Senát Národního shromáždění R. Čs. R. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

 

Tisk 143.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne...................................................1936,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

1. § 5, odst. 1 zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 40 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, zní:

"Žadatel a zápis do seznamu advokátů musí vykázati, že byl na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého Rakousko-Uherska v právní službě zaměstnán po dobu 6 let. Z této praxe musí trvati praxe u advokáta nejméně 5 let. Právní praxe u řádného soudu, u státního zastupitelství (vojenského prokurátora), u veřejného notáře, u úřadu správního nebo finančního, ať se koná pro výcvik nebo pro jiný účel, se započítává úhrnem jen do jednoho roku".

2. § 5, odst. 2 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n. se zrušuje.

3. Ustanovení č. 1 o prodloužení praxe na 6 let a o započtení jiné praxe než praxe u advokáta budou se vztahovati jen na kandidáty advokacie, kteří zažádají o zápis do seznamu kandidátů po dni účinnosti tohoto zákona.

4. V jakém rozsahu bude zkrácena přípravná praxe těm, kteří konali vojenskou službu presenční, určí vláda nařízením.

Čl. II.

(1) § 27 řádu advokátního, uvedeného zákonem ze dne 6. července 1868, č. 96 ř. z., doplňuje se za písmenou f) takto:

"g) usnášeti se o zaopatření advokátů a kandidátů advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie a založiti za tím účelem za souhlasu ministra spravedlnosti invalidní a starobní zaopatření způsobem donucovacím, a to zřízením ústavu vlastního jedné nebo několika advokátním komorám anebo hromadným přistoupením ke zřízenému již ústavu pojišťovacímu, čímž však nebudou dotčeny povinnosti vyplývající ze zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, a ze zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění jeho novel."

(2) § 21 zák. čl. XXXIV/1874, a advokátním řádě, doplňuje se takto:

8. usnášení se o zaopatření advokátů a kandidátů advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie a založení za tím účelem za souhlasu ministra spravedlnosti invalidního a starobního zaopatření způsobem donucovacím, a to zřízením ústavu vlastního jedné nebo několika advokátním komorám anebo hromadným přistoupením ke zřízenému již ústavu pojišťovacímu, čímž však nebudou dotčeny povinnosti vyplývající ze zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., a pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, a ze zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění jeho novel.

Čl. III.

Zákon ze dne 1. dubna 1872, č. 40 ř. z., o vykonávání moci disciplinární nad advokáty a kandidáty advokacie, ve znění čl. I zákona ze dne 16. listopadu 1906, č. 223 ř. z., mění se takto:

1. § 5 zní:

"V sídle každé advokátní komory budiž pro obvod této komory zřízena zvláštní disciplinární rada.

Tato rada skládá se, je-li advokátů nejvýše 200, z 10 členů a 4 náhradníků, je-li jich více než 200, z 15 členů a 6 náhradníků, je-li jich více než 1000, z 22 členů a 6 náhradníků, a je-li jich více než 2000, z 32 členů a 10 náhradníků. Do počtu členů zde uvedeného se započítává president.

Při disciplinární radě koná práce zástupce komory a jeho náměstek. U disciplinárních rad s větším rozsahem prací úřadují zástupce komory a dva až pět náhradníků."

2. § 25, odst. 2 zní:

"Při ústním jednání a vynášení nálezů musí býti přítomno kromě presidenta nebo jeho zástupce aspoň 6 členů."

Čl. IV.

(1) Advokát, který byl jmenován správcem konkursní podstaty nebo vyrovnacím správcem, jest povinen zaplatiti dávku ve výši 5 % částky, která mu bude zaplacena jako přiznaná odměna, ve prospěch té advokátní komory, jejímž je členem. Tato dávka budiž skládána u soudu. Advokátní komory jsou povinny použíti částek těch ve prospěch příslušného zaopatřovacího útvaru advokátů a kandidátů advokacie [§ 27, písm. g) zák. č. 96/1868 ř. z. a § 21, č. 8 zák. čl. XXXIV/1874 ve znění čl. II tohoto zákona]. Ustanovení čl. XIII zákona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní a vyrovnávací a odpůrčí, není dotčeno.

(2) O vymáhání příspěvků na zaopatření podle § 27, písm. g) zák. č. 96/1868 ř. z. a § 21, č. 8 zák. čl. XXXIV/1874 ve znění čl. II tohoto zákona a dávky podle odstavce 1 tohoto článku výborem advokátní komory platí stejné Předpisy jako o vymáhání příspěvků členských.

Čl. V.

(1) V zemích Slovenské a Podkarpatoruské zřizují se advokátní komory se sídlem v Bratislavě a v Košicích.

(2) Působnost advokátní komory v Bratislavě se vztahuje na obvod vrchního soudu v Bratislavě, působnost advokátní komory v Košicích na obvod vrchního soudu v Košicích.

(3) Správní výbory advokátních komor v Bratislavě a v Košicích jmenuje ministr spravedlnosti, který také může správní výbor nebo jednotlivé jeho členy zbaviti úřadu a jmenovati nové, vesměs po dohodě s ministrem pro sjednocení zákonův a organisace správy.

(4) Správní výbory nově zřízených advokátních komor provedou rozdělení jmění a závazků dosavadní sloučené advokátní komory (§ 1, odst. 1 zákona ze dne 16.března 1920, č. 167 Sb. z. a.n., o dočasné úpravě činnosti advokátních a notářských komor na Slovensku) a usnesou se na jednacích řádech komorních, byla-li by však sloučená advokátní komora v Turč. Sv. Martině činnou (odstavec 6) i po zahájení činnosti jedné advokátní komory, provede rozdělení jmění a závazků v dohodě s nově zřízenou advokátní komorou. Opatření ta potřebují schválení ministra spravedlnosti a ministra pro sjednocení zákonův a organisace správy.

(5) Jinak platí o advokátních komorách v Bratislavě a v Košicích ustanovení §§ 2, 3, 5 a 7 zák. č. 167/1920 Sb. z. a n.

(6) Den, kdy advokátní komora v Bratislavě a v Košicích zahájí svou činnost, určí vládní nařízení. Dokud pro obvod jednoho nebo druhého vrchního soudu nezahájí nová advokátní komora činnost, zůstane pro obvod ten činná advokátní komora v Turč. Sv. Martině podle ustanovení dosavadních a může býti obvod její působnosti určen vládním nařízením odchylně od ustanovení odstavce 1. Dnem, kdy zahájí svou činnost advokátní komora v Košicích, pozbývá účinnosti § 8 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n.

Čl. VI.

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti.

Odůvodnění.

Velká díla zákonodárná, mezi něž patří i advokátní a notářský řád, jsou zčásti připravena, zčásti se připravují.

Osnova advokátního řádu bude předložena zákonodárným sborům co nejdříve. Než bude jednání o osnově té skončeno, je nutné nejnaléhavější změny předpisů o advokátech uzákoniti zvláště.

Proto se předkládá tato osnova.

K čl. I.

Podle poznatků zástupců advokátních komor se ukázalo, že dosavadní pětiletá praxe kandidátů advokacie nestačí k tomu, aby žadatel poznal praktické užívání právního řádu tak důkladně, aby byl s to řádně hájiti zájmů občanstva. Nová doba nesporně zvyšuje požadavky právní erudice advokátů, jak na poli práva soukromého, tak zvláště veřejného. Nelze zapomínati na to, že advokát musí ihned znáti právo všechno a nemůže se postupně školiti v jednotlivých odvětvích, jak je to možné u jiných povolání právnických.

Stálá delegace advokátních komor navrhovala původně, aby byla dosavadní pětiletá praxe prodloužena na sedmiletou, která byla v Čechách a v nynější zemi Moravskoslezské povinná až do vydání zákona, č. 40/ 1922 Sb. z. a. n., jsouc při tom vedena Především ideální snahou, zvýšiti úroveň čekatelů advokátního stavu. Toto navrhované prodloužení přípravné praxe advokátní na sedm let vycházelo z předpokladu, že bude znovu zavedena obligátní jednoroční přípravná praxe pro kandidáty advokacie u soudů, že se bude tato praxe konati na začátku a že ji bude stát honorovati. Právě totiž v tom se shledává značný nedostatek nynějších čekatelů advokacie, že nemají praktických vědomostí o složení soudu a o technické stránce soudní práce, ač mají strany zastupovati před soudem. Při tom mělo býti ponecháno na vůli kandidátově, aby sedmý rok praxe konal padle svého výběru u advokáta, u soudu, u státního zastupitelství, v úřadě správním neb finančním.

Přes to, že toto stanovisko bylo myšleno ideálně, nepřijala je osnova nového advokátního řádu pro překážky rázu hospodářského a sociálního, ač již při vzniku osnovy nebylo pochybnosti o tom, že stav advokátní jest nezdravě přeplněn, jak ukazuje srovnání se stavem z let předválečných. Tísnivé hospodářské a sociální poměry nedovolují, aby opět byla uvedena bezplatná obligatorní praxe kandidátů advokacie u soudů třeba jen jednoroční, jak tomu bývalo dříve.

V uvážení všeho navrhuje se, aby dosavadní pětiletá praxe kandidátů advokacie, platná pro celé státní území, byla prodloužena na šest let, ale s fakultativní a nikoliv obligatorní praxí soudní. Fakultativní praxe soudní má význam proto, že dává kandidátu advokacie možnost, aby se seznámil se zařízeními soudu, a to po případě ještě dříve, než vstoupí do praxe u advokáta, a tedy než začne zastupovati strany před soudem.

Prodloužení praxe kandidátů advokacie na šest let usnadní jich praktický výcvik pro jich budoucí povolání a jistě povznese úroveň advokátního dorostu.

Vedle toho se však očekává od něho i účinek vedlejší, totiž že počet advokátů nebude vzrůstati tou měrou, jak tomu jest až dosud.

V Čechách bylo v r. 1910 advokátů 1209 při 6,781.998 obyvatel,
v r. 1920 advokátů 1432 při 6,670.610
v r. 1932 advokátů 2322 při 7,109.376
v r. 1934 advokátů 2522.

Připadal tedy v Čechách:

v roce 1910 jeden advokát na 5.610 obyvatel,

v roce 1920 jeden advokát na 7.797 obyvatel,

v roce 1932 jeden advokát na 3.062 obyvatel,

v roce 1934 jeden advokát na 2.422 obyvatel,

Podobné poměry jsou i v ostatních zemích (koncem, roku 1934 byla advokátů v obvodu advokátní komory v Brně 736, v Opavě 114, v Turč. Sv.. Martině 1135, na Podkarpatské Rusi 174 a kandidátů advokacie: v obvodu advokátní komory v Praze 179, v Brně 277, v Opavě 68, v Turč. Sv. Martině 521, v Užhorodě 106).

Ustanovení č. 3 bylo dáno proto, aby nebyli nijak poškozováni ti, kdož zažádali o zápis do seznamu kandidátů advokacie přede dnem účinnosti nového zákona.

Ustanovení § 5, odst. 2 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n. stalo se bezpředmětným a proto se navrhuje jeho zrušení.

K č. 4. Toto ustanovení se shoduje s osnovou sjednoceného advokátního řádu a vyhovuje resoluci poslanecké sněmovny Národního shromáždění ze dne 11. prosince 1934.

K čl. II.

Advokáti jsou podrobeni sociálnímu pojištění podle zákona č. 148/25 Sb. z. a n. o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. Kandidáti advokacie podléhají povinnému pojištění podle § 1, odst. 2 zákona ze dne 21, února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Zákon č. 148/25 Sb. z. a n, není však dosud uveden v život.

Zákon ze dne 16. listopadu 1906, č. 223 ř. z. ustanovil v čl. V, že pořádkové tresty a peněžité pokuty podle §§ 8 a 12, lit. b), disciplinárního statutu mají býti vynaloženy výborem komory na podporu nezaviněně v nouzi upadlých advokátů neb kandidátů advokacie nebo nuzných vdov a sirotků po advokátech neb kandidátech advokacie.

Valná hromada advokátní komory má ustanoviti zásady, podle kterých těchto peněz má býti upotřebeno; valná hromada může také naříditi, aby tyto pokuty byly odváděny některému tuzemskému ústavu pro blaho stavu (pensijní pokladně pomocné nebo podpůrné pokladně).

