Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
2. zasedání.
Tisk 117.
Návrh
senátorů K. Rušavého, K. Riedla,
aby byl vydán zákon, jímž se mění zákon ze dne 13. května 1928, č. 39 Sb. z. a n., o ochraně domácího trhu práce.
Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na tomto zákoně:
Zákon
ze dne.......................................................................
jímž se mění zákon ze dne 13. května 1928, č. 39 Sb. z. a n., o ochraně domácího trhu práce.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Některá ustanovení zákona ze dne 13. května 1928, č. 39 Sb. z. a n., se mění, případně doplňují a budou příště zníti takto:
§ 1.
V §u 5 zařaďuje se jako odst. 2.:
Žádost o povolení jest vyříditi do dvou měsíců ode dne jejího podání.
§ 2.
§ 6, odst. 1. zní takto:
Povolení k zaměstnávání cizince uděluje se pouze určité osobě (budoucímu zaměstnavateli) pro určité zaměstnání nebo určitý podnik pro určitého cizince na dobu nejvýše půl roku a může býti vázáno podmínkami.
§ 3.
V §u 8 první věta měna se takto:
Povolení může býti uděleno toliko tehdy:
Jako odst. 2. a 3. zařaďují se tato ustanovení:
Povolení nelze uděliti:
a) pro podniky a závody, které mají zvláštní důležitost pro obranu státu;
b) v těch oborech výroby, které jsou ministerstvem sociální péče v dohodě s ústřednami odborových organisací zaměstnavatelských a zaměstnaneckých uznány za nejvíce postižené nezaměstnaností;
c) úřad rozhodující o povolení nebo o prodloužení povolení, může na účet zaměstnavatele provésti potřebná šetření o tom, že cizinec nemůže být nahrazen domácí silou z důvodů uvedených v odst. 1.
§ 4.
V §u 9, odst. 2. mění se takto:
Povolení může býti prodlouženo jen jednou na dobu nejvýše půl roku k písemné žádosti zaměstnavatele, kterou jest podati měsíc před uplynutím jeho platnosti u úřadu příslušného podle § 5.
Jako odst. 3., 4. a 5. zařazují se tato ustanovení:
Žádost o povolení prodloužení jest vyříditi do dvou měsíců ode dne jejího podání.
O odvolání proti rozhodnutí politického úřadu II. stolice budiž rozhodnuto ve stejné lhůtě. Je-li žádost o povolení nebo o prodloužení zaměstnávání cizince ministerstvem sociální péče, jehož rozhodnutí je konečné, zamítnuta, musí cizinec opustiti zaměstnání do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zaměstnavateli zamítavé rozhodnutí doručeno.
§ 5.
V §u 10, druhá věta zní takto:
K žádosti o povolení nebo o prodloužení povolení jsou povinni předložiti témuž úřadu seznam cizinců s udáním jejich státní příslušnosti, oboru zaměstnání a doby, od které je zaměstnávají.
§ 6.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a jeho provedením se pověřuje ministerstvo sociální péče se zúčastněnými ministry.
Odůvodnění.
Československo bylo z posledních států, které se rozhodly regulovati příliv cizinců do zaměstnání na úkor sil domácích. Učinilo tak zákonem, který byl vydán v roce 1928, tedy v době dobré konjunktury. Byla-li nutna ochrana domácího trhu práce tehdy, její nutnost s ohledem na trvale vysoký stav nezaměstnaných je dnes ještě nutnější.
Nežádoucí a neodůvodněná konkurence cizích pracovních sil je citelná zejména v oboru vyšších služeb, v řadách soukromých úředníků. Odborové organisace těchto zaměstnanců, které měly možnost získati dosti poznatků ze spoluúčasti při provádění zákona, potvrzují, že cizinci jsou zaměstnáváni i při pracech zcela běžného druhu, jako jsou práce účetní, administrativní a podobné, pro něž máme dostatek kvalifikovaných sil domácích. Jen ve zcela řídkých případech, hlavně v některých oborech technických, jsou zaměstnáváni na místech, pro něž se těžko v krátké době najde síla domácí. A je jistě zajímavo, že jsou ve větším počtu zaměstnáváni i v takových oborech, které nejvíce trpí nezaměstnaností, jako v textilnictví, sklářství, v chemickém a porculánovém průmyslu a pod. Z toho zase nejvíce v podnicích v pohraničních krajích, což se dá vysvětliti jedině motivy politickými: neochota zaměstnávati síly československé národnosti. Kdyby se vedla statistika o tom, v jakých oborech a pro jaké druhy práce jsou cizí státní příslušníci u nás zaměstnáváni, tyto zkušenosti odborových organisací by se plně potvrdily.
Stav tento nelze přehlížeti, uvážíme-li, že počet nezaměstnaných soukromých zaměstnanců pohybuje se již po několik roků mezi číslicí 40.000 až 50.000, v některé době i více.
Uznáváme, že domácí pracovní trh nelze hermeticky uzavříti a že jsou případy, kdy žádost o povolení zaměstnávati cizince je odůvodněná. Sedmiletá prakse provádění zákona a trvale vysoká nezaměstnanost, se kterýmžto stavem jako neznámým se při sjednávání zákona nepočítalo, ukázaly však slabiny zákona, které v zájmu vlastních příslušníků státu je nutno odstraniti.
I po provedení doplňků, které navrhujeme, nebude takto doplněný zákon nijak příkrý, zejména když v §u 13 má ministr sociální péče generelní zmocnění stanoviti při provádění zákona výjimky ve prospěch zaměstnávání cizinců.
K jednotlivým změnám a doplňkům uvádíme:
K §u 1.
Z prakse je známo, že zaměstnavatel žádal o povolení jen na rok, ale uplynulo několik měsíců, než jeho žádost byla vyřízena. Nebylo-li dáno povolení a odvolal-li se, uplynula doba šesti, případně i deseti měsíců, než žádost ode dne původního podání byla vyřízena. Tím se zaměstnávání cizince o několik měsíců prodloužilo.
K §u 2.
Povolení se zpravidla udílí nebo má býti uděleno, když na místo obsazené cizincem není možno opatřiti v kratší době stejně kvalifikovanou nebo v tomto výkonu zapracovanou sílu domácí. Navrhovaná doba půl roku (případně jednoho roku podle §u 4) jistě postačí k tomu, aby si zaměstnavatel takovouto sílu domácí opatřil, nebo aby cizinec domácí sílu zapracoval.
Vyžadují-li zaměstnávání cizince skutečně "důležité zájmy národohospodářské", jak se praví v §u 8, lit. a) zákona čís. 39/1928, nebudou navrhovaným ustanovením tyto zájmy dotčeny; v §u 13, lit. b) má ministr sociální péče zmocnění, aby stanovil výjimky.
K §u 3.
Úvodní slova v §u 8 zákona č. 39/1928: "Povolení jest uděliti toliko tehdy", vykládají se tak, že povolení musí býti uděleno. Tak tomu vždy býti nemusí, zejména při důvodech podle lit. c), které jsou stanoveny hodně všeobecně. Úřad rozhodne o každé žádosti jistě objektivně po předchozím šetření; proto je správnější znění, jak navrhujeme.
Nově navrhovaný odst. 2. není zapotřebí zvláště odůvodňovati; nutnost vyplývá z povahy věci.
Nově navrhovaný odst. 3. je nutný proto, že ustanovení zákona o důvodech pro povolení se obchází a zneužívá. U značného počtu žádostí se šetřením prokáže, že důvody, které zákon uvádí jako podmínku pro povolení, ve skutečnosti zde nejsou. Uvádějí se i důvody další: že cizinec je důvěrníkem, nebo příbuzným majitele, nebo spolumajitelem firmy, že je příštím dědicem podniku a pod. Žádosti podobného druhu jsou podávány zbytečně, protože zákon takové důvody nezná, zejména jsou zbytečné v případech, kdy pro obor, v němž je nebo má býti cizinec zaměstnán, máme dostatek náhradních sil domácích.
Navrhovaným zněním má se docíliti, aby žádosti podobného druhu nebyly podávány.
K §u 4.
Zákon č. 39/1928 nemá žádného omezení, na jakou dobu a kolikráte může býti povolení uděleno. To je závažný nedostatek. Prakse se vyvinula tak, že zaměstnavatel, aby snadněji dostal povolení, žádá je na dobu jednoho roku a před jeho uplynutím podá žádost novou. To se může opakovati tak, že zaměstnávání cizince, které mělo být jen na dobu přechodnou, změní se v zaměstnání trvalé. Jinak platí odůvodnění, které uvádíme k §u 2. O lhůtách platí tytéž důvody jako u §u 1.
K §u 5.
Jsou zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají současně větší počet cizinců, aniž by pro to mluvily důvody ustanovené v §u 8 zákona č. 39/1928. Úřad rozhodující o žádosti nemůže vždy přesně zjistiti její důvodnost. Povolení u těchto cizinců končí vždy současně. Žádá-li zaměstnavatel o prodloužení povolení pro některého cizince, je správné, aby úřad věděl, kolik jich mimo něho zaměstnává, poněvadž i to může býti rozhodující při posuzování důvodnosti žádosti. Je proto účelnější, když zákon stanoví povinnost, předložiti ku každé žádosti seznam všech nezaměstnaných cizinců.
Pokud jde o podmínky, jimiž může býti podle §u 6 vázáno povolení, navrhujeme, aby povolení z důvodu uvedeného v §u 8, lit. b) bylo vázáno na podmínku, že zaměstnavatel je povinen dbáti, aby cizinec zapracoval sílu domácí.
Protože navrhovaný zákon má přispěti k ulehčení situace na pracovním trhu hlavně soukromých zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáváním cizinců nejvíce postiženi, a ulehčí i administrativě, navrhujeme, aby byl ihned předložen sociálně politickému výboru k projednání.
V Praze, dne 11. února 1936.
Rušavý, Riedl,
Pichl, Rohlena, Klofáč, dr Klouda, Plamínková, Javornický, Hubka, Špatný, dr Milota.