Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 188.

I. ústavně-právního výboru

II. branného výboru

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 184)

I.

Při všeobecném mezinárodním neklidu a spojeném s ním zvýšeném zbrojení patrna snaha států, zabrániti prozrazování svých obranných vojenských opatření.

Jedním z těchto prostředků jest co nejpřísnější trestání přímého zrazování obranných zařízení a prostředků cizímu státu, ale i pouhé umožňování takového prozrazování.

V tom směru náš zákon na ochranu republiky ze dne 19. března 1923 č. 50 Sb. z. a n. jest hodně zastaralý, neboť vycházel ze zcela jiného ovzduší mezinárodního. Zejména mírné tresty i mírná praxe soudní neodstrašovaly dostatečně.

Proto na základě nabytých zkušeností a zejména po příkladu řady států cizích vláda předložila osnovu zákona, která mění a doplňuje zákon onen.

Tak zejména zvyšují se tresty na vojenskou zradu a v případech podrobně kvalifikovaných zavádí se i trest smrti (§ 1).

Nedovolené zpravodajství, které nemá snad za účel zradu, ale právě sdělováním o skutku a o pátrání po něm varuje spoluvinníky a umožňuje zahlazení stop po vinnících, rovněž bude podléhati trestu (§ 2). Dokonce udělení informace, poskytnuté nepovolané osobě, bude trestným (§ 3).

Vedle materielního práva trestního upravuje se zvlášť i trestní řízení o činech, trestných podle tohoto zákona.

Zásadně ustanovuje se příslušnost krajských soudů, avšak nikoli všech, nýbrž jen těch, které určí vládní nařízení, aby tak soustředěno bylo řízení a uchována lepší zkušenost. V senátě, co možná pevně stanoveném bude zasedati i votant, odborník vojenského práva.

Vrchní soud zůstává soudem státním (§ 5). Za účelem utajení vojenských věcí omezuje se i volné právo výběru osob důvěrnických a obhájců ( § § 6 a 7 ).

Jako zásada platí rychlé řízení (§ 7) .

I rozsudky i všecky spisy, určené pro veřejnost, musí býti sepsány tak, aby neprozrazovaly vojenských tajemství.

Zvláštní povaha předmětu, upraveného tímto zákonem a důležitost bezpečnosti státu přímo nutí, aby při mimořádně významných případech bylo pokračováno i mimořádně, a to zejména preventivně hrozbou těžkých trestů, které by odstrašovaly od páchání takových činů.

Toho dociluje tato osnova, a proto ústavně-právní výbor senátu navrhuje, aby slavný senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny a předlohu tuto schválil ve znění sen. tisku č. 184.

V Praze, dne 6. května 1936.

Dr Milota v.r.,
předseda.

Dr J. Karas v.r.,
zpravodaj.

II.

Branný výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon na ochranu republiky, ve schůzi konané dne 6. května 1936 Nemůže býti sporu, že ustanovení zákona na ochranu republiky z r. 1923, pokud směřují proti vojenské zradě, byly sdělávány za zcela jiných poměrů a že nestačí k potírání vojenské zrady, které v posledních letech přibylo. Okolní státy zostřily podstatně svoje zákonodárství proti vojenské zradě již dříve. Že stát je nejen oprávněn, nýbrž i povinen brániti se proti těmto zločinům podrývajícím samy základy státu a jeho vojenské obrany, se jednomyslně uznává. Nezbývá proto, než z těchto skutečností vyvoditi důsledky a poskytnouti také našemu státu účinnější prostředky k potírání vojenské zrady, než jaké měl dosud. Na půl cestě zůstal by však státi zákonodárce, který by se spokojil sebe přísnějšími tresty za zradu již spáchanou, a neučinil také opatření, kterými by bylo zabezpečeno, že pátrání po vojenské zradě nebude mařeno předčasnými zprávami a indiskrecemi, že vojenská tajemství, která jsou nutně předmětem soudního řízení při stíhání vojenské zrady nebo která s nimi nutně souvisejí, budou chráněna proti vyzrazování osobám nepovolaným a že co možná největším soustředěním trestního soudnictví v těchto věcech bude postaráno také o to, aby rozhodování bylo svěřeno soudcům, kteří v tomto oboru mají potřebné zvláštní zkušenosti a znalosti. Vládní návrh, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, zmíněným požadavkům vyhovuje. Proti některým ustanovením procesním byly sice vzneseny ve výboru ojedinělé námitky, leč výbor těchto námitek nesdílí, poněvadž žádné z oněch ustanovení, proti kterým námitky ty směřovaly, není s to ohroziti objektivní zjištění pravdy. Také okolní státy, které - jak již řečeno - zostřily v posledních letech svoje zákonodárství v tomto oboru, nemohly se spokojiti a také se nespokojily pouhým zvýšením trestu, nýbrž provedly i v zákonech procesních různé změny a doplňky, snažící se dosíci téhož účelu jako vládní návrh.

Branný výbor proto doporučuje, aby senát přijal vládní návrh zákona v tom znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna a jak je obsaženo v sen. Tisku č. 184. Po stránce formální projevil však branný výbor přání, aby příště při podávání podobných návrhů, jimiž se mění a doplňuj i platné zákony, bylo výboru předloženo nejen znění novely, která má býti předmětem jeho usnesení, nýbrž i ostatní znění zákona, do něhož se nová ustanovení včleňují, protože to usnadní posouzení všech těchto ustanovení v jejich souvislosti.

V Praze, dne 6. května 1936.

V. Klofáč v. r.,
předseda.

D. Nejezchleb-Marcha v. r.,
zpravodaj.