Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 198.
Interpelace:
1. sen. Rušavého, Hubky na pp. ministry vnitra, zemědělství a sociální péče ve věci živelní pohromy v Klatovech.
2. sen. Bergmana, ing. Havlína na p. ministra vnitra ve věci snížení poplatků za zbrojní pasy.
3. sen. Bergmana, Záborce na p. ministra sociální péče v záležitosti zdlouhavého vyřizování rekursů v oboru sociálního pojištění.
4. sen. Bergmana, ing. Havlína na p. ministra financí v záležitosti příliš vysokých poplatků a daní v případě převodu zemědělských usedlostí.
5. sen. Paulusa na p. ministra školství a národní osvěty v příčině zřízení čsl. reálného gymnasia v Brně-Židenicích.
6. sen. Paulusa na p. ministra financí v příčině brněnských českých středních škol vůbec a zřízení českého reálného gymnasia v Brně-Židenicích zvláště a v příčině zrušení německé techniky v Brně.
7. sen. Jurana ministru vnitra ohledně ztýrání Josefa Urbana ze Suchdolu u Blanska štábním strážmistrem Filkou z Blanska.
198/1.
Interpelace
senátorů Karla Rušavého, Josefa Hubky
na pp. ministry vnitra, zemědělství a sociální péče
ve věci živelní pohromy v Klatovech.
8. května t. r. bylo postiženo Klatovsko a Plánicko velikou bouří spojenou s krupobitím. Prudkým přívalem vod byly postiženy Klatovy, kde zejména "na Rybníčkách" a v jejich oblasti vnikla voda do četných obchodů, živnostenských provozoven, do bytů a poškodila a zničila zařízení a nábytek. Vodou byly zaplaveny zahrady a zničeny výsledky několikatýdenní práce.
V ulicích Nepomucké a Na Chuchli byly přívalem zničeny vozovky. Bouře způsobila škody také v okolí, kde přívalem vod byla s polí snesena ornice.
Vzhledem k tomu, že poškození, zejména v Klatovech, jsou drobnými obchodníky a živnostníky, dělníky, z nichž mnozí jsou bez zaměstnání, shora uvedení se dotazují:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten okamžitě naříditi vyšetření škod?
2. Jest pan ministr vnitra spolu s pp. ministry sociální péče a zemědělství ochoten poskytnouti postiženým pomoci?
V Praze, dne 12. května 1936.
Rušavý, Hubka,
ing. Marušák, Šolc, Rohlena, Klofáč, Pichl Riedl, dr Klouda, dr Milota, Sladký, Javornický.
198/2.
Interpelace
senátorů R. Bergmana, ing. Jos. Havlína
na pana ministra vnitra
ve věcí snížení poplatků za zbrojní pasy.
Zbrojním patentem ze dne 24. října 1852 je předepsáno, že každý, kdo chce nosit střelnou zbraň, musí k tomu míti povolení od úřadu. Za toto povolení - zbrojní pas - je majitel zbraně povinen zaplatit určitý poplatek. Tento poplatek je značně vysoký a je rozhodně neúměrný dnešním hospodářsky stísněným dobám, takže přemnozí občané, kteří by jinak nezbytně zbraně potřebovali ať už ke své osobní obraně, či k výkonu myslivosti, nemohou si zbraň koupiti.
Není pochyby o tom, že zločinnost od doby světové války povážlivě vzrostla. Denní kronika zaznamenává stále případy loupežných přepadů a vražd. Zločinci téměř vždy nosí s sebou zbraň, ač nemají zbrojního pasu. Za to klidný občan nemůže se bránit, protože nemohl zaplatit vysoký poplatek za zbrojní pas a nesmí tudíž zbraně použit, i kdyby ji náhodou měl doma. Pro vysoké poplatky za zbrojní pas je nemožné, aby si leckterý řádný občan opatřil zbraň pro svou obranu a tento občan je pak v případě útoku zlosynů vydán těmto na milost a nemilost.
Žijeme v době politicky napjaté a nebezpečné. Přirozeným důsledkem nejisté evropské situace je, že se jednotlivé státy ozbrojují. I u nás myšlenka brannosti národa zapouští kořeny do nejširších vrstev lidových. Ale co by to bylo za brannost, kdyby občan neměl ani nejednodušší zbraně a nedovedl by s ní zacházet? Láska k vlasti - toť i láska k armádě i láska ke zbrani. Ale je těžko této lásce dáti průchod, když za povolení k nošení nejjednodušší zbraně požaduje se poplatek příliš vysoký.
Poukaz na to, že snížením poplatku za zbrojní pas by byla ochuzena státní pokladna, je neudržitelný, neboť dá se předpokládat téměř s jistotou, že snížení poplatku za zbrojní pas by mělo za následek zase daleko větší počet těch, kdož o zbrojní pas budou žádat, čímž by se úbytek ve státní pokladně daleko vynahradil. Mimo to by to prospělo našemu zbrojnímu průmyslu, obchodu se zbraněmi a střelivem a vůbec všem těm, jejichž existence jest spjata s výrobou a obchodem se zbraněmi a střelivem.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
Jest pan ministr vnitra informován o tom, že řádnému občanu, neoplývajícímu penězi, je znemožněno vysokými poplatky za zbrojní pas, aby si opatřil zbraň pro svou obranu a případně pro obranu vlasti?
Jest pan ministr vnitra ochoten dát pokyn k snížení poplatku za zbrojní pas aspoň pro některé druhy střelných zbraní?
V Praze, dne 12. května 1936.
Bergman, ing. Havlín,
Kvasnička, Paulus, dr Rehák, Záborec, Vetterová-Bečvářová, dr Matoušek, Trnobranský, dr Buday,
dr Labay.
198/3.
Interpelace
senátorů R. Bergmana, Záborce
na pana ministra sociální péče
v záležitosti zdlouhavého vyřizování rekursů v oboru sociálního pojištění.
Četným soukromým zaměstnancům ve vyšších službách, majícím nárok na pensijní pojištění dle zákona číslo 26 ze dne 21. února 1929, popírá zaměstnavatel jejich nárok. Takto postižení zaměstnanci hledají ochrany cestou instanční a ve většině případů Všeobecný pensijní ústav i Zemské úřady jejich nárok uznaly. Faktické pojištění však nemůže nastati, protože zaměstnavatelé rekurují k ministerstvu sociální péče, které tyto případy vyřizuje cestou při nejmenším velmi zdlouhavou.
Tazatelům jsou známy případy, že ani v této době není definitivně rozhodnuto o pojistných případech, které se staly spornými již v roce 1930. Trvalo dva až tři roky, než po mnohých šetřeních rozhodly příslušné zemské úřady. A nyní zase již několik let leží spisy na ministerstvu sociální péče. Samozřejmě, že tento stav těžce poškozuje zaměstnance, kteří po leta nemohou se dovolati práva a nároků zákonem jim zajištěným. Takto postižení zaměstnanci mohou státi se invalidními, mohou zemříti a jejich rodiny nezaviněně ztrácí pak nárok na zajištění dle zákona 26 z 21. února 1929 a musí se spokojiti opatřením dle zákona 221 ze dne 9. října 1924. A i když případ úmrtí nenastane, jsou zaměstnanci poškozeni tím, že v případě pokročilého věku již nezískají čekatelské doby dle zákona číslo 26 ze dne 21. února 1929, nebo, že jejich zaměstnavatel upadne do konkursu a podobně.
Podepsaní se proto táží pana ministra sociální péče:
1. Jest Vám, pane ministře, známo, že rozhodování v uvedených případech trvá nepoměrně dlouho?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby příslušnému oddělení ministerstva bylo přiděleno více sil a tím docíliti toho, aby stížnosti do pojistné příslušnosti byly vyřizovány nejpozději do 6 měsíců ode dne ukončeného úředního vyšetřování?
V Praze, dne 12. května 1936.
Bergman, Záborec,
Kvasnička, ing. Havlín, Paulus, dr Rehák, Vetterová-Bečvářová, dr Buday, dr Labay, Trnobranský,
dr Matoušek.
198/4.
Interpelace
senátorů R. Bergmana, ing. Josefa Havlína.
na pana ministra financí
v záležitosti příliš vysokých poplatků a daní v případě převodu zemědělských usedlostí.
Jest nespornou skutečností, že daně a poplatky, které jsou spojeny s prodejem, případně se zděděním selských usedlostí, jsou příliš vysoké. Snad byly různé ty převodní poplatky a dědické daně snesitelné v době hospodářské konjunktury, ale dnes, kdy zemědělství jen s největšími obtížemi zápasí o svou holou existenci a kdy tržba oproti letům poválečným klesla na polovinu, namnoze ještě víc a kdy zemědělské podniky, ať malé či větší, sotva mohou mluviti o rentabilitě, dnes jsou tyto poplatky velmi zhusta příčinou zemědělského zadlužování. Stane-li se případ, že selská usedlost v málo letech několikrát změní svého majitele, ať už je příčinou této změny prodej usedlosti, či úmrtí majitele nebo prostý převod s otce na syna či dceru a pod., tu poplatky s těmito převody spojené činí už takovou částku, že to ohrožuje finanční základnu zemědělského podniku.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
Je pan ministr financí informován o nepřiměřeném zatížení převodů zemědělských usedlostí?
Chce pan ministr učinit opatření, aby převodní poplatky a dědické daně i různé dávky spojené s převodem selských usedlostí byly upraveny na míru, která by odpovídala dnešním tržním poměrům v zemědělství?
V Praze, dne 12. května 1936.
Bergman, ing. Havlín,
Kvasnička, Paulus, dr Rehák, dr Buday, Záborec, Vetterová-Bečvářová, dr Matoušek, Trnobranský,
dr Labay.
198/5.
Interpelace
senátora Františka Paulusa
na pana ministra školství a národní osvěty v příčině zřízení čsl. reálného gymnasia v Brně-Židenicích.
Vážený pane ministře!
Přeplnění všech českých středních škol v Brně jest již dnes hrozivé a bude ještě značně vzrůstati, poněvadž ve školních letech 1936/38 budou opouštěti střední školy žáci narození v populačně slabých válečných letech 1917-1919, kdežto do prvých tříd vstoupí žáci narození v populačních bohatých letech 1926-1928. Ale již dnes jsou střední školy v Brně přeplněny do té míry, že na jednu českou střední školu připadá 765 žáků, kdežto na jednu střední školu německou pouze 478 žáků; střední české školy v Brně jsou prostě v tom stavu, že každá z nich představuje počtem tříd a žáků dvojitý až trojitý ústav.
Přímo nemožný stav jest však v Brně-Židenicích, kde není střední školy vůbec. Židenice a přilehlé obce Juliánov a Černovice mají podle posledního sčítání téměř 39.000 obyvatel a domáhají se již několik let zřízení reálného gymnasia. Za tím účelem ustavil se již před 2 lety Spolek pro zřízení českého reálného gymnasia v Židenicích, který nabídl dáti zdarma místnosti pro první třídy nejenom už počátkem školního roku 1935/36, za což se zaručila i místní školní rada v Brně-Židenicích, ale také ve školním roce 1936/37 a po případě i v letech dalších. Židenice, Černovice a Juliánov činí celou šestinu Brna a s venkovskými obcemi mají 50.000 českého obyvatelstva. Děti z těchto obcí musí docházeti do středních škol vnitřního Brna, nebo do Husovic, které jsou žactvem, jak shora řečeno, přetíženy. Žactvo z těchto osad tvoří takové procento posluchačů středních škol brněnských, že zasluhuje po právu na svůj počet nejméně jedné celé střední školy.
České obyvatelstvo těchto čtvrtí, ač již častěji se domáhalo na kompetentních místech zřízení českého reálného gymnasia a ačkoli za jeho požadavek se postavilo 67 českých korporací, spolků a organisací, bylo vždy jako sociálně slabší přehlíženo. Toto přehlížení nese tím hůře, že již za Rakouska tvořilo jádro uvědomělého a neohroženého brněnského češství. Nyní jsou děti tohoto, o brněnské češství zasloužilého občanstva, při zápisech odkazovány z ústavu na ústav s poznámkou, že nepatří do obvodu školy - a všechna volání po spravedlnosti jest hlasem volajícího na poušti.
Tážeme se Vás proto, pane ministře:
1. Jest Vaše ministerstvo ochotno uznati odůvodněný požadavek, aby v Židenicích bylo v nejkratší době zřízeno reálné gymnasium tak, aby čeští rodiče nebyli nuceni posílati své děti do ústavů jinojazyčných?
2. Jest Vaše ministerstvo ochotno urychliti veškeré přípravné práce tak, aby počátkem školního roku 1936/37 mohlo býti s vyučováním na reálném gymnasiu v Židenicích započato?
3. Jest Vaše ministerstvo ochotno spojiti se neprodleně s ministerstvem financí za příčinou uvolnění nutných prostředků, které v tomto případě jsou minimální?
4. Jest Vaše ministerstvo ochotno přikročiti k okamžitému řešení otázky českých středních škol v Brně vůbec, jejichž nedostatečný počet znemožňuje středoškolské vzdělání celé řadě schopných dětí, a to ponejvíce z rodin sociálně slabších a studující již mládeži na těchto přeplněných školách ohrožuje zdraví?
V Praze, dne 5. května 1936.
Paulus,
Kvasničlca, ing. Havlín, Trnobranský, Bergman, Záborec, dr Ravasz, Janček, Vetterová-Bečvářová,
dr Rehák, dr Matoušek.
198/6.
Interpelace
senátora Františka Paulusa
na, pana ministra financí
v příčině brněnských českých středních škol vůbec a zřízení českého reálného gymnasia v Brně-Židenicích zvláště a v příčině zrušení německé techniky v Brně.
Vážený pane ministře!
Spolek pro zřízení českého reálného gymnasia v Brně-Židenicích žádal Vaše ministerstvo dopisem z 1. července 1935 o souhlas k zřízení českého reálného gymnasia v Brně-Židenicích. Ve své žádosti uvedl, že podal dne 23. dubna 1935 ministerstvu školství a národní osvěty v Praze žádost, ve které se dožaduje zřízení českého reálného gymnasia v Brně-Židenicích. Ministerstvo školství a národní osvěty uznalo sice v zásadě potřebu nové české střední školy v Židenicích, vymluvilo se však na svízelnou finanční situaci, jež zabraňuje, aby tato naléhavá kulturní potřeba byla realisována.
Spolek upozornil v citovaném dopise Vaše ministerstvo, že zřízením této školy, nebo aspoň expositury některé blízké střední školy, ministerstvu financí žádných nákladů nevznikne, neboť se zavázal, že dá pro tři první třídy ministerstvu místnosti k disposici zdarma a zařízení těchto místností rovněž zdarma a že tuto oběť jest Spolek dokonce ochoten přinésti v případě nutnosti i v letech dalších.
Na tuto svoji spravedlivou žádost a nabídku nedostali žadatelé do dnešního dne odpovědi.
V současné interpelaci na pana ministra školství a národní osvěty vyličujeme ubohý stav středního školství v Brně vůbec a odůvodňujeme naléhavou nutnost zřízení českého reálného gymnasia v Židenicích. Vzhledem k tomu, že ministerstvu financí nevzniknou podstatné náklady se zřízením této školy a vzhledem k tomu, že jest v Brně vydržována státem ročním nákladem asi 8,000.000 Kč německá technika, na níž jest téměř 50% posluchačů cizinců, lze zrušením zbytečné německé techniky v Brně rázem odstraniti všechny nedostatky českých škol v Brně a umožniti také zřízení českého reálného gymnasia v Brně-Židenicích.
Podepsaní se Vás, pane ministře, táží:
1. Jest Vaše ministerstvo ochotno dáti souhlas k zřízení českého reálného gymnasia v Brně-Židenicích, a to tak, aby se na něm mohlo již počátkem školního roku 1936/37 začíti s vyučováním, aby 50.000 českého obyvatelstva ze Židenic, Juliánova, Černovic a přilehlých venkovských obcí nemusilo svými dětmi přeplňovati beztak již nemožně přeplněné české střední školy ve vnitřním Brně, nebo nebylo dokonce nuceno posílati své děti do středních škol jinojazyčných?
2. Jest Vaše ministerstvo ochotno vážně a rychle působiti k zrušení německé techniky v Brně, vydržované státem ročním nákladem asi 8,000.000 Kč, když tato vysoká škola má nedostatek posluchačů, takže na ní studuje 50% cizinců a Němcům v Čsl. republice jedna vysoká škola technická úplně postačí?
3. Jest Vaše ministerstvo ochotno oněch 8,000.000 Kč, získaných zrušením německé techniky v Brně věnovati ve prospěch českého školství v Brně, které naprosto nevyhovuje, jak počtem tříd, tak i počtem učebných místností?
V Praze, dne 5. května 1936.
Paulus,
Kvasnička, ing. Havlín, Trnobranský, Bergman, Záborec, dr Ravasz, Janček, Vetterová-Bečvářová,
dr Rehák, dr Matoušek.
198/7.
Interpelace
senátora Josefa Jurana
ministru vnitra
ohledně ztýrání Josefa Urbana ze Suchdolu u Blanska štábním strážmistrem Filkou z Blanska.
Ve středu dne 4. března 1936 byl na četnickou stanici v Blansku pozván Josef Urban, strojní zámečník, t. č. fotografický učeň ze Suchdolu u Blanska. Před tím byl jmenovanému odňat fotografický aparát, a při vrácení na základě stížnosti zemskému četnickému velitelství bylo mu p. vrchním strážmistrem vyhrožováno, že si to vypije, což se také stalo dne 4. března 1936.
Josef Urban dle udání byl surově zbit vrchním strážmistrem Filkou, což jest potvrzeno lékařským vysvědčením dra Weisskopfa z Brna-Králova Pole.
Dle lékařského vysvědčení byly zjištěny stopy po surovém zbití přes to, že jmenovaný byl po zbití ponechán ve vazbě okresního soudu v Blansku.
Podepsaní se táží pana ministra vnitra:
1. Co hodlá pan ministr podniknouti, aby se takové případy týrání neopakovaly?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti kroky za účelem potrestání vinníka?
3. Ztotožňuje se pan ministr s názorem četníka, že si nesmí občan proti přehmatu stěžovati na Zemském četnickém velitelství?
Praha, dne 11. května 1936.
Juran,
Fidlík, dr Šmeral, Mikulíček, Pfeiferová, Popovič, Wenderlich, Steiner, Kreibich, Zmrhal, Dresl.