Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban.

Zapisovatelé: Kianička, Pazmán.

Celkem přítomno 97 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Krofta:

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dal jsem dovolené za:dnešní schůzi sen. dr Basovi, Slámovi.

Tiskem byla rozdána Těsnopisecká zpráva o 96. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. prosince 1937.

Přistoupíme k projednáváni pořadu schůze, a budeme pokračovati ve společném projednávání odst. 1 a 2 pořadu:

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, pro níž stanovena byla ve 100. schůzi dne 23. února 1938 doba 1 hodiny pro řečníka.

Uděluji slovo dalšímu řečníku přihlášenému "proti", panu sen. Svobodovi.

Sen. Svoboda: Paní a pánové!

Pro nás komunisty není jistě překvapením schodkové hospodářství. státu, pro nás není vůbec překvapením také to, že státní hospodářství za r. 1936 končí schodkem 2.317 mil. Kč. Není překvapením proto, poněvadž státní hospodářství končí každoročně pravidelně schodkem podobné výše, kolem 1¹/₂ až 2 miliardy Kč.

Mluvím-li o schodkovém hospodářství, chtěl bych se zmíniti právě o třídním charakteru státního hospodářství v Československu. Schodky, které bývají a které jsou také za r. 1936, nevznikly proto, že by se snad činily mimořádné výhody v sociálním smyslu pro neširší chudé vrstvy obyvatelstva v republice, nýbrž naopak jsou dokladem toho, v čí prospěch se státní hospodářství provádí a kdo hlavně zaviňuje schodkové hospodářství. Vždyť jenom na daních zaplatili kapitalisté v r. 1936 méně o 800 mil. Kč než bylo původně preliminováno. Mimo to se dostalo právě kapitalistům ze státní pokladny více než ¹/₂ miliardy Kč jednak ve formě přímých podpor průmyslovým kapitalistickým podnikům - uvádím ihned obilní monopol, který v r. 1936 dostal mimořádně 240 mil. Kč, jednak ve formě sanací bank na Slovensku. Jako další příčinu schodkového hospodářství a doklad toho, v čí prospěch toto hospodářství jde, uvádím, že kapitalisté soustavně předražovali i dodávkové zboží státu.

Naproti tomu tuto ¹/₂ miliardy Kč, oč kapitalisté dostali více ze státní pokladny v těchto uvedených formách, t. zv. parlamentní kontrolní a úsporná komise, resp. pouze úzké direktorium, složené ze zástupců koaličních stran, tedy nikoli parlamentní úsporná komise volená z plena sněmovny a senátu ze všech zástupců všech stran, nahradila tím, že nechala prostě vyschnout, abych tak řekl, státní fondové hospodářství o celých 200 mil. Kč. Kromě toho ještě ušetřila různými škrty více než 400 mil. Kč na státních investičních pracích. Tím pochopitelně přispěla k rozmnožení počtu nezaměstnaných a tisícům nezaměstnaných vzala možnost alespoň přechodného zaměstnání. V roce, kdy již je zaznamenána určitá prosperita hospodářské výroby, provádějí kapitalisté na:dělníky a hlavně nezaměstnané soustavný útok. Je to zejména list největší koalované strany, agrární, který soustavně útočí na nezaměstnané, obviňuje je z povalečství, z nemorálnosti a označuje je jako osoby práce se štítící. Zejména je charakteristické, že právě v tomto roce určité zvýšené prosperity hospodářské výroby, kdy dosáhli kapitalisté vysokých milionových zisků, vymohli na vládě další daňové odpisy ve výši 1.400 mil. Kč. Stejně tak v minulém roce 1937 dosáhly daňové odpisy kapitalistům výše dvou miliard Kč.

Ale přímo hotovým unikem je státní hospodářství v jednom z největších státních podniků, ve státních lesích a statcích. Pro nezasvěcence je snad záhadou, proč končí hospodářství státních statků a lesů řadu let pravidelně deficitem. Také za r. 1336 výnos, který měl přesahovati 30 mil. Kč, nečiní více než ¹/₁₀ % základního provozovacího kapitálu. A to je výnos z podniku, který obhospodařuje více než jeden milion hektarů půdy. Při tom však státní lesy a statky berou zároveň účast kapitálem 67 mil. Kč ve 110 průmyslových podnicích zemědělských a jiných. Kdyby tato částka byla uložena na 5 %, musil by býti výtěžek vyšší nežli 3 mil. Kč. Ale podle státní uzávěrky vidíme, že výnos činí pouze kolem ³/₄ mil. Kč. Státní statky a lesy nejsou podniky podřadného druhu, mají půdu, abych se tak vyjádřil, oplývající mlékem a strdím, půdu nejlepší bonity, lesy vzrostlé, veliké ceny. A přes to výsledek hospodaření rovná se nule. Vážení pánové a dámy, v čem je příčina?

Užil bych zde přirovnání. V teplých exotických krajinách bývá pravou metlou zemědělců hejno sarančat, která v celých mracích padnou na pole a zničí všechno do základu. I u nás máme taková sarančata, ale dvounohá, která rok co rok snesou se na úrodné lány, na krásnou zeleň státních statků a lesů a sežerou a zničí prostě všechno tak, že chudák hospodář nesklízí nic. Zato však sklízejí hojnou měrou příživníci, ta sarančata dvounohá. Zato jsou veliké, přímo horentní zisky kartelářských společností, počínaje cukerním kartelem, přes lihový kartel, dřevařský syndikát, družstevní mlékárny, přes centrální orgány agrární strany, Agrasol, Kooperativu a pod. Prostě jejich zisky letí přímo do závratné výše. Zde, vážený senáte, mělo by se věnovati se strany parlamentní úsporné komise daleko více pozornosti tomuto přímo tureckému hospodářství na státních statcích a lesích: Řekne se: Vždyť i nad těmito podniky provádí se kontrola, dozor. Dozorem dokonce je pověřeno ministerstvo zemědělství. Ano, vážení pánové a dámy, jak se tato kontrola provádí, uvedu příklad, kterého jsem sám byl svědkem. R. 1936 byl jsem svědkem na panství Konopišti převádění hovězího dobytka z jednoho dvora na druhý. Byv upozorněn tamějšími občany na tento zjev, ptal jsem se na důvody, proč se ten dobytek z jednoho dvora převádí na druhý, na př. ze dvora Chvojno na dvůr Marianov, a dělníci mi s úsměvem řekli: No víte, to se dělá vždycky, když mají přijíti páni z Prahy na revisi.

Vážený senáte, to je jasná ukázka, jak se revise provádí. Předem se páni ředitelé a správci státních velkostatků upozorní, že přijde revise, aby mohli ukrýti hospodářství, které provádějí na svůj vlastní vrub, ve svůj vlastní prospěch.

Naproti tomu podívejte se, jak vypadá a v jakých poměrech žije zemědělské a lesní dělnictvo. Slyšeli jsme zde před několika dny z úst agrárních referentů, zejména pana sen. Olejníka, stížnosti na nedostatek pracovních sil v zemědělství, a zástupce agrární strany vidi příčinu v tom, že nezaměstnání dělníci propadli povalečství, že raději berou podporu od státu bez práce, nežli by šli si vydělávati poctivou prací. My však známe přímo příslovečnou chamtivost a sobeckost českých i německých velkostatkářů. Tím se stal zemědělský dělník objektem bezohledného vykořisťování. Páni z agrární strany jsou si vědomi, jak se zachází se zemědělským dělníkem. Velkostatkáři činí z něho prostě bezprávného otroka. Srážejí ho pod niveau lidské důstojnosti. Zemědělský dělník je nucen prodávati nejen svou pracovní sílu, nýbrž při tom zároveň i svoji duši, své přesvědčení, své dělnické sebevědomí. Velmi často slyšíme i z řad zástupců měšťáckých heslo, že za řádnou práci je hoden dělník řádné mzdy. Toto heslo odporuje v základě praksi, která se se strany kapitalistů a agrárních velkostatkářů provádí, a proto my říkáme: Vraťte zemědělským dělníkům svobodu přesvědčení, vraťte jim jejich lidskou důstojnost. To je cesta k likvidaci nedostatku pracovních sil v zemědělství. Vaše cesta však, páni z agrárního vedení, je jiná. Vaše cesta směřuje k opětnému zavedení čeledních knížek, k tomu, abyste měli právo tělesného trestu nad.čeledí. To je vaše cesta - to je vaše touha. Váš cíl je pomoci Republikánské odborové jednotě, do které terorem a násilím jsou honěni všichni zaměstnanci nejen v zemědělských podnicích, rva velkostatcích, nýbrž i všude, kde se vliv agrární strany projevuje. Váš cíl prostě je, aby pomocí Republikánské zemědělské jednoty oslabily se třídní odborové organisace, aby se rozložila jejich síla a tím aby byl uvržen veškeren průmyslový proletariát, všechno průmyslové dělnictvo, do téhož otrockého postavení, v jakém se dnes ocitá zemědělské dělnictvo. Váš cíl prostě jest vyrovnat mzdové rozdíly směrem dolů, nikoliv nahoru Tato zbídačovací politika, prováděná proti zemědělskému lidu a pracujícím vůbec se strany agrárních zaměstnavatelů, jest nejen krajně nesociální a protilidová, ale ona zároveň podlamuje největší a základní síly brannosti Československé republiky. Je tedy nepřátelská vůči republice a stává se tak samovolně pomocníkem vnějších. nepřátel republiky.

Chtěl bych říci také několik slov o poměr ech drobných a středních zemědělců. 24. února t. r. František Bernard napsal článek ve "Venkově", ve kterém vzpomíná dob, kdy Alfons Šťastný z Padařova a po něm Antonín Švehla stavěli agrární stranu, že byly to doby, kdy byl selský stav v bídě. "Agrární strana" - říká Bernard - "po mnoho let jest již největší politickou stranou." Ze semene zasetého Alf. Šťastným z Padařova a Ant. Švehlou vyrostl - podle slov Fr. Bernarda - mohutný strom, jehož síla a zdraví stojí v cestě lidem s panovačnými choutkami. Chtěl bych říci, že tohoto mohutného stromu, jehož síla a zdraví jest ohroženo, zmocnili se právě lidé s panovačnými choutkami, lidé naplnění sobeckostí, kteří své panovačné choutky uplatňují v celkové politice a ve vedení agrární strany vůbec. Tato politika je také v naprostém rozporu s programem, který hlásal Alf. Šťastný, který organisoval zemědělský lid selský do boje za odčinění pobělohorské křivdy, za provedení parcelace, za vyvlastnění majetku cizácké šlechty. O této parcelaci však, která byla provedena koaliční vládou v čele s agrární stranou ve formě pozemkové reformy, vyjádřil se nedávno sen. Sechtr těmito slovy: nebylo pozemkové reformy, byla jen pranice koaličních činitelů o velkostatky.

Výsledek toho boje je, že vyrostla nám vedle cizácké šlechty i domácí šlechta, vyrostli nám národní legionáři, zbytkaři a velkostatkáři. Na severu Čech v různých společnostech, jako je "Výspa", vyrostli nám různí potomci, nikoliv potomci Koziny na Šumavě, nýbrž novodobí Lomikarové, kteří však nesmějí zapomenouti na to, že na Chodsku ještě nevymřel rod Kozinův, že ten rod i proti nim, novodobým Lomikarům, bude si věděti rady a také s nimi po zásluze v určité době a v čas zúčtuje.

Dalším takovým programem Alf. Šťastného bylo zajištění rentability zemědělského podnikání. Jednak měl býti proveden zvýšený boj proti kartelům, proti lichvářům a spekulantům. Tento boj proti kartelům r. 1905 až 1910 vedl zejména Ant. Švehla, který říkal drobným řepařícím rolníkům, že je potřebí vésti boj proti té hydře kartelů, dokud nebude potřena. Za druhé měla býti zajištěna rentabilita zemědělského hospodaření rázným vyvozením zemědělců z dluhů. Jak agrární strana v době, kdy domohla se veliké moci, kdy získala skutečně největší vliv na našem venkově, snažila se prováděti tento program svého zakladatele Alf. Šťastného? Jestliže Alf. Šťastný a po něm Ant. Švehla vedli boj proti kartelům, pak potomci Alf. Šťastného a následovníci Ant. Švehly nevedou boj proti kartelům, nýbrž tvoří a budují kartely pod heslem "plánovitým hospodářstvím k rentabilitě podnikání". Organisují se kartely, monopoly, syndikáty, které jsou v rukou kapitalistických jedinců, v rukou finančních magnátů a spekulantů.

A tak místo boje proti kartelům vyrostl nám v republice přímo netvor, obluda s mnoha chapadly, která saje z obyvatelstva vesnických chalup krev a mízu, činí z něho novodobé nevolníky a otroky finančního kapitálu. Prostě touto politikou, kterou provádí vedení agrární strany, je malý zemědělský lid vržen zpět do bídy a zadlužení. Zdraví vesnického lidu je podlomeno, stoupá rapidně úmrtnost vesnické mládeže a dětí. Klesá populace, kteréhožto poklesu se hrozí i páni z agrární strany, hrozí se důsledků a také ve svých novinách volají na poplach proti poklesu populace. Příčinou toho všeho je nezměrná bída, ve které vězí drobný zemědělský lid, střední zemědělci na našem venkově. Tu znovu mluvčí agrární strany Fr. Bernard volá po zastavení stoupající proletarisace zemědělského lidu a vzpomíná doby před 40 lety, kdy exekuční bubny rozbíjely tisíce a tisíce selských gruntů, kdy tisícům matkám a ženám zemědělců kapaly slzy při provádění bezohledné exekuce, a dovolává se znovu Alf. Šťastného, že právě ona veliká bída byla příčinou, že položil základy agrární organisaci. To bylo příčinou, proč do popředí programu rodící se agrární strany položil požadavek vyvození zemědělců z dluhů. Alfons Šťastný z Padařova vypracoval dokonce i podrobný návrh, jak zachrániti zemědělce před katastrofou úplného zbídačení a jak zabrániti, aby zemědělci nebyli vyhnáni s půdy, kterou zdědili po svých předcích. A já se ptám: Co učinila agrární strana, zejména její vedení, od převratu, za léta, kdy má dominující postavení na vesnicích, kdy ovládá zemědělský lid, ve prospěch jeho záchrany? Místo energického prosazování programu Alfonse Šťastného předložili páni v předminulém roce ministerstvem zemědělství vypracovaný návrh o zemědělském vyrovnání. Výsledek tohoto opatření je charakterisován posudkem, který neučinil nikdo jiný než zase agrární strana sama v časopise "Jihomoravský zemědělec", kde uvedla: Zemědělské vyrovnání je pomoc pro advokáty a spekulanty. (Předsednictví převzal místopředseda dm Hruban.)

A nyní agrární strana znovu bubnuje na poplach. Všechna opatření se stala ilusorními, nepotřebnými, poněvadž jimi nemohou býti drobní zemědělci zachráněni. Proto připravuje ministerstvo zemědělství nový návrh zákona na zavedení pomocného fondu zemědělského. Zatím však už včera bylo odhlasováno ve schůzi senátu zatímní prodloužení lhůty a zastavení exekucí znovu o jeden rok. Takováto řešení - to není cesta k záchraně zemědělských gruntů a drobných usedlíků zemědělských, nýbrž, jak správně včera řekl s tohoto místa soudr. Mikulíček, vuřtlování a flastrování. Toto řešení není také v duchu Alfonse Šťastného z Padařova, nýbrž v naprostém rozporu s ním. Ptám se: Proč zejména pan předseda zemědělského výboru v posl. sněmovně Mašata nevytáhne na denní světlo návrh, který podal klub komunistů jménem Svazu domkářů, malých a středních rolníků na oddlužení, který je sdělán v duchu zásad Alfonse Šťastného a odpovídá potřebám většiny drobných a středních zemědělců? Proto ne, že politika vedení agrární strany není politikou drobného a středního lidu, nýbrž politikou velkostatkářů, kartelářů, akcionářů a bursovních spekulantů. Jejich politika je v zásadním rozporu s potřebami a požadavky velké většiny zemědělského lidu, s celým jeho myšlením a demokratickým cítěním. A proto říkám, že nemáte mravního práva prohlašovati se za skutečné zástupce zemědělského lidu. Přivlastňujete si toto právo proto, že máte hospodářskou a finanční moc nad zemědělským lidem, který jste spoutali raiffeisenkami, skladištními, nákupními a jinými družstvy a učinili jste z něho nevolníka, nesvobodného člověka, který se nesmí ozvati a dáti najevo své přesvědčení, dáti výraz svému svědomí. V agrární straně se uplatnil teror nejen hospodářský, nýbrž i politický, které jsou osvědčenými prostředky, aby se skutečné smýšlení lidu zemědělského neprojevilo, a to nejen na vsích, nýbrž i na velkostatcích a v průmyslových podnicích.

Uvedu zde jeden případ, vlašimskou kapslovnu. Vlašimský okres je okres horský, kde zemědělský lid trpí velkým nedostatkem a bídou, a agrární strana využívá tísnivého postavení zemědělského lidu k tomu, že pomocí jeho snižuje mzdy ostatních dělníků průmyslových, dělníků kvalifikovaných, kteří přešli ze žižkovské kapslovny do vlašimské. Bylo zneužito bídy zemědělského lidu tím, že se do vlašimské kapslovny přijímali zemědělci, chudí lidé, vesnické ženy domkářů a malých rolníků jen přes agrární sekretariáty. A jaký je důsledek? Za krátkou dobu chodu vlašimské kapslovny poklesly mzdy cca o 40 %. Před vypsání okresních voleb v okresu vlašimském minulého roku nutila agrární strana hrozbami nejen členy své Odborové jednoty agrární, nýbrž i nečleny zaměstnané v kapslovně, že se musejí účastniti jejích volebních schůzí, které svolává, jinak že nedostavení se bude míti pro ně neblahé následky. Dva svolavatelé, podepsaní na pozvánkách, kterými se takto zvali voliči na schůze agrární Odborové jednoty, byli na základě mého oznámení státnímu zastupitelství v měsíci lednu také skutečně odsouzeni pro útisk. Kolik je však případů, kde není možno vinníka pohnati k odpovědnosti! Tato cesta pravicového křídla agrární strany, cesta Beranů, Stoupalů, Feierabendů, Klinderů a Žilků,vede do náruče fašismu. Podobné metody vůči zaměstnancům uplatňují zaměstnavatelé i v mnoha jiných závodech. Jakými prostředky pracuje na př. firma Baťa, uvedu zde tento případ. Na Moravě vydává komunistická strana deník "Moravská rovnost". Tento časopis přináší pravidelně a soustavně zprávy o tom, jak to ve skutečnosti vypadá v Baťových závodech. Dělníci zaměstnaní u Bati ve Zlíně a v Třebíči podávají redakci zprávy o všech zlořádech, porušování sociálně-politických zákonů, vražedném pracovním tempo a všech protizákonnostech. To samozřejmě Baťa těžce nese a pronásledoval nejdříve "Moravskou rovnost" zasíláním tiskových oprav, později tiskových žalob, a když nemohl náš tisk tím umlčeti, přikročil k novému prostředku. Několik Baťových náhončích vyhledalo členy.naší strany v Třebíči a slibovali jim výhodné zaměstnání a vysoký plat, prozradí-li, kdo do "Moravské rovnosti" píše. Samozřejmě, že tyto námluvy byly odmítnuty. Komunističtí dělníci se nedají koupiti. A tu přišel Baťa opět na nový nápad. Před několika dny dostavil se k našemu soudruhu, který je členem městské rady v Třebíči, jeden spolupracovník ředitele Baťových závodů v Třebíči pana Radvanského a nabídl mu 10.000 Kč, když přestanou v "Moravské rovnosti" vycházeti zprávy o tom, se děje v Baťově továrně v Třebíči. Bylo mu samozřejmě řečeno to, co zasloužil, a my zde s parlamentní tribuny to uvádíme ve veřejnou známost a prohlašujeme, že se nedáme koupiti za všechny Baťovy:miliony a že "Moravská rovnost" povedu boj proti otrokářským metodám Baťovy firmy dále, až do vítězství. Pro nás má cenu důvěra dělníků více, než Baťovy peníze, vydřené na dělnících.

Ale ani události v Rakousku nepřivedly pány z agrárních lavic.na cestu rozumu a soustředění všech demokratických sil národa v době tak vážné, jako je dnešní, k společné obraně republiky. Řeč posl. inž. Žilky, pronesená před časem v posl. sněmovně, je v úplném rozporu jednak s vládním prohlášením předsedy vlády dr Hodži a jednak také se smýšlením veliké většiny příslušníků agrární strany samé. Posl. Ži1ka říká: Cesta, kterou šla Evropa, není správná. Jakou to myslí cestu? Má na mysli cestu kolektivní bezpečnosti, cestu Společnosti národů, po které až donedávna, než byla učiněna změna v politice anglické vlády, šla i vláda anglická a všechny demokratické státy? Pánové z agrární strany doporučují politiku Chamberlainovu, která je namířena proti Společnosti národů a která směřuje ke sblížení anglické politiky s fašistickými režimy, s Hitlerem a Mussolinim. Důsledek léto politiky se projevil nyní v Rakousku. Je to politika katastrofy, politika bezvýchodná, která nemůže skončiti nikde jinde než ve světové válce.

Tato politika Chamberlainova je zároveň politikou vedení agrární strany, je politikou poslance a předsedy agrární strany Berana a jeho stoupenců. Je to politika dvoustranného paktu, je to politika rekonstrukce vlády směrem doprava, přibráním národního sjednocení, Sidorovců a Henleina do vlády. Je to politika, jejíž útok je namířen proti dosavadní zahraniční politice Československa.

Proti politice Chamberlainově zvedla se v Anglii a v celé britské říši vlna odporu, zvedl se proti ní všechen anglický lid pracující, zvedl se proti ní také celý- národ francouzský, neboť francouzská vláda s ní naprosto nemůže souhlasiti. Tato politika byla by neštěstím pro Francii a pro Československo, neštěstím pro všechny malé státy evropské a nakonec byla by neštěstím a záhubou i pro britskou říši..Tedy politika Chamberlainova, politika Beranů a Žilků, je politikou fašistické reakce, je to politika páté kolony u nás, nepřátelská lidu a republice.

Ona reakční politika je diktována strachem z lidu, z jeho svobody, strachem před sjednocením lidu a před lidovou frontou pracují, cích. Tento strach žene československou reakci v čele s Berany, Žilky, Hodáči a Sidorovci atd. přímo do náručí Berlína a staví se po bok politice Hitlerově. Vždyť pan posl. Žilka spatřuje ve fašistickém Německu odhodlaného bojovníka proti bolševismu, za udržení a prý vzestup kultury v Evropě. To je ta pravda Beranů a Žilků, kterou oni prosazují, to je pravda reakčních stoupenců nepřátel lidu, která nemá s pravdou většiny lidu co dělati, která je v naprostém rozporu se smýšlením veliké většiny obyvatelstva. Oni si osobují právo mluviti jménem většiny obyvatelstva. Jestliže zejména posl. Žilka mluví, že dostali a mají důvěru většiny obyvatel v republice za sebou, ptám se, jak získali tito páni z pravicových lavic velkou důvěru zemědělského lidu? Získali lid na dnešní reakční politiku? Jistě že ne. Oni ji získali na hromadu slibů, s kterými šli před zotročený, zubožený zemědělský lid, jemuž slibovali před volbami změnu v dosavadní vládní politice. Řekli, že obrátí kormidlo směrem doleva, aby se vládlo ve prospěch lidu proti kapitalistům, bursiánům, uhlobaronům atd. Jedině na tato radikální hesla zlákali zemědělský lid, jako zlákal na radikální mírová hesla Chamberlain velkou většinu voličů v Anglii a mohla se tak dostati Chamberlainova konservativní vláda k moci, aby jí využila pro své reakční síle.

Ba ne, pánové, dnešní vaše politika není výrazem a vůlí vašich 90 % voličů, nýbrž je to politika malé skupiny lidí, politika kartelářů, velkostatkářů a bursovních spekulantů, politika katastrofy, národní zrady, zrady na samostatnosti Československé republiky.

Jestliže agrární pravicové křídlo chce se stavěti po bok tažení fašistických režimů v Evropě proti bolševismu v Evropě, pak je třeba vzpomenouti, že již ve středověku římská reakce vedla boj proti českému lidu, křižácké tažení proti českému husitskému lidu pod heslem: Boj proti Antikristu. Tento boj vedla nikoliv za očistu náboženství, nýbrž proto, aby uvrhla selský lid do nesvobody a poddanství. Proto ani cesta spojenectví s dynamickým fašistickým režimem, cesta spojenectví s fašistickým Německém; cesta dvoustranných paktů není cestou, československého lidu, neboť to je cesta Rakouska, cesta reakce, katastrofy. Československý lid nepůjde touto cestou, neboť je si vědom, že v kapitulantství není záchrana. A vzpomínám zde slov pana ministra zahraničí dr Kamila Krofty, který, nemýlím-li se; napsal v předmluvě ke knize Šebově: "Bojovat budeme tak jako tak. Buď za svoji svobodu a samostatnost, anebo v cizích službách, jako žoldnéři."

V Rakousku vidíme již výsledky dvoustranných paktů politiky Schuschniggovy. Tam, kde vláda potlačila svobodu lidu, kde se přestala opírati o svobodný lid, musila přijíti katastrofa, kapitulace. A nyní, jestliže nebyl rakouský národ schopen bojovati za svoji svobodu, bude fašistickým hitlerovským Německem použito rakouské armády jako žoldnéřů v boji proti svobodě ostatních demokratických národů ve střední Evropě. To je strašlivý úděl a osud Rakouska. My se tohoto údělu a osudu nechceme dočkati a také se ho nedočkáme, touto cestou katastrofy nepůjdeme. Jsme si vědomi toho, že nejsme zde sami, že poutá stejný osud k nám ostatní malé národy ve střední Evropě. Jsme si vědomi toho, že máme důvěru ve své spojence, ve Francii lidové fronty a v Sovětský svaz, který nám dává sílu, abychom vydrželi v dobách nejhorších.

Pan president Beneš nedávno před vojenským útvarem řekl, že je třeba v těchto těžkých dobách vydržet. My říkáme: Ano, vydržíme všichni, děj se co děj. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Brodecký. Dávám mu slovo.

Sen. Brodecký: Slavný senáte!

Dovolte mi v dnešní těžké době, abych upozornil několika citáty na jednu část onoho nebezpečí, které nám případně hrozí. Poukázal jsem již ve své řeči ze dne 16. prosince m. r. na to, jak pokročilá motorisace naší armády za dnešního stavu motorisování války, jak jsme na tom se zásobováním, evakuací atd., jak jsme na tom oproti cizině, druhým státům, eventuelně proti tomu, kdo by dnes či zítra nám mohl býti naším nepřítelem. Byly vysloveny kolikráte citáty vynikajících činitelů, kteří je pronesli, byly citovány brožury, které psali o motorisaci atd., to vše bylo v roce 1935. Od té doby se nestalo nic, anebo skoro nic. Armáda je sice motorisována a zmechanisována, ale v podpoře civilního motorismu nestalo se nic, anebo velmi málo a ve výchově zdravých, každé chvíle schopných řidičů, kteří by mohli v případě potřeby ovládat motory v terénu, se nestalo vůbec nic. Řekl jsem, že použiji jenom několika citátů. Tedy: Major Papoušek měl roku 1935 přednášku, která později nákladem "Jednoty motoristů" vyšla tiskem. Ve své přednášce, kterou věnoval hlavně podpoře civilního motorismu pro případ vnucené války - postavil major, Papoušek otázku: jeho je třeba pro podporu civilního motorismu? Říká: "Z významu motorisace a mechanisace armády a z významu civilního motorismu pro armádu plyne, že je v zájmu obrany naší republiky, aby byl civilní motorismus všemožně podporován." O tom říká: "Tato podpora může se projeviti: