Dříve měli zemědělci kolem Prahy, velký, dobrý a stálý příjem za mléko, kdežto dnes při stanovené ceně 1 Kč loco Praha obdrží zemědělec průměrně kolem 80 hal. Je to cena hluboko pod výrobními náklady, neboť bedlivým šetřením se zjistilo, že ve velkém průměru je výrobní cena 1 l mléka s dopravou do Prahy 1,20 Kč; vidíme tedy, že ztráta činí asi 40 hal na 1 litru mléka, čili 50 % toho, co zemědělec dostává. Nemohu si to vysvětliti jinak, než jenom naprostým nepochopením a neznalostí zemědělské práce, že spravedlivý požadavek zemědělců o přiměřenou úpravu, t. j. zvýšení cen mléka, narazil na takové překážky a odpor. Prohlašuji otevřeně, že nynější stav této otázky je trvale neudržitelný, neboť nejenom nikdo nemá práva žádati na zemědělcích, aby prodělávali, ale ani sami mlékařící zemědělci nemohou takto trvale prodělávati.

Zdůrazňuji, že tento stav skrývá v sobě i velké nebezpečí pro pražský konsum mléka. Je pochopitelné, že zemědělci zbavují se toho, na čem prodělávají, a omezují a budou omezovati výrobu mléka. Nenechme se klamati tím, že tento proces byl letos zpomalen velikou úrodou statkových krmiv. Blížíme se již k nové sklizni, statková krmiva budou vyčerpána a nenastane-li rychle náprava, poklesne enormně počet dojnic a dočkáme se zase druhého extrému, že z nynějšího nadbytku mléka octneme se velmi brzy v nedostatku. A to ještě. nepočítám ani na okolnost, že by snad větší rozšíření slintavky a kulhavky přispělo k podstatnému zmenšení stavu dobytka. Doufám totiž, že se podaří zabrániti epidemickému rozšíření slintavky a kulhavky.

Nynější poměry hospodářské i politické vyžadují co největší spolupráce všech lidí dobré

vůle. Bohužel však v posledních dvou letech byli jsme svědky zjevů, které jsou s to oslabiti naši vnitřní odolnost. Nevím, v čí hlavě se zrodila myšlenka, že je nutno oslabiti naši stranu. Této snaze bylo věnováno mnoho a mnoho úsilí a práce. Podařilo se spojiti oheň s vodou, ale nezdařilo se a nezdaří se oslabiti sílu naší strany. Používá se všeho a jmenovitě chtějí se vykonstruovati nějaké rozpory u nás. Četl jsem na př. velký článek s nadpisem: "Ejhle, v republikánské straně sen. Sechtr vede oposici". Toho se, pánové nedočkají. Zdůrazňuji výslovně, že v tak veliké straně a v tak velikém společenství lidí, jaké představuje republikánská strana, nebylo by žádnou zvláštností, kdyby na některé otázky byly různé názory. Mohu však ujistiti všechny, že tomu tak není a že ve stěžejních otázkách politiky vnitřní i zahraniční, i v názorech hospodářských jest u nás naprostá shoda mínění, jednota ne vynucená na podkladě organisačního řádu strany, ale dosažená stejným názorem na všechny tyto otázky. Traviči studní by udělali daleko lépe, kdyby svoji práci věnovali jiným a užitečnějším úkolům. Neříkám to proto, že bychom se báli jejich činnosti a úkladů. Právě naopak v poslední době měli jsme příklad, jak takovéto útoky přispějí ještě k většímu utužení a semknutí všech zemědělců. Mám na mysli to, co určité kruhy a tisk prováděly proti předsedovi naší strany, příteli Rudolfu Beranovi, v souvislosti s jeho projevy dne 1. ledna ve "Venkově" a 24. ledna v Lucerně. Celý náš klub stejně jako celá strana a všechny její složky nejenom plně souhlasíme, ale cele stojíme za těmito projevy předsedy naší strany. Víme, že s nimi souhlasí nejenom naše strana, ale celá soudná československá veřejnost, která instinktivně vycítila, že v jeho věci jde o více než j enom o politický projev a o útoky na osobu, která projev pronesla. U nás už tomu pomalu bylo tak, že měl býti odstrašován každý, kdo by měl svůj vlastní názor, jmenovitě v otázkách zahraniční politiky. Bylo již nutno jedenkráte zakřiknouti politické teroristy a odraziti ruce těch, kteří by chtěli házením špíny a bláta zastrašiti a umlčeti každého. Předsedovi naší strany příteli Beranovi patří náš dík za to, že měl odvahu a že probojovala obhájil právo kritiky a volnosti názorů v našem státě

a že nejenom pronesl, ale skutečně také provádí heslo "Mluvte lidem pravdu!". (Výkřiky.) Proto jeho projevy také daleko převyšují a přesahují zájem úzce stranický a mají význam pro všechny občany v našem státě kteří jsou skutečnými demokraty a miluj: volnost a svobodu a také chtějí hájiti tyto statky.

Letos slavíme 20leté trvání republiky avšak bohužel jsme také svědky nezměrných útoků na naši stranu, jak jsem již řekl. Před pokládám, že si to představitelé naší strany nezaslouží po všech obětech, které pro tento stát přinesli. Od začátku jeho zrození stáli jsme na prvních místech, přes všechny nepříznivé doby chránili jsme stát, a dnes přicházejí lidé, kteří ještě donedávna stát rozvraceli, byli jeho zrádci, (Výkřiky komunistických senátorů.) a teď chtějí utvořiti jednotnou frontu, tvrdíce, že je to na ochranu státu. Avšak my velmi dobře víme z počinů, které všechny strany konají, že je to namířeno hlavně proti nám a zemědělskému lidu vůbec. Myslíte, že konají dobrou službu ve:prospěch státu, když takovou početnou složku, jako je zemědělská strana, provokují, utlačují a chtějí rozvrátit? A neobávám se říci, že rozvrácením republikánské strany rozvrátíte také celý stát. Bohudíky, nezdaří se vám tato vaše podkopná práce, jelikož letošního roku připadá též 90leté zrušení roboty, a náš lid je si plně vědom, že by se vrátily doby jako před 90 lety. On dobře zná dějiny a má vzorek vámi řízeného hospodářství v Rusku a ve vašem úsilí, zříditi takové hospodářství ve Španělsku a ve Francii. Proto každé úsilí o získání našeho lidu do jednotné fronty se setká s velikým odporem. Vám se lidová fronta nepodaří. Bude to jedině ve prospěch našeho státu a jeho veškerého státně a národně smýšlejícího lidu.

V dnešních vážných dobách chceme přinésti každou oběť, která je nutná k udržení státu. Nechceme žádná privilegia pro nikoho, tedy ani ne pro sebe,- ale máme právo žádati a žádáme, aby uznán byl význam našeho zemědělství pro celý národ a stát a aby nejenom slovy, ale také skutky byla uznána důležitost zemědělské práce. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Vacek.

Sen. dr Vacek: Slavný senáte!

Široké masy pracujícího lidu, dělníků a pracujících rolníků, pocítily v minulých dnech, jak veliké historické chvíle prožívá celá Československá republika a s ní také celá střední Evropa, ba Evropa vůbec. Všichni jsme pocítili, jak hluboce se proměnily poměry od r. 1918, kdy republika československá byla obklopena státy, které byly demokratické, které usilovaly o sociální spravedlnost pro nejširší masy pracujícího lidu, státy, které byly především mírumilovné. Za 20 let od r. 1918, právě v jubilejním roce Československé republiky, vidíme, že republika Československá kol dokola je obklopena státy jiného druhu, ne státy demokratickými, ale státy s autoritativním režimem, státy, v nichž státníci otevřeně prohlašuji, že válka je to, co jim má dopomoci k zavedení autoritativního režimu i všude tam, kde dosud zaveden nebyl. V Berlíně při schůzce Mussoliniho s Hitlerem bylo výslovně řečeno, že Evropa do 5 let bude fašistická. V takové době mám za to, že je potřebí, aby vlády republikánské podnikly vše, čeho je třeba a co je také s to, aby demokracie a republikánské zřízení v celém světě byly upevněny a posíleny. Jedním z takových opatření je také stanovisko republiky k samosprávě. Československá samospráva má nesmrtelné zásluhy nejen proto, že po celá desítiletí nezištně a bezplatně spravovala celý úsek veřejné správy, ale také proto, že touto demokratickou obětavou lidovou samosprávou kladla základy a vytvořila psychologické předpoklady pro nastolení republiky, když se zhroutila stará rakousko-uherská monarchie. A proto je třeba, aby byl také za nynějšího režimu Československé republiky vůči samosprávě zahájen úplně jiný kurs, nežli byl dosud prováděn po celých dvacet let.

Tento kur s spočíval v tom, že byly odňaty samosprávě nejprve finanční prostředky, aby se nemohla vykázati žádnými úspěchy. Tento kurs spočíval v tom, že byla samospráva oklešťována ve svých právech, že byla čím dále tím více podřizována diktátu byrokracie. Je takřka nepochopitelná tak hluboká proměna úlohy, kterou hrála samospráva v zemích českých za dob monarchistického Rakouska, a kterou hraje samospráva dnes v Československé republice.

Jediný důvod změny kursu je ten, že do samosprávy na místo obecních starostů, obecních a městských radní a do obecních zastupitelstev pronikla pracující třída, dělníci a pracující rolníci. A právě obavy buržoasie, aby nevyužila lidová samospráva těchto svých posic snad k ohrožení finanční zdatnosti občanských vrstev uvalením dávek, poplatků a pod. byl jediný důvod, proč byla nastoupena cesta a kurs proti samosprávě v Československu. Bylo raženo hesle, že má býti vytvořena v samosprávě jednotná kolej. To znamená, že místo obětavých, neplacených činovníků samosprávy mají, správu v obcích, okresech a zemích převzíti placení byrokraté.

Každý, kdo jen poněkud pracoval v samosprávě, vidí, jak je naprosto neuskutečnitelný dnes tento program, kdy nejenom Československá republika, ale všechny státy zápasí s nedostatkem finančních prostředků v důsledku světové války, která uvalila na všechno obyvatelstvo tak nesmírná břemena, že ne jedna, ale dvě a tři generace budu míti co činiti s tím, aby odčinily následky světové války, aby zahladily dluhy, které byly nadělány jednotlivými válčícími státy za světové války.

A v takové době, kdy státy již zase zbrojí a musí vynakládati prostředky na svou obranu, kterých by jinak mohly využíti mnohem účelněji k povznesení životní úrovně pracujícího lidu, dělníků a pracujících rolníků, přicházeli byrokraté a říkali: Je třeba, aby lidový živel byl ze samosprávy vytlačen, je třeba, aby místo bezplatné obětavé práce samosprávných činovníků byla dána samospráva do rukou a pod diktát byrokracie. To jest ovšem úplně neuskutečnitelné, a všechny čtyři finanční novely... (Sen. dr Karas: V ústavě je řečeno, že tam má býti lidový živel.) Ano. Tyto čtyři novely byly uzákoněny v minulých dvaceti letech, byly jenom dokladem jediného, že se mířilo na samosprávu, ale potrefily se peněžní ústavy, banky. A tady je ten začátek, obratu, který musil býti nastoupen vůči samosprávě. Za takové situace, jaká se vytvořila, dnes v mezinárodním světě pod vyhrůžkami, nového imperialismu autoritativních států, je třeba, aby... (Sen. Svoboda: Páni na pravici tomu říkají kultura!) Říkají tomu také kulturní komunismus.

Je tedy třeba, aby skutečně byl nastoupen nový kurs a nový režim vůči samosprávě. Ale, my vidíme, že se tato snaha dosud nesetkává s úspěchem, ačkoliv každý z nás by se musil domnívati, že republika, která je ohrožena zahraničními imperialisty, v době válečného nebezpečí nebude podnikati nic jiného nežli to, aby zvýšila životní úroveň pracujícího lidu, obyvatel, nebude činiti nic jiného, nežli aby zrušila všechny finanční novely, které oklešťují zdroje samosprávy, a aby dala samosprávě, obcím, okresům a zemím dostatečné prostředky, aby mohly splniti veliké úkoly na poli zdravotním, sociálním, kulturním, které vykonávala samospráva již po řadu desítiletí.

Ničím jiným by nebyla republika tak zabezpečena, jako tím, kdyby každé obci byla dána možnost splniti potřeby lidu, splniti požadavky nezaměstnaných, zvýšiti životní úroveň, která právě v důsledku berního šroubu, hospodářské krise a kapitalistického řádu byla stlačena na nejnižší míru. Ale vidíme i pravý opak. Již za doby Rakouska byl to bývalý ministr, ministr krajan Prášek, který prohlásil, že kdyby mělo býti do obecních zastupitelstev zavedeno všeobecné, rovné, přímé, tajné hlasovací právo, šel by na to s revolverem! A zdá se, že v dnešní agrární straně tento duch (Sen. Svoboda: Revolverový!) revolverový vůči samosprávě byl až dodnes zachováván.

Přední činovník z agrární strany, pan přísedící Kypr píše v agrárním orgánu samosprávném článek o odkladu obecních voleb. V článku tom vytyčuje, řekl bych, celý program agrární strany vůči samosprávě. V čem spočívá tento program? Říká: 1. Postupné provádění voleb; 2. odstranění jednotného volebního termínu; 3. změna ve složení obecních zastupitelstev - vyřadění dělníků a pracujících rolníků; 4. jmenovat ¹/₃ členů obecních zastupitelstev; 5. potvrzování zvolených starostů; 6. ustanovování obecních zaměstnanců dát do rukou byrokracie a vzít toto ustanovování voleným členům samosprávy; 7. urychlené zardoušení samosprávy, neboť praví nakonec, že celý tento program musí býti s urychlením proveden.

Nejde tu v podstatě o nič jiného, než o zhoršení volebního řádu, na které naléhá agrární strana. Kdybychom se podívali na tyto požadavky, pak vidíme, že to vlastně je pokračování v kursu proti samosprávě, který už byl zahájen r. 1919 tou první finanční novelou, která stanovila, že do finančních komisí v obecních zastupitelstvech třetina má býti jmenována, kdy tedy byla odstraněna zásada, že všichni členové v obecní samosprávě mají býti voleni. A to je tentýž kurs, který potom provádí také zásadu, že v okresních zastupitelstvech, v zemských zastupitelstvech třetina zástupců má býti jmenována.

Nejsme to však jen my, kteří poukazujeme na tento agrární režim vůči samosprávě. Nedávno psalo "Právo lidu", že agrární režim samosprávě nepřeje a klade podkopy všude tam, kde by mohla vyrůst síla samosprávy, a proto že tolik drahných let uplynulo, než došlo k jednání o jednotnou organisaci samosprávy. Právě včera byly rozhodující porady o vytvoření jednotného ústředí čsl. samosprávy, které mělo býti vytvořeno ve 20. jubilejním roce republiky. O jednotné ústředí čsl. samosprávy usilovalo se již po celá desítiletí. Již před 10 lety mělo býti uskutečněno. Jednotného ústředí čsl. samosprávy bylo zapotřebí již z důvodů mezinárodních, protože v důsledku roztříštěnosti organisace čsl. samosprávy, v důsledku toho, že existuje vedle Svazu českých měst a obcí, který je v rukou socialistů, ještě agrární ústředí, a že na mezinárodních sjezdech samosprávních vystupuje Verband der deutschen Selbstverwaltungskerper, to jest německá organisace samosprávy v Československu, jako silnější složka než čsl. samospráva, budil se tím v cizině dojem, jako by Československo bylo státem německým. Jednotného ústředí čsl. samosprávy bylo také zapotřebí z toho důvodu, že samospráva potřebuje skutečně ve 20. jubilejním roce republiky, aby v Československu bylo vytvořeno ústředí, které by ji bralo v ochranu proti přehmatům byrokracie, proti diktátům byrokracie. Jednotného ústředí bylo zapotřebí, a proto bylo uvítáno, že byly v prosinci minulého roku schváleny stanovy, na kterých se dohodli socialisté i agrárníci. Když si nyní agrární strana vypočítala, že podle těchto stanov by neměla rozhodujícího vedení v jednotném ústředí, že by neměla svého předsedu, že by neměla generálního tajemníka, že by ani šéfredaktor všeho samosprávného tisku nebyl vzat z řad agrárních, neváhala a rozbila úplně hotové jednotné ústředí čsl. samosprávy. Považujeme to za velikou, hrubou, těžkou politickou chybu, a také skutečně nejenom český socialista, předseda Svazu, starosta Tábora Soumar, ale i soc. demokrat, náměstek pražského primátora Kellner odešel v největším vzrušení nad tím, co agrární strana rozbitím jednotného ústředí čsl. samosprávy spáchala. (Sen. Mikulíček: Tak to Kypr zkypřil!) Žel, že to tak zkypřil, ale vyroste přece jenom z této půdy silná samospráva, poněvadž jestli tu říkal předřečník, že rozbití republikánské strany by bylo ohrožením republiky, já jsem přesvědčen, že masy pracujících rolníků nestrpí takovouto politiku, která výslovně sahá na samé kořeny demokracie zde v Československu. (Výkřiky sen. Svobody.)

Nyní však stojíme před otázkou, co bude dále. V listopadu loňského roku měly býti provedeny obecní volby v 11.000 obcích v Československu. Nebyly provedeny, byly odloženy, prý se zřetelem na to, že nemá býti rušen klid v jubilejním roce republiky nějakými volbami. Ale poměry jsou tak naléhavé, že myslím, ani toto usnesení vlády nebude lze dodržeti. Nebude je lze dodržeti z toho důvodu, že jinak bychom se mohli octnouti před situací, že všechna usnesení obecních zastupitelstev v 11.000 obcích, všechna jmenováni obecních úředníků a zaměstnanců, všechny prodeje pozemků, všechny zadávky podnikatelům, všechna opatření na poli investic, vodovody, kanalisace, elektrisace v obcích, to všechno by se mohlo státi zmatečným a nicotným, kdyby nebyly včas provedeny obecní volby. My tu máme... (Sen. dr Karas: Staré zastupitelstvo úřaduje tak dlouho, než je nové!) Ano, o tom chci právě mluvit. Máme tu sice ustanovení volebního řádu, které praví: "Nebyla-li správní komise jmenovánu,, vykonává obecní zastupitelstvo svůj úřad až do doby, kdy se ustaví nové zastupitelstvo. Úřad starosty, náměstků, obecní rady a komisí trvá tak dlouho, jako funkce obecního zastupitelstva". Zvláštním zákonem bylo 4leté volební období prodlouženo na 6 let, těch 6 let uplynulo loni v listopadu a nyní již končí funkční období asi v 11.000 obcích v Československu. Náš zákon zde stanoví, že neustaví-li se nové zastupitelstvo do 4 měsíců ode dne, kdy uplynulo období zastupitelstva dřívějšího, jmenuje, žádá-li to aspoň třetina členů starého zastupitelstva, dohlédací úřad pro mezidobí správní komisi s poměrným zastoupením podle výsledků platných voleb do obecního zastupitelstva posledně provedených. V takovém případě buďtež nové volby, ač-li nebyly již provedeny, rozepsány nejdéle do 2 měsíců. V takovém případě by volby spadaly, nebudou-li okamžitě vypsány, právě do dnů sokolského sletu. Také v Praze je velmi aktuelní otázka provedení obecních voleb a z tisku je známo, že t. zv. radniční pracovní souručenství, tedy obdoba koalice v posl. sněmovně a senátu se usneslo žádat, aby byly strany zmocněny vyměniti dosavadní členy obecního zastupitelstva jinými, novými členy. Bylo žádáno a usneseno, bez vědomí městské rady a bez vědomí ústředního zastupitelstva, aby vláda byla požádána předložiti zákon, podle kterého by funkční období obecních zastupitelstev bylo prodlouženo. o další dva roky. Podle novinářských zpráv měla býti tato osnova zákona předložena již, prvý den zasedání posl. sněmovny 15. února, nebyla však dosud předložena a právě hluboké rozpory v koalici, které kotví ve stanovisku vůči samosprávě, jsou příčinou, že není tu učiněno žádné opatření o příštích volbách, ačkoli by mělo býti učiněno co nejrychleji. Není pochyby, že odkladem voleb provedla vláda čin nesmírného dosahu vnitropolitického. Ale bylo by potřebí, aby tam, kde uplynulo volební období, byly volby skutečně vypsány, zejména aby byly provedeny volby v Praze. Mám za to, že nikdo, kdo je samosprávným činovníkem, nemůže dáti souhlas k tomu, aby bylo prodlužováno volební období o další tři roky. Není k tomu také žádného důvodu. Mám však za to, že by bylo svrchovaně nebezpečné, kdyby pracovní většina na pražské radnici nebo v senátě nebo v posl. sněmovně se usnesla, dávati politickým stranám právo, aby jednu třetinu členů obecního zastupitelstva vyměňovaly prostě tím, že by místo dosavadních zvolených braly nové členy, ne snad z náhradníků na kandidátní listině, nýbrž že by je braly i z osob vůbec nevolených, tedy přímo, řekli bychom, z ulice. To by bylo těžké porušení demokracie a hluboký zásah do práv samosprávy, to by se musilo velmi vymstíti v budoucnosti na celé praksi samosprávné. A proto mám za to, že v takové chvíli, v jaké jsme dnes, nemělo by býti saháno po takových prostředcích, aby obdobně jako v okresích a zemích také v obecních zastupitelstvech jedna třetina byla jmenována.

Ale agrární program samosprávný žádá také ještě něco jiného, žádá potvrzování starostů. Mám zde výměr podepsaný panem zemským presidentem Sobotkou, který je adresován starostovi obce Zdikovce, okres Prachatice (čte):

"Zemský úřad... nepotvrzuje Vaši volbu starostou obce Zdíkovce.

Důvody:

Podle platných obecních zřízení působí starosta obce netoliko jako přední orgán správy obecní, nýbrž jest u výkonu přeneseného oboru působnosti obce také orgánem státu. Jest tudíž zcela nezbytné, aby měl nejen obecně požadované vlastnosti morální a náležitou způsobilost intelektuální, nýbrž aby projevoval i takový zájem o věci veřejné, který jest v souladu s demokraticko-republikánskými zásadami československého státního zřízení.

Jak bylo úředně zjištěno, což jste nikterak nepopřel, byl jste zvolen členem obecního zastupitelstva ve Zdíkovci z kandidátní listiny komunistické strany Československa, jejímž jste příslušníkem a s jejímiž příslušníky se také trvale stýkáte a je zde tudíž důvodná obava, že byste úřad starosty obce vykonával pod vlivem zásad této strany, jejíž program a cíle jsou v rozporu se shora zmíněnými zásadami čsl. státního zřízení a v důsledku toho by mohly, býti v rozporu i s povinnostmi, jež československé zákonodárství ukládá starostovi obce.

Zemský úřad v Praze nepovažuje Vás proto za osobu pro funkci starosty obce z hlediska státoobčanského vhodnou a spolehlivou."

Já se táži, kdyby tyto důvody pana zemského presidenta měly platiti, kdo obhájí. republiku, bude-li napadena? To nebude ta tenká vrstva zámožné buržoasie, to nebude těch vrchních deset tisíc, ale to budou milionové masy pracujícího lidu, to budou řady dělníků, řady pracujících rolníků, drobných živnostníků, malých úředníků, zaměstnanců a jestliže tyto masy prohlašují, že si přejí republiku ne měšťáckou, ale republiku sociální; jestliže vytyčují sociální program v republice Československé, nemůže to býti žádným důvodem, aby jednotlivci byli zbavováni práva, které jim dalo občanstvo řádnou volbou v jejich obci.

Chci končiti tím, že za dnešního stavu, ve kterém je Československá republika uprostřed rozbouřeného moře ostatních států evropských, je zapotřebí, aby v takovéto době byla samosprávě v Československu dána všechna práva, která již dříve měla a o která byla připravena pod záminkou, že do samosprávy vstoupili dělníci, pracující rolníci jako starostové, jako obecní radní. Mám za to, že je potřebí vypsat obecní volby v Praze a všude tam, kde uplynulo volební období. Máme za to, že je povinností dáti samosprávu do rukou lidu, nebáti se demokracie. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i další projednávání pořadu schůze.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v úterý dne 15. března 1938 o 16. hod.

Nevyřízené odstavce pořadu dnešní schůze.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.