Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

2. zasedání.

 Tisk 113.

Odpovědi

1. ministra vnitra na interpelaci sen. Kreibicha, Nedvěda a soudr. stran zacházení s emigranty (tisk 24/1)

2. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ohledně mimořádné persekuce dělnického hnutí na Slovensku (tisk 24/3)

3. ministra vnitra na interpelaci sen. Kotrby a druhů ohledně neudržitelného postupu úřadů proti mistrům pekařským v důsledku chybného výkladu vládního nařízení ze dne 23. Února 1934, čís. 27 Sb. z. a n. (tisk 24/4)

4. ministra vnitra na interpelací sen. Fidlíka a soudr. ohledně neslýchaného porušování imunity členů Národního shromáždění četníky a policií na Slovensku (tisk 37/1)

5. ministra spravedlnosti a ministra zemědělství na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ohledně bezohledného a protizákonného postupu a existenčního ničení drobného rolníka okresním soudem v Mladé Boleslavi (tisk 37/2)

6. ministra národní obrany na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ve věci sebevraždy četaře délesloužícího Jaroslava Hájka (tisk 37/3)

7. předsedy vlády na interpelaci sen. Hokkyho a druhů o rychlé a radikální pomoci zadluženému obyvatelstvu Podkarpatské Rusi (tisk 37/4)

8. vlády na interpelaci sen. Hokkyho a druhů o zadržování obecních přirážek obci Sevluše (tisk 40/2) 

113/1.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátorů Kreibicha, Nedvěda a soudr.

stran zacházení s emigranty (tisk 24/1).

Podřízené úřady jsou nuceny věnovati politickým emigrantům zde se zdržujícím svoji pozornost, neboť opětovně bylo zjištěno, že mnozí z nich zneužívají svého pobytu zde k tomu, aby nepřípustným způsobem zasahovali do zdejších politických poměrů nebo vyvíjeli činnost, příčící se platným předpisům. Tak bylo právě při prohlídce v kuchyni emigrantů v Praze II. v Žitné ulici č. 10 dne 4. května 1935 zjištěno, že návštěvníky kuchyně jsou rozšiřovány různé, proti platným předpisům vydané tiskoviny nebo tiskoviny, jichž dovoz a rozšiřování v ČSR jest zakázáno. Mezi jinými byli při této příležitosti zadrženi i někteří emigranti v interpelaci jmenovaní, z nichž Erich Burkhardt, Vilém Grigutsch a Kurt Kramer byli již před časem pravoplatně jako obtížní cizinci z ČSR vyhoštěni a přes to zde dále pobývali pod nepravými jmény. Ludvík Weinberger a Walter Schlag, rovněž při zmíněné prohlídce zadržení, byli z ČSR vyhoštěni, ježto byli při této příležitosti usvědčeni z rozšiřování závadných tiskopisů, vydaných a vytištěných proti platným předpisům.

Schlag byl dopraven na státní hranice směrem, který si sám zvolil. Neodpovídá skutečnosti, že při úředním jednání bylo s ním zacházeno způsobem v interpelaci líčeným. Byl ovšem právě tak jako mnozí jiní právem napomenut pro hrubé a nepřístojné chování a odkázán do příslušných mezí. Tvrzení, že policejní úředníci zpravidla spílali emigramům nejsprostším způsobem, není pravdivé.

Emigrant jménem Piegel policejním ředitelstvím v Praze zadržen nebyl.

Antonín Mühlbach, zdržující se zde pod nepravým jménem, byl krajským trestním soudem v Praze odsouzen pro krádež, které se dopustil na svých spolunocležnících, do těžkého žaláře na 3 měsíce a současně vypovězen. Po odpykání trestu byl Mühlbach ku provedení vypovězení předán městskému hnaneckému komisařství v Praze-Vysočanech. Tam se pokusilo útěk a o krádež a byl přistižen ohrožoval své okolí. Byl poznovu soudem odsouzen a jako prostý delikvent, nezasluhující z politických důvodů žádného ohledu, dopraven pak na hranice směrem k Německu s průkazy, které mu vydalo německé vyslanectví v Praze. Po svém pokusu o útěk byl nějakou dobu umístěn v separaci v přízemí budovy hnaneckého komisařství a nikoliv ve sklepě. Není pravda, že byl strážníky zbit.

Podle ustáleného postupu úřadů nejsou vyhoštěnci nikdy předáváni, resp. odstraňováni do států, kde by jim vzhledem k jich politické činnosti nebo příslušnosti hrozilo stíhání, nýbrž ponechá se jim pravidlem volba směru, kterým mají býti z Čsl. republiky odstraněni. Tvrzení o výhrůžkách vydáním do Německa nebo Polska není proto správné. Německým emigrantům, kteří přijeli dne 9. května 1935 v doprovodu úředního orgánu do Českých Velenic, chtěly úřady umožniti odcestování přes Rakousko a Maďarsko do některého z balkánských státu a nelze jim klásti za vinu, jestliže rakouské úřady nevpustily dotyčné emigranty do Rakouska.

Četnictvo z důvodů již předem uvedených věnuje sice pozornost emigrantům, bydlícím v zámku ve Mšeci, neshoduje se však se skutečností tvrzení, že koná před zámkem stále službu a že každý emigrant, chce-li se ze zámku vzdáliti, musí si zaopatřiti u četnictva dovolení. Emigranti pohybují se ve Mšeci volně a bez překážek se stýkají s místním obyvatelstvem. Zámek o 10. hodině večerní uzavírá sám nájemce zámku.

Vzhledem k uvedeným okolnostem neshledávám důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 31. ledna 1936.

Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.

 

113/2.

Odpověď

ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů ohledně mimořádné persekuce dělnického hnuti na Slovensku (tisk 24/3).

O případech v interpelaci uvedených byly vyžádány zprávy, jež jen v některých případech podány býti nemohly, pokud nebyly v interpelaci dost přesně označeny ("34 mladorobotníků z Košic", "4 z Rimavské Soboty", "31 osob bylo zatčeno"). Jinak jde vesměs o případy, kde trestní řízení podle zákona zavedeno býti musilo a to nejčastěji pro illegální nedovolené sdružování, nebo pro výroky trestné podle zákona na ochranu republiky, nebo pro násilnosti proti veřejným orgánům; při tom justiční úřady z úřední povinnosti jsou povinny dbáti, aby předběžná vazba byla omezena na nejmenší nutnou míru. Na rozsudky soudní nelze administrativně vliv vykonávati, nýbrž lze proti nim použíti jedině zákonných opravných prostředků.

Trestní případy, na které se vztahuje rozhodnutí presidenta republiky ze dne 14. prosince 1935, byly učiněny předmětem řízení amnestičního.

Pokud jde o činnost bezpečnostních orgánů pozůstávající v tom, že trestné činy vyšetřovaly, na pachatele podaly trestní oznámení a v některých případech je i zatkly, stalo se tak, jak také z výsledku trestního řízení v jednotlivých případech jest zřejmo, právem a v mezích zákonných předpisů.

Nejde tedy ani o pronásledování lidu, ani o porušování jeho demokratických práv. Kdyby v některém konkrétním případu.byla přednesena odůvodněná stížnost, bude vyšetřena a učiněno potřebné opatření.

Podle dosavadních zjištění není však důvodu k nějakým opatřeným.

V Praze dne 29. ledna 1936.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.

 

113/3.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátora Kotrby a druhů ohledně neudržitelného postupu úřadů proti

mistrům pekařským v důsledku chybného výkladu vládního nařízení ze dne

23. února 1934, čís. 27 Sb. z. a n. (tisk 24/4).

Konaným šetřením bylo zjištěno, že okresní úřady a v případě odvolání zemské úřady zkoumaly v každém jednotlivém případě, zda jde o bezdůvodné zvýšení ceny chleba, a také v každém trestním nálezu okresních úřadů a rozhodnutí zemských úřadů jest výslovně uvedeno, v čem úřad shledává bezdůvodnost zvýšení ceny. Prokázal-li odsouzený, že zdražení chleba nastalo pouze o tolik, oč se prokazatelně zvýšily nákupní ceny mouky k výrobě chleba použité, výrobní náklady nebo i jiná režie podniku, bylo již okresním úřadem trestní řízení zastaveno, popřípadě odsuzující nález byl v cestě odvolací zemským úřadem zrušen.

Při provádění trestního řízení nebylo zpravidla třeba slyšeti odborné znalce v každém jednotlivém případě, neboť politickým úřadům byly dány pro přezkoumání kalkulace cen chleba podrobné směrnice, vypracované podle odborného znaleckého posudku, které umožňují jim v normálních případech řádné provedení řízení i bez slyšení odborného znalce

 Tresty byly ukládány v zákonných mezích a při jich stanovaní bylo přihlíženo ke všem okolnostem zvláštního zřetele hodným, zejména k rodinným, majetkovým a výdělkovým poměrům obviněného. Mimo to byl v četných případech hodných zvláštního zřetele k žádosti odsouzených pekařů trest zemským úřadem resp. ministerstvem vnitra z milosti snížen nebo zcela prominut.

V postupu úřadů nebyly shledány závady příčící se předpisům.

V Praze dne 4. února 1936.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

 

113/4.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátora Fidlíka a soudruhů ohledně neslýchaného porušování imunity členů Národního shromáždění četníky a policií na Slovensku (tisk 37/1).

Dne 11. června 1935 mělo dělnictvo, stávkující při stavbě trati červená Skála-Margecany, nastoupiti opět práci. Ježto se bylo obávati, že při této příležitosti mohlo by dojíti k rušivým událostem, věnovalo četnictvo pozornost osobám, zdržujícím se bez zřejmého důvodu poblíže pracovních míst. Proto také četnická hlídka vyzvala uvedeného dne v obci Ztratené neznámého jí muže, aby se z místa vzdálil, a když neuposlechl, předvedla jej na četnickou stanici, aby zjistila jeho totožnost. Zadržený předložil sice senátorskou legitimaci, která však zněla na uplynulé funkční období Národního shromáždění a kterou tedy četnictvo nepokládalo za platný doklad.

Se senátorem Kubačem nepřišel okresní úřad v Rožnově ani úředník tohoto úřadu v interpelaci jmenovaný za stávky do styku.

V Praze dne 4. února 1936.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

 

113/5.

Odpověď

ministra spravedlnosti a ministra zemědělství na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů ohledně bezohledného a protizákonného postupu a existenčního ničení drobného rolníka okresním soudem v Mladé Boleslavi (tisk 37/2).

Při výkonu exekuce u dlužníka Josefa Horáka v Němčicích č. 39, p. Luštěnice u Mladé Boleslavi, nebyl zjištěn závadný postup soudních orgánů. Mobilární exekuce byla vykonávána dne 7. srpna 1935 za účasti vymáhajícího věřitele, jeho právního zástupce a v přítomnosti dlužníka. Vymáhající věřitel se před výkonem exekuce dohodl s dlužníkem v tom smyslu, že mu dlužník k částečné úhradě vymáhané pohledávky dobrovolně předá určité množství obilí. Výkon exekuce se pak omezil na zabavení přístupem vymáhajícího věřitele k prodejovému řízení dříve již zahájenému na jiné věci. Obilí vůbec nebylo zabaveno.

Dlužník Josef Horák jest účasten ochrany podle předpisů o dočasných opatřeních v exekučních a konkursních věcech proti zemědělcům, a podle ustanoveni těchto předpisů byla také odložena nucená dražba dlužníkovy nemovitosti a exekuce na jeho pohledávky z prodeje řepy za Ústeckou rafinérii akc. spol. cukrovarem v Dobrovicích byla povolena jen s omezením na jednu polovici (§ 4 zák. č. 3311934 Sb. z. a. n. ve znění vl. nař, č. 259/1934 Sb. z. a. n.).

Ministerstvu spravedlnosti není známo, že by v jiných případech bylo postupováno způsobem uvedeným v interpelaci. Orgány pověřené výkonem exekuce jsou povinny dbáti ustanovení daných na ochranu dlužníků a soudy byly opětovně poukázány, aby jim tato ustanovení připomenuly.

Zadluženým zemědělcům dostává se podle vl. nař. ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb. z. a. n. a ze dne 21. prosince 1935, č. 250 Sb. z. a. n. úlevy v placení úroků a kapitálových splátek.

V Praze dne 25. ledna 1936.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer
v. r.

Ministr zemědělství:
Dr Zadina v. r.

 

113/6.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů ve věci sebevraždy četaře délesloužícího Jaroslava Hájka (tisk 37/3).

Příčiny sebevraždy četaře délesloužícího Jaroslava Hájka byly již dříve podrobeny přísnému šetření administrativnímu i soudnímu; jeho výsledky již tehdy potvrdily, že sebevraždu nelze uváděti v souvislost se službou vojenskou. Nicméně jsem nařídil, aby na podkladě údajů uvedených v interpelaci bylo zahájeno nové pátrání po příčinách této sebevraždy jmenovitě v tom směru, zda sebevražda nebyla zaviněna nedovoleným nebo trestným jednáním některé vojenské osoby. Nové pátrání provedl opět vojenský prokurátor v Báňské Bystřici, který po výslechu více než 30 svědků znovu došel ku přesvědčení, že sebevražda četaře délesloužícího Hájka nikterak nesouvisí s vojenskou službou a zejména, že nebyla zaviněna špatným nakládáním nebo týráním se strany představených. Stejně nebylo nic závadného zjištěno proti poručíku Dědičíkovi, který podle výsledku šetření jest důstojníkem spravedlivým a s mužstvem jedná vždy korektně. Bylo proto třeba i nové pátrání proti neznámému pachateli pro zločin nešetření služebních předpisů nebo jiný soudně stíhatelný trestní čin znovu odložiti podle § 138 v. tr. ř. pro nedostatek skutkové povahy.

K požadavku interpelace, aby rodičům zemřelého byla poskytnuta renta, sděluji, že příslušnou žádost ministerstvo národní obrany skutečně zamítlo a to z důvodů, které interpelace správně cituje. Jelikož tyto důvody, podle nichž nejsou v daném případě splněny zákonné předpoklady pro důchod předků, dosud trvají a interpelace jich nikterak nevyvrací, nemohl jsem na dosavadním stavu ničeho měniti.

V Praze dne 21. ledna 1936.

Ministr národní obrany:
Machník v. r.

 

113/7 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci senátora Hokkyho a druhů o rychlé a radikální pomoci zadluženému obyvatelstvu Podkarpatské Rusi

(tisk 37/4.)

Zákonodárná opatření, na jichž potřebu je v této interpelaci poukazováno, se již stala, a to prozatím vládními nařízeními ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb. z. a n., kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrokové sazby, ze dne 21. prosince 1935, č. 249 Sb. z. a n. o úlevách při splácení některých dlouhodobých pohledávek, z 21. prosince 1935, č. 250 Sb. z. a n., o úlevách při splácení pohledávek za zemědělci, a z téhož dne, č. 251 Sb. z. a n., o úlevách při splácení pohledávek za nezaměstnanými a o některých opatřeních v řízení exekučním a konkursním proti nezaměstnaným.

V Praze dne 1. února 1936.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

 

 

Překlad ad 113/7.

Válasz

a kormány elnökétől

Hokky szenátor és társai

interpellációjára az eladósodott podkarpatszka-ruszi lakósság sürgős és gyökeres megsegitése tárgyában (37/4. nysz).

Ama törvényhozási intézkedések, amelyeknek szükségességére az interpelláció _ rámutat, a megengedett legmagasabb kamatlábról szóló 1935. december 21.-i 238 Tgysz., némely hosszúlejáratu kölcsönök törlesztésénél adott könnyítésekrőlszóló 193b. december 21.-i 249. Tgysz., a földművesek iránti követelések törlesztésénél adott engedményekről szóló 1935. december 21.-i 250. Tgysz. válamint a munkanélküliek iránti kvvetelések törlesztésénél adott engedményekről s a munkanélküliek ellen vezetett végrehajtási és csődeljárásban tett bizonyos intézkedésekről szóló ugyanaznapi 251. Tgysz. kormányrendeletek kibocsátásával egyelőre már foganatosíttattak.

Praha, 1936. február 1.-én.

A kormány elnöke:
Dr Hodža s. k.

 

113/8 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci senátora Hokkyho a druhů o zadržování obecních přirážek obci Sevluše

(tisk 40/2).

Přirážky ke státním daním přímým, vybírané berními úřady pro obce, mohou býti obcím poukazovány pouze z výtěžku plateb poplatníky obce učiněných (srov. § 7 zák. č. 77/1927 Sb. z.a. n. ) a není přirozeně možno poukazovati obcím částky, které poplatnictvem jejím zaplaceny nebyly, ježto pro to není zákonného podkladu a bylo by to na újmu státu.

Co se týče obce Sevluše, bylo jí podle zprávy hlavního finančního ředitelství v Užhorodě v roce 1935 vedle výplaty bilančních doplatků za rok 1934 per 41,894.245 Kč na její běžnou jednoroční přirážkovou náležitost per 199.596 Kč přiděleno 120.000 Kč, z čehož po srážkách na dlužné daně s přirážkami per 7000 Kč, poplatkový ekvivalent 113 Kč a příplatky obce ke státním starobním podporám 9421 Kč bylo obci vyplaceno l03.466 Kč. Výplata zbytku per 79.596 Kč bude zařízena v nejbližší době. Po výplatě této částky zbude sice koncem roku 1935 pro jmenovanou obec náležitost na nedoplatcích přirážek včetně za všechna leta minulá okrouhle asi 1,000.000 Kč. Avšak částka, tato nepředstavuje pohledávku obce, která by snad byla obci finanční správou zadržována, nýbrž jde o přirážkové nedoplatky, přes úsilovné vymáhání za poplatnictvem obce váznoucí, které se zřetelem k tomu, co shora uvedeno, lze pro obec uvolňovati jen v těch mezích, jak jsou poplatnictvem placeny. Při tom ovšem nelze poukazovati obci úroky z prodlení z těchto nedoplatků,přirážek, ježto úroky z prodlení z daní i z přirážek (kromě z přirážek k dani pozemkové, vybíraných přímo obcemi) připadají podle § 272 zákona o daních přímých č. 7F/1927 Sb, z. a n. státu, stejně jako na druhé straně podle § 297 cit. zákona jsou jen na vrub státu úroky nahrazovací z vratek těchto daní i přirážek.

Podotýká se, že ostatně se zřetelem k ustanovení o povinném vybírání přímých státních daní s přirážkami do výše 1000 Kč ročního předpisu u jednotlivého poplatníka obcemi, městskými daňovými úřady a obecními notáři (§ 2 zák. č. 43/1922 Sb. z. a n. a prov. nař. č. 131,/1922 Sb. z. a. n.) má obec možnost přičiniti se, aby nedoplatky na přirážkách byly podstatně sníženy.

V Praze dne 7. února 1936.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

 

Překlad ad 113/8.

Válasz

a korniány elnökétol

Hokky szenátor és társai

interpellációjára Sevl'uš község községi pótadóinak visszatartása tárgyában(40/2. nysz).

Az állami egyenesadókhoz kivetett s az adóhivatalok által a községek javára beszedett pótadók a községek számára csupán a község adózói által teljesített lerovások eredményéből utalványozhatók (v. ö. a 77/1927. Tgysz. törv. 7. §-át) s így természetesen nem lehet a°községek javára kiutalni ö1y összegeket, amelyek az adózók által le nem rovattak, minthogy arra törvényes alap nincsen s az az állam kárára volna. Ami Sevfuš községet illeti, e községnek az užhorodi pěnzügyi főigazgatóság jelentése szerint az 1935. év folyamán az 1934. évi 41.894'25 Kč egyenlegi felülfizetés kiutalásán kívül egy évi 199.596 Kč-t kitevő folyó illetményére 120.000 Kč osztatott ki, amiből a községnek 7.000 Kč adó és adópótlékhátrálék, 113 Kč illetékegyenérték s az állami aggkori segělyekre fizetendő 9.421 Kč községi hozzájárulás leütéše utári 103.466 Kč fizettetett ki. A 79.596 Kč-t kitevő maradék kifizetése a legközelebbi időben kerül sorra. Ezen összeg kifizetése után nevezett községnek az 1935. év végével marad ugyan valamennyi megelőző évbőlszármázó pótadóhátrálékkövetélese cimén` összesen mlntegy 1,000.000 Kč, azonban emez összeg nem állítható be mint oly követelés, amely a pénzügyi hatóság áltaI a község kárara visszatartatnék, hanem itt a községi adózók által szorgos behajtás dacára le nem rovott oly pótadóhátrálékok forognak szóban, amelyeket a fent előadottakhoz képest a község számára csak azon mérvben lehet folyóvá tenni, amelyben azok az adózó közönség által lerovatnak. Emellett az említett pótadóhátrálékok utáni késedelmi kamatot a község javára természetesen kiutalni nem lehet, minthogy az adók és pótadók késedelmi kamatai a községek által közvetlenül beszedett földadópótlékok utáni kamatokat kivéve az egyenesadókról szóló 76/1927. Tgysz. törvény 272. §-a értelmében az államot illetik éppen úgy, mint ahogy másrészről ezen adó és pótadóviszszatérítések. után járó kamattéritéseket is az idézett törvény 297. §-a értelmében csupán az állam viseli.

Megjegyeztetik, hogy egyébként tekintettel a községeknek, városi adóhivataloknak és községi jegyzőknek az állami adók és pótadók egyénenként évi együttes 1000 Kč-t meg nem haladó összegeinek behajtási kötelezettségére a községeknek módjukban áll odahatni, hogy a pótadóhátrálékok összege lěnyegesen leszállíttassék.

Praha, 1936. február 7.

A körmány elnöke:
Dr Hodža s. k.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP