Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

2. zasedání.

Tisk 112.

Vládní návrh

 Zákon

ze dne..............

jímž Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Sbírky společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách (dále užívá se zkráceně jen názvu "Společnost"), pokud jsou jejím vlastnictvím, přecházejí do vlastnictví státu Československého.

§ 2.

Stát vstupuje do smluvních závazků Společnosti platných dne 1. ledna 1931, pokud se vztahují k provozu sbírek v § 1 uvedených, a přejímá dluhy Společnosti, které byly sjednány k provozu týchž sbírek do dne jich převzetí do státní správy.

§ 3.

Počínajíc rokem 1937 bude do státního rozpočtu vkládána zvláštní částka nejméně 1,000.000 Kč ročně pro fond na rozmnožování státní sbírky starého umění, a to bez vlivu na ostatní rozpočtové potřeby ministerstva školství a národní osvěty.

§ 4.

(1) Organisace a správa převzatých sbírek (§ 1), jakož i fondu (§ 3) budou upraveny statutem, který vydá ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra a financí a s nejvyšším účetním kontrolním úřadem a kterým bude Společnosti zaručena součinnost při správě těchto sbírek.

(2) Na jednotlivých kusech sbírek převzatých od Společnosti bude původ jejich zjevně vyznačen.

(3) Sbírka starého umění budoucí státní galerie bude pojmenována tak, aby z jejího jména bylo patrno, že jejím základem jsou sbírky Společnosti.

§ 5.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. ledna 1937.

(2) Již před tímto dnem lze provésti podle tohoto zákona opatření přechodná a opatření, jež zákon ku včasnému provedení předpokládá již v době předchozí.

(3) Zákon tento provede ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Sbírky (obrazy, plastiky, kresby, grafika, knihovna a archiv) Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách byly nashromážděny během jejího více než staletého trvání. Společnost byla založena r . 1796 a její vznik spadá tedy do doby osvícenství, kdy vznikla i Královská česká společnost nauk a později Společnost Musea Království Českého. Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách byla založena k podpoře umění a pro výchovu uměleckého dorostu a až do konce minulého století plnila řadu úkolů, jež postupně převzal stát, či které později začaly plniti i některé korporace a instituce jiné. Tak založila již r. 1799 Akademii výtvarných umění v Praze, kterou vydržovala až do jejího postátnění v r. 1896, založila Krasoumnou Jednotu (Kunstverein) ve čtyřicátých letech minulého století k pořádání uměleckých výstav a vydávání i slosování uměleckých prémií a vytvořila obrazárnu a sbírku rytin, které postupně umístěny po různých pražských palácích, byly konečně instalovány v býv . Rudolfinu - v dnešní budově poslanecké sněmovny - a konečně, přestěhovány do dnešních místností v budově ústřední knihovny hl. města Prahy.

Sbírky Společnosti, které jsou jednak vzorně vystaveny ve výstavních sálech této knihovny a veřejně přístupny, či deponovány ve skladištích jednak tamtéž, jednak v refektáři strahovského kláštera v Praze a v budově poslanecké sněmovny, jsou oceňovány částkou cca 60,000.000 Kč a představují hodnotnou galerii obrazů, plastik, kreseb a grafiky, která z našich sbírek jest v hlavním městě jedinou veřejnou galerií starého umění a veřejností často považována za galerii státní vzhledem k jejímu významu a jejím funkcím, které již od státního převratu za československou státní obrazárnu tento ústav plní, navrhuje nákupy pro státní galerii, dávaje ministerstvu školství a národní osvěty posudky o nabídkách uměleckých děl, obstarávaje odborné ošetření takovýchto děl ze státního majetku, jejich konservaci a pod.

Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách - Gesellschaft patriotischer Kustfreunde -, která jest korporací utrakvistickou, zápasila, po převratu se značnými finančními potížemi a byla. udržována jen velkými hmotnými obětmi svého členstva. Změněné poměry politické i společenské, úbytek mecenášů a nedostatek nových příznivců ohrožoval udržování obrazárny tak, že Společnost požádala stát, aby převzal její sbírky do státní správy, což stálo se na podkladě schválení vlády ze dne 29. prosince 1932 Dohodou mezi státem Československým, zastoupeným ministerstvem školství a národní osvěty, a Společností vlasteneckých přátel umění v Čechách ze dne 3. února 1933, a to se zpětnou účinností od 1. ledna 1932.

Toto převzetí do státní správy bylo připraveno zvláštní komisí při ministerstvu školství a národní osvěty, v níž Společnost i ministerstvo školství a národní osvěty byly stejně zastoupeny. Příslušné jednání bylo vedeno tak, aby stát, přejímaje úhradu režie osobních nákladů spojených se správou obrazárny, vyhradil si již předem možnost nabýti sbírek do svého vlastnictví, a to bez náhrady.

Ke vzájemné shodě při tomto jednání došlo a tak z dvanácti článků citované Dohody z 3. února 1933 jedná prvních jedenáct o úpravě vzájemného poměru při převedení sbírek do státní správy, čl. 12 pak připravuje podmínky a výhrady, za kterých by bylo lze převzíti tyto sbírky do státního vlastnictví bez náhrady. Podle tohoto článku prohlašuje Společnost, že uvítá, když její sbírky budou postátněny za podmínek a způsobem, uvedeným v předkládané osnově zákona, která byla již přílohou zmíněné Dohody,

1. když budou splněny podmínky § 3 této osnovy a

2. když po postátnění sbírek a změně stanov Společnosti bude jí stát každoročně vypláceti pravidelnou subvenci nejméně 50.000 Kč ročně. Podle §. 3 této osnovy bylo by tedy pro každý rok vkládati do státního rozpočtu částku nejméně 1,000.000 Kč pro fond na rozmnožování státní sbírky starého umění, a to bez vlivu na ostatní rozpočtové potřeby, čemuž - podle výslovného výkladu zmíněného čl. 12 Dohody - jest rozuměti tak, že tato částka bude vkládána do státního rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty bez vlivu na ostatní jeho položky. Nákupy z tohoto fondu byly by určeny pro československou státní obrazárnu, takže splněním této podmínky nevzniká žádná výhoda pro Společnost, nýbrž naopak pro stát, který vydatněji by mohl rozmnožovati sbírky státní galerie.

Podmínka o každoročním povolování subvence nejméně 50.000 Kč Společnosti po postátnění sbírek a po změně jejich stanov šla by také - ovšem nepřímo - k dobru státních sbírek, neboť tato subvence byla by vyplácena Společnosti změněné ve Společnost přátel státní galerie po způsobů Sdružení přátel Moderní galerie v Praze, berlínské Gesellschaft der Freunde der Staatsgallerie a pařížské Société des Amis du Louvre, takže v přeměněné Společnosti získaly by státní sbírky korporaci, která by jim opatřovala mecenáše a dary.

Dnes, kdy sbírky Společnosti jsou již na základě uvedené Dohody převzaty do státní správy, hradí stát nájemné z místností obrazárny Společnosti, náklady personální a režijní, jakož i jest povinen platiti úroky z dluhů Společnosti.

Stát nabyl by tedy vlastnictví sbírek Společnosti jen vlastně za úhradu jejich dluhů (odstavec 2, § 2 předložené osnovy), neboť vymíněnou každoroční částku 1,000.000 Kč pro nákupní fond státní galerie (§ 3 tamtéž) poskytoval by si stát sám sobě v zájmu rozmnožení svého uměleckého majetku přímo, zmíněnou roční subvenci přeorganisované Společnosti zužitkovával by pro týž účel nepřímo.

Za těchto podmínek bylo by tedy postátnění sbírek Společnosti podle předložené zákonné osnovy pro stát výhodné, neboť československá státní obrazárna, která mohla býti připravována teprve po státním převratu a jejíž sbírky jsou poměrně chudé a kusé, byla by tímto způsobem rozmnožena o hodnotné sbírky, vzniklé více než stoletým vývojem: získala by soubor 1366 obrazů, 170 plastik, 4209 kreseb a 6368 rytin v ceně cca 60,000.000 Kč, který by vydatně mohl vyplniti její citelné mezery.

Budování československé státní obrazárny pokročilo by ústavním schválením této zákonné osnovy opět velmi znatelně a stát mohl by se před domácí i zahraniční veřejností vykazovati obsáhlou a kvalitní sbírkou státní galerie, jak jest jeho povinností nejen z titulu povinné péče o umění výtvarné, ale i výchovy nejširších vrstev jeho občanstva. Toto ideové poslání předkládané osnovy dlužno míti na paměti stejně jako finanční jeho výhody pro stát a obětavost Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, která dává vlastně dar značné hodnoty hmotné i mravní.

Ze státních prostředků byly v roce 1934 na věcné a osobní náklady, spojené s provozem sbírek Společnosti, vydány tyto částky:


1. Nájemné za výstavní sály a místnosti Obrazárny v budově ústřední knihovny hl. města Prahy

468.299.- Kč,

2. Náklady personální

266.723.15 Kč,

3. Náklad na věcnou režii

46.500.- Kč,

4. Dotace na nákup uměleckých děl pro státní galerii

120.000.-Kč,

úhrnem

901.522.l5 Kč,

kteroužto částku možno označiti jako přibližně každoroční - ovšem kromě nákupní dotace 120.000 Kč vzhledem k § 3 předložené osnovy. Celková výše dluhů Společnosti, o jejichž úhradu jest nutno rozpočtově se postarati, činí 392.658 Kč. Tyto dluhy lze zaplatiti v několika ročních splátkách. Bližší výklad jest obsažen při vysvětlivce k odstavci 2, § 2 předložené osnovy.

K jednotlivým paragrafům se

poznamenává:

K § 1.

Sbírky Společnosti tvoří knihovna, archiv a obrazárna, která čítá, jak již uvedeno, 1366 obrazů, 170 plastik, 4209 kreseb a 6368 rytin v ceně odhadované na částku cca 60,000.000 Kč. Tyto sbírky stát zatím spravuje, schválením osnovy nabyl by jejich vlastnictví, čímž by státní majetek byl vydatně rozmnožen.

K § 2.

Zaměstnance Společnosti přejímá ministerstvo školství a národní osvěty do svých služeb ve smluvním poměru, a to podle stavu ze dne 1. ledna 1931 a tento osobní náklad hradí podle výše zmíněné Dohody se zřetelem k její zpětné účinnosti již od 1. ledna 1932.

Sbírky, které podle této osnovy přešly by do státního vlastnictví, jsou řízeny odborným ředitelem, historikem umění, jemuž podléhá personál, skládající se z vysokoškolsky kvalifikovaného asistenta, dvou odborných restaurátorů, dvou kancelářských úředníků, odborného truhláře,tří zřízenců a po dvou dozorcích denních a nočních, kteřížto zaměstnanci jsou právě přejímáni do státní služby v poměru smluvním a jež by při postátnění sbírek Společnosti bylo převzíti za zaměstnance pragmatikální, pokud by si toho přáli. Dotčené převzetí do pragmatikálního stavu stalo by se v rámci zákona č. 103/26 Sb. z. a n, (platový zákon).

Dalšími smluvními závazky jsou pense dřívějších zaměstnanců Obrazárny, které jsou však malé a činily v roce 1934 celkem 8.308 Kč proti 12.504 Kč, kteroužto částku vykazoval stav k 1. lednu 1931. Tyto smluvní částky během doby vůbec pominou.

Dluhy Společnosti, zde uvedené a sem spadající činily podle stavu k 1. lednu 1935 celkem částku 727.144.20 Kč. Z těchto dluhů nepřichází však v úvahu 334.486.20 Kč, dluhovaných ministerstvu školství a národní osvěty. Jsou to totiž dluhy Společnosti vůči státu uzavřené na nákupy uměleckých děl, jež při postátnění sbírek stanou se státním vlastnictvím. Tyto dluhy zaniknou per consolidationem (§ 1445 obč. zák.). Celková výše dluhů, které by stát přejímal, činila by tedy 392.658 Kč, v čemž největší dluh činí pohledávka České spořitelny 285.394 Kč. Úrokování tohoto dluhu u České spořitelny vyžaduje dnes částky 14.269 Kč 70 h, s úrokováním dalšího dluhu 107.264 Kč započne se teprve 1. ledna 1936 nejvýše 5%. Všecky tyto dluhy bylo by možno splatiti v několika ročních splátkách.

K § 3.

Částka 1,000.000 Kč byla by vkládána do státního rozpočtu nikoliv jako dotace, nýbrž jako částka, určená pro fond na rozmnožování sbírky starého umění. Sbírkou starého umění rozumí se sbírka obrazů, plastik, kreseb a grafiky až do konce století XVIII. Ministerstvo školství a národní osvěty nakupujíc či obstarávajíc nákupy pro státní obrazárnu zavedlo již totiž praxi, že umělecká díla zakoupená z prostředků pro státní galerii jsou ukládána v Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, pokud jejich vznik spadá až do konce století XVIII. včetně. Díla století XIX. a XX. pak jsou ukládána ve sbírkách Moderní galerie v Praze.

Výhradě, že částka 1,000.000 Kč byla by vkládána do státního rozpočtu bez vlivu na ostatní rozpočtové potřeby, jest rozuměti v tom smyslu, že by se tak dálo bez vlivu na ostatní položky kap. 10 státního rozpočtu, jak bylo sjednáno se Společností i v odstavci 2, čl. 12 citované Dohody o převzetí sbírek do státní správy ze dne 3. února 1933.

K § 4.

K odstavci 1:

Statut o organisaci a správě převzatých sbírek (§ 1) a o fondu (§ 3) bude vypracován v dohodě s ministerstvem vnitra, financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem na podkladě nabytých již zkušeností tak, aby odborná správa sbírek a disposice zmíněným fondem byly upraveny v zájmu sbírek i pružnosti při nákupech.

Součinnost Společnosti ve správě sbírek má svoji hodnotu v tom, že se sbírkám získává zájem umění milovné veřejnosti.

K odstavci 2:

Označení, v tomto odstavci uvedené, bude lze provésti jednotnými štítky.

K odstavci 3:

Ustanovení toto je jednou z podmínek Společnosti a doporučuje se proto, aby v budoucnosti byla trvale připomínána velká zásluha, kterou si Společnost o výtvarná umění získala.

K § 5.

K odstavci 1:

Účinnost zákona navrhuje se od 1. ledna 1937, aby mohla býti dříve provedena příslušná opatření rozpočtová.

K odstavci 2:

Ustanovení toto navrhuje se pro případ, že by se ukázalo nutným provésti některá opatření zákonem zamýšlená dříve, než zákon nabude účinnosti, t. j . před 1. lednem 1937.

 

V Praze dne 24. ledna 1936.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr školství a národní osvěty :
Dr Franke v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP