Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pázman.

Celkem přítomno 106 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Kalfus.

Z. kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek: jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda dr Buday zahájil schůzi v 10 hod. 40 min.

Dovolené

obdrželi na dnešní schůzi sen. dr inž. Botto, Brodecký, Dundr, Janček a Juriga.

Zpráva tisk 693.

Zápisy o 111. až 113. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Místopředseda dr Buday (zvoní): Budeme prejednávať poriadok schôdze:

Zpravodajom za výbor rozpočtový je p. sen. Kříž. Dávam mu slovo.

Zpravodaj sen. Kříž: Slavný senáte!

Posl. sněmovna schválila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 323,Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. května 1936, č. 129 Sb. z. a n. Zákonem tímto se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného k účelům pozemkové reformy.

Podstatou úpravy citovaných zákonů, jak je požaduje vláda a jak také byly poslaneckou sněmovnou schváleny, je skutečnost, že převzetí zabraného majetku nebylo z různých důvodů skončeno.

Podle ustanovení §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., byla pro poměrný odpis dávky z majetku, předepsané majetku zabraného podle zákona č. 215/ 1919 Sb. z. a n., stanovena podmínka, že majetek bude převzat úplně nebo částečně do lhůty 10 let, počínající podle §u 3 prve cit. zákona dnem 8. května 1920. Do téže lhůty byl povinen.státní pozemkový úřad odváděti pro účely, uvedené v §u 1, odst. 1 zákona o dávce, příspěvek podle §§ 5 až 7 prve cit. zákona. Zákonem ze,dne 10. října 1930, č. 150 Sb. z. a n., byla lhůta prodloužena, na třináctiletou, tedy do 8. května 1933, zákonem ze dne 5. května 1933, č. 73 Sb. z. a n., na šestnáctiletou, tedy do 8. května 1936, a zákonem ze dne 15. května 1936, č. 129 Sb. z. a n., na osmnáctiletou, tedy do 8. května 1938.

Byla tedy tato lhůta prodloužena celkem čtyřikráte. Dnes jednáme o pátém prodloužení, které potřebuje pochopitelně určitého vysvětlení.

Převzetí zabraného majetku pozemkového nebylo ani ve lhůtě stanovené prvním zákonem č. 323/1921 Sb. z. a n., ani ve lhůtách dalšími zákony stanovených skončeno. Vzhledem k časovému omezení nevztahují se tedy zmíněná ustanovení o odpisu dávky z majetku na majetek, převzatý po 8. květnu 1938, a tímto dnem se též končí povinnost státního pozemkového úřadu - nyní ministerstva zemědělství - k odvádění zmíněného příspěvku. Předpoklady, které vedly k určení poslední osmnáctileté lhůty, se však do dnešního dne zcela nesplnily, neboť pozemková reforma, jak ještě blíže uvedu, není dosud úplně provedena. Také zůstávají nedotčeny pozemkovou reformou ty případy, kdy státní pozemkový úřad v dohodách o převzetí zaručil vlastníku, že převezme další nemovitosti až po uplynutí určité lhůty. Za tohoto stavu věci byli by různě posuzováni poplatníci dávky z majetku, kterým byl do 8. května 1938 jejich nemovitý majetek převzat, a ti, jimž bude převzat jejich majetek po tomto dni.

Podle tohoto zákona totiž se odpisuje dávka z majetku i těm majitelům zabrané půdy, kteří mají na ni dávku zaplacenou a kterým by jinak nebylo možno dávku odepsat. Aby tento nestejnoměrný postup u obou skupin poplatníků byl zamezen, navrhuje se prodloužení zákona č. 323/1921 Sb. z. a n. na další dobu, t. j. o dva roky.

Slavný senáte! Protože jde o zákon, který vyplývá z účinnosti zákonů o pozemkové reformě, bude snad zajímati několik čísel, která jsem si vyžádal z příslušného odboru ministerstva zemědělství o tom, jak v přítomné chvíli pozemková reforma se vztahem k projednávanému zákonu vypadá.

