Senát Národního shromáždění R. Čs. R. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 142.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Paragraf 47, odst.1., oddíl 2. zákona ze dne 15. června 1927 č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních, pojednávající o tom, která zaměstnání nejsou podrobena všeobecné dani výdělkové, doplní se a bude zníti takto:

2. Zaměstnání, která se vykonávají ve služebním poměru za plat, mzdu, nebo za provisi (obchodní cestující a jim podobní obchodní zástupci, zástupci pojišťovacích a jim podobných ústavů, lékaři nemocenských pojišťoven, léčebných fondů atd.).

V posledních letech množí se případy, že berní správy předpisují obchodním cestujícím a jim podobným obchodním zástupcům, zástupcům pojišťovacích a jim podob

ných ústavů, lékařům nemocenských pojišťoven, léčebných fondů atd. daň výdělkovou, klasifikujíce jejich činnost za zaměstnání směřující k dosažení zisku. Tento předpoklad je úplně mylný a odporuje právní skutečnosti, podle které obchodní cestující a jemu podobný obchodní zástupce, zástupce pojišťovny a jí podobného ústavu, lékař nemocenské pojišťovny, léčebného fondu atd. je ku svému zaměstnavateli v poměru služebním. Služební poměr je vyjádřen nejen vzájemnými smlouvami mezi zaměstnavateli a zaměstnanci těchto kategorií uzavíranými, z nichž se podávají vzájemně práva i povinnosti obou smluvních stran, ale též ustanovením o nemocenském a pensijním pojištění, kterému takoví zaměstnanci podléhají a pak i některými jinými právními ustanoveními, jež nastupují v platnost při nastalých sporech a jež jsou úplně analogická ustanovením zákonů o soukromých zaměstnancích.

Příjmy, které získává obchodní cestující a jemu podobný zástupce, nebo zástupce pojišťovny a jí podobného ústavu jsou dvojího druhu: buď pevné (gáže), nebo proměnlivé (provise). Často objevuje se v praktickém životě jejich kombinace, ale za všech okolností a způsobů tvoří jen pouhý služební plat nebo-li služební důchod. Příjmy lékařů nemocenských pojišťoven, léčebných fondů atd. pak ještě výrazněji jest nutno považovati za služební platy, neboť jsou podmíněny služební povinností a řadou služebních závazků, vyplývajících ze statutárních ustanovení, schválených řádnými a veřejnými úřady státními a jimi trvale kontrolovanými. Příjmy takovýmto způsobem docílené tvoří platy či důchody služební a mají podléhati proto jen dani důchodové.

Umělá konstrukce berních správ, jakoby zaměstnání uvedených kategorií bylo výdělečné ve smyslu předpisů o všeobecné dani výdělkové, jest násilná a odporuje i logickému výkladu paragrafu 46 zákona č. 76 Sb. z. a n. o daních přímých. V něm se určuje, kdo podléhá této daňové povinnosti a klade se zvláštní důraz na to, že provozování výdělečného podniku nebo zaměstnání směřuje k dosažení zisku a děje se svým jménem. Obchodní cestující nebo jemu podobný obchodní zástupce provádí však svoje zaměstnání jménem zastupované firmy nebo zastupovaného podniku a v právní i obchodní závaznosti pro ni samotnou, podobně i zástupce pojišťovny; a lékař nemocenské pojišťovny nebo léčebného fondu provádí lékařské výkony za tyto korporace, tedy v jejich službách a nikoli za sebe a pro sebe. Nemá volnost ve výběru a získávání pacientů, nýbrž za smluvní kvotu všechny přidělené nemocné léčiti musí!

Vycházejíce ze všech těchto důvodů, považujeme poměr všech zmíněných osob za poměr služební, který nepodléhá všeobecné dani výdělkové.

Ježto navrhovaný zákon má přispěti nejen k jasné unifikaci berní prakse, ale též zaručiti daňovou a sociální spravedlnost těm služebním kategoriím, jichž se dotýká, žádáme za jeho rychlé přidělení výboru rozpočtovému a sociálně-politickému.

V Praze dne 5. března 1936.

Vetterová-Bečvářová, dr Matoušek, Paulus, Trnobranský, Záborec, Bergman,
dr Krčméry, dr Fritz.