Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Bas, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pazmán.

Celkem přítomno 89 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: Z vlády republiky Česko-Slovenské: předseda vlády Beran; ministři Sidor, div. gen. Eliáš, dr Feierabend, dr Fischer, dr Kalfus, dr Kapras, dr Klumpar, dr Krejčí, dr Šádek. Z vlády slovenské ministr Teplanský. Z vlády podkarpatoruské: předseda vlády Vološin; ministr Révay.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Předseda (zvoní): Slavný senáte!

Zahajuji schůzi.

Dal jsem dovolené na dnešní schůzi sen. Kotrbovi, Popovičovi, dr Šmeralovi, Fr. Müllerovi, Chalupníkovi a Slámovi.

Předsednictvo senátu došel přípis předsedy vlády ze dne 14. prosince 1938, č. 8813/3-38, o zastupování členů vlády.

Žádám p. zapisovatele sen. Pichla, aby přečetl tento přípis.

Zapisovatel sen. Pichl (čte): Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Česko-Slovenské v Praze.

Předsednictvo min. rady sděluje dodatkem k svému dopisu ze dne 8. října 1938, čís. 7707/1076/S/38 m. r., že při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 294 Sb. z. a n., jakož i v případě nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd. zastupuje pana ministra dr Chvalkovského p. předseda vlády R. Beran, p. ministra dr Fischera p. předseda vlády R. Beran, p. ministra dr Kalfuse p. ministr dr Kapras, p. ministra dr Kaprase p. ministr dr Kalfus, p. ministra dr Krejčího p. ministr dr Havelka, p. ministra dr Šádka p. ministr dr Feierabend, p. ministra div. gen. Eliáše p. ministr arm. gen. Syrový, p. ministra Čiperu p. ministr dr Klumpar, p. ministra dr Feierabenda p. ministr dr Šádek, p. ministra arm. gen. Syrového p. ministr div. gen. Eliáš, p. ministra dr Havelku p. ministr dr Krejčí, p. ministra K. Sidora p. ministr dr Ďurčanský, členy vlády Slovenské krajiny zastupuje p. ministr K. Sidor, a kdyby nebyl přítomen, tedy ten člen vlády Slovenské krajiny, který bude v Praze přítomen.

Členy vlády Podkarpatské Rusi zastupuje ten její člen, který je v Praze přítomen.

O tom se dává věděti předsednictvu poslanecké sněmovny i senátu Národního shromáždění republiky Česko-Slovenské.

Předseda vlády: Beran v. r.

Předseda (zvoní): Předsednictvu došel přípis o ustavení se klubu senátorů národní jednoty.

Žádám pana tajemníka senátu o přečtení tohoto dopisu.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Předsednictvu senátu N. S. v Praze.

Sdělujeme, že včera ustavil se klub senátorů národní jednoty, do něhož vstoupili: Adam Josef, dr Bas Otakar, Bergman Rud., Brož Bedřich, Donát Václav, Dytrych Tomáš, dr Havelka Otakar, inž. Havlín Jos., Horák Jan, Horný Stanislav, dr Hruban Mořic, Hubka Jos., Jakubec Frant., Janovský Jakub, Javornický Otakar, dr Karas Jos., Klofáč Václav, dr Klouda Ant., Kotrba Jan, Krejčí J. J., Kroiher J. F., Machovský Jos., inž. Marušák Karel, dr Matoušek Jos., Měchura Jan, dr Milota Albert, Molík Frant., Nejezchleb, Marcha D., Novák Frant. K., Novák Frant. X., Olejník Frant., Paulus Frant., Pechanec Jan, Pechman Frant., Pichl Jiří, Rejmon Pavel, Riedl Kar., Rohlena Maxmilian, Msgre Roudnický Al., Rušavý Kar., Sehnal Václav, Sechtr Jos., Sladký Václav, Sláma Julius, dr Sobota Jan, Stržil Jos., Thoř Jos., Trnobranský J., Turek Václav, Vetterová-Bečvářová A., Vlk Ant., Záborec Cyril.

Předsedou klubu jest sen. Václav Donát, místopředsedy pp. sen. dr Ant. Klouda, dr Jos. Matoušek, Frant. Xav. Novák, Jos. Thoř.

Předseda (zvoní): Předsednictva došel přípis o vystoupení senátorů z klubu čsl. soc-dem. strany dělnické a utvoření klubu senátorů národní strany práce.

Žádám p. tajemníka senátu o přečtení tohoto přípisu.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Senátní kanceláři v Praze.

Prohlašujeme, že vystupujeme z klubu senátorů československé soc. dem. strany dělnické a tvoříme od 1. prosince 1938 klub senátorů národní strany práce.

Mimo tento nový klub zůstávají sen. Nentvich, Pocisk a Zimák.

Předsednictvo klubu se nezměnilo, rovněž zaměstnanci klubu zůstávají tíž.

Předseda (zvoní): Předsednictva došel další přípis o přistoupení hospitantů ke klubu senátorů národní strany práce.

Žádám p. tajemníka senátu, aby přípis ten přečetl.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Senátní kanceláři v Praze.

Podepsaní sdělují, že se přihlašují za hospitanty klubu senátorů národní strany práce.

Podpisy: Pocisk, Nentvich a Zimák.

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byly rozdány tisky. Žádám o sdělení jich.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Tisk 750. Zpráva ústavně-právního výboru o usneseniu posl. snemovne k vládnemu návrhu ústavného zákona o zmene ústavy republiky Česko-Slovenskej a o mimoriadnej moci nariaďovacej (tlač 749).

Zápisy o 123. a 124. schůzi senátu N. S. R. ČS. ze dne 22. listopadu 1938.

Předseda (zvoní): Zápis o 125. schůzi senátu N. S. R. ČS. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze:

Senát se ve 125. plenární schůzi dne 13. prosince t. r. usnesl, aby rozprava o prohlášení pana předsedy vlády byla sloučena s rozpravou o očekávaném zákoně zmocňovacím.

Přikročíme tedy ke společnému projednávání odst. 1 a 2 pořadu:

Zpravodajem k odst. 2 pořadu za výbor ústavně-právní je p. sen. dr Karas, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Návrh zákona, schválený již posl. sněmovnou, předně zmocňuje presidenta - ovšem na návrh vlády - aby upravil nový text ústavního zákona vzhledem k oběma ústavním zákonům o Slovensku a Podkarpatské Rusi. Dále aby změnil ústavu, pokud je to nutno vzhledem k novým poměrům. Druhý článek zákona zmocňuje vládu, aby za podpisu presidenta republiky vydávala nařízení s mocí zákona; pokud by se ovšem nařízení to týkalo i Slovenska a Podkarpatské Rusi, jest nutný souhlas také i zástupců těchto obou vlád. Pokud by se to nařízení týkalo jenom Slovenska nebo Podkarpatské Rusi, jsou příslušné pouze vlády dotčených krajin. A článek III osnovy dává jaksi generální pardon všem dosavadním nařízením vlády, vydaným na podkladě starších zmocňovacích zákonů od r. 1933 a na podkladě zákona o obraně státu, §u 38, který říká, že v době pohotovosti armády může vláda vydávati nařízení s mocí zákona.

Slavný senáte, je to zákon krátký, ale obsahově tak závažný! Právě v této síni, kde dnes zasedáme, před 20 lety byla usnesena dosavadní naše ústava. V sousedních síních po dlouhé měsíce konaly se porady, na nichž jsem měl tehdy, jako úředník zemského výboru, jistou součinnost. Jednalo se zejména o to, jakým duchem má býti vedena ústava našeho státu. Zejména šlo o otázku, zdali máme mít silného presidenta, jako mají na př. Spojené státy severoamerické, anebo presidenta slabšího, jako má Francie. Konečné rozhodnutí naší ústavy padlo pro slabého presidenta, ale pro všemocnou poslaneckou sněmovnu. Formálně sice byl dvoukomorový systém, ale veškerá moc byla dána pouze poslanecké sněmovně, ne senátu. Při hlasování o tomto ustanovení byl jsem tehdy tamhle na galerii přítomen jako úředník zemského výboru a nenapadlo mne, že po dvaceti letech budu zde s této tribuny navrhovat zrušení této ústavy. (Výkřiky sen. Modráčka.)

Toto zmocnění dává našemu presidentovi více práv, než má president Spojených států severoamerických. Za těch 20 let, co jsem s tohoto místa tak často podával referáty a návrhy výborů, žádný úkol mně nepřicházel tak těžký jako tento dnes. Při žádných závažných návrzích, kdy jsem interně také necítil plného souhlasu, ale kde rozum a zájem státu toho návrhu vyžadoval, rozpor ten nešel tak hluboko jako jde dnes.

Ve včerejší schůzi ústavně-právního výboru p. sen. dr Klouda tak jemně to vycítil a vyslovil: Srdce naše nesrostlo s touto osnovou, ale rozum nám káže, abychom pro ni byli. (Výkřiky sen. Modráčka.) Tento vnitřní rozpor je nám alespoň ulehčen tím, že víme, komu dáváme tuto neomezenou plnou moc. (Sen. Modráček: Panu Sidorovi!) Všecka opatření jsou vázána na podpis presidenta republiky a jednomyslné usnesení vlád. Tímto presidentem jsme zvolili osobu, k níž máme plnou důvěru, že moci té nezneužije (Sen. Modráček: Vždyť žádnou moc nebude mít, pane kolego!), a že jí při plném cítění pro spravedlnost, kterou osoba ta se vyznačuje, použije ku prospěchu státu, k právní ochraně slabých a k obhájení spravedlnosti všech.

Za této garancie navrhuji jménem výboru ústavně-právního schválení usnesení posl. sněmovny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Slavný senáte! Zahajuji rozpravu.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, p. sen. Nedvědovi.

Sen. Nedvěd: Vážený senáte!

Jsem pověřen učiniti jménem klubu komunistických senátorů toto prohlášení:

Vláda podala návrh zmocňovacího zákona, kterým se ve skutečnosti suspendují práva parlamentu a volených zástupců lidu a veškerá zákonodárná moc přenáší se na vládu. Presidentu je dokonce při souhlasu vlády dávána moc měniti ústavu a ústavní zákony republiky.

Považujeme tento zákon za nejdalekosáhlejší zásah do elementárních, demokratických práv našeho lidu. Ústava republiky, podle níž veškerá moc pochází z lidu, je velikou vymožeností našeho národa a je výsledkem mnohaletých bojů proti rakouskému útlaku, je nejvyšším výrazem jeho osvobozovacího boje, ve kterém zápasili a krváceli nejlepší synové národa. Tento výsledek práce a bojů celých generací má býti rázem likvidován.

Tato skutečnost je pro další osud našeho národa tím nebezpečnější, že v tomto zásahu proti jeho demokratickým právům a vymoženostem cítíme vliv cizáckých a našemu lidu nepřátelských sil, které svým násilným postupem přinesly republice a našemu lidu tolik běd. Cítíme v tomto zásahu proti demokratickým právům našeho lidu vliv reakčních kruhů, které z porážky republiky chtějí vybudovati svoji moc proti vlastnímu lidu a vlastnímu národu.

Víme, že toto přesvědčení, které vyjadřujeme tímto prohlášením, sdílí s námi ohromná většina lidu této země. Náš lid, rozdrásaný tolika bolestmi, varuje před dobrodružnými, diktátorskými zámysly, ať přicházejí odkudkoliv. A lid nedá se také oklamati těmi, kdož dnes, mluvíce licoměrně o "národní jednotě", chtějí těžiti z porážky národa pro své reakční mocenské cíle. V nejtěžších a nejbolestnějších chvílích svého národa byli jsme s ním nerozlučně spjati. Se zdviženým čelem a s nezlomitelnou vůlí neseme dvojnásob tíhu všeho, co na něj doléhá. Jsme hrdi jako komunisté na to, že jsme příslušníky malého národa, který ve svých dějinách tak čestnou hřivnou přispěl do pokladů kultury a pokroku světa. Budeme za všech okolností žárlivě střežit, aby národ a lid nebyl odehnán od živé studnice svých pokrokových tradic a od vývoje pokrokového světa. Buď jak buď, zůstaneme za všech okolností těmto tradicím věrni, zůstaneme věrni i všemu tomu, zač bojovaly nejlepší generace dělnické třídy. Zůstaneme za všech okolností spjati s lidem a národem a nezpřetrháme svazky ani s těmi, s kterými nás spjaly těžké chvíle našeho lidu a kteří nedůvěřujíce v síly lidu zakolísali a klesli na duchu. Věříme, že se náš lid a národ nikdy nezpronevěří velikým ideálům své minulosti, ideálům svobody a demokracie, myšlence své národní nezávislosti. Těmto myšlenkám budeme sloužiti i my, spojeni s lidem, za všech okolností.

A nyní k vládnímu prohlášení pana předsedy vlády. Jsem zde v senátě již desátý rok a za tu dobu zde bylo vládních prohlášení a programů několik. A kdybychom dnes dělali jejich bilanci, zjistili bychom, že z největší části to byla prázdná slova, mluvená z oken. Tím nechci říci, že tento závěr je možno učiniti již nyní o nejmladším vládním prohlášení. Budou-li po slovech následovati činy, jaké očekává lid, ukáže budoucnost.

Pan předseda vlády ve svém prohlášení vychází z Mnichova. To jest úhelný kámen, na němž je vybudována nová situace Česko-Slovenské republiky a také nová situace mezinárodní.

Kdyby pan předseda vlády byl správně informován o smýšlení lidu, zjistil by, že jeho názory na Mnichov a následky Mnichova se s názory a tužbami lidu diametrálně rozcházejí.

V převážné většině našeho lidu je přesvědčení, že to, co se stalo v historických dnech zářijových, se státi nemusilo. V těchto osudových chvílích se nikdo lidu neptal. Lid se stal pouze subjektem, o němž se rozhodovalo. Ale lid v celém státě dával najevo zcela nepokrytě svůj názor na řešení historického problému. Vzpomeňte těch obrovských manifestací v Praze, Brně, Bratislavě a v celém státě. Kdyby byl rozhodoval lid, byla by dnes jiná situace, a byla by zde dnes také jiná vláda.

Jaká změna nastala, je nejlépe viděti na vysílání našeho rozhlasu. V zářijových dnech, před i po mobilisaci, slyšeli jsme denně v rozhlasu husitský chorál: "Kdož jste Boží bojovníci" - a nyní slyšíme často chorál: "Svatý Václave".

To je výměna, tradice husitské za tradici svatováclavskou. A tato výměna má veliký význam. Tradice husitská nám připomínala nejslavnější dobu dějin českého národa a je ražena jmény: Sudoměř, Domažlice, Tachov, Ústí n. L, Vítkov; a tradice svatováclavská nám připomíná 120 volů a 500 hřiven stříbra, které Václav odváděl německému panovníkovi.

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby neužíval slov, nehodících se do této debaty.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Tradice vítězná je nahrazena tradicí poraženeckou.

Mnichov prý zaručil mír. A dva měsíce po Mnichově je mír již tak zajištěn, že se očekává jeho brzký skon a pokračování mírové politiky tanky, děly, kulomety a bombardovacími letadly.

Pan předseda vlády se raduje z národní jednoty, ačkoli dobře ví, že k žádné národní jednotě nedošlo. To, co se představuje českému národu jako národní jednota, není nic jiného než stará, opelichaná, zbankrotělá vládní koalice, která si dala přemalovati firmu, rozšířená napravo o Stříbrného a Gajdu.

My jsme bojovali za jednotu všech národů republiky a za její obranu v dobách nebezpečí, a ta jednota zde byla. Lid český, slovenský, ukrajinský, německý a maďarský jest ochoten jednotnou republiku bránit, ale tahle jednota se mnohým pánům, kteří dnes mluví a píší o jednotě, nelíbí. To byla jednota lidu, jednota demokratická, vzniklá spontánně v osudových chvílích, a oni potřebují jinou jednotu, jednotu, která se uzavírá u zeleného stolu čachrováním a smlouváním, jednotu panskou.

O jednotu lidu jste se neopřeli, a to vedlo ke katastrofě. A následek je ten, že se nám rozpadl i jednotný a nezávislý stát. I když pan předseda vlády praví, že národní ideály Slováků a Rusínů jsou splněny, je to ve skutečnosti něco úplně jiného. Máme v jednom státě tři vlády. Každá vláda je úplně suverenní a příslušníci českého národa jsou v druhé části republiky, na Slovensku, považováni za nepřátelské cizince a vypovídáni. Prof. Tuka ohlašuje, že autonomie nestačí, musí přijíti úplná samostatnost; a pan min. Sidor slibuje zřízení vlastní slovenské armády. V každé z těchto tří samostatných částí je úplně jiný režim. Na Slovensku. totalitní, v Čechách a na Moravě vegetují poslední zbytky demokracie, kterým se říká demokracie autoritativní, při čemž jsou občanské svobody a práva suspendovány. Jedním z prvních kroků vlády po Mnichově bylo zastavení komunistické strany Česko-Slovenska. Strana, která neselhala, nekolísala, nekapitulovala, která do poslední chvíle vytrvala, je za svou věrnost k republice a k lidu trestána. Kdyby byla Česko-Slovenská republika po Mnichově zůstala suverenním státem, nemohlo se to stát.

A nyní několik slov o otázkách, o kterých pan předseda vlády nemluvil. Pan předseda vlády mluvil o zahraniční politice a o našem poměru k jiným státům; a tu postrádáme v jeho prohlášení stanovisko o našem poměru k SSSR. Nastala v tomto poměru nějaká změna a jaká? Vždyť přece pan předseda vlády dne 30. září, když se dostavila do parlamentu delegace čsl. organisací mládeže, k níž promluvil ještě ve funkci předsedy agrární strany, pravil: "Západní a jiní spojenci nejen že nás zradili, ale hrozili nám také vojenskými zákroky. Jediný spojenec, který nás nezradil, je Sovětský svaz. Přislíbil nám pomoc v rámci všech možností. Dodržel své závazky, ačkoliv musil počítati v takovém případě s válkou proti Polsku a Rumunsku." (Výkřiky sen. Donáta a Sechtra.) To řekl Beran, já cituji Berana. A také býv. ministři Dérer, Vavrečka a Zenkl potvrdili v rozhlasových projevech, že SSSR nám do poslední chvíle zůstal věrným.

Dále postrádáme v prohlášení p. předsedy vlády vyjádření a stanovisko vlády k důležitým událostem zahraničním, z nichž mnohé se týkají přímo našeho státu. Je to otázka garancií česko-slovenských hranic, která nám byla v Mnichově závazně slíbena. Je to cesta zahraničního ministra německého Ribbentropa do Francie a prohlášení vlády německé a francouzské o německo-francouzské hranici. Je to úřední komuniké o sblížení polsko-sovětském. A proč pan předseda vlády o těchto událostech nemluvil? Nemáme na nich žádného zájmu a nemáme k nim žádného stanoviska? Či snad nesmíme míti vlastního stanoviska a jsme v zahraniční politice vasalem jiného státu? To jsou všechno otázky, které vyžadují odpovědi. Vždyť je možno, že se vytvoří taková situace, a třebas i v brzké době, kdy budeme vtaženi do víru světových událostí, a tu jistě je povinností vlády aby Národní shromáždění včas informovala.

Pan předseda vlády zde pravil, že armádě česko-slovenské patří naše vděčnost. Měli jsme skvělou, nádhernou armádu, které se obdivoval celý svět. A tato armáda, složená z pracujících lidí všech národností republiky, šla hrdinně a odvážně a s nadšením plniti svůj úkol. Ta armáda nezklamala, ale zklamali ti, kdož měli vedení. Naši vojáci byli jako ti Lacedemonští v Thermopylách, ale chyběl jim Leonidas. Měli odvahu jako Husité u Sudoměře, ale chyběl Žižka, byli stateční jako zborovští legionáři, ale neměli zborovských generálů. Čekali rozkaz k boji a přišel rozkaz k ústupu. A to byl počátek konce naší krásné demokratické armády.

Pan předseda vlády mluvil ve své řeči také o cizích přistěhovalcích. A protože o přistěhovalcích mluvil hned po hraničářích, je vidět, že je odděluje. Rádi bychom věděli, koho pan předseda vlády považuje za cizí přistěhovalce. Mají to být uprchlíci ze Sudet německé národnosti? Ty nelze všechny ocejchovat jako cizí přistěhovalce. Vážení pánové! V historických zářijových dnech, kdy vy jste řešili osudové otázky republiky v Praze u zelených stolů, byli jsme my, komunističtí poslanci a senátoři, na hranicích. Já sám jsem byl až do poslední chvíle na našich severovýchodních hranicích, v okrese trutnovském, broumovském a vrchlabském. Spolupracoval jsem s úřady vojenskými, politickými a policejními. A tam jsem viděl ukázky statečnosti německého demokratického lidu. Politické a policejní úřady nás žádaly, abychom jim doporučili spolehlivé osoby, kterým mohou svěřit zbraně, my jsme jim je dodávali a tito němečtí dělníci v občanském oděvu vzali do rukou pušky a bodáky, a šli na hranice pomáhat naší finanční stráži a četníkům bránit hranice proti vpádu cizáckých tlup. A tito stateční lidé by měli být nyní považováni za cizí přistěhovalce? Kdo byl statečnější, ti kdož v Praze jednali o kapitulaci, anebo ti, kteří, ač k tomu nebyli povinni, šli bránit republiku?

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Těmto lidem musí být poskytnuto právo asylu a musí jim být dána možnost, aby nalezli zde novou existenci. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Nedvěd (pokračuje): A nyní k otázkám kulturním. Pan předseda vlády mluvil o novém duchu ve školství, symbolisovaném návratem křížů do škol, o nové výchově učitelů a profesorů a o právu školské správy, zajistit nutný vliv na disciplinární řízení s profesory, a o zásahu do dnešního právního postavení vysokých škol. Jsou to kulatá slova, ale my jim dobře rozumíme. Rozumíme jim tak, že se má vrátit doba Jiráskova "Temna", že učitel má být podřízen kulturní reakci a že vysokoškolští profesoři, chlouba svobodné vědy, mají být zglajchšaltováni. Ale český národ podobnou epochu již přečkal, víte o tom dobře. A přečká ji také tentokrát. I kdybyste na hranicích podle vzoru Koniáše a jiného státu spálili všechny spisy Jiráskovy, připomínající nám nejslavnější doby českého národa, i kdybyste spálili všechna díla Havlíčka, Nerudy, Masaryka - český lid nepředěláte. Vždyť vaše pomnichovská kampaň proti Masarykovi a všemu pokrokovému již nyní zkrachovala. A že chystáte nové "Temno", bylo vidět nejlépe z toho, když v rozhlase promluvil také český spisovatel Jakub Deml a vykládal, že příčinou národní katastrofy je to, že se lidé málo modlí, nemají v bytech obrazy svatých a nemají místo podlahy dřevěné podlahu udusanou z hlíny.

A nyní k některým otázkám hospodářským. Pan předseda vlády slibuje, že státním zaměstnancům nebudou sníženy platy. To ovšem není pravda, protože platy státních zaměstnanců jsou už sníženy. Ne tím, že by se jim několik procent ubralo, nýbrž tím, že trpíte řádění zdražovatelů. Brambory jsou proti loňsku dražší o 100%, máslo o 4 Kč na 1 kg, mléko o 40 hal. na litru, uhlí o 30 až 40%, takže státní a veřejný zaměstnanec a vůbec všichni lidé s pevnými platy koupí dnes za svou mzdu mnohem méně než před rokem. Má to snad býti již ta podpora soukromého podnikání, o které mluvil pan předseda vlády?

A další snížení platů a mezd pan předseda vlády již také ohlásil. Mluvil totiž o spravedlivé politice daňové. A z dlouholetých zkušeností již víme, co to znamená. Nevíme ještě přesně, jak ty nové osnovy daňové budou vypadat, ale proslýchá se, že má dojíti k pronikavému lineárnímu zvýšení daně důchodkové, čímž by byli postiženi všichni, kteří mají odpočítanou mzdu, ale nebudou postiženi ti, kteří jsou mistry v daňových defraudacích. (Hlasy: Zvýšení daně obratové!)

Pan předseda vlády prohlásil, že výsady družstev pominou. Myslíme, že je nutno dělati rozdíl mezi družstvy chudých lidí a kapitalistickými podniky, které se za firmu družstevní schovávají. Chce-li pan předseda vlády postihnouti družstva, kterým výsady družstevní nenáleží, ať se obrátí především na družstva své mateřské strany. Těch bylo ve starých hranicích republiky 9235, z toho konsumních 1.053, elektrárenských 1693, mlékařských 305, lihovarských 320, dobytkářských 129 a jejich aktiva obnášela r. 1936 3376 mil. Kč. To nejsou družstva, nýbrž kapitalistické mamutí podniky.

