Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
2. zasedání.
Tisk 118.
Zpráva
ústavně-právního výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 64),
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb. z. a n.,
o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým
(o právu autorském).
Po několikaleté úsilovné práci podařilo se přivésti novelisaci našeho autorského zákona do konečného, definitivního stadia.
Znění vládního návrhu je výsledkem četných anket a podrobných prací referentů všech zúčastněných ministerstev a není proti němu podstatných námitek.
K části všeobecné:
Ku Bernské úmluvě o ochraně děl literárních a uměleckých ze dne 9. září 1886, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908 přistoupila Československá republika s platností ode dne 22. února 1921.
Na mezinárodní konferenci konané v Římě v květnu a červnu 1928 byla Bernská úmluva přehlédnuta a v četných směrech pozměněna a doplněna.
Text sjednaný v Římě znamená významný pokrok proti dosavadnímu stavu, a doporučuje se, aby Československá republika římský text přijala.
Velká většina států "Jednoty na ochranu autorských práv k literárním a uměleckým dílům", utvořené v čl. 1 Bernské úmluvy, římský text již ratifikovala nebo k němu přistoupila. Jen poměrně nečetné státy zůstávají i nadále vázány dřívějším zněním Bernské úmluvy: Na rok 1936 je do Bruselu svolána konference států Jednoty, na níž se má jednati o některých dalších námětech na změnu nebo doplnění Bernské úmluvy, je tedy nutno, aby Československá republika na řečené konferenci mohla vystupovati jako stát, který přistoupil ku poslednímu znění úmluvy.
Některé změny platného zákona o právu autorském č. 218/1926 Sb. z. a n. je se zřetelem na výsledky římské konference považovati za nutné, je jich však dosti málo.
Bylo původně zamýšleno novelisovati zákon o právu autorském jen v rozsahu vzhledem k výsledkům římských porad nezbytně nutném, ale ukázalo se, že by nebylo vhodné nepoužíti této příležitosti i ku provedení některých změn dalších, neboť vynořily se otázky, které dosud nebyly v zákoně upraveny vůbec nebo aspoň nedostatečným způsobem a jichž úprava se do rámce novely dala vsunout zcela snadno.
Upozorniti sluší, že osnova nevyhovuje prozatím páté resoluci římské konference, kterou byly státy požádány, aby uvažovaly o opatřeních na ochranu práv výkonných umělců. Otázka tato není dosud zralou k řešení, jak potvrdil i třetí sjezd československých právníků v Bratislavě a věc ta je na programu bruselské konference a nutno vyčkati výsledků jejich jednání.
K části zvláštní.
Čl. I.
K čl. 1. Autorská ochrana nepřísluší dílům, která nejsou výsledkem tvůrčí činnosti uměleckého rázu (v nejširším slova smyslu), nepřísluší tedy jmenovitě výtvorům činnosti rázu technického, o jichž ochranu je postaráno v jiných úsecích právního řádu (jako na př. ochrana vynálezů, vzorků atd.). V některých odvětvích lidské činnosti je třeba v jednotlivém případě vždy pozorně zkoumati, zda jde o dílo, které je účastné ochrany původské či nikoli. Zákon na př. chrání díla umění stavitelského a plány a náčrtky pro taková díla, tedy nikoli každou stavbu a každý stavitelský plán nebo náčrtek.
Podobné pochybnosti se mohou vyskytnouti zvláště také při t. zv. upravovacích (regulačních) plánech obcí nebo částí obcí nebo celých oblastí.
K č. 2. Původci díla literárního a uměleckého (tedy díla hudebního i výtvarného) přiznává, se zásadně výhradné právo svoliti k šíření díla radiem, ale druhý odstavec prolamuje tuto zásadu tím, že dopouští, aby zákonodárství určilo podmínky pro výkon autorova práva povolovati rozšiřování díla radiem.
V podstatě dává se tímto předpisem státu možnost ustanoviti, že někdy není k vysílání díla radiem autorova souhlasu zapotřebí, t.j. zavádí se tu nucená, neboli zákonná licence. Autorovi musí býti zaručena jen ochrana jeho nehmotných zájmů a přiměřená odměna.
Proti stanovisku, že ani pro potřeby vysílání radiem nemá býti nijak zasahováno do práva autorského, stojí požadavky i na římské konferenci hájené a uhájené, aby vzhledem k veřejným zájmům dopuštěna byla ve prospěch vysílání radiem co možná široká zákonná licence. Stát má ovšem volnosti, které mu dává toto ustanovení užíti jen tam, kde zkušenosti ukazují, že nějaké obmezení autorských práv ve prospěch vysílání rádiem je nezbytné.
U nás až dosud se při rozhlasu děl hudebních nevyskytly žádné zvláštní obtíže, ač zákon dává autorovi výhradné právo šířiti dílo rozhlasem a neposkytuje rozhlasovým podnikům žádnou možnost rozšiřovati dílo bez souhlasu autorova.
Lze tedy míti za to, že se vážné obtíže nevyskytnou ani při rozhlasu děl literárních, při čemž musí se uvážiti, že vhodnou úpravou zákonné licence mohou se do značné míry rozšířiti vývojové možnosti československého rozhlasu bez jakékoli újmy oprávněných zájmů autorských.
Se strany některých zúčastněných korporací a organisací, hlavně spisovatelů vynesen byl před konečnou redakcí této osnovy, proti jakémukoli zavádění nucené licence pro rozhlas zásadní odpor a vyslovovány byly obavy, že by taková licence mohla autory vážně poškoditi.
Obavy tyto nelze sdíleti, neboť zákonná licence je obmezena:
a) co se týká podniku, který se jí může dovolávati, ustanovením, že musí jíti o podnik státní anebo o podnik tuzemské společnosti, stojící pod dozorem státu a na které je stát finančně zúčastněn. I takový podnik se musí o souhlas autorů ucházeti, jen kdyby souhlas byl odepřen bez zákonných důvodů, může se žalobou domáhati jeho udělení;
b) pokud se týká ochrany zájmů autorových, ustanovením, že právem lze odepříti svolení, jeli to odůvodněno povahou díla nebo nehmotnými zájmy původcovými, a že tam, kde svolení odepřeno býti nemůže a kde dílo na konec přes odpor autorův je rozhlasem (radiem) rozšiřováno, autorovi se musí dostati přiměřené odměny. O přiměřenosti rozhodne konečně obchodní soud v Praze.
K č. 3. Podle nového odstavce 3. § 18 žádá se, aby bylo rozlišováno mezi odměnou za zhotovení plánu a odměnou za jeho praktické využití. Původci není bráněno, aby své původské právo ku plánům nebo náčrtkům na někoho nepřevedl smlouvou darovací; takovéto vzdání se práva na odměnu jest platné.
K č. 4 a 5. Nové je ustanovení § 21, že autoru literárního díla je vyhrazen veřejný přednes díla nástroji, na které bylo přeneseno ale je tu v § 23 č. 7 zavedena další licence, jež prolamuje výhradní právo dílo veřejně přednášeti, totiž užíti vydaného díla při samostatné přednášce vědecké nebo při veřejném přednesu k účelům školským a výchovným.
K č. 6. Odstavec 1. § 24 je věnován článkům a statím, při nichž otiskování je dovoleno, není-li výslovně zakázáno. V odstavci 2. se pak vytýká, že všechen jiný obsah redakční části časopisy zásadně bez souhlasu autorova jinde otiskován býti nesmí.
K č 7. Když se v novém znění § 21 šíření díla rozhlasem staví na roveň i šíření díla jinými technickými prostředky, třeba bylo provésti stejnou změnu také v § 27 odst. 1. Jinak není žádná změna.
K č. 8. Zkušenosti ukázaly, že zvláště při dílech hudebních jediný autor sám prostě nemůže vésti v evidenci všeliké provozování svých děl, starati se o vybírání honorářů za toto provozování atd. Vznikala proto i v cizině autorská sdružení, která si vytkla za úkol v těchto směrech autory zastupovati, zprostředkovati osobám pořádajícím veřejné produkce svolení autorů a vybírati za to honorář.
Náš platný zákon z r. 1926 počítá s tímto stavem v § 30.
Ustanovení to se v praksi plně osvědčilo. Jde nyní o to, aby postavení autorského sdružení bylo vhodně upraveno.
Za tím účelem činí osnova opatření, aby bylo možno tuzemské autorské sdružení vybaviti výhradným právem, udíleti za původce svolení k veřejnému nedivadelnímu provozování hudebních děl.
Opatření to přinese výhody jak autorům, tak osobám, které k veřejným produkcím potřebují autorského svolení. Práva přiznaná autorskému sdružení usnadní kontrolu veřejných produkcí a vybírání honorářů. Ale i pro osoby potřebující autorského svolení bude výhodnější, budou-li věděti, že mají co jednati jen s jedinou organisací a že jsou chráněny proti ohrazení se strany autorů.
Výhradné právo sdružení v ničem neobmezuje autory samotné, neboť i když tuzemskému, odbornému sdružení bude přiznáno zmíněné právo, není tím nikterak bráněno autorovi, aby sám uděloval svolaní k využití díla a za to vybíral honorář. Stejné postavení přísluší tomu, na koho původské právo přejde posloupností dědickou.
Osnova vyslovuje přímo jen zásadní myšlenku, že lze autorskému sdružení přiznati jistá výhradná práva. Podrobnosti jsou odkázány do prováděcího nařízení, které jest zde nutným, neboť třeba umožniti, aby stanovené podrobnosti mohly býti rychle přizpůsobovány nabytým zkušenostem, měněny a doplňovány.
K č. 9 a 10. Technický vývoj posledních let ukazuje, že můžeme očekávati v budoucnosti i praktické využití nedávných vynálezů v oboru přenášení obrazů a fotografií radiem atp. a proto osnova navrhuje upraviti nově § 31 odst. 1. v dílech umění výtvarného a zároveň § 36 odst. 1. v dílech fotografických, při čemž použito výrazu radio a nikoli rozhlas, protože výraz rozhlas hodí se jen na rozšiřování zvuku radiem.
K čl. II.
Prováděcí doložka platného zákona o právu autorském doplňuje stanovením, že mezi ministry pověřenými provedením zákona je výslovně uveden také ministr pošt a telegrafů vzhledem k tuzemským společnostem šířícím díla rozhlasem (radiem), kteréžto společnosti podléhají ministerstvu pošt a telegrafů.
Ústavně právní výbor projednal vládní návrh ve své schůzi konané dne 11. února 1936 a provedl v něm tyto dvě změny:
1. V čl I. č. 6, odst. 1., řádek 2. za slovem "politických" vsunul slovo "kulturních".
2. V témže článku č. 8, odst. 1, řádek 5. za slovy "provozovacích honorářů" vsunul "(§30, odst. 1. ) ".
Změna provedena na novém znění § 24, odst. 1. autorského zákona má za účel umožniti, aby články časového významu, pojednávající o otázkách kulturních - pro veřejnost jistě stejně důležitých jako jsou aktuální otázky hospodářské, politické a náboženské - mohly býti k výměně názorů otiskovány v novinách a časopisech za stejných podmínek jako články v otázkách hospodářských, politických a náboženských.
Citací § 30, odst. 1. autorského zákona v novém § 30 a) má býti naznačeno, že se v tomto novém ustanovení pomýšlí na tuzemské odborné sdružení dotčené v platném zákoně v § 30, t. j. na sdružení, které vybírá honoráře za provozování chráněných hudebních děl za svoje členy a za členy cizozemských organisací, které zastupuje. Citací touto bude také vyjádřeno, že původce, který není členem sdružení, není tímto sdružením zastupován; o jeho svolení k veřejnému provozování chráněných hudebních děl platí pak § 30a), odst. 4.
Ústavně-právní výbor doporučuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění níže uvedeném.
V Praze, dne 11. února 1936.
Dr Milota v. r.,
předseda.
Dr Havelka Otakar v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne...............................................................,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb. z. a n.,, o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Č 1. I.
Zákon č. 218/1926 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:
1. § 4, odst. 2, č. 6 se doplňuje těmito slovy:
"a plány na celkovou nebo částečnou úpravu obcí a vůbec větších oblastí, pokud nejde o úkoly povahy výhradně technické;"
2. Za § 16 se vkládá § 16 a) tohoto znění:
"Rozšiřování díla rozhlasem (radiem).
(1) Podniky pro šíření děl literárních, uměleckých a fotografických rozhlasem (radiem), provozované státem nebo za dozoru a účasti státu tuzemskými společnostmi, mohou se domáhati, aby původce díla, které bylo již celé vydáno, za přiměřenou odměnu dal svolení, k jeho šíření rozhlasem (radiem). Ustanovení § 11, odst. 3 platí i tu.
(2) Svolení může býti odepřeno, je-li to odůvodněno povahou díla nebo nemajetkovými zájmy původskými.
(3) Předpisu § 30 je tu užíti obdobné též na díla literární, na díla výtvarných umění a na díla fotografická. Jinak spory o výši odměny náleží rozhodovati, věcně příslušnému soudu obchodnímu v Praze."
3. § 18 se doplňuje třetím odstavcem tohoto znění:
" (3 ) Převede-li původce do vlastnictví jiné osoby plány nebo náčrtky k dílu umění stavitelského nebo plány upravovací (§ 4, odst. 2, č. 6), nabývá vlastník práva k provedení díla nebo jeho části nebo práva k jakémukoliv napodobení, rozmnožení nebo zpracování plánů nebo náčrtků jen za zvláštní přiměřenou odměnu. Právní jednání tomu odporující jsou neplatná, ačli;se původské právo k takovým plánům nebo náčrtkům nepřevádí smlouvou darovací.".
4. § 21 se mění a bude zníti:
"Původce má výhradně právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, odbývati, užívati ho k přenesení na nástroje nebo na jejich zařízení, určené k mechanickému přednesu, jakož i k veřejnému přednesu takovými nástroji, nebo k znázornění obsahu díla kinematografií nebo podobným postupem, šířiti je rozhlasem nebo jinými technickými prostředky a veřejně je přednášeti, a dílo divadelní a kinematografické (§ 4, č. 2) také veřejně provozovati. Oprávnění tato vztahují se na dílo jak v původní podobě, tak i v překladu nebo v jiném zpracování (§ 7) bez újmy práva zpracovatelova (§ 9), jakož i s výhradou případu uvedeného v § 23, č. 1."
5. § 23, č. 7 se mění a bude zníti:
"7. užije vydaného díla při samostatné přednášce vědecké nebo při veřejném přednesu k účelům školským a výchovným."
6. § 24, odst. 1 a 2 a nadpis § 24 se mění a budou zníti:
"Články a zprávy v novinách a časopisech.
(1) Články a stati časového významu o otázkách hospodářských, politických, kulturních a náboženských, uveřejněné v novinách nebo v časopisech, mohou býti k výměně názorů v jiných novinách nebo časopisech otištěny, není-li to výslovně zapověděno. K zápovědi stačí všeobecná výhrada na čelním místě novin nebo časopisu. Při otisku jest zřetelně udati pramen i původce, byl-li uveden.
(2) Jiné články a stati, romány, novely, povídky a básně, jakož i pojednání zábavného, vědeckého, technického nebo uměleckého obsahu, uveřejněné v novinách nebo v časopisech, nesmějí býti.otištěny jinde bez původcova svolení, třebas nebyla učiněna, výhrada podle odstavce prvního."
7. § 27, odst. 7 se mění a bude zníti:
" (1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, odbývati, veřejně provozovati, šířiti rozhlasem nebo jinými technickými prostředky, užívati ho k přenesení na nástroje nebo na jejich zařízení, určené k mechanickému přednesu, jakož i k veřejnému přednesu takovými nástroji. Oprávnění tato vztahují se na dílo jak v původní podobě, tak i na jeho zpracování (§ 7) bez újmy práv zpracovatelových (§ 9), jakož i s výhradou případu uvedeného v § 29, č. 1."
8. Za § 30 se vkládá § 30 a) tohoto znění:
"Výkon práv odborným sdružením.
(1) Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty, uveřejněným v Úředním listě republiky Československé, může býti tuzemskému odbornému sdružení, které se zabývá vybíráním provozovacích honorářů (§ 30, odst. 1) a svou vážností a. činností zaručuje náležitou ochranu příslušných zájmů, přiznáno výhradné právo na území republiky Československé udíleti svolení:
1. k veřejnému nedivadelnímu provozování chráněných hudebních děl s textem nebo bez textu a k veřejnému přednesu takových děl nástroji nebo jejich zařízeními určenými k mechanickému přednesu;
2. k užití takových děl k přenesení na nástroje nebo na jejich zařízení určené k mechanickému přednesu;
3. k šíření takových děl rozhlasem nebo jinými technickými prostředky a výhradné právo vybírati za udělené svolení honorář.
(2) Práva uvedená v odstavci 1 pod č. 1 až 3 mohou býti přiznána tuzemskému odbornému sdružení také jednotlivě.
(3) Vládním nařízením mohou býti vydány bližší předpisy o přiznání a výkonu práv uvedených v odstavci 1 zvláště o součinnosti veřejných úřadů nebo obcí se sdružením, kterému byla práva přiznána, jakož i o povinnostech osob, které se ucházejí o,svolení podle odstavce 1.
(4) Na případy, kdy svolení dává sám původce nebo jeho dědic, se výhradná práva sdružení nevztahují".
9. § 31, odst. 1 se mění a bude zníti:
" (1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, napodobovati, veřejně vystavovati, rozmnoženiny nebo napodobeniny odbývati a veřejné předváděti mechanickými nebo optickými zařízeními a šířiti radiem nebo jinými technickými prostředky."
10. § 36, odst. 1 se mění a bude zníti:
"(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati, veřejně vystavovati, veřejně mechanickými nebo optickými zařízeními předváděti, šířiti radiem nebo jinými technickými prostředky a rozmnoženiny (napodobeniny) odbývati."
Č1. II.
Zákon tento provedou ministři spravedlnosti, vnitra, školství a národní osvěty, pošt a telegrafů v dohodě se zúčastněnými ministry.