IV. volební období.

2. zasedání.

Tisk 50.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců, podepsanou v Bukurešti dne 5. prosince 1930.

Státní hranice mezi ČSR a král. Rumunským byly již definitivně stanoveny. Proto je nutno zákonně upraviti také všechny důsledky z rozhraničení plynoucí.

Hranicemi byla dotčena župa ugočská, marmarošská a satumarská na Podkarp. Rusi. Jest tedy nutno upraviti rozdělení jmění sirotčích pokladen v těchto župách. Stalo se tak úmluvou z 5. prosince 1930, která se předkládá, tímto vládním návrhem senátu Národního shromáždění a to z toho důvodu, že z úmluvy plynou majetková břemena. Podle par. 64, odst. 1. ústavní listiny smlouvy, z kterých pro stát nebo občany plynou břemena majetková, nebo osobní, potřebují souhlasu Národního shromáždění.

Hlavní body úmluvy jsou tyto:

Pokud jde o pohledávky z doby před 30. červnem 1920, každý stát uspokojí sám své poručence a opatrovance. Na úhradu jejich pohledávek dostane každý stát příslušnou kvotu z jmění a reservních fondů sirotčích pokladen. Pro její zjištění pořídí se bilance aktiv k 30. VI. 1920 a zjistí se pohledávky poručenců a opatrovanců k témuž dni a to v rak. uherských korunách, které tohoto dne byly na Podkarp. Rusi v oběhu. Správnost bilance posoudí specielní komise dvoučlenná; každý stát jmenuje jednoho člena. Práce komise musí býti skončena do 6 měsíců od její první schůze; k té pak musí dojíti nejpozději do měsíce, když úmluva nabude účinnosti.

Pohledávky poručenců a opatrovanců budou rozděleny ve dvě skupiny podle státní příslušnosti tomu kterému státu. Poměr těchto skupin jest klíč pro rozdělení zjištěného aktivního jmění sirotčích pokladen.

Jmění pokladny býv. župy satumarské připadne zcela Rumunsku, protože z této župy do RČS. patří jediná obec a Rumunsko se zavázalo, že vydá deposita a pohledávky českoslov. poručenců a opatrovanců z této obce.

Rozpočtový výbor pojednal o vládním návrhu ve schůzi 10. října 1935 a shledal správným způsob, kterým mají býti uspokojeny požadavky našich příslušníků za sirotčími pokladnami jmenovaných žup. Proto navrhuje plenu senátu, aby přijal vládní návrh ve znění uvedeném v tisku sen čís. 16a tak schválil úmluvu mezi republikou Českoslov. a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a vydání deposit, která byla podepsána v Bukurešti dne 5. prosince 1930.

V Praze dne 10. října 1935.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

F. F. Plamínková v. r.,
zpravodaj.

Úmluva tato upravuje především rozdělení hromadně spravovaného jmění sirotčích pokladen. Jde o obvody sirotčích vrchností, které byly rozděleny státní hranicí mezi Československem a Rumunskem, t. j. o sirotčí pokladny bývalých žup ugočské, marmarošské a satumarské. Jmění pokladen prvních dvou žup ugočské a marmarošské má býti rozděleno mezi oba smluvní státy podle stavu z 30. června 1920 (t. j. datum převzetí Podkarpatské Rusi do československé správy). Každý stát uspokojí pak sám pohledávky svých poručenců a opatrovanců. Jmění sirotčí pokladny župy satumarské nebude rozděleno, protože z této župy připadla Československu jediná obec (Velká Paláta); Rumunsko se však zavazuje, že vydá veškerá deposita z pohledávky poručenců a opatrovanců, kteří jsou československými příslušníky.

V hlavě druhé zavazují se obě strany, že si vzájemně do tří měsíců bez další žádosti vydají individuálně spravované hodnoty patřící buď sirotčím pokladnám nebo poručencům a opatrovancům druhého státu smluvního.

Hlava třetí obsahuje ustanovení všeobecná, zejména, že ustanovení úmluvy platí i o poručencích a opatrovancích, kteří se zatím stali zletilými nebo svéprávnými, a v hodnotách, které byly odvlečeny do Maďarska, tam spravovány a pak Maďarskem vydány té či oné ze smluvních stran.

Poslanecká-sněmovna projevila souhlas s úmluvou v 357. schůzi dne 18. prosince 1934.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh ve své schůzi dne 16. října 1935 a doporučuje slavnému senátu schváliti tuto úmluvu mezi republikou Československou a královstvím Rumunským i s příslušným schvalovacím usnesením:

V Praze dne 16. října 1935.

Dr Milota v. r.,
předseda.

Stanovením definitivních hranic mezi Československou republikou a královstvím Rumunským byly definitivně rozděleny obvody sirotčích vrchností bývalých žup Ugočské, Marmarošské a Satumarské. V důsledku toho je nutno, aby bylo rozděleno jmění těchto vrchností kumulativně spravované včetně reservních fondů. Poněvadž tato otázka nebyla rozhodnuta, vznikaly obtíže při výplatě vkladů poručenců a opatrovanců, jejichž majetek byl spravován těmito bývalými župními sirotčími vrchnostmi. Vládní návrh tisk č. 16 obsahuje úmluvu uzavřenou v Bukurešti dne 5. prosince 1930 za účelem rozdělení tohoto jmění.

V úmluvě se stanoví (čl. 1.), že za účelem rozdělení hromadně spravovaného jmění sirotčích pokladen bývalé župy Ugočské a Marmarošské podle rozdělovacího klíče bude pořízena bilance aktiv těchto sirotčích pokladen v korunách rakousko-uherských, ke dni 30. června 1920, t. j. ku dni, kdy vláda království Rumunského odevzdala vládě republiky Československé správu Podkarpatské Rusi.

Pohledávky poručenců a opatrovanců budou v bilanci uvedeny svojí hodnotou ku dni 30. června 1920. Pohledávky poručenců a opatrovanců budou rozděleny ve dvě skupiny, podle toho, je-li oprávněný poručenec nebo opatrovanec příslušníkem československým, či rumunským; pokud nebude proveden důkaz o opaku bude státní příslušnost poručencova nebo opatrovancova posuzována podle jeho bydliště, které jest jako poslední zapsáno ve hlavní knize sirotčí.

Rozdělení majetku se provede rozdělením částek, které jsou, při čemž pohledávky se sníží na částky stanovené soudním vyrovnáním, nebo rozsudky, pokud k nim došlo před 1. listopadem 1930, takže od původní výše pohledávek budou odpočteny částky,o které se pohledávky vyrovnáním nebo rozsudkem snížily.

Hypotekární pohledávky a vklady u peněžních ústavů kterékoliv povahy připadnou státu, na jehož území jest nemovitost, obtížená zástavním právem za pohledávku nebo sídlo peněžního ústavu ; při pohledávkách simultaních rozhoduje poloha nemovitosti, na které vázne zástavní právo jako na hypotece hlavní.

Cenné papíry, s výjimkou státních papírů, připadnou té ze smluvních stran, na jejímž území leží místo, kde byly cenné papíry vydány, při čemž válečné půjčky se pokládají při hodnocení za bezcenné.

Případný přebytek aktiv obou sirotčích pokladen, zmíněných v článku I. Úmluvy, bude vyplacen zástupci státu věřitelského v jeho měně, podle přepočítacího kursu, který je stanoven ve zvláštní úmluvě mezi smluvními stranami o pohledávkách a dluzích ve starých korunách rakousko-uherských.

Pokud jde o jmění sirotčí pokladny bývalé župy Satumare, z jejíhož obvodu připadla Československu jediná obec Velká Paláta, bude jmění této pokladny zcela ponecháno Rumunsku, které se zavázalo, že podle této úmluvy vydá poručencům a opatrovancům příslušníkům republiky Československé, veškerá deposita a pohledávky těmto příslušející.

V hlavě druhé Úmluvy se smluvní strany zavázaly, že si vzájemně vydají bez další žádosti ve lhůtě 3 měsíců po tom, kdy Úmluva nabude účinnosti, veškeré hodnoty, které jsou uloženy nebo spravovány na jejich území zejména také ty, které jsou spravovány zákonnými zástupci poručenců a opatrovanců, nebo u nich uloženy, jsou-li tyto hodnoty vlastnictvím :

1. kterékoliv sirotčí pokladny druhého smluvního státu,

2. poručenců nebo opatrovanců, které podle čl.1. Úmluvy jest považovati za příslušníky československé, nebo rumunské.

Nebude-li proveden důkaz o opaku, bude se míti za to, že depositum chované na jméno některé ze sirotčích pokladen druhého smluvního státu nebo na jméno některého poručence nebo opatrovance, jenž je příslušníkem tohoto státu, jest vlastnictvím jmenované sirotčí pokladny, po případě poručence nebo opatrovance. Byly-li tyto hodnoty spravované individuálně složeny před 30. červnem 1920 v hotovosti budou zaplaceny věřitelskému státu v jeho měně a podle přepočítacího kursu, stanoveného v úmluvě o pohledávkách a dluzích v korunách rakousko-uherských.

Po tří měsíční lhůtě, stanovené článkem 6 Úmluvy vydají se deposita na žádost v diplomatické cestě.

Ustanovení Úmluvy, týkající se poručenců a opatrovanců, platí také o osobách, jež se staly zletilé nebo nabyly svéprávnosti, jestli-že v den, kdy se tato úmluva stane účinnou, jest jejich jmění spravováno sirotčí pokladnou nebo jiným úřadem druhé smluvní strany.

Pokud Úmluvou není stanoveno jinak, bude použito ustanovení Úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o vydání deposit.

Úmluvy jest obdobně užíti o depositech a peněžních hotovostech, které byly z území, jež se stalo nyní československým nebo rumunským odvezeny do Maďarska nebo tam byly spravovány, avšak byly potom odevzdány Maďarskem té neb oné ze smluvních stran a o soudních depositech všeho druhu a doličných věcech, pokud byly složeny před 30. červnem 1920 v peněžní hotovosti nebo skutečně převzaty úřady československými nebo rumunskými.

Podle důvodové zprávy vládního návrhu jsou posuzována některá ustanovení Úmluvy jako převzetí břemen pro stát podle 64 č. 1. ú. 1., takže se Úmluva předkládá k schválení Národnímu shromáždění.

Podle obsahu Úmluvy jde však o nároky vůči státu na vydání věcí, které nejsou státním majetkem ani majetkem našich příslušníků, takže nejde vlastně o zatížení státu. Z toho důvodu je schválení úmluvy Národním shromážděním pouze aktem opatrnosti.

Pro úplnost se podotýká, že vládní návrh tisk č. 16, jímž se předkládá senátu Národního shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělní jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců podepsaná v Bukurešti dne 5. prosince 1930, je shodný s vládním návrhem tisk č. 1398 (3. volební období), o kterém již byla podána zpráva zahraničním výborem tisk č. 1457.

Zahraniční výbor navrhuje plenu senátu, aby přijal vládní návrh ve znění uvedeném v sen. tisku č. 16 i s příslušným schvalovacím usnesením.

V Praze, 27. listopadu 1935.

Donát v. r.,
předseda.