byly nejen ve výborech, ale i v plenární schůzi přijaty téměř manifestačně. Obrana státu chráněna jakýmkoliv zákonem, bez finančních prostředků nebyla by ničím.Stát náš po celou dobu svého trvání nezavdal nikdy příčiny k porušení míru, naopak byl snad největším nositelem míru v Evropě.

Vzdor tomu cítíme, že některé státy sousedící s námi, svým chováním a úpravou pásma sousedícího s námi, neodpovídá mírovému chování našemu, jsme povinni učiniti vše, abychom byli pohotovi a silni.

Dnes jasně vidíme, že každý přátelský stát hledí v prvé řadě svých zájmů, a nás ponechává zatím na druhé koleji a všimne-li si nás v případě potřeby nebo i při uzavírání jakékoliv obranné smlouvy, pak bude s námi jednati jako rovný s rovným jen tenkráte, když budeme míti ve svém státě naprostý pořádek a klid a budeme hospodářsky i vojensky připraveni na každý příští den.

Zákon na obranu republiky a zákon o půjčce na obranu státu mobilisuje veškeré hospodářské a finanční síly národů naši republiku obývajících. Jestliže zákon na ochranu republiky ukládá každému povinnost úplně přesně, pak rozdíl zákona dnes projednávaného je ten, že tento zákon nepřikazuje, neurčuje přesně, co každý občan má dáti, zde rozhoduje vlastenecká povinnost a cit, aby věnoval na obranu své vlasti každý tolik, co unese. O nutnosti a výhodách půjček bylo již mnoho mluveno a napsáno, ale hlavně to, že máme na mysli obranu státu jako povinný a neúprosný příkaz doby; doby, která sama do duší našich vkládá povinnost, aby úspěch byl úplný, aspoň takový, aby cizina, ať přátelská, či nepřátelská, viděla pevnou naši pospolitost a jednotu a to v každém případě, kdy jedná se o zájmy naší republiky.

Každý, kdo by váhal, nechť přihlédne a vzpomene doby od roku 1620 do 18. října 1918, kdy národ po dlouhé době buduje nově své dějiny a pak nebude se rozmýšlet, má-li co dáti, ale rád půjčí možnou a přístupnou částku na opevnění hranic, na kryty, na doplnění veškerého zařízení moderní armády.

Konečně můžeme pevně počítati, že půjčka nese jistotu, vedle náležitého zúročení, značné výhody daňové a že bude míti značný vliv na opatření práce a tím na zmírnění nezaměstnanosti.

Rozpočtový výbor proto navrhuje, aby senát schválil vládní návrh zákona tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna ve znění sen. tisku č. 200.

V Praze dne 28. května 1936.

Dr J. Karas v. r.,
předseda.

F. Foit v. r.,
zpravodaj.