Pan předseda vlády pravil, že bankéřská činnost bude upravena tak, aby se čelilo nežádoucím zjevům v tomto oboru. A tu si opět dovoluji upozorniti na činnost Agrární banky, která vlastní doly, strojírny, slévárny, textilní továrny, radioprůmysl, elektrárenský průmysl, celkem ve starých hranicích 64 velkých průmyslových závodů a 40% průmyslu dodávajícího armádě.

Tam, kde pan předseda vlády mluví o zásazích proti bohatým, je velice nejasný, ale tam, kde mluví na adresu zaměstnanců, je úplně přesný. Chystá reakční zásah proti zaměstnaným ženám, chystají se zásahy proti důchodům z několikerého zaměstnání, s čímž bychom souhlasili, kdyby to bylo namířeno výhradně proti těm, kteří pobírají obrovské platy z několika funkcí, ale nemůžeme souhlasiti s tím, aby byli postiženi ti, jichž úhrnný příjem s bídou stačí na nejnutnější životní potřeby.

Pro všechny plány, které zde pan předseda vlády přednesl, žádá vláda zmocňovací zákon. Žádá zmocňovací zákon proto, aby mohla svůj nepopulární, protilidový a reakční program prováděti pouhým nařízením bez kontroly veřejnosti a také proto, že i v té národní jednotě, která byla nyní slavnostně instalována, našli by se jistě svědomití poslanci a senátoři, kteří by nemohli pro taková opatření zvednouti ruku. Proto budou zbaveni odpovědnosti, jistě se svým vlastním souhlasem. Národní shromáždění se stane pouhou dekorací autoritativní demokracie.

Samozřejmě hlasujeme proti zmocňovacímu zákonu.

Plán a program, který zde byl ohlášen p. předsedou vlády, může se prováděti jen tak dlouho, pokud trvá situace pomnichovská. Jistě jste sami také přesvědčeni, že tato situace není na věčné časy. Všechny příznaky dokazují, že nastane opět měna. Události světodějného významu se valí přímo lavinovitě. A my jsme přesvědčeni, že přijde brzy doba, kdy z celého tohoto plánu a programu nezbude nic jiného než černá vzpomínka, vzpomínka na pokus panské jednoty, která se domnívá, že je ve 20. století možný návrat do minulosti.

Víme, že přijde doba, kdy zmizí nejen váš plán a váš program, nýbrž zmizíte také vy! Víme, že přijde doba, kdy nám opět bude vráceno všechno to, co jsme ztratili, že nám bude vráceno naše Středohoří, Rudohoří, Krkonoše, Chodsko, Těšínsko, Slovensko (Potlesk.) a že v nové, třetí republice, bude zajištěna vláda lidu! (Výborně! - Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Donátovi.

Sen. Donát: Slavný senáte!

Vládní prohlášení, se kterým předstoupila před senát nová vláda Beranova, staví nás před dva veliké nové problémy; je to předně změna orientace zahraniční politiky, za druhé změna orientace politické, hospodářské i kulturní v politice vnitřní.

Jsem rád a s povděkem to vítá strana Národní jednoty, že vracíme se k zásadě našeho velkého vůdce českého národa Antonína Švehly, který vždy hlásal: Buď v prvé řadě dobře se svým sousedem - dobře s každým, nejlépe s tím, kdo je vedle tebe! (Výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Vzhledem k významu této památné schůze jsem povinen všechny kolegy prositi o zachování absolutního klidu. (Výborně!)

Sen. Donát (pokračuje): Proto s velkým uspokojením béřeme na vědomí, že naše vláda hledá všechny cesty k dohodě s Německem, naším největším sousedem, aniž opouštíme přátelské styky s ostatními mocnostmi. Katastrofa, jež nás stihla odtržením třetiny státu, miliardovými ztrátami na majetku, přiměla nás, abychom si zrevidovali všecko, co jsme po dvacet roků dělali, všecko dobré abychom zintensivněli, všechno chybné abychom odstranili nebo alespoň zmenšili. Vláda opravdu svým prohlášením hledá cesty, jak k tomu dospěti.

Prvý a hlavní základ k tomu byl položen autonomií Slovenska a Podkarpatské Rusi. Bude požehnáním pro celou Česko-Slovenskou republiku, budou-li se tito tři národové v duchu pravé demokracie vyžívati po svém samostatně, na svou vlastní zodpovědnost, jak toho jejich politický, hospodářský a kulturní život bude vyžadovati.