2. Či ste ochotný súrne zakročiť, aby sa nabuduce nemohlo opakovať, že by uznaný vážny umelec mohol byt účastný takéhoto brutálneho zamietnutia.
3. Či hodláte pokáráť úradníka, ktorý takýmto malicherným ponímaním veci a smýšľaním tak vážne škodí dobrej povesti republiky?
4. Či hodláte preložiť ho do odboru, kde nemôže pósobiť řepublike takéto nenapravitelné škody?
V Prahe v mesiaci marci 1936.
Hokky,
dr Törköly, Füssy, dr Pajor, dr Turchányi, Schmidt, Pfrogner,
Michler, inž. Weller, Bock, Liehm.
175/2 (původní znění).
Interpelláció.
a belügyminiszter urhoz,
magyarozszági müvészek szlovenszkói
szereplésének betiltása tárgyában.
Beadják: Hokky Károly szenátor.
Miniszter Ur!
Több izben megtörtént, hogy magyarországi müvészeknek a szereplését nem engedélyezték Szlovenszkón. Rendesen az utolsó órákban jön a letiltás, amely még a hangversenyt vagy más müvészi szereplést rendezönek is igen sulyos anyagi kárt okoz. Legutóbb nem adott engedélyt a pozsonyi országos hivatal Ungár Imrének a világhirü Chopin dijnyertes, vak zongoramüvésznek, aki Szlovenszkón hangversenykörutat akart tartani. Az indokolás az volt, hogy Magyarországon sem adnak engedélyt csehszlovák müvészeknek hasonló esetben. Az nem felel meg a valóságnak. Kerdést intéztek a reciprocitástilletöen az egyik legnagyobb budapesti hangverseny irodához a Koncert hangversenyirodához, amelynek tulajdonosa Kun Imre. Felelet röviden ez volt: "Nálunk semmilyen nemzetiségü müvész fellépte nincs engedélyhez kötve. Beutazási engedélyt is esak szovjetoroszoknak és Nansen uiaevéllel rendelkezöknek kell kérniök. A magyar közönség és hatóság mindenkor szivesen látia a müvészeket fajra, nemzetiségre és állampolgárságra való tekintet nélkül. Nálunk Rachmaninoff vagy Prohofieff épp ugy hangversenyezhetnek, mint Heifetz vagy Hubermann. Épp ugy nem volt akadálya vagy hatósági engedély komplikációja annak, hogy Václav Talich, Kubelík, Váša Příhoda vagy legujabban Anna Krčmar a nagyszerü csehszlovák zongoramüvésznö hángversenyének Budapesten. A cseh filharmanikusok két izben is voltak itt és bármikor szivesen látott vendégek volnának. A magyarországi közönség sajnálattal értesült arról, hogy Ungár Imre turnéját a pozsonyi hatóságok nem engedélyezték, Azonnal érintkezést kerestem a csehszlovák követséggel, valamint Ungár Imre csehszlovákiai managerével Prágában, akiknek kötelezöleg kijelentetem, hogy hajlandó vagyok a kitünö csehszlovák zongoramüvésznöt, Anna Krěmárt Budapestre és vidékére lehozni. Remélem, hogy ezzel elérem azt, hogy magyax müvészek ismét bemehessenek Csehszlovákia minden részébe."
Eddig a teljesen hiteles információ.
De beszéltem egy itteni illetékes emberrel is, aki hangversenyeket szokott rendezni s elbeszélte nekem, hogy ö maga eszközölte ki és sürgette ki a "Szlovák tanitók énekkará"-nak Magyarországon, hogy 3 városban hangversenyt adjanak, Anyagiak hiányán mult csak, hogy a hanverseny elmaradt.
Nyuodtan állithatom, - s e tekintetben velem együtt érez és gondolkodik minden itelligens és okos ember az egész köztársaságban fajra, felekezetre s mindenre tekintet nélkül - hogy nem szolgálja a köztársaság javát az, aki ezt a kérdést békatávlatból nézi s ugy intézi.el, mintha egy falusi irnok volna s nem Szlovenszkó legkomolyabbnak gondolt hatósága. Sok kifogást emelnek a Csehszlovák köztársaság ujságirói és joggal, amiatt, hogy nem tudunk a külföldön szimpátiákat keltem. Ezek s ezekhez hasonló esetek azok, amelyek fokozzák ezt a kedvezötlen véleményt. Egy ilyen müvész, mint Ungár Imre megfordul az egész világon. Londonban épugy, mint New Yorkban, Buenos Ayresben épugy, mini Oránban s mindenütt elmondja, hogy a csehszlovák köztársaságban milyen fogadtatásra találnak a müvészek..Ezek beeszik magukat az emberek szivébe, májába, veséjébe s ha a Csehszlovák köztársaságról beszélnek, müvészek, ujságirók egy ország legelökelöbb, legszámottevöbb, legsulyosabb tényezöi ilyen tükörböl látják a Csehoszlovák köztársaságot.
Megbecsülhetetlen propaganda az ellenünk, amelyet semmi pénzzel nem lehet megfizetni, semeni ellen-propagandával nem lehet jóvátenni.
Tisztelettel kérdem a miniszter urat;
1. Hajlandó-e sürgösen intézkedni, hogy Masaryk és švehla szellemét tiszteletben tartsák elsősorban a hatóságolc s az ellen ily sulyos botrányok és hibák ne történjenek.
2. Hajlandó-e sürgösen intézkedni, hogy a jövöben ne fo-rdulhasson elö, hogy egy elismert komoly müvészt ily brutális elutasitás érjen.
3. Hajlandó-e magróni azt a tisztviselöt, aki ily kicsinyes felfogással és gondolkozással ily sulyos kárt okoz a kóztársaság hirnevének.
4. Hajlandó-e öt egy olyan osztályba áthelyezni, ahol többé ily helyrehozhatlan kárt a köztársaságnak nem okozhat.
Praha, 1936. március hó.
Hokky,
Dr. Törköly, Füssy, Dr. Pajor, Dr. Turchányi,
Sehmidt, Pfrogner, Michler, Ing. Weller, Bock, Liehm.
175/3.
Interpelace
senátora Nedvěda
ministru zemědělství a spravedlnosti
ohledně ničení a ožebračování malých pachtýřů velkostatkářem Jaroslavem Lískou v Cerhenicích.
V Cerhenicích, okres Poděbrady, nachází se velkostatek, který patřil za Rakouska "Tereziánskému ústavu šlechtičen". Provedením pozemkové reformy přešel velkostatek do vlastnictví Jaroslava Lísky, statkáře v Cerhenicích. V Cerhenicích a okolních obcích malí zemědělci, kteří mají nedostatek své vlastní půdy, mají pozemky od tohoto velkostatku zpachtovány. Avšak pan Jaroslav Líska, který k velkostatku přišel velice lacino, pachtýře úžasně vykořisťuje a ožebračuje. Každý pachtýř musí podepsati nájemní smlouvu, jejíž druhý odstavec zní takto:
"Pachtýř povinen jest platiti povinný nájem z najmutého pozemku ve dvou pololetních lhůtách předem, a to vždy 1. listopadu a 1. května každého roku nájemního. Nezaplacením pachtovného ztrácí pachtýř veškeré nároky na držení pachtovaného pozemku a majitel má právo bez soudní intervence pozemek najatý ihned převzíti, bez jakéhokoliv odškodnění nájemce, v kterémkoliv čase ročním, čímž kryje své nároky, povstalé nedodržením pachtovních podmínek."
Praktické důsledky této, dobrým mravům odporující smlouvy jsou následující:
V Sokolči žije malý zemědělec Václav Paroulek, má nedostatek vlastní půdy, jest ženat, otcem 4 děti ve stáří 2, 4, 5 a 10 let, vedle toho živí ještě tři výminkáře, jednoho nemocného nevyvinutého bratra a starého otce a matku. Již otec Václava Paroulka měl od velkostatku v Cerhenicích najaty a sice 5 měr od roku 1917 a dalších 10 měr od r. 1929. Václav Paroulek převzal hospodářství po svém otci a také pacht pozemků od velkostatku v Cerhenicích. 10 měr pozemků je půda písčitá a štěrkovitá a 5 měr půda prašovitá. Jsou ve čtvrté a šesté bonitní třídě. Dne 2. května 1932 Václav Paroulek najal tyto pozemky znovu na dobu 6 let za pachtovné 16 q pšenice Nabízel statkáři Lískovi 80 kg žita z míry, ale ten si diktoval 1 q pšenice a když na to nechtěl přistoupit, prohlásil, že mu pozemky nepronajme. Aby nezůstal bez půdy, byl nucen smlouvu, jejíž druhý odstavec zde podepsaní interpelanti citují, podepsat. Pachtýř Václav Paroulek v r. 1932 před novým pachtem pozemky vyhnojil. Za rok 1932 pachtovné zaplatil. Ale v r. 1933 byl stíhán nehodami, vedle toho má na hospodářství dluh 30.000 Kč a tak zůstal za tento rok pachtovné dlužen a slíbil statkáři Lískovi, že pacht zaplatí v r. 1934. V tomto roce bylo však katastrofální sucho, takže sklidil jenom trochu slámy a ještě musel 20 q koupit a 1b q sena, aby mohl udržet dobytek. Na 5 mírách najatých pozemků měl ozimou pšenici, která přes zimu zmrzla, na jaře ji musel zaorat, nasil čekanku, jejíž sklizeň však byla tak špatná, že nekryla ani režii. Na 6 mírách měl žito, z kterého vymlátil 4 q, na 4 mírách měl řepu a sklidil 80 q. Jen za umělá hnojiva zůstal v tomto roce dlužen přes 700 Kč. Úroda byla z 80 % poškozena, nepočítaje výsev pšenice, který stál 350 Kč na 5 měr a práci se setím.
V r. 1935 byla úroda dobrá, takže měl naději, že velikou část dluhu na pachtovném statkáři Lískovi zaplatí. Ale když se přiblížily žně, statkář Líska opíraje se o druhý odstavec zde citavané nájemní smlouvy, vyslal svoje dělníky na pachtovaná pole Václava Paroulka, dal úrodu posekat, odvezl do své stodoly a vymlátil. Václav Paroulek prosil statkáře Lísku, aby mu dovolil býti při mlácení, aby zjistil, kolik obilí se vymlátilo a byl ochoten na úhradu pachtovného nechati panu Lískoví vše, co by mu náleželo, ale statkář Líska odmítl. Dle odhadu měla, tato sklizeň cenu 12.500 Kč, čímž by byl dluh pachtovného 6.908 Kč plně vyrovnán a Václav Paroulek by měl dobrati od statkáře Lísky 5000 Kč. Statkář Líska mu však nedal náhradu ani haléře, což je vyložené lupičství. V roce 1930 žádali všichni pachtýři velkostatku Cerhenice, aby jim byly pozemky přiděleny do vlastnictví. Žádost byla však zamítnuta, ale bylo jim slíbeno a smluvně stanoveno, že dostánou zpachtované pozemky na 25 roků za mírný pacht. Místo toho je dovoleno statkáři Lískovi pachtýře ožebračovat. Václav Paroulek si stěžoval ministerstvu zemědělství, oddělení ministerského rady Bolehovského, a ten jeho stížnost postoupil obvodové kanceláři pozemkové reformy Dr. Rysovi. 11. března 1938 konalo se ústní jednání v této kanceláři mezi Václavem Paroulkem a statkářem Lískou. Václav Paroulek žádal, aby byl statkář Líska povinen pozemky mu vrátit, aby sepsána byla nová slušná pachtovní smlouva, aby pachtovné bylo placeno po sklizni a ne rok napřed a aby bylo stanovena nové pachtovné odpovídající bonitě půdy. Avšak obvodová kancelář pozemkové reformy dala za pravdu statkáři Lískovi a nároky Václava Paroulka byly odmítnuty. Statkář Líska přiznal, že zabavením úrody má plně dluh na pachtovném zaplacený a že je ochoten pozemky předat, ale jen podle smlouvy z r. 1932. Václav Paroulek žádal Dr. Ryse, aby mu byla předložena smlouva, kterou nabyl statkář Líska velkostatek Cerhenice po "Tereziánském ústavu šlechtičen", ale bylo mu řečeno, že smlouvu nemají. Na pachtýře byla v této smlouvě pamatováno, ale žádný z pachtýřů neví, na co má právo.
Podepsaní se táží pana ministra zemědělství:
1. Souhlasí pan ministr s takovýmto existenčním ničením drobných zemědělců a pachtýřů?
2. Co hodlá pan ministr podniknouti, aby podobné pachtovní smlouvy znemožnil?
Podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti:
1. Neobsahuje 2. odstavec pachtovní smlouvy, který zde v interpelaci citujeme, skutkovou podstatu trestního činu podle zákona o útisku a lichvě?
2. Jest ochoten pan ministr dáti pokyn státnímu zastupitelství příslušného soudu, aby statkář Líska byl trestně stíhán pro zneužívání sociálního postavení malých zemědělců v Cerhenicích a okolí ku svému obohacení?
Praha, dne 6. dubna 1936.
Nedvěd,
dr Šmeral, Mikulíček, Fidlík, Juran, Wenderlich,
Pfeiferová, Svoboda, Kreibich, Zmrhal, Dresl, Steiner.
175/4.
Interpelace
senátora Nedvěda
ministru vnitra
ohledně zákazu nezávadné divadelní hry a persekuce mladoboleslavským okresním úřadem.
Bohumil Vašák, funkcionář Jednoty proletářské tělovýchovy v Kosmonosích, ohlásil 19. března 1936 okresnímu úřadu v Mladé Boleslavi, že dramatický odbor této jednoty hodlá uspořádat 29. března 1936 Kosmonosích divadelní představení hry Josefa Haise-Týneckého "Na děkanství".
Okresní úřad v Mladé Boleslavi výměrem ze dne 19. března, 1936, č. j. 13.920/36 8 K/3368, provozování této hry zakázala pro zákaz uvádí následující důvody: že byly po obci vylepeny křiklavé černožluté plakáty, ač o povolení plakátů nebylo zažádáno. Plakáty ty prý vzbudily veřejné pohoršení a pořadatelé nemohli by zaručit veřejní klid a pořádek. Plakáty prý jsou opatřeny doložkou, která je závadná a zní takto:
"... lid má zdravé, nezkažené jádro, ale Vy, Vaši vůdcové a ti, kteří z jeho krve, potu a mozolů tyjí, kteří slouží jedině zlatému teleti a svému břichu..., ti učinili z vlastenectví výnosný obchod, žijí na těle pracujícího lidu, jako líní parasité a jako napité, nabubřelé pijavky. Odvoláváte se na, Krista... otevřte dějiny a čtěte. Je-li kdo, který Krista zapřel a zapírá, který ve jménu jeho otročí lidského ducha a mrzačí rozum i srdce... tedy to jste Vy, jsou to Vaše světské i církevní vrchnosti a je to především Váš Řím, který posílal na nás armády křižáckých barbarů a který naše svědomí zaplavil krví umučených, spravedlivých lidí. Vy, že přinášíte lidu svobodu? Ne! Vy jste jejím nepřítelem... neboť tam, kde je svoboda, nemůže býti Vaší bezpodmínečné poslušnosti, slepé víry a pověr, které lidského ducha hledajícího pravdu škrtí posvěcenýma rukama! Ne, odpusťte, svého hlasu Vám nedáme! Zakazuje mi to moje přesvědčení, a to je to jediné, čím se liším od Vás! Chcete-li, udejte mne! Přelhávat Vás nebudu! A Vaší hranice se nebojím!"
Tato doložka není však něčím, co s provozovanou hrou nesouvisí, a okresní úřad v Mladé Boleslavi mohl se přesvědčiti nahlédnutím, že tato doložka jest citátem z dialogu a tudíž součástí hry schválené censurou.
Okresní úřad tvrdí, že tato doložka se dotýká části obecenstva patřícího určitému náboženství a značné části lidí indiferentních. To jest ovšem naprosto nelogické tvrzení; kdo jest indiferentní, nemá na určité otázce zájmu. Okresní úřad dále tvrdí, že tyto plakáty skutečně způsobily v obci rozruch a dokonce i veřejné pohoršení. Tyto plakáty jsou používány ve všech místech, kde se hra "Na děkanství" provozovala a provazuje. Nebyly zvláště tištěny pro Kosmonosy.
Právě v té době, kdy JPT. v Kosmonosích tuto hru oznámila k provozování okresnímu úřadu, ohlašoval katolický spolek v Kosmonosích divadelní představení "Pašijové Hry", a vylepoval k této hře rovněž černožluté plakáty, ale zde tato barva okresnímu úřady nevadila. A v téže době po několik dnů byl v Mladé Boleslavi vystaven u hotelu Záložna velký ručně malovaný plakát v rozměrech 21/2 krát 11/2 m, upevněný na rámu, v němž byla mladoboleslavská veřejnost vyzývána k návštěvě divadelního představení "Nic než smůla" a na tomto plakátě byla vyobrazena nějaká animírka téměř nahá, kterou držel za stehno muž a ona nohu zvedala do výše. Okolo plakátu chodilo všechno občanstvo mladoboleslavské a sta a sta školních dětí, ale okresnímu úřadu se ta nezdálo býti závadné.
Bohumil Vašák, funkcionář JPT. v Kosmonosích, dostavil se dne 20. března 1936 do kanceláře okresního úřadu v Mladé Boleslavi, protestoval proti zákazu hry "Na děkanství", poukazoval na to, jakým způsobem se provádí reklama pro divadelní kus "Nic než smůla" a prohlásil, že na okresním úřadě se měří dvojím loktem a dále ohlásil, že si půjde JPT. stěžovati, že je to kulturní skandál. A tu je zajímavé, co mu bylo řečeno. Úředník, který s ním jednal, mu přiznal, že okresní úřad v Mladé Boleslavi zakázal provozování hry "Na děkanství" a vylepování plakátů na zákrok římskokatolického faráře Makovského z Kosmonos a velkostatkáře Weyra, který je patronem kostela v Kosmonosích. A úředník okresního úřadu vybízel Boh. Vašáka, aby si došel k faráři Makovskému a statkáři Weyrovi, a když pánové svůj protest odvolají, že okresní úřad hru i plakáty povolí.
Okresní úřad v Mladé Boleslavi výměrem ze dne 23. března 1936, č. 14.225/36 8-V/1910, potrestal Boh. Vašáka, stěžovatele, pro výroky: "Na okresním úřadě se měří dvojím loktem" a "my si budeme proti tomu stěžovati, to je kulturní skandál", které učinil 20. března 1936 v kanceláři okresního úřadu, podle článku,3., odst. 2. zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., vězením v trváni 5 dnů.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra:
1. Jest panu ministrovi tento případ znám?
2. Souhlasí pan ministr s takovýmto postupem okresního úřadu?
3. Jsou povinny okresní úřady respektovati přání farářů a patronů různých církví a neříditi se platnými zákony?
4. Jest panu ministru známo, že hra "Na děkanství" a plakáty k ní jsou povolovány v celé republice a že jedině v Mladé Boleslavi došlo k zákazu hrý i plakátů?
5. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby podobný postup u okresních úřadů nebyl možný?
6. Jest pan ministr ochoten ihned zrušit trestní nález okresního úřadu, kterým byl stěžovatel Boh. Vašák odsouzen k 5 dnům vězení, jelikož se jedná zřejmě o zneužití článku 3., odst. 2. zákona č. 125/1927 Sb. z. a nař., a má tímto nálezem býti znemožněna jakákoliv kritika okresního úřadu?
V Praze dne 15. dubna 1936.
Nedvěd,
Mikulíček, dr Šmeral, Wenderlich, Pfeiferová, Svoboda,
Kreibich, Fidlík, Juran, Zmrhal, Dresl, Steiner.