Zabráno bylo ve smyslu záborových zákonů celkem na 4 mil. ha půdy. Z toho bylo převzato Státním pozemkovým úřadem, resp. ministerstvem zemědělství 1,872.000 ha. Z různých titulů příslušného zákona propuštěno bylo ze záboru 1,831.000 ha půdy. V záboru zůstává doposud okrouhle 435.000 ha. Z toho bude propuštěno dohodami a z jiných titulů.zákonných 212.000 ha a bude přejímáno asi 200.000 ha. Na tyto číslice se vztahuje právě prodlužování účinnosti příslušného zákona, pokud jde o dávku. Pokud jde o výnos dávek, které projednáváme, je na přejímací ceny zabraného majetku z titulu projednávaného zákona v platnosti přirážka 15 % k odhadnuté přejímací ceně. Při přibližné hodnotě 2 miliard Kč převzatých objektů.činí dávka z titulu projednávaného zákona asi 300 mil. Kč. Poněvadž bude ještě přejímáno asi za 50 mil. Kč zabrané půdy, bude výnos 15 % dávky přibližně asi 7,5 mil. Kč. Jde tu tedy o opatření plně odůvodněná, jak se jich vláda v usnesení poslanecké sněmovny dožaduje, a proto rozpočtový výbor doporučuje senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno ve znění senátního tisku 692. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): K slovu nie je nikto prihlásený. Debata odpadá.

Prosím pánov senátorov, aby zaujali svoje miesta. (Děje se.)

Konštatujem, že senát je schopný usnášať sa.

Budeme hlasovať v čítaní prvom o celej osnove zákona, jeho nadpisu a úvodnej formuli naraz. (Námitky nebyly.)

Námietok niet.

Kto súhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisom a úvodnou formulou v čítaní prvom podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Osnova zákona s nadpisom a úvodnou formulou bola schválená v prvom čítaní podľa zprávy výborovej, súhlasne s predošlým usnesením posl. snemovne tlačivo 692.

Predsedníctvo senátu sa usnieslo podľa §u 54 jedn. poriadku, že sa bude hlasovať ešte v tejto schódzi o prejednávanej osnove zákona tiež v čítaní druhom.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jimž se mění § § 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. května 1936, č. 129 Sb. z, a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 693).

Pýtam sa pána zpravodaja p. sen. Kříža, či má voľaký návrh textových zmien?

Zpravodaj sen. Kříž: Nikoliv.

Místopředseda dr Buday: Kto súhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisom a úvodnou formulou, prijatou práve v čítaní prvom, tiež v čítaní druhom, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Osnova zákona s nadpisom a úvodnou formulou bola schválená podľa zprávy výborovej tiež v čítaní druhom, súhlasne s predošlým usnesením posl. snemovne tlačivo 692.

Druhým odstavcom poriadku dnešnej schôdze je:

2. Zpráva techn.-dopravného výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 565) o civilních inženýrech (tisk 686).

Zpravodajcom za výbor techn.-dopravný je p. sen. inž. Marušák. Dávam mu slovo.

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Slavný senáte!

Platnost jednotných zákonů pro celé státní území jest základním předpokladem právní existence a jednoty každého spořádaného státu. Nemá-li Československá republika ve 20. roce svého trvání ještě unifikovány zákony, je nutno tuto povážlivou mezeru vyplniti s největším možným urychlením.

Předložený návrh unifikačního zákona o civilních inženýrech jest jedním z nejvýznamnějších zákonů pro organisaci podnikání práce na poli technicko-hospodářském.

Řízené hospodářství, kterého se dožadují jednotlivá výrobní odvětví a které se v četných státech již zavedlo nebo zavádí, bude se moci uplatniti bez hospodářských a sociálních otřesů a škod pouze tehdy, budou-li na odpovědných místech odborníci-specialisté, vyzbrojení dokonale vědou jak po stránce teoretické, tak praktické. O osudu národa rozhodují dva významní činitelé: mravní síly a vyspělá technika. Národ, který by zůstal v technicko hospodářském vývoji zpět jen o jediný krok, stane se obětí států technicky dynamičtějších. Ani vláda a ani členové zákonodárných sborů nemusí a ani nemohou všemu rozuměti. Musí však míti v sobě schopnost vybrati si pravé poradce a musí dovésti realisovati v pravý čas jejich návrhy. Veliký politik a národohospodář Karel IV., zvaný otcem vlasti, Napoleon, voják a politik, řídili se ve všem radami odborníků. Lenin volal po odbornících z celého světa. Československý stát, který leží v srdci Evropy, musí míti nejlepší komunikační, hospodářské a správní ústrojí ze všech evropských států, má-li splnit svoje poslání evropského středu a zajistit blahobyt občanstva.

Ve veřejné správě by se mělo technikům dopomoci k důstojnému postavení, zejména v zemských svazcích. Činnost zemí má býti převážně hospodářsko-technická, kde by měl živel technický převládati a v určitých oborech býti elementem vedoucím a rozhodujícím. Dnešní poměry jsou však jiné, jak nás přesvědčí poměr systemisovaných míst. Tak pro r. 1938 jest u zemských úřadů v zemi České, Moravskoslezské, Slovenské a Podkarpatoruské systemisováno ve služební třídě 1b pro právníky 1651 míst a pro techniky 949, z těchto jest 40 míst ve služební třídě 1c pro inženýry zeměměřické. Vzájemný poměr ještě více vynikne při porovnání systemisace míst v nejvyšších platových stupnicích. Tak v 1. platové stupnici (zemští presidenti a vicepresidenti) je právníků 13, technikové 3, ač by jich poměrně být mělo 7. Při tom ani jediný inženýr nemá hodnost presidenta nebo vicepresidenta. Ve 2. platové stupnici (vládní radové ) je právníků 51, techniků 10, ač by jich poměrně mělo býti 29. Ve 3. platové stupnici (vrchní radové) je právníků 216, techniků 61, ač by jich poměrně mělo býti 123.

Jak vidět, uplatňuje se v zemích živel technicko-hospodářský v míře nedostatečné a systemisace služebních míst v jednotlivých kategoriích není vyřešena spravedlivě. Nejmarkantněji se to jeví u zeměměřických inženýrů. V zemi české může vysokoškolsky vzdělaný zeměměřický inženýr dosáhnouti nejvýše 3. platové stupnice, v zemi Moravskoslezské a Slovenské nejvýše 4. platové stupnice a na Podk. Rusi nejvýše 5. platové stupnice, z níž odchází do výslužby. Zde je názorně vidět, že v zemích se nehodnotí kvalita práce, nýbrž že rozhodují ohledy stavovské a částečně kvantita příslušné skupiny zaměstnanecké. Jaký pak div, že u zemských úřadů jsou 40letí vládní radové a 50letí vrchní komisaři s vysokoškolským vzděláním? Jaký div, že ti, kdož chtějí býti povýšeni, musí nejdříve prosaditi rozmnožení míst ve své kategorii nebo počkat, až služebně starší kolegové zemrou nebo odejdou do výslužby? Není také divu, že pense za těchto poměrů rostou. Není divu, že u zemských úřadů jedni zaměstnanci překypují spokojeností a štěstím a jiní zatrpklostí. Za nynějších poměrů nepřekvapuje, jestliže technikové nerozhodují o tom, kdo má býti pověřen výkonem té které odborné služby technické, nýbrž že o tom rozhodují velmi často úplní lakové. To jsou potíže vyplývající jak ze zákona platového, tak i organisačního a překážky stojící v cestě jak zhospodárnění veřejné správy, tak i náležitému využití odborných sil.

Stát má přirozený zájem na tom, aby poměry techniků nejen ve státní správě a v podnicích veřejných, ale také v podnicích soukromých a v civilním podnikání byly uspokojivě vyřešeny dobrými a spravedlivými zákony a aby spolupráce civilních techniků se státní administrativou byla co nejlepší.

K technickému a hospodářskému dobudování Československé republiky je potřebí úzké a intensivní spolupráce administrativy státní s kruhy podnikatelskými. Naše techniky očekávají zejména tyto práce: Dokončení účelné dopravní sítě železniční, silniční, vodní a letecké. Zadržení horských vod nádržemi pro účely elektrisační, závlahové a plavební. Náležité využití zemního.bohatství nerostného a olejnatého. Využití slaboproudé techniky a televise s ohledem na obranu státu. Dokonalá elektrisace a telefonisace venkova. Meliorace a komasace půdy zvláště na Slovensku a Podk. Rusi, úprava komunikací vélkých měst. Zdravé bydlení nemajetných vrstev, pořízení kanalisace a vodovodů pro všechny obce, zbavení velkých měst obtížného kouře a sazí. Je třeba vybudovati syntetický průmysl: umělý textil, hedvábí, kaučuk, hliník, dusík a pohonné látky motorické. Nutno vybudovat obchodní domy pro náš export a vychovat několik tisíc samostatných podnikatelů a exportérů. Malé státy jako Švýcarsko, Belgie a Švédsko mohou nám býti dobrým příkladem. Tak Švýcarsko, které nemá vlastních surovin, zaujímá ve vývoze strojů na světovém trhu místo páté, zatím co Československo zaujímá za podmínek mnohem příznivějších místo desáté. Pokud jde o vývoz strojů s ohledem na počet vlastního obyvatelstva, zaujímá Švýcarsko místo první. Za tento úspěch vděčí Švýcaři nejen své technické vyspělosti, ale současně také své dobré obchodní politice. Naše školy musí připravovat absolventy pro dobrou, pružnou veřejnou správu a více pro samostatné podnikání, než pro podřízené služby kancelářské. Ani subvence a ani syndikalisace nezachrání na trvalo náš průmysl a export, nýbrž výzkumnictví, dobrá organisace a svědomitá práce odborná.

Náš stát se bude muset zabývat v budoucnu více než dosud snahou o zvýšení populace a o zdraví svých občanů. Při státní účetní uzávěrce by se měla každoročně předkládati Národnímu shromáždění také bilance populační a bilance o zdraví občanů republiky, jakožto nejvyšší hodnoty státní.

Zákon o civilních inženýrech má v prvé řadě za úkol podříditi civilní inženýry na celém území českoslovenkého státu jednotným zákonitým ustanovením. Od státního převratu až do dnešního dne platí totiž jiné zákony pro země historické a jiné pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V zemi České a Moravskoslezské byla zřízena instituce civilních inženýrů už r. 1860 a později upravena nařízením ministerstva veřejných prací ze dne 7. května 1913, č. 77 ř. z., a konečně vládním nařízením ze dne 9. února 1934, č. 38 Sb. z. a n. Pro civilní inženýry má veliký význam, že na jejich zaměstnání nevztahuje se živnostenský zákon z r. 1859, č. 227 ř. z., a že práce do jejich oprávnění spadající vykonávají na základě své autorisace. Pouze pokud civilní inženýři provádějí pozemní stavby vlastním živnostenským pomocným personálem, jsou podrobeni ustanovení §u 22 zákona z r. 1893, č. 193 ř. z., o stavebních živnostech (živnostenské pomocnictvo, společenstva).

Jinak je tomu na Slovensku a Podk. Rusi, kde platí dosud pro techniky zákony uherské. V Uhrách nebyla zavedena instituce civilních inženýrů. Uherští civilní inženýři vykonávali svoji činnost na základě uherského živn. zákona z r. 1884. Pokud se týče prací zeměměřických bylo jejich provádění upraveno nařízením uherského ministerstva spravedlnosti č. 40 z r. 1909. Zeměměřičům podle uherského zákona přísluší také právo scelování pozemků. Podle právní úpravy na Slovensku a Podk. Rusi dnes platné mohou tam vykonávati inženýrské práce jen inženýři, kteří dříve obdrželi živnostenský list k tomu je opravňující nebo si vymohli koncesi stavitelskou.

Pro civilní zeměměřiče vlád. nařízením čís. 148 z r. 1922, které bylo později nahrazeno vládním nařízením č. 65 z r. 1930, byly předpisy zákona č. 77 z r. 1913 platné pro civilní zeměměřiče v historických zemích rozšířeny také na Slovensko a Podk. Rus. Naproti tomu zákon č. 77 z r. 1913 pro civilní inženýry na Slovensku a Podk. Rusi neplatí. Proto civilní inženýři, kteří přeložili své působiště ze zemí historických na Slovensko nebo Podk. Rus nevykonávají zde praksi na základě své autorisace, nýbrž na základě živn. listu. Civilní inženýři stavební, inženýři pro architekturu a pozemní stavby a inženýři pro kulturní techniku vykonávají své autorisační oprávnění jedině na základě koncese stavitelské podle vlád. nařízení 103/1925. V několika případech provozují praksi via facti jen na základě svého oprávnění civilního technika.

Už z tohoto stručného nástinu vysvítá naléhavá nutnost urychleného vydání jednotných a celostátních předpisů pro civilní inženýry. Tato naléhavost je zesilována ještě tou okolností, že letos bude zahájeno vyučování na nově zřízené vysoké škole technické v Košicích a že by mohlo míti nepříznivý vliv na zápis posluchačů, kdyby tato ožehavá záležitost nebyla včas a uspokojivě vyřízena.

Osnova zavádí platnost zákona čís. 36.413/ 1860 a vládních nařízení čís. 77 z r. 1913 a č. 38 z r. 1934 na celé území československého. státu. Obsahuje hlavu I, II, III a 36 paragrafů. Zákon zavádí všeobecně pětiletou dobu praktického zaměstnání pro dosažení oprávnění civilního inženýra a čtyřletou pro doktory věd technických. Dalším významným ustanovením zákona je, že osoby, které dosáhly oprávnění civilního inženýra, mají také automaticky nárok na zákonitý titul "inženýr". Oprávnění civilního inženýra mohou obdržeti jen čs. státní občané.

Zákon o civilních inženýrech upravuje poměry 12 kategorií civilních inženýrů a to stavebních, konstruktivních a dopravních, kulturních, vodohospodářských a kulturních, pro architekturu a pozemní stavitelství, strojních, elektrotechnických, pro stavbu lodí a lodních strojů, lesnických, chemických, zeměměřických a zemědělských. Zákon dává možnost vládním nařízením a po slyšení inženýrské komory změniti dosavadní kategorie nebo zavésti nové kategorie civilních inženýrů. Toto ustanovení je velmi důležité vzhledem k tomu, že několik významných odvětví inženýrské činnosti do kategorie civilních inženýrů pojato nebylo. Jsou to: horní a hutní inženýři, komerční inženýři a pojistní inženýři.

Veliký význam inženýrů horních a hutních je všeobecně znám. Zvláště inženýři horní mají pro budoucí národohospodářský rozvoj Československé republiky rozsáhlé a vděčné pole působnosti. Méně je však znám význam inženýrů komerčních a inženýrů pojistných. Inženýři komerční měli by se státi páteří a nervovou soustavou našeho hospodářského ústrojí státního, samosprávného i soukromého, veškeré výrobní a spotřební kalkulace, správného účetnictví, zahraničního exportu a veřejné i soukromé finanční kontroly. Úpadky bank a bankovních domů, pojišťoven, stavebních firem, daňové defraudace nemusely se projeviti v tak silné míře, kdybychom měli vybudovanou spolehlivou revisní službu. Miliardové částky, které byly nahromaděny v akciových společnostech na základě zákona o stabilisačních bilancích a které měly vytvořit finanční reservu pro rekonstrukci a modernisaci průmyslových podniků, byly odčerpány ve způsobě gratis akcií a jiných nezasloužených a bezpracných darů a odměn. Dnes tyto podniky bědují, že nestojí technicky na výši doby a že nemají potřebných finančních prostředků a volají na pomoc jak státní správu, tak veřejnost. Do této nepříznivé situace nemusely se dostati ani podniky ani státní správa, kdyby bylo při vydání zákona o stabilisačních bilancích zároveň postaráno o řádnou kontrolu podniků, na které se zákon vztahoval. Jiné státy, zvláště Amerika a Anglie, které mají hospodářské revisory a veřejné účetní znalce, mají v podnicích pořádek a také pořádek v daňové administrativě.