a) vykonávati pedagogický dozor k podřízeným školám, a to nejvýše třemi delegáty, kteří však nesmějí nijak zasahovati do vyučování, bdíti u odborných učňovských škol nad činností cvičných dílen, pokud jsou zřízeny a věnovati pozornost výsledkům vyučovacím;

b) určovati po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory a příslušných zájmových organisací, jakož i učitelských sborů, čas vyučovací po rozumu § 12, odst. 2.;

c) všímati si případných nedostatků po stránce umístění škol i obstarávání jejich potřeb věcných a zasazovati se o odstranění těchto nedostatků;

d) zjednávati a udržovati styk s příslušnými živnostenskými, průmyslovými a obchodními kruhy;

e) opatřovati podle § 21 soupis žáků školou povinných;

f) zříditi, spravovati a zastupovati školní fond, jakož i sestavovati jeho roční rozpočet a účetní uzávěrku a předkládati je zemskému úřadu k schválení;

g) ustanovovati se schválením zemského úřadu učitelské síly ve smluvním poměru;

h) předkládati nadřízeným úřadům žádané výkazy, zprávy, dobrá zdání a podobné, jakož i podávati jim na základě svých pozorování příslušné návrhy.

Odvolání.

§ 37.

Z rozhodnutí a opatření místních výborů učňovských škol lze se do 15 dnů odvolati u tohoto výboru k zemskému úřadu.

Rozhodnutí zemského úřadu o odvolání jest konečné.

Zemský úřad.

§ 38.

1. Zemským úřadům přísluší v jejich správních obvodech rozhodovati a činiti opatření ve všech věcech učňovských škol, pokud, tento zákon nevyhrazuje působnost místním výborům učňovských škol nebo ministerstvu.

2. Při tom může zemský úřad povšechně neb v jednotlivých případech zmocniti místně příslušné okresní úřady, aby rozhodovaly a činily opatření jeho jménem.

3. Ustanovení odst. 2. se nevztahuje na případy uvedené v §§ 4, 5, 6, 7, 19 odst. 2., 27, odst. 3., 32, 34 a 41.

Ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 39.

Nejvyšší správu a dozor ve věcech učňovských škol vykonává ministerstvo školství a národní osvěty, používajíc k výkonu svého pedagogického dozoru odborných obvodních a ústředních inspektorů učňovských škol; tito inspektoři patří do kategorie úředníků správní osvětové služby a jejich místa se systemisují v příslušném osobním stavu ministerstva školství a národní osvěty.

HLAVA VIII.

Učňovské školy pro pomocné

pracovníky.

Žáci.

§ 40.

1. Odborné učňovské školy mohou býti zřízeny také pro pomocné pracovníky a mladistvé zaměstnance do dokonaného 18. roku, kteří jsouce zaměstnáni v podnicích ať výdělečných neb nevýdělečných s výjimkou uvedenou v 2, odstavci tohoto paragrafu - nevstoupili do tohoto zaměstnání na základě smlouvy o učení, ale jichž způsob zaměstnání odnáší se k tomu, aby nabyli praktických znalostí, potřebných pro budoucí povolání jejich.

2. Ustanovení toto netýká se osob v předešlém odstavci uvedených, jsou-li zaměstnány v zemědělských, lesních a rybářských podnicích, nebo zabývají-li se zcela neb z převážné většiny pracemi zemědělskými, lesními nebo rybářskými, dále, jsou-li zaměstnány prací nádenickou a prací v domácnosti.

Zřízení.

§ 41.

Učňovská škola podle § 40 se může zříditi rozhodnutím zemského úřadu, požádají-li o to zástupci příslušných podniků a projeví-li s jejím zřízením souhlas činitelé, jimž připadá nésti náklad na ni podle ustanovení tohoto zákona (§ 14).

Ostatní ustanovení.

§ 42.

Je-li škola podle § 40 zřízena, platí ohledně ní obdobně všechna ustanovení tohoto zákona, kromě §§ 3, 5 a 6.

HLAVA IX.

Zvláštní předpis o učňovských školách dobrovolně zřízených.

Zásadní ustanovení.

§ 43.

