Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 199.
Odpovědi:
1. ministra vnitra, ministra sociální péče a ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Nedvěda ohledně událostí v Lysé nad Labem v pondělí dne 13. ledna 1936 (tisk 102/1).
2. ministra vnitra na interpelaci sen. Nedvěda a Mikulíčka ohledně trestných činů slánského četnictva podle zákona číslo 309/1921 o útisku (tisk 129/3).
3. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Jurana o neslýchané konfiskaci letáku vydaného okresním vedením KSČ ve Velkém Brně (tisk 185/7).
4. ministra zahraničních věci na interpelaci sen. Hokkyho o dopravních nesnázích nastalých v důsledku odevzdání silnice Ďakovo-Halmi Rumunsku, které ochromily hospodářský život v 11 československých obcích (tisk 114/4).
5. předsedy vlády na interpelaci sen. Hokkyho o pensích bývalých lesníků Schönbornova velkostatku (tisk 114/6).
199/1.
Odpověď
ministra vnitra, ministra sociální péče a ministra spravedlnosti
na interpelaci senátora Nedvěda
ohledně událostí v Lysé nad Labem v pondělí dne 13. ledna 1936 (tisk 102/1).
Vyšetřením u okresního úřadu v Mladé Boleslavi i revisí provedenou ministerstvem sociální péče u městského úřadu v Lysé nad Labem bylo zjištěno, že městu Lysé n. Lab. bylo přiděleno v období od 19. 8. 1935 do 22. 9. 1935 2.062 poukázek, v období od 23. 9. 1935 do 27. 10. 1935 1.372 poukázek (sníženo vzhledem k prováděným pracím podporovaným z produktivní péče), v období od 28. 10. 1935 do 1. 12. 1935 znovu zvýšen počet poukázek na 2.440 a v období od 2. 12. 1935 do 5. 1. 1936 činil 2.325 poukázek. Šetřením se však zjistilo, že místní sociální komise zařazovala do akce také některé osoby, které podmínkám směrnic nevyhovovaly nebo se přihlásily do akce opožděně. Místní sociální komise v Lysé n. Lab. nastřádala proti znění směrnic také reservu 845 poukázek ze státní stravovací akce, které městská rada rozdala v měsíci prosinci 1935 všem nezaměstnaným, ať platným směrnicím vyhovovali či nikoliv.
Tento postup místní sociální komise způsobil, že uchazeči, nevyhovující směrnicím, se i v následujícím stravovacím období domnívali, že stravovací poukázky musí obdržeti i v tomto období. Zmíněné období začínalo svátkem státem uznaným, takže okresní úřad v Mladé Boleslavi podle svého sdělení nemohl provésti ve zbývajících pěti dnech rozdělení poukázek v celém okrese v prvém týdnu. Proto dne 11. ledna 1936 nezaměstnaní se domáhali vstupu do domu starosty města, aby ho donutili k vydání zbylých poukázek z předcházejícího období. Dne 13. ledna 1936 nebyl prováděn soupis nezaměstnaných, jak v interpelaci jest uvedeno, nýbrž vydávány byly poukázky ze státní stravovací akce. Přítomným komisařem politické správy byly nezaměstnaným ihned oznamovány důvody vyloučení z akce. Uchazeči se na místě samém domáhali, aby jim poukázky ze státní stravovací akce byly ihned vydány, ačkoli podle platných předpisů měli své požadavky uplatňovat písemně neb ústně u okresní sociální komise. Neklid při tom vzniklý utišil úředník okresního úřadu prohlášením, že každého jednotlivého stěžovatele přijme a jeho stížnost osobně projedná dle platných směrnic, a že se dle možnosti zasadí o to, aby mu v jeho nouzi bylo vypomoženo. V interpelaci jmenované dělnici Červinkové byly sděleny důvody vyloučení z výkazu nezaměstnaných a poněvadž si počínala neslušně, byla napomenuta ke klidu a upozorněna na event. trestní následky svého chování.. Dělník Karamza v interpelaci zmíněný podle výkazu svého zaměstnavatele byl skutečně zaměstnán více než polovic sezony a byl proto ze státní stravovací akce právem vyloučen.
Mnozí ze stěžovatelů vysvětlením jim daným se nespokojili a zůstali buď v místnosti (policejní strážnici), v níž bylo jednáno, nebo přede dveřmi. Vzrušení mezi davem venku stojícím se vystupňovalo do té míry, že do místnosti bylo házeno kamením. Přítomný úředník vyšel proto ven, vyzval shromážděné ke klidu a znovu je ujistil, že každý stěžovatel bude přijat a že jeho stížnost bude podle platných předpisů vyřízena. Tím byl však zjednán klid pouze na chvíli, neboť zakrátko bylo opět házeno kamením do místnosti a jednotliví nezaměstnaní, kteří byli právě uvnitř, hlučeli tak, že bylo nutno jednání přerušiti. Když opětná výzva k rozchodu a ke klidu se u demonstrantů venku stojících nesetkala s výsledkem a hrozilo naopak vážné porušení veřejného klidu a pořádku, byla povolána na místo četnická hlídka, která po opětovné marné výzvě k rozchodu demonstranty rozptýlila, při čemž byla vzhledem k situaci nucena použíti obušků.
Z demonstrujících se nikdo jako zraněný nepřihlásil a u jediné osoby, kterou bylo nutno na místě ošetřiti (byl to v interpelaci jmenovaný Jaroslav Zemek), šlo podle lékařského zjištění o nervový záchvat a nikoliv o zranění.
Deputaci nezaměstnaných, která se po té u přítomného úředníka okresního úřadu domáhala vydání náhradních poukázek, bylo sděleno, že to se státi nemůže, že však ze zbytku, který má okresní úřad k disposici, budou zaslány pro nejpotřebnější osoby poukázky. Když deputace s tímto sdělením přišla mezi jednotlivé hloučky nezaměstnaných, nastal zase nepokoj a demonstranti znovu spěchali ke strážnici, házejíce směrem k ní kamením. Proto četnictvo opětně zakročilo a demonstranty rozptýlilo, povětšině bez použití obušků. Při tomto zákroku byla vypálena směrem od demonstrantů k policejní strážnici slabá střelná rána.
Zatčení hlavních původců výtržnosti bylo provedeno v noci, aby zatýkáním nebyl dán podnět k novým výtržnostem. Zatčení se nikdo z nich nevzpíral až na jednu osobu, která prchla a schovala se v kůlně na dvoře, byla tam však dopadena a zatčena.
Adolf Veselský byl zatčen teprve 15. ledna 1936. Jindřich Hamták v Lysé n. L. sice tvrdil, že při demonstracích nebyl, ale byl z účasti na demonstraci usvědčen a proto zatčen. Zatčení v interpelaci jmenovaných žen provedlo četnictvo šetrně a vyčkalo, až se ženy o samotě ustrojily. Z nich Červenková a Fořtová nechtěly sice zprvu uposlechnouti četnického vyzvání, ale daly se pak domluvami přiměti, aby následovaly četnickou hlídku.
Všichni zatčení byli dopraveni do vazby krajského soudu v Ml. Boleslavi.
O výroku starosty Hradeckého, že vinníkem událostí v Lysé n. L. jest okresní úřad v Ml. Boleslavi, nebylo nic zjištěno.
Nezaměstnaným a jejich rodinám lze vydávati stravovací lístky jen potud, pokud uchazeči vyhovují podmínkám směrnic a pokud stačí prostředky, povolené pro stravovací akci.
Postupu četnictva proti výtržníkům nelze za vylíčených okolností vzhledem k platným předpisům nic vytýkati a není v tomto směru důvodu k nějakému opatření.
Pokud se interpelace týká ministra spravedlnosti, odpovídá takto:
Osoby zatčené pro demonstraci v Lysé n. Labem byly 7. února 1936 propuštěny na svobodu.
V Praze, dne 29. dubna 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
Ministr sociální péče:
Inž. J. Nečas v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.
199/2.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátorů Nedvěda a Mikulíčka
ohledně trestných činů slánského četnictva podle zákona číslo 309/1921 o útisku (tisk 129/3).
Provedením šetřením nebylo prokázáno, že by četnictvo ve Slaném bylo vykonávalo na tamní hostinské, zvláště hostinské uvedené v interpelaci, nátlak, aby nepropůjčovali svých místností členům jednoty proletářské tělovýchovy ve Slaném.
Vzhledem k tomu nemám z podnětu interpelace důvodu k nějakému opatření.
V Praze, dne 5. května 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
199/3.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci senátora Jurana
o neslýchané konfiskaci letáku vydaného okresním vedením KSČ ve Velkém Brně (tisk 185/7).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z letáku "Za jednotnou manifestaci brněnského lidu na 1. máje.", zařízené státním zastupitelstvím v Brně, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky nebyly podány.
V Praze, dne 16. května 1936.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.
199/4 (původní znění).
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci sen. Hokkyho
o dopravních nesnázích nastalých v důsledku odevzdání silnice Ďakovo-Halmi Rumunsku, které ochromily hospodářský život v 11 československých obcích (tisk 114/4 ) .
Aby se odstranily obtíže obyvatelstva odkázaného na silnici Ďakovo-Aklín, zahájila povolaná československá místa už před časem práce směřující k výstavbě nové silnice, která by procházela výhradně československým územím. K těmto přípravným pracím náleží jmenovitě pořízení podrobného projektu, určení stavebníka, zajištění úhrady nákladu a ustanovení budoucího udržovatele. Jak oznámilo ministerstva veřejných prací, je řešení všech těchto otázek na dobré cestě, takže bude lze bez velkých průtahů přikročiti k provedení stavby.
Současně vede se jednáni s rumunskou vládou, aby byl vyčíslen příspěvek rumunského státu k nákladům stavby a aby byly zatím odstraněny dopravní nesnáze na rumunském úseku staré silnice. Vyslanectví v Bukurešti dostalo se za účelem urychlení dohody nových instrukcí.
V Praze, dne 16. května 1936.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Krofta v. r.
Překlad ad 199/4.
Válasz
a külügyi minisztertől
Hokky szenátor interpellációjára
a, Ďakovo-Halmi országút Romániának való átadása következtében beállott és 11 csehszlovák község gazdasági életét megbénító forgalmi nehézségek tárgyában.
A Ďakovo-Aklín-i országutra utalt lakósság nehézségeinek elhárítása céljából az illetékes csehszlovák hivatalos helyek már korábbam, hozzáláttk a kizárólag csehszlovák területen vezető új országút építésének előkészítéssi munkálataihoz. Emez előkészitési munkálatokhoz nevezetesen részletes terv elkészítése, az épitkező kijelölése, a költségfedezet bisztosítása s a leendő fentartó megállapítása tartozik. Mindeme kérdésék megoldása a közmunkaügyi minisztérium közlése szerint jó utön halad, úgy hogy az építkezés kiviteléhez minden fenakadás nélkül lehet majd hozzálátni.
A román kormányal egyúttal tárgyalások folynak aziránt, hogy a román kormánynak az épitési költségekhez való hozzájárulása számszerüleg megállapíttassék s hogy a forgalmi nehézségek a régi országút román szakaszán addig is elhárittassanak.. A bukurestii köveségnek az egyezség mielőbbi megkötése céljaból ujabb utasítások adattak.
Praha, 1936, május 16.
A külügyi miniszter:
Dr. Krofta s. k.
199/5 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci senátora Hokkyho
o pensích bývalých lesníků Schönbornova velkostatku (tisk 114/6).
Po částečném provedení pozemkové reformy na velkostatku Mukačevo (vlastník Schönborn-Buchheim) koupila od vlastníka celý majetkový soubor společnost Latorica. Při prodeji celých souborů majetkových, při nichž se na záborové podstatě majetku nic nemění, nemá a nemělo ani v tomto případě ministerstvo zemědělství (dříve Státní pozemkový úřad) podle předpisu § 75 náhradového zákona ani povinnost ani práva starati se o zajištění zaměstnanců na tomto majetku zaměstnaných.
Stejně není tu právního titulu pro vyplácení pensí těmto zaměstnancům z Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků podle § 73 náhradového zákona a nemají tito zaměstnanci ani nároku na odškodnění z jmenovaného fondu, jak i Rozhodčí komise zřízená podle § 75 zákona náhradového v souhlase s právními předpisy rozhodla.
Úprava pensí, jež firma Latorica vyplácí propuštěným zaměstnancům, v některých případech i jako příplatek k pensi poskytované Všeobecným pensijním ústavem, nespadá tedy ani do působnosti ministerstva zemědělství, ani do působnosti jiného ministerstva.
Přes to v některých případech zvlášť naléhavých firma zaměstnancům pense dobrovolně zvýšila, po případě poskytla jim různé majetkové výhody (levný odprodej pozemků a pod.). Někteří z propuštěných zaměstnanců obdrželi pak ze státního fondu kolonisačního spravovaného ministerstvem zemědělství podpory v jubilejní akci.
Pokud byli někteří zaměstnanci propuštěni z důvodu účelnější organisace podniku nebo pro nespolehlivost, nedbalost a hrubá zavinění, není dán podle zákona důvod k zásahu do takového disposičního práva zaměstnavatelova.
Nemá tedy vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze, dne 18. května 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Překlad ad 199/5.
Válasz
a kormány elnökétől
Hokky szenátor interpellációjára
a Schönborn-uradalom volt erdészeinek nyugdijai tárgyában (114/6. nysz.).
A Mukačevo-uradalom (tulajdonos: Schönborn Buchheim) földreformjának részleges végrehajtása után az egész vagyonnösszességet a tulajdonostól a Latorica-társaság vette meg. A teljes vagyonösszességek eladásánál, amelyeknél a vagyon lefoglalt állagán misem változik, főldművelésügyi miniszteriumnak (előbb az állami földhivatalnak) a kárpotlási törvény 75. §-nak rendelkezése értelmében nincs és a jelen esetben sem volt se joga se kötelessége e földbirtokon foglalkoztatott alkalmazottak bíztosításáról gondoskodni.
Hasonlólag nincs jogcím arra sem, hogy ezen alkalmazottaknak a nagybirtokok alkalmazottjainak ellátási alapjából a kárpotlási törvény 73. §-a értelmében nyugdij fizettessék s ezen alkalmazottaknak enevezett alappal szemben még kárpótlásra sincs igényük, amint erről a kárpotlási törvény 75. §-a alapán szervezett döntö bizottság is a fenálló jogszabályokkal egybehangzóan határozott.
A Latorica-cég által az elbocsátott alkalmatottaknak - egyes esetekben az általános nyugdijintézet által nyujtott nyugdijpótléka gyanánt -fizetett nyugdij rendezése tehát sem a földművelésügyi sem más minisztérium hatáskörébe nem esik.
Mindazonáltal a cég egyes különösen sürgős esetekben az alkalmazottak nyugdijait saját jószántából felemelte, illetőleg nekik különféle vagyoni előnyöket (olcsó földedaldás stb.) nyujtott. Az elbocsátott alkamazottak közül némelyek a földművelésügyi minisztérium kezelésében levő állami tellepítési alapból a jubileumi akció során. segélyeket kaptak.
Amennyiben egyes alkalmazottak a vállalat célszerűbb szervezése okából vagy pedig megbízhatalanság, hanyagság és súlyos vétségek miatt bocsáttattak el, a munkaadó ilyenféle rendelkezési jogába való beavatkozásra a törvény nem nyujt alapot.
A kormánynak tehát valamiféle intézkedés megtételére nincsen oka.
Praha, 1936, május 18.
A kormány elnöke:
Dr. Hodža s. k.