Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 190.
Zpráva
I. ústavně-právního výboru
II. branného výboru
k vládnímu návrhu zákona o obraně státu.
I.
Tento zákon má poskytnouti našemu státu prostředky, kterými by se mohl účinně zabezpečiti i brániti proti jakémukoliv ohrožení státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, ústavní jednotnosti, demokraticko-republikánské formy a bezpečnosti, zvláště též proti útoku na ně (§ 1).
Nebezpečí, které republice po této stránce může hroziti, je jednak vnější, jednak vnitřní. Mimo hranice státu vzniká nebezpečí nepříznivou konstelací zahraniční politické situace, která může vésti v krajním případě i k válečnému útoku na náš stát. Neshody velmocí v důležitých otázkách, jednostranné rušení mezinárodních smluv a závazků, nejasnost cílů některých vedoucích státních činitelů, nedůvěra v jejich činy i slova, nová hesla opírající se o vypnulý národní egoism a hlásající právo domoci se životních potřeb národa i násilím, to vše vytvořilo v Evropě stav, který skrývá možnosti válečných konfliktů. Československá republika, nezavdala v ničem příčinu k takovým poměrům, ale pro svoji zeměpisnou polohu, pro své národnostní složení, pro svoji demokratickou politiku a též pro sám důvod svého vzniku, je překážkou výbojnosti určitých cílů a proto by se velmi snadno mohla ptáti předmětem válečného útoku, který za dnešních poměrů a při dnešních technických vojenských prostředcích by pravděpodobně nastal náhle.
Prvním obranným prostředkem tu ovšem je řádně vybudovaná silná a ozbrojená armáda. Avšak ta sama o sobě nestačí, neboť budoucí válka, nastane-li, zasáhne všechno obyvatelstvo a nepřítel bude se snažiti ochromiti všechny síly národa. Z té příčiny jest nutno, aby obrana proti těmto možnostem byla včas řádně připravená, tak aby podmínky jejího zdaru byly uskutečněny již nyní v míru a aby, vypukla-li by válka, celý národ byl schopen okamžitě a všemi silami čeliti nepříteli.
Vedle vnějšího nebezpečí je republika ohrožována i nebezpečím vnitřním. Za dnešních neuspořádaných poměrů hospodářských a sociálních a za dnešní ideové krise lidstva je zcela pochopitelno, že někteří naši občané ve své nespokojenosti a ve svém zmatení obracejí se proti svému státu a vidí v jeho povalení nebo přetvoření podmínku pro splnění svých politických tužeb. Na štěstí je u nás takových odstředivých živlů poměrně málo a republika má dosti síly i prostředků, aby se jim v normální době ubránila, avšak je jisto, že v mimořádné době jsou nebezpečným elementem, který může rušivě zasahovati do přípravy obrany státu a v případě války může i činně podporovati nepřítele. Z toho důvodu musí v nynější kritické době zákon umožniti státu, aby takovému nebezpečí čelil co nejrázněji, neboť ten, kdo se dnes staví proti našim nejživotnějším a nejsvětějším zájmům, nezasluhuje ohledu.
Z těchto úvah vycházejíce, musíme schváliti, že vláda podala Národnímu shromáždění osnovu zákona o obraně státu.
Tato osnova rozděluje svoji materii v devět hlav.
V hlavě I. jsou uvedena základní ustanovení, vymezující rozsah zákona a upravující jmenovitě harmonickou záměrnou činnost při přípravě obrany státu i při jejím výkonu, a to činitelů ústavních, vojenských, státních i občanských. Zvlášť upozorniti třeba; že v obranu státu se tu zahrnuje účelné využití všech sil národa, jmenovitě i hospodářských.
Hlava II. zřizuje pro účelnou přípravu a organisaci obrany státu Nejvyšší radu obrany státu, jejíž činnost je nejen poradní, nýbrž v mezích platné ústavy v určitých případech i normotvorná.
Hlava III. obsahuje ustanovení o podnicích, které vyrábějí potřeby důležité pro obranu státu. Z té příčiny usiluje osnova o to, aby činnost takových podniků byla záměrně upravena a podepřena a aby též byli z nich odstraněni všichni, kdož jsou státně nespolehliví. Otázku, kdo je státně nespolehlivý, vládní osnova původně neřešila, avšak ústavně-právní výbor i branný výbor poslanecké sněmovny uznaly za nutné, aby státní správě, která o tom má, rozhodovati, byly dány určité směrnice po stránce negativní i positivní, tak aby řádní občané bez ohledu na národnost, náboženství nebo rasu byli chráněni od zneužití tohoto ustanovení (§ 19). Některé z podniků důležitých pro obranu státu budou pro svůj význam zvlášť registrovány a tím podrobeny přísnějšímu režimu, ale naopak zase se jim dostane určitých výsad.
Hlava IV. uvádí některá další obecná ustanovení o obraně státu, z:nichž obzvláštní důležitosti je ustanovení o pohraničním pásmu. V senátě byl o této materii podán již iniciativní návrh senátora V. J. Klofáče a druhů (č. tisku 166) a již tento fakt ukazuje na naléhavost a závažnost úpravy této otázky. Myšlenky a náměty iniciativního návrhu sen. Klofáče v podstatě jsou zpracovány ve vládní osnově, která se snaží o totéž, oč usiluje sen. Klofáč: o zabezpečení našeho pohraničního pásma před vnějším i vnitřním nepřítelem a o náležitou a včasnou vojenskou přípravu obrany našeho pomezí. Pokud zmíněný iniciativní návrh obsahuje ještě některá další ustanovení, bude ještě třeba o něm uvažovati a mohl by se pak v této formě státi vhodným doplňkem zákona o obraně státu. Z dalších ustanovení této hlavy třeba ještě ukázati na úpravu soupisu osob a věcných prostředků, na prohlídky těchto prostředků (při čemž ústavně právní výbor poslanecké sněmovny jasněji vytknul rámec ústavních předpisů, které nesmějí býti porušeny), dále na opatření v obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst, na zvláštní ustanovení o elektrických podnicích, o vývozu, dovozu a průvozu zbraní, střeliva a pod., o opatřeních v oboru patentů a vynálezů a o stavbách důležitých pro obranu státu.
V hlavě V. jsou shrnuty předpisy o opatřeních, která se mohou učiniti za branné pohotovosti státu, t. j. v době, kdy byla vyhlášena mobilisace branné moci nebo byl prohlášen válečný stav anebo byla vypověděna válka. Pro tyto případy naše zákonodárství má sice již určité předpisy, ale jednak jsou roztroušené, jednak neúplné. Bylo třeba je tu systematicky shrnouti a doplniti tak, aby vyhověly novým poměrům, které by moderní způsob války mohl vyvolati. Občanstvu se při tom ukládají těžké oběti a ústavní jejich svobody se velmi obmezují, ale není jiného východiska. V době, kdy jde o samu existenci státu a o záchranu našich nejsvětějších politických práv, každá úzkoprsost a jakýkoliv ohled na jiný zájem by byly těžkou chybou, která by se vymstila právě v době nejkritičtější. Proto i Národní shromáždění se tu vzdává svých práv tam, kde toho vyžadují mimořádné poměry vyvolané stavem branné pohotovosti státu, a dává vládě zmocnění, aby vydávala sama za souhlasu presidenta republiky nařízení i tam, kde by bylo třeba jinak zákona (§ 138), a to i pokud jde o potřebná finanční opatření (§ 115); pouze si v takových případech Národní shromáždění vyhrazuje dodatečné právo kontroly a odmítnutí vládního nařízení.
Od podrobnějšího výpočtu jednotlivých možných opatření v této době ústavně-právní výbor v této své zprávě upouští, neboť pokládá za postačitelné, když ukáže na potřebu státu brániti se proti největšímu nebezpečí a proti všem jeho nepříznivým důsledkům každým možným vhodným prostředkem. Pouze budiž pro důležitost upozorněno na mocný zásah státu do hospodářských věcí, kterým se pro tuto dobu, plnou těžkých poruch v celém našem hospodářském životě, zavádí "státně řízené hospodaření s věcnými prostředky" (§ 100 a d.),.a to v oboru celého národního hospodářství, ovšem v jednotlivých případech různé intensity, jak toho vyžadují individuální poměry a jejich potřeba. Aby pak toto státní hospodaření se dálo podle promyšleného jednotného plánu a aby se tak účinněji čelilo všem zmatkům i individuálním snahám kořistnickým, má se zříditi a to může se státi již za míru - nejvyšší úřad hospodářský jako zvláštní ministerstvo (§ 10.4 ). Tomuto úřadu náleží vykonati všechny potřebné přípravy pro organisaci a úpravu státního hospodaření, vypracovati účelný plán pro ně, říditi je v době branné- pohotovosti státu a likvidovati je po skončení této pohotovosti.
V hlavě VI. je pamatováno na možnost, že nastanou i v době mimo brannou pohotovost uvnitř.státu nebo na jeho hranicích události pro stát nebezpečné a že stát bude nucen sáhnouti i tehdy k rázné své obraně. Pro tyto případy je stanoveno, že určitá potřebná opatření, dovolená pro dobu branné pohotovosti státu, mohou býti zavedena též za těchto okolností.
Hlava VII. má ustanovení o poskytování náhrad za oběti, které občané byli nuceni přinésti v zájmu obrany státu; a ustanovení o válečných škodách.
V hlavě VIII. normuje osnova některé skutkové podstaty správních přestupků i soudně trestných činů jako sankci na porušení určitých povinností, stanovených tímto zákonem.
Hlava IX. obsahuje závěrečná ustanovení.
Projednávaje osnovu zákona na obranu státu, pokládal ústavně právní výbor za nutné zdůrazniti, že tento zákon svěřuje velikou moc státní správě, namnoze již i úřadům první stolice, a to nejen v době branné pohotovosti státu nebo v době mimořádného vnitřního nebezpečí, nýbrž též v době míru. To si uvědomil také již ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny a snažil se proto jednak některými opravami vládní osnovy činnost státní administrativy v zájmu právní bezpečnosti omeziti a ji usměrniti, jednak donutiti ji k úzkostlivému šetření zákona zpřísněním trestní sankce na zločin zneužití úřední moci v době branné pohotovosti státu. Ústavně-právní výbor senátu však je toho mínění, že kromě toho za této zákonné úpravy na bývá mimořádného významu též otázka odpovědnosti správního úředníka, a solidárně i státu, za škodu, kterou správní úředník by způsobil porušením své povinnosti, a přijal resoluci, ve které vyzývá vládu, aby podala osnovu zákona, tuto otázku kladně řešící.
Ústavně-právní výbor senátu uznává, že zákon na obranu státu ve znění, jak je přijala poslanecká sněmovna, rozřešil obtížné problémy, které se tu naskytovaly, vhodně a účelně, v mezích skutečné potřeby, a proto navrhuje senátu, aby přijal osnovu zákona, jak jej schválila poslanecká sněmovna ve znění sen. tisku č. 183 i s 3 resolucemi níže uvedenými.
V Praze, dne 7. května 1936.
Dr Hruban v. r.,
místopředseda.
Dr Milota v. r.,
zpravodaj.
II.
Branný výbor projednával ve svých schůzích dne 6. a 7. května 1936 usneseni poslanecké sněmovny tisk sen. č. 183 o vládním návrhu zákona o obraně státu a zkoumal je hlavně ve dvou směrech:
1. Zařizuje-li zákon s využitím: veškerých možností vše, co jest třeba k tomu, aby obrana státu zevně i uvnitř byla co nejdokonalejší a aby veškeré náležitosti této obrany byly co nejúčelněji připraveny a zajištěny.
2. Jsou-li velké oběti, bez nichž tato opatření k obraně státu nejsou vůbec myslitelna, úměrné účelu zákona, byly-li tyto oběti co do únosnosti rozděleny spravedlivě na všechny vrstvy občanů tohoto státu a nejsou-li v zákoně tvrdosti, jichž pro dosažení účele zákona není. nezbytně třeba.
Branný výbor uznal jednomyslně účel obrany státu, označený v návrhu zákona: "Obranou státu se rozumějí veškerá opatření, ať vojenská nebo jiná (čítaje v to zejména i záměrné využití hospodářských a jiných sil obyvatelstva), která mají za účel čeliti jakémukoliv ohrožení státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, ústavní jednotnosti, demokraticko-republikánské formy a bezpečnosti Československé republiky, nebo útoku na ně."
Branný výbor nabyl přesvědčení, že zákon byl zpracován tak, aby odpovídal oběma v úvodu této zprávy uvedeným hlediskům.
Branný výbor provedl o zákoně na obranu státu obšírnou debatu generální, které následovala debata podrobná. Po projednání všech návrhů doplňovacích a pozměňovacích přijal nakonec celou osnovu zákona. Rovněž byly přijaty resoluce k osnově zákona usnesené posl. sněmovnou.
Proto branný výbor doporučuje plenu senátu přijetí této osnovy zákona jak jej schválila poslanecká sněmovna podle znění sen. tisku č. 183 i se 6 resolucemi dole otištěnými.
V Praze, dne 7. května 1936.
Václav Klofáč v. r.,
předseda.
Vilém Brodecký v. r.,
zpravodaj.
Resoluce navržené ústavně-právním výborem.
1. Vláda se vyzývá, aby se vším urychlením předložila k ústavnímu projednání návrh zákona, kterým se ve smyslu § 92 ústavní listiny stanoví odpovědnost politického i vojenského správního úředního, a solidárně i státu, za škodu, způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci.
2. Vláda se vyzývá, aby hledíc na zvláštní poměry Podkarpatské Rusi učinila opatření, aby vojenská i politická správa postupovala, při provádění § 34, odst. 2 a 3 blahovolně a nezatěžovala bez nezbytné potřeby obyvatelstvo, zvláště při povolování staveb menších bytů, a při povolování roční těžby lesní, a aby při vyřizování žádostí o přeměnu lesní půdy na zemědělskou bylo přihlíženo k existenčním potřebám tamějšího obyvatelstva.
3. Vláda se vyzývá, aby v.nejkratší době předložila k ústavnímu projednání v minulém volebním období ústavně-právnímu výboru již slíbený návrh zákona o nabývání státního občanství osob, které jsou trvale usazeny na území republiky a dosud československými občany se nestaly.
Resoluce navržené branným výborem.
1. Vláda se vyzývá, aby ve smyslu resoluce, přijaté poslaneckou sněmovnou N. S. dne 4. dubna 1935 učinila urychleně opatření, která by znemožnila jakékoliv nadměrné zisky při výrobě zbraní pro armádu nebo obranných prostředků pro obyvatelstvo civilní již v době mírové. To staniž se v prvé řadě zestátněním veškeré výroby zbrojní, a kde by to nebylo účelné, organisací této výroby pod hospodářskou kontrolou státu. V době branné pohotovosti státu budiž nařízeno, aby výroba zbraní i všech jiných potřeb pro obranu státu se dála bez zisku, pouze za náklady režijní. Při tom buďtež učiněna také opatření, aby placeny byly pouze skutečné služby a práce a aby i vedoucí úředníci ve službách podniků pracujících pro potřeby obrany státu nebyli žádným způsobem honorováni výše, nežli úředníci státní v podobných službách, nebo vojenští gážisté v obdobných funkcích.
2. Vláda se vyzývá, aby předložila vhodný návrh zákona na podporu vybudování elektrických vedení, uvedených v § 36, odst. 3, v zájmu zvýšené obrany státu.
3. Vláda se vyzývá, aby ve smyslu § 74 tohoto zákona v brzké době předložila osnovu zákona, na úpravu rozsahu a podmínky dalšího trvání veřejno-právního pojištění pro případ invalidity a stáří, jakož i pojištění pensijního při povolání k osobním úkonům.
4. Vláda se žádá, aby zákon o vyživovacím příspěvku rodinám narukovavších a osobám povolaných ke zvláštním úkonům padle § 3 branného zákona byl novelisován nejen s ohledem na povinnost k vojenským úkolům podle zákona, o obraně státu, ale i s ohledem k tomu, aby zajištěno bylo právo příspěvku rodinám, které nejasným zněním a nesprávným výkladem zákona jsou v tomto právu zkracovány.
5. Vládě se ukládá, aby učinila čeho třeba k potřebnému soustředění veškerého výzkumnictví (vyjma výzkumnictví vojenské) zřízením Ústředního výzkumného ústavu, přihlížejíc při tom k potřebám obrany státu.
6. Budou-li z titulu tohoto zákona přijímáni kdekoliv noví zaměstnanci, budiž učiněno vládou opatření, aby byli přijímáni především legionáři a bývalí čsl. vojáci.