Učňovských škol, které zřídí veřejnoprávní korporace živnostenské, neb jiní, k zakládání živnostenských škol nezavázaní činitelé, se předcházející paragrafy tohoto zákona netýkají.

Přiznání práv školy povinné.

§ 44.

1. Vyhovuje li však organisace některé, podle § 43 zřízené učňovské školy duchu III. hlavy tohoto zákona a žádají li o to její vydržovatelé, při čemž musí prokázati, že prostředky k nepřetržitému vydržování školy jsou trvale zajištěny, může zemský úřad za souhlasu obchodní a živnostenské komory a zastupitelstva té obce, v níž je škola zřízena, přiřknouti dotyčné učňovské škole právo školy povinné a tím rovněž právo školy veřejné. Toto právo přísluší bez dalšího učňovské škole, která byla dobrovolně zřízena některým státním podnikem.

2. Školní obvod škol uvedených v odst. 1. vymezí zemský úřad, přihlížeje k místním poměrům.

3. Bylo-li škole přiznáno právo školy povinné, má to zejména účinek, že žáci, kteří byli vymezením školního obvodu této školy přiděleni, jsou osvobozeni od docházky do některé z učňovských škol, zřízených podle hlavy II. t. z. a dále, že se §§ 18-24 tohoto zákona týkají obdobně školy dobrovolně zřízené.

4. Pomine-li časem některý z předpokladů, uvedených v odstavci 1., neb nečiní-li dotčená učňovská škola, pokud se týče její školní výbor, zadost předpisům obsaženým v této hlavě, zemský úřad odejme takové učňovské škole právo školy povinné a veřejné.

Stanovy.

§ 45.

Pro každou učňovskou školu, na niž se vztahuje ustanovení §§ 43 a 44 (§ 46), vypracují příslušní vydržovatelé stanovy, které i s každou jejich pozdější změnou potřebují schválení zemského úřadu.

Školní dozor, školní výbor.

§ 46.

1. Učňovskou školu, na niž se vztahuje § 44, spravuje a k ní dohlíží s výhradou nejvyššího dozoru státního, zvláštní školní výbor, jehož sestavení je určeno stanovami (§ 45) a jehož působnost, až na výjimky z povahy věci plynoucí, jest obdobná působnosti, vymezené VII. hlavou t. z. místním výborům učňovských škol.

HLAVA X.

Zvláštní předpisy o učňovských školách, organicky spojených s veřejnými odbornými školami.

Zásadní ustanovení.

§ 47.

Učňovských škol, organicky spojených s jinými veřejnými odbornými školami, se předcházející paragrafy tohoto zákona netýkají.

Přiznání práv školy povinné.

§ 48.

Ministerstvo školství a národní osvěty může v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, případně s ministerstvem veřejných prací, pro některé ze škol uvedených v § 47 vyměřiti školní obvod a prohlásiti je za povinné. V tom případě vztahují se na takové učňovské školy obdobně ustanovení V. hlavy tohoto zákona. Působnost místního výboru učňovských škol přísluší pak ve věcech těchto škol ředitelství dotyčné veřejné odborné školy, působnost zemského úřadu pak školnímu úřadu jako ředitelství nadřízenému.

HLAVA XI.

Přechodná a závěrečná ustanovení.

§ 49.

Všude, kde se v tomto zákoně mluví o ředitelích, učitelích, žácích, učních, dělnících, jest tím rozuměti také ředitelky, učitelky, žačky, učednice a dělnice.

§ 50.

Odborné školy pro horníky, hutníky a skláře, zřízené podle hlavy VIII. tohoto zákona, mohou býti v podrobnostech organisovány odchylně od ustanovení tohoto zákona opatřením ministerstva školství a národní osvěty, v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

§ 51.

Ustanovení §§ 25-28 nevztahují se na ty učitele učňovských škol, kteří spolupůsobí při vyučování na nich na základě čl. VII. zákona ze dne 13. června 1922, čís. 251 Sb. z. a n., jímž se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských.

§ 52.

Zákon tento platí pro celé území Československé republiky; v Podkarpatské Rusi jen dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti jinak neustanoví.

Účinnost.

§ 53.

1. Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1937. Již před tímto dnem, avšak nejvýše v době šesti měsíců, lze přeměniti dosavadní živnostenské pokračovací školy; zřízené podle nařízení bývalého ministerstva kultu a vyučování ze dne 24.února 1883, č. 3674, jímž se vydávají povšechná pravidla o organisaci živnostenských škol pokračovacích a učňovské školy, zřízené podle §§ 104111 zákona čís. 259/1924 Sb. z. a n., na učňovské školy podle II. hlavy tohoto zákona a dále provésti podle předpisů tohoto zákona opatření přechodná a opatření, jež zákon ku provedení předpokládá již v době předchozí.

2. Současně s účinností tohoto zákona pozbudou platnosti ustanovení §§ 104 až 111 zákona čís. 259/1924 Sb. z. a n., jakož i všechny právní předpisy, které mu odporují.

Provedení.

§ 54.

Zákon tento provede ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Navazujíce na důvodovou zprávu k iniciativnímu návrhu senátorů Jos. Hubky, Frant. Merty, Jul. Komrse, F. F. Plamínkové, Ant. Šolce a spol., aby byl vydán zákon o živnostenských školách (tisk 99, III. vol. období, 1. zasedání), uvádíme:

Nemáme samostatného zákona pro školy, sloužící vzdělání živnostenského dorostu. Dosavadní zákonný podklad pokračovacích škol živnostenských je dán nařízením ministerstva kultu a vyučování z 24. února 1883, čís. 3674, jímž vydána povšechná základní pravidla o organisaci živnostenských škol pokračovacích. Naše republika dala vznik podobným školám na Slovensku a Podkarpatské Rusi zákonem živnostenským čís: 259 Sb. z. a n. z 10. října 1924, v němž §§ 104-111 mluví o zřizování učňovských škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Samostatného zákona v tomto oboru našeho školství není. Jsou jenom velmi četné výnosy a nařízení různých vlád. Rakouských je 58, československých skoro 100. Náležitému uspořádání věci to ovšem neprospívá.

A přece pro úspěšnou budoucí činnost v povolání a pro život občanský je dnes více než kdy jindy třeba, aby odbornému školství, jmenovitě živnostenským školám pokračovacím, věnována byla alespoň taková péče, jako školám pro vzdělání dorostu jiného povolání. Při vzmáhající se výrobě strojové, po továrnicku, je otázka konkurence a tím existence pro speciální, ruční výrobu živnostníkovu otázkou odborného vzdělání. Jenom odborně vzdělanému živnostníku bude možno dodávati na trh kvalitní výrobky pro úspěšnou soutěž se standardním levným výrobkem fabrickým. To je vzdělání pro budoucí činnost v povolání.

V demokratickém zřízení Československé republiky přichází především k platnosti občan vzdělaný a zejména ten, který pro svou rozšafnost požívá důvěry ostatních spoluobčanů. Živnostník kteréhokoliv povolání je důležitým významným činitelem na poli samosprávy a veřejné správy vůbec a může tím více prospěti v různých oborech veřejné práce, čím větší bude jeho vzdělání všeobecné.

To je vzdělání pro budoucí činnost v životě občanském.

Obojím tím úkolem, vzdělávati odborně i všeobecně živnostenský dorost, pověřena jest živnostenská škola pokračovací, která právě tak, jako kterýkoliv jiný obor našeho školství musí přizpůsobiti se zmíněným poměrům současným a musí býti reformována. Dejme jí tedy nový zákon a pak nového ducha. Potřeba nového zákona tím více vynikne, přihlédneme-li ke stavu, v jakém se pokračovací školy živnostenské nalézaly a dodnes nalézají. V Čechách bylo r. 1882 živnostenských škol pokračovacích 64, r. 1906 již 492 (308 českých a 184 německých). V r. 1912/13 - tedy před válkou - bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 906 těchto škol s 84.383 žáky. Za války klesl počet škol na 700, počet žáků na 57.180. Ale hned v prvých letech poválečných - r. 1919/20 - bylo živnostenských škol pokračovacích 892 s 90.453 žáky. Následuje rychlý vzestup. Tak roku 1923/24 bylo živn. škol pokračovacích 1682 a žáků 149.756.

Za školní rok 1933-34 informuje podrobně o stavu živnostenských škol pokračovacích Státní úřad statistický v č. 32-35 svých Zpráv.

Škol bylo úhrnem 2.033, z toho 1.009 všeobecných a 1.024 odborných živnostenských škol pokračovacích. V zemi České bylo 1.116 škol, a to československých 794 (všeobecných 375, odborných 419), německých 321 (všeobecných 152, odborných 169), smíšená 1 odborná škola československoněmecká. V zemi Moravskoslezské bylo ve škol. roce 1933/34 úhrnem 645 živnostenských škol pokračovacích, z toho československých 483 (všeobecných 220, odborných 263), německých 149 (všeobecných 95, odborných 54) a polských 13 (všeob. 12, odborná 1) V zemi Slovenské bylo v témže roce 237 škol, z toho československých 170 (97 všeobecných, 73 odborných), německých 20 (7 všeobecných, 13 odborných), maďarských 41 (25 všeobecných, 16 odborných), 2 všeobecné smíšené (československé a německé a 4 všeobecné československé a maďarské). Na Podkarpatské Rusi bylo úhrnem 35 škol, z toho podkarpatoruských 12 (8 všeobecných a 4 odborné), československé 4 (všeobecné), 1 německá (odborná), 2 maďarské (všeobecné), 2 všeobecné smíšené (podkarpatoruské a československé), 2 všeobecné a 3 odborné podkarpatoruské - maďarské. Tříd bylo na pokračovacích školách živnostenských ve škol. roce 1933/34 úhrnem 5.406, z toho v Čechách 3.109, a to československých 2.136 (852 všeobecných, 1.284 odborných), 965 německých (432 všeobecných, 533 odborných), 8 jazykově smíšených odborných (6 československých a 2 německé). V zemi Moravskoslezské bylo v téže době úhrnem 1.572 tříd, a, to 1.185 československých (478 všeobecných, 707 odborných), 355 německých (221 všeobecných, 134 odborných), 32 polských (30 všeobecných, 2 odborné), na Slovensku pak bylo ve školním roce 1933/34 úhrnem 600 tříd a z toho 430 československých (246 všeobecných, 184 odborných), 46 německých (12 všeobecných, 34 odborné), 103 maďarské (71 všeobecných, 32 odborných), 6 všeobecných smíšených (československo-německých) a 15 všeobecných smíšených (československo- maďarské). - V Podkarpatské Rusi bylo úhrnem 125 tříd, a to 31 podkarpatoruských (25 všeobecných, 6 odborných), 6 československých (všebecné), 2 německé (odborné), 3 maďarské (všeobecné), 5 všeobecných smíšených (podkarpatoruských-československých), 22 podkarpatoruských-maďarských (z nich 10 všeobecných a 12 odborných), 53 smíšených podkarpatoruských, československých a maďarských (z nich 3 třídy všeobecné a 50 odborných) a 3 všeobecné československé, maďarské a německé.

Žáků bylo 95.985 (z toho 22.769 dívek). Povinně chodilo do škol 93.644 žáků (z toho 22.330 dívek).

Podle národnosti bylo žáků československých 67.004, ruských 763, německých 24.275, maďarských 2.385, polských 786, židovských 733 a 39 žáků příslušelo jiným národnostem.

Učitelů na živnostenských školách pokračovacích bylo v té době 11.577, z toho žen 945.

Jak rychlý byl růst živnostenských škol pokračovacích, dobře vysvitne z této přehledné tabulky, pořízené na základě statistických dat ze zemí historických (na Slovensku a Podkarpatské Rusi byly poměry obdobné).

Školní rok:

škol:

žáků

1912/13

906

84.383

1918/19

700

57.180

1919/20

892

90.453

1923/24

1.682

149.756

1927/28

1.870

145.957

1933/34

1.373

92.208

Na území Československé republiky byl pak stav živnostenského školství takovýto:

Samostat. škol

školní rok:

živn.:

žáků

1933/34

1.572

103.495

K tomu přistupuje 194 pokračovacích škol, přičleněných k veř. odborným učilištím, takže celkový přehled živnosten. pokračovacích (učňovských) škol jeví se takto:

Školní rok:

Škol:

žáků

1933/34

2.393

115.527

1934/35

2.273

128.112

V důsledcích zřízení obvodových škol živnostenských poklesl počet škol a v důsledcích snížené populace z let válečných a poválečných poklesl i počet žactva, ale v normálních letech se projeví zajisté i v této kategorii škol poválečný přírůstek populační, jako se již projevil na př. ve školství národním a konečně i ve školním roce 1934/35 také u živnostenských škol pokračovacích.

Přitom však nutno míti na mysli, že v Československé republice jsou desetitisíce mladých lidí, kteří sice potřebují vzdělání na živnostenských školách pokračovacích, ale do škol těchto nedocházejí. Jsou to většin u mladiství dělníci z továren, o nichž jako o osobách školou povinných nemluví § 97 ž. ř.

V rozpočtu státním na r. 1936 je na výdaje živnostenských pokračovacích škol pamatováno částkou 17,913.000 Kč, kromě částky 3 mil. Kč, s níž se setkáváme v rozpočtu ministerstva financí (podíly).

V jubilejním roce republiky bylo tomu deset let, kdy poradní sbor při ministerstvu školství a národní osvěty v četných poradách projednával dobrozdání k návrhu na zákonitou úpravu živnostenských škol pokračovacích. Také odborné kruhy byly dožádány, aby se vyslovily o zásadách zákona pro tyto školy.

Uplynula řada let, ale návrh k parlamentnímu řízení předložen nebyl. R. 1927 rozeslalo ministerstvo školství a národní osvěty zájemcům nový, zdokonalený nástin zákona o učňovských školách. Leč ani takto připravená osnova nebyla zákonodárným sborům Národního shromáždění předložena.

Přicházíme tedy s návrhem vlastním.

Tímto návrhem má býti docíleno:

1. postaviti dosavadní živnostenské školy pokračovací na pevný zákonitý podklad,

2. zveřejniti tyto školy a učiniti návštěvu jejich povinnou (§ 2 a §§ 18-23),

3. rozmnožiti počet těchto škol na nutnou potřebu (§§ 5, 6 a 7 ),

4. organisovati je (§§ 8-13 a §§ 31 až 39),

5. rozděliti vydržovací náklady mezi stát, obec a školní fond (§§ 14-17),

6. upraviti právní poměry učitelstva ('§§ 25-30),

7. umožniti zřizování škol pro pomoc. pracovníky (§§ 40-42 ),

8. umožniti zřizování škol dobrovolných (§§ 43-46) a

9. upraviti poměry na učňovských školách spojených s veřejnými školami odbornými (§§ 47-52).

Podle zpráv, jež dostaly se do veřejnosti z vládních porad o tomto předmětě, bylo by potřebí, aby jako finanční podklad pro účinnost tohoto zákona bylo opatřeno z prostředků státních 25,000.000 Kč.

Připravená již vládní osnova zákona nemohla se tehdy dostati do Národního shromáždění jen proto, že nebylo možno tuto částku opatřiti z prostředků ministerstva financí.

Podepsaní navrhují, aby potřebná úhrada k tomuto zákonu hledána byla znovu ministerstvem financí a v tom případě, kdyby nebylo možno dosíci výsledku touto cestou, bud' polovina nákladu uhrazena v rámci dosavadního rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty (přesunem nebo úsporami) a druhá polovina, tímtéž způsobem v rámci rozpočtu ministerstva průmyslu, obchodu a živností.

K podrobnému projednání tohoto návrhu žádáme, aby byl předložen kulturnímu a rozpočtovému výboru senátu.

V Praze, dne 26. února 1936.

 

Hubka, Nentvich, dr Sobota, H. Müller,

Rohlena, ing. Marušák, dr Milota, Rušavý, Javornický, Riedl, Sladký, Špatný, dr Klouda, Pichl, Plamínková, Roudnický, dr Žiška, dr Karas, Pechanec, F. Novák, ing. Winter, dr Heller, Niessner, Hackenberg, Grünzner, Tomášek, Časný, Karpíšková, Kříž, Korvas, Pocisk, Zimák, Dundr, Reyzl.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP