HLAVA X.

§ 47.

Učňovských škol, organicky spojených s jinými veřejnými odbornými školami, se tento zákon netýká.

§ 48.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností může v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty, případně s ministerstvem veřejných prací pro některé ze škol uvedených v §u 47 vyměřiti školní obvod a prohlásiti je za povinné. V tom případě vztahují se na takové učňovské školy obdobně ustanovení V. hlavy tohoto zákona. Působnost místního výboru učňovských škol přísluší pak ve věcech těchto škol ředitelství dotyčné veřejné odborné školy.

HLAVA XI.

§ 49.

Všude, kde se v tomto zákoně mluví o ředitelích, učitelích, žácích, učních, dělnících, jest tím rozuměti také ředitelky, učitelky, žačky, učednice a dělnice.

§ 50.

Odborné školy pro horníky, hutníky a skláře, zřízené podle hlavy VIII. t. z. mohou býti v podrobnostech organisovány odchylně od ustanovení tohoto zákona opatřením ministerstva průmyslu, obchodu a živností v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

§ 51.

Ustanovení §§ 25-28 nevztahují se na ty učitele učňovských škol, kteří spolupůsobí při vyučování na nich na základě čl. VII. zák. ze dne 13. června 1922, čís. 251 Sb. z. a n., jímž se mění některé zákony a služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských.

§ 52.

Zákon tento platí pro celé území Československé republiky; v Podkarpatské Rusi jen dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti jinak neustanoví.

§ 53.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1937. Již před tímto dnem, avšak nejvýše v době šesti měsíců, lze přeměniti dosavadní živnostenské pokračovací školy, zřízené podle nařízení býv. ministerstva kultu a vyučování ze dne 24. února 1883, čís. 3674, jímž se vydávají povšechná pravidla a organisaci živnostenských škol pokračovacích a učňovské školy, zřízené podle §§ 104-111 zákona čís. 259/1924 Sb. z. a n., na učňovské školy podle II. hlavy t. z. a dále provésti podle předpisu tohoto zákona opatření přechodná a opatření, jež zákon ku provedení předpokládá již v době předchozí.

(2) Současně s účinností tohoto zákona pozbudou platnosti ustanovení §§ 104-111 zákona čís. 259/1924 Sb. z. a n., jakož i všechny právní předpisy, které mu odporují.

§ 54.

Zákon tento provede ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě se zúčastněnými ministry.

V dnešní době, více než kdy jindy, uznává se všeobecně naléhavá potřeba, aby právní poměry a organisace živnostenského pokračovacího školství upravena byla cestou zákonnou, aby odstraněn byl dnešní nejistý a nevyhovující právní stav tohoto důležitého odborného odvětví školského a aby zjednány byly konečně nezbytné předpoklady pro další rozvoj tohoto školství v budoucnosti.

Potřebujeme nutně, aby v době co nejkratší vydán byl zákon o školách učňovských, který by poskytl tomuto školství jednotnou zákonnou úpravu v celém našem státě a postavil je v dnešní organisaci naší na to místo, které odpovídá jeho významu při odborné výchově našeho živnostenského a obchodnického dorostu.

Na řádné vybudování učňovského školství klademe zvýšený důraz zejména v dnešních poměrech, kdy živnostnictvo a obchodnictvo jest postiženo následky veliké krise hospodářské, jež na tyto stavy zvláště těžce dolehla. Připravovanou malou živnostenskou novelou a jinými opatřeními v oboru živnostenské politiky má se dostati živnostnictvu a obchodnictvu ochrany v jeho podnikání a v jeho hospodářské existenci.

Vybudováním učňovského školství mají býti zajištěny potřebné podmínky, aby se živnostenskému dorostu dostalo potřebného odborného vzdělání pro jeho budoucí povolání, aby doplněny byly jeho vědomosti, jež získává při své práci v dílně živnostníkově, aby i praktické dílenské jeho zaměstnání mohlo býti po případě ještě prohloubeno ve školních dílnách moderně vybavených.

Této přípravy jest nutně zapotřebí, aby řemeslná výroba mohla úspěšně obstáti v ostré soutěži s továrními podniky; po stránce technické i komerční moderně vybavenými, aby mohla býti náležitě uplatněna individuelní zdatnost a zručnost živnostníkova získáním poučení o nových methodách technických i obchodních a aby v ohledu odborném, hospodářském a sociálním zvýšena byla úroveň živnostenského stavu. Učňovské školství má alespoň zčásti nahraditi živnostenskému dorostu odborné vzdělání, jež poskytuje svým žákům vyšší školství odborné. Avšak nejen živnostenskému dorostu, nýbrž i učňům zaměstnaným v průmyslových závodech přináší živnostenské školství nemalý prospěch, doplňujíc jeho vědomosti v závodě nabyté. Není proto jen v zájmu živností a obchodu, nýbrž i v zájmu průmyslu, aby k řádné zákonné úpravě tohoto učňovského školství v brzké době došlo.

Jak již bylo uvedeno, dosavadní právní stav v oboru učňovského školství jest krajně neuspokojivý a dnešním poměrům nevyhovující. V zemi České a Moravskoslezské právní úprava tohoto školství spočívá dosud na nařízení býv. rakouského ministra kultu a vyučování ze dne 24. února 1883, čís. 3674, jímž byla vydána povšechná základní pravidla o organisaci živnostenských škol pokračovacích, upraveno jich zřizování a vydržování a stanovena normální učební osnova a nařízení téhož ministerstva ze dne 17. března 1903, jímž normální učební osnova byla zodborněna. Živnostenský řád platný v zemích českých o zřizování neb organisaci učňovských škol nemá žádných ustanovení.

Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi bylo pokračovací školství učňovské upraveno zák. čl. XVII/1884. Vhodnější právní základ pro zřizování učňovských škol pokračovacích v těchto zemích byl dán však ustanoveními §§ 104-111 živnostenského zákona ze dne 10. října 1924, čís. 250 Sb. z. a n., jež obsahují základní předpisy o zřizování, vydržování a organisaci těchto škol.

Normativní úprava provedená v zemích českých v roce 1883 měla velmi příznivý účinek na rozvoj pokračovacího školství, což jde najevo zejména z toho, že v době poměrně krátké počet těchto škol značně vzrostl. V Čechách bylo v roce 1882 celkem 64 pokračovacích škol, v roce 1906 stoupl jich počet na 492 škol, z nichž bylo 308 škol s vyučovací řečí českou a 184 škol s vyučovací řečí německou. Ve školním roce 1914/15 bylo v zemích českých úhrnem již 934 škol pokračovacích.

Rychlejší rozvoj živnostenského pokračovacího školství nastal teprve po převratu, jak jde najevo z těchto statistických dat:

V roce 1912/13 na území nynějších Čech, Moravy a Slezska bylo 906 pokračovacích škol s počtem žáků 84.383. Za války klesl počet žactva skoro o 1/3. Další vývoj od převratu jest charakterisován těmito ciframi, jež se týkají celé Československé republiky.

K tomu přistupují ještě školy pokračovací přičleněné k odborným školám veřejným, jakož i samostatné kupecké školy pokračovací, jichž bylo na př. v roce 1933/1934 88 připojených k odborným školám s počtem žactva 5211 a 101 kupeckých škol pokračovacích s počtem žactva 4790.

Ve školním roce 1934/35 dosahuje úhrnný počet živnostenských pokračovacích škol cifry 2273 s počtem žactva 128.112.

Pokles žactva ve školních letech od r. 1931/32 jest důsledkem snížení populace z let válečných a poválečných; snížení počtu pokračovacích škol možno vysvětliti zřizováním obvodových škol živnostenských.

Zajímavá jsou také data o tom, jak v posledních letech zejména pokračovalo zodbornění škol učňovských, odůvodňované potřebou specialisace technického výcviku učňů podle jednotlivých kategorií živností a podporované s porozuměním také kruhy živnostenskými. Jeho rozvoj jest patrný z těchto dat:

Ještě ve školním roce 1921/22 z počtu 1280 pokračovacích škol bylo všeobecných 950, odborných 330. Během doby však počet odborných škol stále vzrůstal a v roce 1933/34 byl větší než počet škol všeobecných, jak ukazuje tato tabulka:

Rostoucí význam živnostenského školství pokračovacího projevuje se také v číslech státního rozpočtu, pokud se týče nákladů na toto školství. Ke srovnání uvádíme tato data:

K tomu přistupují v rozpočtu ministerstva financí na r. 1936 další 3 mil. Kč. Náklad tento dosahuje nejvyšší částky v roce 1931 a v následujících letech vykazuje tendenci sestupnou a to jednak v důsledku snížení počtu žactva, jednak v důsledku omezování subvenční činnosti se zřetelem na hospodářskou krisi.

Náležité vybudování živnostenského pokračovacího školství bylo požadavkem živnostnictva již před válkou, proto s tím větším úsilím obnoven byl požadavek tento v době poválečné. Ministerstvo školství a národní osvěty vypracovalo návrhy na zákonnou úpravu učňovského školství pro celou republiku, jež projednávány byly velmi podrobně v odborných korporacích hospodářských, zejména také v obchodních a živnostenských komorách. Avšak ani poslední t. zv. nástin zákona o učňovských školách z roku 1928, vypracovaný ministerstvem školství a národní osvěty, nebyl předložen jako vládní osnova zákonná k zákonodárnému projednávání Národnímu shromáždění. Jest toho tím více litovati, uvážíme-li, že jiným oborům školským dostalo se potřebné zákonné úpravy a organisace a že pouze učňovské školství zůstalo téměř jediné, jehož zákonná úprava byla stále odkládána a do dnešního dne provedena nebyla.

Dlužno žalovati, že hlavním důvodem, proč nedošlo k zákoně úpravě učňovského školství, byla otázka finanční, ježto nebylo možno opatřiti z prostředků státních potřebný obnos asi 25,000.000 Kč, jehož bylo třeba k tomu, aby nová, tato zákonná úprava školská mohla býti realisována.

Považujeme proto za nutné, aby otázka zákonné úpravy učňovského školství, jakožto otázka velmi aktuelní a naléhavá stala se předmětem parlamentního projednání a z toho důvodu vypracovali jsme iniciativní návrh vlastní, při čemž jsme vzali za podklad referentské osnovy projednávané svého času ministerstvem školství a národní osvěty, přizpůsobivše jednotlivá ustanovení této osnovy dnešním potřebám a požadavkům kruhů živnostenských a obchodních.

Jednou z nejdůležitějších změn, které žádáme, jest, aby nejvyšší správa a dozor ve věcech učňovských škol přenesen byl na ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. K uplatňování tohoto požadavku vedou nás velmi závažné věcné důvody. Nemůže býti o tom žádné pochybnosti, že učňovské školství má velmi úzký vztah k zákonné působnosti ministerstva obchodu, jemuž přísluší v nejvyšší instanci provádění předpisů živnostenského řádu. Také zákonná působnost ministerstva obchodu na poli hospodářského života plně odůvodňuje, aby tento obor školství spadal do kompetence odborného ministerstva. Má-li býti význam učňovského školství řádně uplatněn zejména vzhledem k účelu, jejž sleduje zejména v ohledu řádné výchovy živnostenského dorostu a jeho přípravy pro samostatné podnikání živnostenské, jest nezbytně třeba, aby správa tohoto školství prováděna byla s jednotného hlediska, v souvislosti s prováděním ostatních předpisů živnostensko-právních zejména přihlížíme-li k tomu, že na učňovské školství vztahují se také předpisy živnostenského řádu, že návštěva učňovských škol pokračovacích podle platných předpisů § 104 ž. ř., resp. § 147 živn. zák., je součástí praktického a teoretického vzdělání učňů (vyučení v živnosti) a že také podle připravovaných návrhů na reformu živnostenského řádu má býti poskytnut vysvědčením o úspěšném vychození učňovské školy zvýšený právní význam při podávání průkazu způsobilosti při nastupování živností řemeslných. Pro živnosti obchodní je na to pamatováno již v malé živnostenské novele.

Přenesením působnosti ve věcech učňovského školství na ministerstvo obchodu bylo by možno vyhověti co nejlépe potřebám jednotlivých živností, průmyslu a obchodu a položiti důraz na odbornou přípravu učňů pro budoucí jejich povolání, postarati se o to, aby učňovské školy byly pro své úkoly po stránce personální a po stránce věcné náležitě vybaveny, aby byly v neustálém styku s praktickým životem hospodářským, a aby zejména po stránce odborně výchovné i technické byla jim zajištěna takové místo, jež jim v celkové organisaci školské již dávno náleželo.

V ministerstvu obchodu dostalo by se učňovskému školství, které jest dosud stále přezíráno, náležité podpory a uplatnění, při čemž otázky pedagogické nemohly by utrpěti žádné újmy. Na velikém rozvoji odborného školství zemědělského, jež zůstalo podřízeno pravomoci ministerstva zemědělství, nejlépe vidíme, jak se osvědčilo, jestliže odborné školství spravuje odborné ministerstvo, jež zná nejlépe na základě denních styků s interesenty jeho potřeby a může podle těchto zkušeností učiniti taková opatření, jež jsou nutná s hlediska praktické výchovy a technického pokroku. Totéž co platí pro školství zemědělské nutno vztahovati také na školství učňovské. A to tím spíše, že školy učňovské i co do svého účelu i co do výchovných prostředků jsou školy zvláštního druhu, jež se podstatně liší od škol národních a středních, jež ministerstvo školství spravuje.

Školy učňovské nutno přizpůsobiti změněným poměrům výrobním i obchodním jak toho vyžaduje moderní podnikání. V souhlase s tím bude třeba upraviti také učební osnovy, jak po stránce teoretické, tak i po stránce praktické, aby učňové, vycházející z těchto škol, byli pro své budoucí povolání v každém ohledu náležitě připraveni. Nelze také přehlížeti, že do kompetence ministerstva obchodu náleží také zvelebování živností, jež má prohlubovati vzdělání živnostenské, získané vyučením a praktickým zaměstnáním v živnostech. Zvelebovací činnost živnostenská, má-li býti systematicky prováděna, musí navazovati na odbornou přípravu, jíž se učňům dostává v učňovských školách, a na základech takto získaných pečovati o další povznesení živnostenské výroby i obchodu. Jest zřejmo, že správa učňovského školství musí býti ovládána stejnými zásadami jako zvelebovací činnost živnostenská a také z tohoto důvodu soustředění správy učňovského školství v resortu ministerstva obchodu spolu se zvelebovací činností živnostenskou byla by jen v zájmu tohoto školství.

Konečně není o tom pochybností, že učňovské školy budou moci náležitě plniti své poslání pouze tehdy, bude-li vybudována nejužší spolupráce jejich s živnostenskými společenstvy, obchodními gremii, obchodními a živnostenskými komorami, s jinými hospodářskými korporacemi, a s praktickými kruhy hospodářskými vůbec. Tohoto úzkého kontaktu bude možno dosáhnouti nejlépe tím, že učňovské školy budou přiděleny do resortní kompetence ministerstva obchodu.

Ostatně požadavek náš, aby učňovské školství podřízeno bylo ministerstvu obchodu, není požadavkem novým, poněvadž v bývalém Rakousku učňovské školství nepodléhalo ministerstvu školství, nýbrž bylo podřízeno ministerstvu veřejných prací.

K jednotlivým ustanovením osnovy předkládané považujeme za vhodné uvésti zejména toto:

Hlava I. obsahuje základní ustanovení (§§ 1 až 4). Učňovskému školství má se dostati potřebného zákonného podkladu, aby mohlo plniti řádně svůj úkol, t. j. pravidelným vyučováním doplňovati a ucelovati odborné i občanské vědomosti žáků a tak výchovně na ně působiti, jak toho je zapotřebí pro budoucí úspěšnou činnost. Chceme tím zdůrazniti, že vyučování na učňovských školách má míti spíše ráz praktický jak toho výchova živnostenského dorostu pro budoucí jeho povolání vyžaduje. Učňovské školy mohou býti buď všeobecné neb odborné. Prohlašuje se veřejnost těchto škol a stanoví se výslovně povinnost školní docházky pro osoby v §u 3 osnovy uvedené.

Předpis §u 4 osnovy upravuje vymezení místního školního obvodu, při čemž se navrhuje, aby k jeho vymezení byl příslušný okresní úřad a nikoli úřad zemský, ježto při školách učňovských ve většině případů bude pro rozhodnutí úřadu důležitou znalost místních poměrů, jež lépe může znáti anebo vyšetřiti úřad místně bližší. Kompetence zemského úřadu při vymezování školních obvodů jest odůvodněna tehdy, jestliže tento obvod má přesahovati území politického okresu.

Hlava II. obsahuje předpisy (§§ 5 až 7) o zřizování a rušení učňovských škol. Podrobněji stanoveny jsou podmínky, jež je třeba splniti, aby byla zřízena škola všeobecná i odborná škola učňovská. Upravena jest dále kompetence okresních resp. zemských úřadu při rozhodování o zřizování škol. Pamatováno jest také na zřizování škol v obcích jazykově smíšených. Další předpisy věnovány jsou konečně postupu, který jest nutno zachovati při zrušení učňovské školy.

Hlava III. upravuje organisaci učňovských škol (§§ 8 až 13 ). Školy tyto mají býti zpravidla dvojtřídní nebo trojtřídní, při čemž ministerstvu obchodu přísluší v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vydati organisační, školní, dílenský a kázeňský řád pro tyto školy. Zvláštními předpisy upraveno jest zejména skupinové vyučování, zřizování poboček, vyučovací doba, vydávání normálních učebních osnov a používání učebnic a jiných učebních pomůcek.

Hlava IV. má předpisy o vydržování učňovských škol (§§ 14-17 ). Při tom jest uplatněna zásada, že úhradu nákladů jest přiměřeně rozděliti mezi stát, obec a školní fond, při čemž se pamatuje na to, aby tento fond byl dotován některými poplatky, pokutami, podporami a pod. K úhradě event. schodku mají přispívati podle stanoveného poměru stát, země a příslušná obchodní a živnostenská komora.

Hlava V. obsahuje podrobnější předpisy (§§ 18-24 ) o docházce do učňovských škol. Vymezuje se přesným způsobem povinnost osob povinných docházeti do těchto škol, zejména její počátek a konec. Do zákonné osnovy přejímají se dosavadní normativní předpisy o osvobození od docházky, při čemž se přizpůsobují dnešním poměrům. Zvláštní předpisy (§ 20) týkají se také povinností zaměstnavatelů, pokud se týče přidržování učňů k návštěvě školy, jich přihlašování a odhlašování, při čemž stanoveny jsou také příslušné sankce trestní při nezachování těchto povinností. Řádné evidence osob povinných k návštěvě učňovské školy mají napomáhati soupisy žactva, jakož i školní matriky vedené ředitelstvím školy.

Hlava VI. ustanovení §§ 25 až 30 upravují právní poměry ředitelů a učitelů učňovských škol. Mají-li učňovské školy řádně vyhovovati svému úkolu jest nutně třeba, aby měly dostatek náležitě kvalifikovaných učitelských a ředitelských sil, které by se mohly svému povolání s veškerou láskou a energií věnovati a vybudovati toto školství k největšímu rozkvětu. To ovšem nezbytně předpokládá, aby právní poměry těchto učitelských osob byly postaveny na zákonný podklad, aby jejich existence byla náležitě zabezpečena a aby také ovšem zvláštními předpisy zajištěna byla náležitá jejich kvalifikace. Tomu mají vyhověti tyto předpisy, při čemž zevrubnější ustanovení o jich právech a povinnostech jsou vyhrazena služebnímu řádu, který vydá ministerstvo obchodu.

Hlava VII. důležité jsou též předpisy upravující příslušnost ve věcech. učňovských škol (§§ 31-39), při čemž bylo nutno vymeziti působnost místních výborů učňovských škol, upraviti jich zřizování, jich složení a rozpuštění, jakož i pamatovati na úhradu nákladu spojeného s jich úřadováním. Jak již bylo shora podrobněji odůvodněno, nejvyšší správa a dozor ve věcech učňovských škol přenesena jest na ministerstvo obchodu.

Hlava VIII. obsahuje zvláštní předpisy (§§ 43-46 ) o učňovských školách dobrovolně zřízených činiteli k zakládání živnostenských škol nezavázanými.

Hlava IX. má.předpisy (§§ 47, 48), jimiž se upravují poměry na učňovských školách, jež jsou organicky spojeny s veřejnými školami odbornými.

Hlava X. obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení.

Podepsaní navrhují, aby potřebná úhrada k tomuto zákonu byla opatřena

1. jednak dosavadní dotací na učňovské školství zařazenou dosud v rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, kterou by bylo třeba přiměřeně zvýšiti alespoň na míru z roku 1931 t. j. asi na částku 25 mil. Kč,

2. jednak přídělem výnosu pokut za přestupky živnostenského řádu (živnostenského zákona), které již jednou, a ta zákonem čís.141/1926 Sb. z. a n., věnovány byly ve prospěch živnostenských pokračovacích škol a jich zařízení, kterýžto výnos činí průměrně nejméně 7 mil. Kč ročně; lze pak očekávati, že výnos tento podstatně se zvýší po vydání malé živnostenské novely, kterou mají býti značně zvýšeny peněžité pokuty za přestupky živnostenské, takže lze počítali s průměrným výnosem těchto pokut nejméně 10 mil. Kč ročně.

V Praze, dne 13. května 1936.