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo zvláštní advokátní pensijní pojištění podle zák. čl. XL/1908. Pensijní ústav byl v Budapešti. Hodnoty tohoto ústavu byly devalvovány po světové válce. Protokolem pařížským z r. 1930 (viz č. 82/1931 Sb. z. a n.) bylo rozhodnuto, že hodnoty tohoto fondu zůstanou v Maďarsku. Advokátní komora v Turč. Sv. Martině podporuje vdovy po advokátech a kandidátech advokacie, pokud může, ze jmění komory. Jmění komory se tvoří z příspěvků členských, kromě toho se věnují tomuto účelu podle § 106 zák. čl. XXXIV/1874 peněžité pokuty.

Než tato opatření dnes nepostačují. Hmotné postavení advokátů je čím dále horší a toto poznání vedlo již k tomu, že někteří advokáti byli nuceni, ovšem v nedostatečné míře, postarati se o zabezpečení vdov a sirotků smlouvami pojišťovacími u soukromých pojišťoven. Pojištění to je nedostatečné a drahé a jen hromadné pojištění ujednané způsobem donucovacím pro všechny členy může snížiti prémie i zabezpečiti příznivější podmínky vůbec. Osnova advokátního řádu počítá proto s tím, že budou moci advokátní komory na valných hromadách usnésti se na takovém závazném pojištění všech členů. Z důvodů, které byly uvedeny úvodem, nelze však čekati, až bude osnova sjednoceného advokátního řádu uzákoněna. Proto se navrhuje i tato změna dosavadních předpisů v této osnově zákona zvláštního. Advokátní komory zamýšlejí podle dosavadních usnesení svých delegátů do Stálé delegace advokátských komor pojištění to provésti hromadně tak, že by všechny advokátní komory přistoupily k jednomu a témuž ústavu pojišťovacímu již zřízenému.

K čl. III.

Se shora uvedeným vzrůstem počtu advokátů jest spojen také vzrůst agendy disciplinárních rad advokátních komor. V zemi České byly v roce 1906: 82 případy disciplinární, kdežto za r. 1933 přibyla celkem 405, v roce 1934 ještě daleko víc, totiž 495.

Tyto poměry nutně vyžadují, aby byl přiměřeně zvýšen počet členů a náhradníků disciplinární rady i počet náměstků zástupce komory, aby stavovské kárné soudnictví účinkovalo rychle a účinně. Uzákoněním osnovy bude docíleno, že stále rostoucí počet vyšetřování bude lze rozvrhnouti na větší okruh osob a tím budou zmenšeny přílišné požadavky kladené na výkonnost jednotlivých členů a náhradníků disciplinární rady, kteří svůj úřad vykonávají jako čestnou funkci, vedle svého vyčerpávajícího povolání. Totéž platí o zástupci komory a o jeho náměstcích.

Proto se navrhuje, aby v komorách advokátních, čítajících více než 2000 členů, byl zvýšen počet členů disciplinární rady z dosavadních 22 na 32, počet náhradníků z dosavadních 6 na 10 a počet náměstků zástupce komory podle potřeby až na 5.

Vedle rozmnožení počtu členů a náhradníků disciplinární rady navrhuje se zároveň pozměnění ustanovení § 25, odst. 2, podle něhož u větších disciplinárních rad s 15 až 22 členy jest potřebí, aby při ústním jednání a vynášení nálezu bylo přítomno kromě presidenta neb jeho zástupce aspoň 8 členů. Takto složené senáty jsou příliš veliké; vždyť i nejvyšší soud rozhoduje v trestních věcech v senátech pětičlenných včetně předsedy. Navrhovaný nejmenší počet členů, který byl dosud předepsán pro disciplinární rady skládající se z 9 členů, úplně postačuje i pro disciplinární rady větších komor a zaručuje s dostatek důkladnost a nestrannost při rozhodování. Zmenšení předepsaného počtu členů nalézacího senátu umožní, aby disciplinární rada mohla konati ústní jednání ještě častěji ve větším počtu senátu než dosud. To rovněž přispěje k rychlejšímu a účinnějšímu vykonávání stavovského soudnictví. Připomíná se, že změna ta nedotýká se nikterak struktury disciplinárních rad. Nejde o zavedení pevných senátů; nestanoví se horní mez počtu členů, kteří při ústním jednání smějí býti přítomni, nýbrž mohou se - jako dosud - ústního jednání zúčastniti všichni členové a náhradníci disciplinární rady. Protože, jak uvedeno, osnova sjednoceného advokátního řádu bude v zápětí již předložena, není nutné v této novele prováděti i tyto zásadní změny.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské sice také značně přibylo disciplinárních věcí advokátů - ročně je jich t. č. přes 600 -, ale podle šetření není tam třeba rozmnožiti počet členů správního výboru (zákon ze dne 16. března 1920, č. 167 Sb. z. a n., a dočasné úpravě činnosti advokátních a notářských komor na Slovensku), který koná podle § 75 zák. čl. XXXIV/1874 v prvé stolici řízení disciplinární, protože k závěrečnému přelíčení dochází jen asi v jedné osmině případů, závěrečné přelíčení se koná před pětičlenným senátem a dva senáty dosud zřízené postačí úkol ten obstarati.

K čl. IV.

K odstavci 1: Zástupcové advokacie uznali navržené zde ustanovení za účelné. V celé republice vynáší 5 % dávka podle čl. XIII zák. č. 64/1931 Sb, z. a n.. 500.000 až 600.000 Kč ročně, ovšem je v částce té zahrnuto i to, co platí na dávce té správcové konkursní podstaty a vyr. správcové neadvokáti (notáři a jiné osoby).

K odstavci 2: Podle čl. VIII zák. č. 223/ 1906 ř. z. a § 29 zák. čl. XL/1908 jsou výkazy o zadrželých komorních příspěvcích exekučními tituly.

K čl. V.

Podle zákona č. 167/1920 Sb. z. a n. byly sloučeny dřívější advokátní komory v Bratislavě, v Báňské Bystřici, Prešově a Košicích v jednu advokátní komoru, za jejíž sídlo byl pak vládním nařízením č. 3/1921 Sb. z. a n. určen Turč. Sv. Martin. Postupem doby objevily se však obtíže pramenící ze zřízení jediné advokátní komory v Turč. Sv. Martině; nebylo možno vždy obsaditi celý správní výbor této advokátní komory vhodnými osobami, z nichž část musí sídliti v sídle komory. Aby tyto nesnáze byly odstraněny, navrhuje se zřízení dvou advokátních komor. Tím bude umožněno přihlížeti při ustanovení členů výboru k osobám usedlým i v jiných, vzdálenějších místech, jimž pak nebude přílišná vzdálenost od sídla advokátní komory již překážkou výkonu jejich funkce. Obvody obou advokátních komor mají býti zatím určeny hranicemi vrchních soudů. Pro případy, že by z jakýchkoli důvodů nemohly obě nové advokátní komory zahájiti činnost zároveň v tutéž dobu, je nutné zatímně působnost dosavadní komory v Turč. Sv. Martině ponechati pro obvod, na který by se činnost nové komory ještě nevztahovala (odstavec 6). Výhrada o odchylném obvodu působnosti advokátní komory v Turč. Sv. Martině má za účel dáti možnost, aby advokáti bydlící v obvodu okresního soudu v Turč. Sv. Martině náleželi k obvodu advokátní komory tam sídlící a nikoli k obvodu advokátní komory v Bratislavě.

K jednotlivým ustanovením se dále poznamenává:

K odstavci 4:

Viz obdobné ustanovení § 8 zák. č. 167/1920 Sb. z. a n.; změna znění plyne z možnosti, že obě nové komory nezahájí činnost současně.

K odstavci 5:

V ustanovení tom se přijímají částečně předpisy § 1, odst. 3, §§ 8 a 9 zák, č. 167/1920 Sb. z. a n.

K odstavci 6:

Zrušení § 8 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n. je důvodné, protože pro výjimečné obstarávání agendy tam uvedené nebude důvodu, jakmile bude činnou advokátní komora v Košicích.

Provedení navrhovaného zákona nezatěžuje státní rozpočet.

V Praze, dne 28. února 1936.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP