H. Friedrich ist verheiratet, Vater von 3 Kindern, besitzt ein Haus im Werte von 40-60.000 Kč mit einer Schuldenlast von etwa 30.000 Kč. Er betreibt eine Gemschtwarenhandlung und als Kassier des Sparvereines bezieht er 500 Kč monatlich. Vom Tabakverschleiß hatte er einen Bruttoertrag von cca 2.900 Kč jährlich.

Dem Fr. Schäffer in Kunnersdorf wurde der Tabakverschleiß vertragsmäßig ohne Angabe der Gründe von der Finanzbezirksdirektion in Reichenberg aufgekündigt; die Aufkündigung wurde von der Finanzlandesdirektion in Prag bestätigt.

Über dle endgültige Vergebung des aufgekündeten Tabakverschleißes, welchen Schäffer vorläufig führt, wurde bisher nicht entschieden. Der Verschleiß gibt cca 1.200 Kč jährlichen Bruttoertrag.

Dem Ed. Müller in Kunnersdorf wurde der Tabakverschleiß vertragsmäßig ohne Angabe der Gründe von der Finanzbezirksdirektion in Reichenberg aufgekündigt. Die Aufkündigung wurde von der Finanzlandesdirektion bestätigt. Der Verschleiß wurde dann im öffentlichen Konkurse ausgesehrieben, in welchem auch Müller eine Offerte eingebracht hat. Über die endgültige Vergebung des Verschleißes wird dle Finanzbezirksdirektion im eigenen Wirkungskeise entscheiden.

E. Müller ist 74 Jahre alt, krank, den Tabakverschleiß, welchen er persönlich nicht besorgen kann, führt für ihn seine Tochter, die ein Gashaus besitzt und bei welcher Müller lebt.

Dem Ed. Malz in Dörnsdorf wurde der Tabakverschleß von der Finanzbezirksdirektion in Komotau vertragsmäßig ohne Angabe der Gründe aufgekündigt, was von der Finanzlandesdirektion in Prag bestätigt wurde.

Malz ist verheiratet, Vater von 3 Kindern, er betreibt eine Gemischtwarenhandlung und hat dle Vertretung einer Mühle. Er besitzt ein Haus im Werte von cca 50.000 Kč. Von der Trafik hatte er etwa 1.600 Kč jährlichen Bruttoertrag.

Den aufgekündigten Tabakverschleiß hat dann dle Finanzbezirksdirektion im eigenen Wirkungskreise der Kriegsbeschädigtenwitwe M. Fehnl vergeben.

Dem Johann Malz in Weipert wurde der Tabakverschleiß ohne Angabe der Gründe von der Finanzbezirksdirektion in Komotau vertragsmäßig aufgekündigt. Über sein Gesuch um Überpriifung der Aufkündigung hat dle Finanzlandesdirektion bisher nicht entschieden.

Dem Andreas Pompl in Promenhof wurde der Tabakverschleiß von der Finanzbezirksdirektion in Eger vertragsmäßig ohne Angabe der Gründe aufgekündigt. Die Finanzlandesdirektion in Prag hat dle Aufkündigung besttigt und den Tabakverschleiß aufgelöst.

Pompl, welcher als Saisonkellner in Marienbad beschäftigt ist; besitzt ein Haus im Werte von cca 40.000 Kč, Schulden 6.000 Kč.

In diesen angeführten Fällen war eine Maßregelung seitens der Verkaufsbehörde nicht die Ursache der Erledigung der Tabakverschleiße. Wie ich bereits angeführt habe, handelte es sich hier um eine vertragsmäßige Aufkündigung ohne Angabe der Gründe, welche die geltenden Vorschriften sowohl der Verkaufsbehörde als auch dem Tabakverschleißer einräumen.

Auch die Entscheidungen der Finanzlandesdirektion uber die Ansuchen um Überprüfung der Aufkündigung erfolgten nach den geltenden Vorschriften.

Aus diesen Gründen finde ich keine Veranlassung, in die Entscheidungen der Unterbehörden einzugreifen.

Zu den übrigen in der Interpellation angeführten Fällen bemerke ich nachstehendes:

Der M. Bauer in Pochlowitz wurde der Tabakverschleß vertragsmäßig nicht aufgekündigt. Die Genannte hatte einen Tabakverschleiß am Bahnhof in Königsberg an der Eger und betrieb denselben in der Bahnhofsrestauration, wo ihr Sohn Pächter war. Die Staatsbahndirektion verpachtete die Bahnhofsrestauration vom 1. Oktober 1934 einem neuen Pächter und die Bauer konnte von diesem Zeitpunkte an den Tabakverschleiß am Bahnhofe weiter nicht mehr betreiben und übersiedelte deshalb pach Pochlowitz. Diesen Umstand hat sie der Behörde nicht gemeldet.

Als die Finanzbezirksdirektion hievon erfuhr und sichergestellt hatte, daß die Bauer am Bahnhof keinen geeigneten Platz mehr zur Verfügung hat, löste sie das Verhältnis mit ihr auf und übergab den Tabakverschleiß dem neuen Pächter der Bahnhofsrestauration, welchem die Finanzlandesdirektion in Prag sodann die Trafik endgültig vergab.

J. A. Maiwald ist laut amtlieher Meldung in Regensdorf nicht bekannt; daselbst befindet sich bloß ein von Josef Bruch besorgter Tabakverschleiß, welchem die Trafik nicht aufgekündigt wurde.

Paula Sobota ist Teilhaberin im Tabakverschleiß nach A. Seemann in Teplitz-Schönau. Dieser Verschleiß ist durch Ableben der aktiven Besorgerin A. Seemann frei geworden und wurde vorläufig ihrem Sohne Josef Seemann übergeben, welcher sich verpflichtete, der Sobota weiterhin 500 Kč monatlich auszuzahlen.

Der durch Ableben (nicht durch Aufkündigung) frei gewordene Verschleiß wird jetzt durch öffentlichen Konkurs besetzt und beabsichtigt die Finanzverwaltung, die Paula Sobota im Tabakverschleiß auch bei dem neuen Besorger als stille Teilhaberin zu belassen.

Prag, am 27. April 1936.

Der Finanzminister:
Dr Kalfus m. p.

 

192/3.

Odpověď ministra národní obrany

na interpelaci senátora Josefa Hakena stran výnosu týkajícího se nošení civilního obleku důstojníků (tisk 102/2).

Výnos ministerstva národní obrany, proti němuž interpelace směřuje, byl vydán jak v zájmu služby, tak v zájmu vojenských gážistů samých. Je nesporné, že vojenský stejnokroj připomíná vojenskému gážistovi jeho zodpovědnost, kterou má jako příslušník armády a vychovatel vojínů i mimo činnou službu a uchrání zejména mladšího gážistu od mnohé nerozvážnosti: Z těchže důvodů bylo podobné opatřování požadováno i v branném výboru senátu.

Jelikož předmětný výnos ministerstva národní obrany je plně odůvodněn, není příčiny k jeho odvolání.

Praha, dne 23. dubna 1936.

Ministr národní obrany:
Machník v. r.


192/4.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci senátora. dr Otakara Base

v záležitosti tiskových oprav imunisovaných řečí (tisk 102/3).

Vyžádav si zprávu o případech, v nichž bylo soudům rozhodovati o povinnosti uveřejniti tiskovou opravu skutečností obsažených ve zprávě o veřejném jednání sněmoven nebo sněmovních výborů, zjistil jsem, že se dosud vyskytly toliko dva takové případy, jeden u okresního soudu trestního v Praze, druhý u okresního soudu trestního v Brně. V prvním případě bylo uveřejnění tiskové opravy odpovědným redaktorem odepřeno a jako důvod o odepření uvedeno m. j. i to, že zaslanou opravou se opravuje zpráva o veřejném jednání zákonodárného sboru, což prý s hlediska § 28 tisk. zák. není přípustné. Odpovědnému redaktoru nebyla v tomto případě uložena povinnost uveřejniti tiskovou opravu, protože oprava přesahovala trojí výměru opravované zprávy. Otázkou oprávnění odepříti uveřejnění tiskové opravy s hlediska § 28 tisk. zákona, soud se v této věci vůbec nezabýval. V druhém případě (u okresního soudu trestního v Brně) uveřejnil odpovědný redaktor takovou úřední tiskovou opravu, nikoliv však v zákonné lhůtě a v celém nákladu dotyčného čísla časopisu, a byl proto potrestán a uložena mu povinnost uveřejniti tiskovou opravu způsobem zákonem předepsaným. Ani v tomto případě nezabýval se soud otázkou oprávnění odepříti uveřejnění tiskové opravy skutečností obsažených ve věrné zprávě o veřejném jednání zákonodárného sboru, a také odpovědný redaktor nepopíral svou povinnost uveřejniti takovou tiskovou opravu.

Ani generální prokuratura, ani nejvyšší soud neměly dosud příležitosti zabývati se v konkrétní věci otázkou, která je předmětem interpelace.

Tvrzení interpelace, že tiskové opravy tohoto druhu vyskytují se v poslední době značnou měrou a že soudy, ukládajíce odpovědnému redaktoru uveřejnění takové tiskové opravy, to odůvodňují poukazem na § 13 tiskové novely č. 126/1933, který mezi důvody, kdy může býti odepřeno uveřejniti tiskovou opravu, neuvádí imunisovanou řeč člena Národního shromáždění, zdá se proto spočívati na mylných informacích, neboť - jak shora uvedeno - vyskytly se dosud toliko dva případy a v žádném z nich se soud touto otázkou vůbec nezabýval.

Není ovšem vyloučeno, že soud bude se musiti zabývati touto otázkou v případech, které se snad ještě vyskytnou. Otázku tu budou si však soudy musiti zodpověděti samostatným a neodvislým výkladem zákona a nemohu je upozorňovati na to, který výklad je správný. Zřetele na soudcovskou neodvislost nebrání mně arci, abych projevil pro soudy arci nezávazný - názor na otázku, o níž jde, s hlediska platného práva i s hlediska, zda se doporučuje změna platného práva.

S hlediska platného práva nesdílím názor pp. interpelantů, že odpovědný redaktor je oprávněn odepříti uveřejnění tiskové opravy skutečností obsažených ve věrné zprávě o veřejném jednání zákonodárného sboru nebo jeho výborů. Jakkoliv výpočet důvodů, pro které může býti uveřejnění tiskové opravy podle § 13 tisk. nov. č. 12611933 Sli. z. a n: odepřeno, není taxativní, neboť uveřejnění může býti odepřena také proto, že tisková oprava nevyhovuje podmínkám § 11 cit. zák., přece není tu výslovného zákonného ustanovení, které by připouštělo v případech, o nichž je řeč, odepříti uveřejnění tiskové opravy, vyhovuje-li všeobecným podmínkám § 11 cit. zák. Takové ustanovení nemohu spatřovati ani v § 28, posl. odst. tisk. zák., tím méně pak v § 44. slov. tisk. zák., neboť tím, že odpovědnému redaktoru je zákonem uložena povinnost uveřejniti tiskovou opravu takové zprávy, není poháněn k odpovědnosti za ni, a hrozí-li mu trestní stíhání v případě neuveřejnění tiskové opravy, je to stíhání za toto neuveřejnění a nikoliv za uveřejnění zprávy opravované. Jakkoli otázka, o kterou jde, není v tiskovém právu zcela nesporná, přece se opírá můj výklad též o mínění expertů (pp. univ. prof. Dr: A. Miřičky a Dr. A. Miloty), které jsem si v této věci vyžádal, a též o posudek generální prokuratury. Také p. univ. prof. Dr. J. Stránský ve svém spise "Smysl a předmět tiskové opravy", Brno 1930, str. 100 a násl. se touto otázkou velmi podrobně zabývá a dospívá., pokud jde o platný právní stav, ke stejnému závěru. Mínění pp. univ. prof. Dr. Miloty a Dr. Stránského padají tu na váhu tím více, že jsouce sami členy Národního shromáždění, uvážili tuto otázku jistě nejen s hlediska práva trestního a tiskového, nýbrž i s hlediska osobní a věcné imunity, zabezpečené ústavní listinou a tiskovými zákony.

Nemohu také sdíleti mínění pp. interpelantů, že výkladem, který je podle nich v praksi zastáván a který též sdílím, by byla anulována imunita řečí členů Národního shromáždění, správněji snad imunita zpráv o veřejném jednání zákonodárného sboru, neboť imunita poskytnutá § 23 úst. list. členu Národního shromáždění samému pro výroky učiněné ve sněmovně nebo ve sněmovních výborech při výkonu mandátu, není touto otázkou nijak dotčena. Ani věcná imunita věrných zpráv o veřejném jednáni zákonodárného sboru není však uvedeným výkladem dotčena, neboť ani při tomto výkladu není možné, aby byl kdokoliv poháněn k odpovědnosti pro obsah takové zprávy samé.

Nelze arci vyloučiti, že časopisy z obavy, aby jim nebyly zasílány tiskové opravy takových zpráv, omezí jejich uveřejňování nebo z nich vynechají to, co by mohlo dáti podnět k tiskové opravě. Tento důsledek nebyl by arci žádoucí, protože je v zájmu veřejném, aby občanstvo bylo v míře co největší o obsahu jednání zákonodárných sborů a jejich výborů informováno.

Na druhé straně nelze však pustiti se zřetele i ochranu cti napadeného občana. Kdyby ustanovení § I3 tisk. nov. mělo býti doplněno způsobem, jak to pp. interpelanti navrhují, obávám se, že by byla občanu vůbec odňata jakákoliv možnost obrany i proti nejhrubším a nepravdivým útokům na jeho čest, které by naň byly podniknuty při veřejném jednání zákonodárného sboru. Člen Národního shromáždění sám, kdyby takový útok podnikl, byl by podroben podle § 23 ústavní listiny toliko disciplinární moci své sněmovny. Tato disciplinární moc může se však podle jednacího řádu uplatniti jen při útocích na čest presidenta republiky, předsedy a předsednictev sněmoven, členů sněmovny, vlády, předsedy, členů a zástupců vlády, nikoliv však při útocích na čest jiných osob. Nemohl by tudíž uražený občan domoci se zadostiučinění na členu Národního shromáždění samém. Hledíc k věcné imunitě věrných zpráv o veřejném jednání zákonodárného sboru podle platných tiskových zákonů byl by však bezmocný i proti takové zprávě, neboť by nemohl stíhati ani osoby za obsah tiskoviny jinak trestně odpovědné. Vyloučením projevů hrubě urážlivých ze sněmovních spisů tiskem rozsévaných podle § 9 jedn. ř. nebylo by asi též možno zabezpečiti občanu v plném rozsahu ochranu. Tisková oprava je tudíž jediným prostředkem obhajoby proti skutečnostem v takové zprávě obsaženým. V souhlase s vyžádanými posudky nepokládám za vhodné, aby tento jediný prostředek obrany byl občanu odňat, jak by tomu bylo při navrženém doplnění § 13 tisk. nov. č. 126/ 1933 Sb. z. a n.

Nezastírám si ovšem nevítaných důsledků, které plynou z dosavadní úpravy tiskové opravy v tom směru, že nepravdivou opravou mohou býti opravovány i zprávy pravdivé. Důsledky tyto byly sice při uzákonění tiskové novely č. 126/1933 Sb. z. a n. známy, jak je patrné z § 17 téže novely, než otázka, zda by tisková novela neměla býti v tomto směru přece jen revidována, zasluhuje plné úvahy. Ovšem muselo by se to státi takovým způsobem, že by bylo vyloučeno svévolně oddalovati uveřejnění tiskové opravy pravdivé.

Poněvadž účinnost některých ustanovení tiskové novely č. 126/1933 a 140/1934 Sb. z. a n. je časově omezena do 30. června t. r. a bude patrně nutné navrhnouti prodloužení jejich účinnosti, hodlám této příležitosti využíti a přivésti v souvislosti s tím tuto otázku opět na přetřes.

V Praze, dne 30. dubna 1936.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.

 

192/5.

Odpověď ministra spravedlnosti

na interpelaci senátora dr Otakara Base v záležitosti stíhání - trestního i civilního - podle zákona proti nekalé soutěži (tisk 102/4).

Vykládati právní normy ve sporech, které se dostaly před soud, náleží jedině soudům rozhodujícím o trestních a civilních žalobách. Podle § 96 ústavní listiny republiky Československé je soudnictví ve všech stolicích odděleno od správy a podle § 98 ústavní listiny vykonávají veškeří soudcové svůj úřad neodvisle, jsouce vázáni jen zákonem. Podle toho možno se tedy domáhati nápravy zdánlivě nesprávných soudních rozhodnutí jedině předepsaným instančním pořadem u nadřízených soudů. Ministerstvo spravedlnosti ani jiný správní úřad nemohou a nesmějí do soudního rozhodování zasahovati.

Jinak interpelace neuvádí ani konkretních případů.

Ministerstvo spravedlností sleduje jak ve věcech podle zákona proti nekalé soutěži tak vůbec soudní judikaturu pro potřebu případné novelisace právních předpisů a je ve styku s ministerstvem, jemuž v této věci přísluší iniciativa.

V Praze, dne 29. dubna 1936.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.

192/6.

Odpověď předsedy vlády

na interpelaci senátora Paulusa

ve věci ankety, jak pomoci našemu motorismu (tisk 102/5).

Mohu ujistiti, že zamýšlená nová úprava paušalování daně z obratu u minerálních olejů, výrobků z nich a u obchodního benzolu, která jest žádoucí z důvodů administrativního zjednodušení vybírání daně (tím, že tato daň bude vybírána zároveň se spotřební daní z minerálních olejů) nebude v rozporu se zásadami, jež uplatňuje současná akce o opatřeních ku podpoře čsl. motorismu, a zvláště, aby úprava ta nebyla důvodem k zvýšení cen zmíněných předmětů.

V Praze dne 27. dubna 1936.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP