Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 96 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Kalfus, inž. Nečas.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda dr Bas zahájil schůzi v 9 hod. 8. min.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Časný, Chalupník, Korvas; dodatečně na schůze dne 8. až 10. t. m. sen. Karpišková, Pánek; na týden, t. j. do 15. t. m. sen. Pázmán; dodatečně na poslední tři schůze sen. dr Šmeral.

*

Místopředseda dr Bas (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to pokračovati ve společném projednávání prvních dvou odstavců pořadu:

Pro společnou rozpravu stanovena byla ve schůzi dne 23. února 1938,řečnická lhůta 1 hodiny pro řečníka.

Ke slovu je dále přihlášen p. sen. Tschakert. Uděluji mu slovo.

Sen. Tschakert (německy): Dámy a pánové!

Chtěl bych říci několik slov k státnímu závěrečnému účtu. O demokracii tohoto státu bylo již mnoho napsáno. Předpokládám, že jsou vám známy názory ciziny o této naší demokracii, obzvláště, hlasy anglických a švýcarských politiků. Je přece příznačno, že se jistý basilejský list ohrožuje, proti tomu, aby demokracie Švýcarska byla srovnávána s demokracií Československa.,úmyslně neuvádím německých hlasů, abych předešel zlobným poznámkám. V "Národě" ze dne 2. listopadu 1937 čteme, že při dnešní demokracii veřejná morálka poklesla, že utrpěla kvalita některých správních a jiných rozhodujících aktů, jakož i kvalita osob a formy. Doslovně praví se dále: "Zkazí-li se demokracie hned u pramene, bude vždy pravdě nepodobno dáti lidu ryzí nerušené právo."

Že ani posl. dr Macek nemá přepjatou úctu k naší demokracii, dokazuje jeho článek ve "Večeru", že počáteční protekční hospodářství nabývá nyní forem stranického korupčního hospodářství, že za některými rozhodnutími větří zápach provisí, diet, zvláštních honorářů a protislužeb. Doslova píše "Náš průměrný občan" - má asi státi český - "je veden k tomu, aby se snažil od státu něco pro sebe vymačkati, dostati něco za nic, a ty ostatní ať vezme čert." Zde máte dva. příklady k této kapitole. Největším nepřítelem práva je nadpráví. Že rovněž větříme mnoho zápachu, pochopíte.

Ministr veř. prací inž. Dostálek obviňuje německé podnikatele, že nabízejí příliš draho. K tomu prohlašuji: 1. Od let požadujeme kontrolu vyúčtování provedených stavebních prací. 2. Nikoli nabídka je pro nás směrodatnou, nýbrž vyúčtování. Prokázal jsem opětovně, že se předpisy rozpočtu nedodržují a že se ve vypsání objevují nepřesné popisy jednotlivých položek. Tyto nepřesné popisy mají za účel, aby se podnikatel při méněcenném provedení mohl vymluviti na dobrý úmysl. Na druhé straně poskytuje nepřesné vypsání stavebnímu dozoru možnost určité provedení buď trpěti anebo také zostřiti, podle nálady, národnosti podnikatelovy, osobních sympatií anebo také podle toho, jakou převahu má odvislost od stran a s tím spojené závazky. Také možnost křiklavé korupce není při tom vyloučena, jak ji posl. dr Macek "větří". Krátké lhůty pro podání nabídek mají ztížiti důkladné propracování látky. Týž cíl sleduje ryze české vypsání v ryze německých krajinách. Může vzniknouti podezření, že v dohodě mezi orgány vypisujícími a dodavatelem práce sjednány byly určité názory o provedení, jež třetímu uchazeči nebyly známy a které mají značný vliv na cenu nebo množství. Proto náš požadavek po úzkostlivě přesném sepsání projektu a rozpočtu.

Další požadavky při zadávání veřejných prací jsou od let: Zachovávání mzdových smluv, t. j. placení mzdy ve mzdové třídě, která platí pro obec, v níž se stavební práce koná, a nikoli ve mzdové třídě, ve které podnikatelská firma má své sídlo; kontrola vyplácení mzdy orgánem obce, ve které se stavební práce provádí; kontrola stavebních prací odborníky příslušných odborových organisací a podávání zpráv o tom; kontrola vyúčtování veřejně odborníky příslušných organisací, stanovená národnostní menšinou v městě a okresu; dvoj jazyčné. vypisování stavebních prací a všech veřejných dodávek podle podílu obyvatelstva všude tam, kde druhá národnost činí přes 20 %. Připuštění slovenské formule, podle které domácí podnikatel může nabízeti o 5 % výše; změna zadávacího řádu, především odmítnutí nejlevnější nabídky, neboť jen tím docíleno bude důkladné kalkulace; v neposlední řadě odstranění velikých nedostatků v administrativě a včasná důkladná příprava stavebních úkolů a úhrady. Nesmí se přiházeti, aby podnikatel musel celá léta čekati na zaplacení, zatím co úroky ztráví nepatrný výdělek. Dále žádáme a stále budeme opětovati požadavek: Dejte nám možnost nahlédnouti do archivů a my vám slibujeme, že vykonáme dobrou práci, nikoli na škodu státních financí.

Od 23. února 1938 přináší,,Sozialdemokrat" a přinášejí jeho hlavičkové listy statistické číslice, které mají ukázati vzestup hospodářství v Československé republice. Pro povrchního čtenáře mohou tyto číslice, býti přesvědčivé, jistě také proto, poněvadž úřední data nejsou každému přístupna. Jinak má se věc, zabývá-li se někdo trochu důkladněji těmito údaji.

Vývoz: Hned v prvém výpočtu ze dne 23. února 1938, v čís. 45, staví se rok 1933 jako základ proti roku 1937. Tendence je příliš jasná, než aby mohla zůstati skryta. Číslice se sice shodují, jenže není zcela jasno, proč se zrovna rok 1933 s vývozem činícím 5.900 mil. Kč přibírá ke srovnání a nikoli rok 1931 se svými 13.149,393.000 Kč. Roku 1937 činí vývoz podle zprávy novin úhrnem 11.970 mil. Kč. To dnes ještě nemůžeme přezkoumati, poněvadž nám číslice dosud nejsou přístupny. Spoléhám zde na sociálně-demokratické noviny. Vezmeme-li zde rok 1931 s jeho více než 13 miliardami jako východisko, pak činí vzrůst vývozu nikoli plus 103% podle časopisu "Sozialdemokrat", nýbrž minus 11 %. (Sen. Enhuber [německy]: Tak jest!) Pak také tvrzený vzrůst vývozu Československa není pětkrát větší nežli v Německu, nýbrž, zase podle časopisu "Sozialdemokrat", mnohem menší nežli tam. To.bylo třeba dokázati. Tvrdili, že vývoz v Československu je pětkrát větší nežli v Německu. (Sen. Enhuber [německy]: To je překrucování, jako všechno!)

Že se při úloze z pilnosti časopisu "Sozialdemokrat" jednotlivá léta přesně vybírají, dokazuje přehled z 24. února 1938 v čís. 46 o dovozu. Tam se jako základní rok béře rok 1932 se 7.487 miliony. Úřední statistika naproti tomu však za týž rok vykazuje 8.158 mil. Kč. Na str. 132 z r. 1937 udává se pro rok 1937 10.966 mil. Kč. Zde je dovolena otázka, proč nebyla také zmínka o roku 1935 s pouhými 6.743 mil. Kč. Veliký skok dovozu z r. 1935 na r. 1937 je, shoduje-li se číslo pro r. 1937 udané, zcela podivuhodný, stává se však pochopitelným tehdy, přihlédneme-li ke konjunktuře zbrojení. Přebytky vývozu možno také jinak osvětliti nežli v č. 49 časopisu "Sozialdemokrat", neboť r. 1932 Československá republika nejen neměla žádný přebytek vývozu, nýbrž minus 766 mil. Kč, r. 1931 naproti tomu bylo plus 1.345 mil. Kč, tudíž značně více nežli činí přebytek vývozu 1.005 mil, v novinách udávaný. Bylo tudíž r. 1931 o 310 mil. více přebytku nežli r. 1937.

Na str. 219 se dokazuje, že od ledna 1934 do ledna 1936 mzda klesla o 1,4 %. To je úředně. "Sozialdemokrat" vypočítává od prosince 1935 do prosince 1937 zvýšení 9,8 %. Poněvadž rok 1936 je také v tomto přehledu obsažen, byli bychom zvědavi, odkud časopis béře tyto, cifry a jaké příčiny byly směrodatné. Ale měl bych jednu radu. Dříve než někdo kritisuje druhého, měl by si učiniti pořádek doma. Vysoká životní úroveň dělníka v Říši jest umožněna vydatnými mzdami, o jejichž výši se našim dělníkům vůbec ani nezdá. Mluví-li se o nemocných dělnících Kruppových závodů, pak musíme se bezděčně ptáti, jak u nás je ve státních podnicích postaráno o dělnictvo. Že v Jáchymově většina dělnictva nejen onemocní, nýbrž prokazatelně umírá, a to ve věku, kdy zdravý člověk má teprve něco ze života, o tom náš vládní list mlčí stejně jako o zdanění konsumních spolků. Chtěli bychom na příklad jednou velmi rádi znáti výši obecních přirážek, které platí konsumní spolky. Při notorické nouzi státu o peníze je oprávněn požadavek, aby konsumní spolky byly stejně zdaněny jako ostatní státní občané. Mají býti zařaděny do kapitalistických podniků, jakými přece ve skutečnosti jsou, a podle toho se má s nimi jednati. (Souhlas.)

Nyní přichází otázka cen. Kam šel vývoz Československé republiky a odkud přicházel dovoz do Československa? Tak činil vývoz r. 1936 do Německa 15,4 %, do Rakouska 9,5 %, dovoz r. 1935 z Německa 22,8 %, z Rakouska 4,6 %. Úřední sdělení na str. 135 praví tudíž: Československý vývoz do německých zemí 24,9 %, dovoz 27,4 %, československý vývoz do Anglie 6,9 %, dovoz 5,4 %, československý vývoz do Francie 4 %, dovoz 5,6 %, československý vývoz do Ruska 1,3 %, dovoz 1,1 %. Tudíž do všech tří těchto milovaných zemí dohromady 12,2 % vývoz a 12,1 % dovoz, čili méně nežli pro Německo samotné anebo méně nežli polovina německých zemí vůbec.

Nastává otázka, jak se chová obchodník ke svým nejlepším zákazníkům; jistě ne tak, jako Československá republika k Německu. Když také ještě vidíme, že dovoz z Německa je značně větší nežli vývoz, pak musíme se ptáti po příčině a můžeme konstatovati, že vedle kvality určitým činitelem je cena.

Obveselující je přímo obrovský styk s Ruskem. Mohlo by se zde přijíti na myšlenku, že se za tyto krejcary dodávaly hřebíky na rakve pro zastřelené politiky a generály anebo munice pro střelbu do šíje. Poučnými jsou tyto cifry v každém případě. Ukazují cestu k ozdravění anebo cestu ke zkáze.

Co u nás jest Ještě možné, o tom píší "Litoměřické listy". Učinily strašlivý objev. Na dveřích záchodů krajského soudu v Litoměřicích stojí ještě dnes "Frei" a 'Besetzt". Představte si, co to znamená! Tyto noviny odvozují z těchto německy označených dveří záchodů schopnost presidenta krajského soudu, průkaz schopnosti presidenta krajského soudu. Skutečnosti německy označených dveří záchodů používá se ke štvaní proti vicepresidentu krajského soudu Hrnčířovi, který z tohoto důvodu prý není schopen, aby dostal místo presidenta; a při tom pisatele tohoto článku dlužno prý hledati ve vyšších kruzích úřednických. Pánové, lidový vtip je obyčejně případný. Na Litoměřicku se tento případ označuje jakožto "latrinokracie". Může se to také nazvati němečtěji a také se to označuje němečtěji. Myslím však, že tento přepjatý šovinismus je konec konců velkou hloupostí. Nám to přece může býti lhostejné. Ale jak takové výroky a taková stanoviska působí na cizinu, můžete si přece snadno představiti.

Máme ještě jednu kapitolu, každý z nás mohl by o tom psáti celé knihy, jsou to odpovědi na interpelace. Vypadá to tak, jako kdyby zde byla zvláštní vysoká škola pro odpovídání na sudetskoněmecké interpelace. Podal jsem jazykovou stížnost proti podmokelské státní policii, která absolutně nechtěla mluviti německy. Co mně píše pan ministr? "Byli přítomni 1 německý a 1 český strážník, který velmi dobře ovládá německý jazyk a který rozhodně popírá, že učinil inkriminovaný výrok", totiž že se nemluví německy. Odpověď je velmi zajímavá, ministr píše: "Dlužno tedy velmi pochybovati, zdali se zmíněný hovor dál skutečně se státní policií a zda snad nešlo o falešné telefonické spojení." Tu si možno pod tím představiti všechno možné. Podivná odpověď přichází také zde, to si musíte představiti, při následující stížnosti: Strážník strhne děvče s kola - není to ovšem pravda. Situace líčí se v odpovědi takto: Aby nebyl přejet, ustoupí strážník, při čemž drží levou ruku stále vztaženu. Stále! Rychle jedoucí cyklistka vrazila svým levým loktem do levé ruky strážníkovy - představte si, jak velké muselo býti to děvče - při čemž zakolísala a ve vzdálenosti asi 5 m od strážníka spadla s kola. Takového něco odváží si slavný úřad - a ministr to podpíše - předložiti myslícímu člověku! Tu člověku někdy vzkypí žluč.

Následující věc udála se před časem. K volbám zapůjčil mně velkoobchodník nákladní auto, bylo polepeno plakáty a jezdili jsme s ním po okrese. Přiznávám, bez povolení k dopravě osob. Co se stalo? Velkoobchodník byl odsouzen k pokutě 500 Kč. Rekuruje, bylo to v květnu 1935, a před necelými třemi nedělemi přijde odpověď na interpelaci od zemského úřadu. Rozsudek prve stolice byl potvrzen z toho důvodu, poněvadž výpovědi Tschakertově nelze dáti víry a zmeškána byla nějaká lhůta. Jestliže si dnes každý inkoustový kuli smí dovoliti takovýmto způsobem zaútočiti na člena zákonodárných sborů, pak je lépe, když zavřeme krám. (Souhlas senátorů strany sudetskoněmecké. - Obrácen k českým senátorům. ) Pánové, dnes já, a zítra vy, to musíme míti na očích! (Sen. Sechtr: Co nám to říká?) Naše byrokracie je tak daleko, že s vaší pomocí nám přerostla přes hlavu. Byrokracie dnes dělá co chce, a já vám říkám ještě jednou Dnes se to stane nám a zítra vám.

Prováděli jsme v Podmoklech povolenou pouliční sbírku spolku pro ochranu zvířat. Najednou se etabluje vedle povolených stolů jiná sbírka s heslem "Děti na venkov". To je heslo svazu "Bund der Deutschen". Pátrali jsme, co to jest. Byl to však spolek "Verein der Kinderfreunde", který bez povolení zcela jednoduše postavil své stolky na ulici a pořádal sbírku. Podali jsme interpelaci. Odpověď zní: Víme o tom a předseda spolku byl potrestán pokutou. (Německé výkřiky: Bylo něco zabaveno?) Zabaveno nebylo nic, to je samozřejmé. Ať nám někdo prokáže takové dva případy v českém území.

Zrovna tak jako s tím nákladním autem: Netrvalo to ani tři týdny po volbě, přijela státní nákladní auta, plně naložená českými železničáři, do Hřenska. Ti lidé přivezli si sami na voze pivo s sebou z Prahy s odůvodněním: Nemůžeme podporovati lidi v Hřensku, protože 93 % hlasovalo pro Henleina. Nikdy jsem neslyšel, že by tito lidé byli bývali potrestáni pro dopravu osob. A tak to jde na celé čáře.

Asi před 14 dny přijdou v 6 hodin ráno dva tajní strážníci a četník do bytu občana v Synově, prolítnou jako divoši pokoji a vniknou do ložnice obou dcer. Jedna dcera může něco hoditi přes sebe, druhé děvče bylo nemocné, bylo nuceno obléci se v přítomnosti těchto lidí. Půl druhé hodiny trvala domovní prohlídka bez legitimace a najednou řeknou děvčeti: Oblečete se a pojedete s sebou do Prahy! Vlastně: Jste zatčena! Děvče odejde s oběma tajnými a četníkem, a otec přijde ohromen ke mně. Kde je moje dcera? Telefonuji na státní policii. Státní policie řekne, že o ničem neví, že to nevychází z Podmokel nebo z Děčína, abych měl hodinu strpení, že dostanu odpověď. Dovídám se, že děvče bylo vzato s sebou do Prahy k svědecké výpovědi bez obeslání jako svědkyně. Děvče bylo tam ponecháno přes noc a prohledáno, byla mu také zabavena spořitelní knížka bez potvrzení. Příštího dne mělo býti děvče donuceno k svědecké výpovědi. Když policie viděla, že z děvčete nic nedostane, řekli mu s Bohem, můžeš jeti zase domů! Mohla se za vlastní peníze stravovati a za vlastní peníze jeti domů. (Výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké.)

Ráno v ¹/₂11 hod. telefonuje mně kamarád ze Starého Města. Z truhlářské dílny byl odveden pomocník, náš místní vedoucí z Kamenické Stráně. Tajný ho vezme s sebou, vezmou si auto, jedou do Binsdorfu, tam naloží ještě dva četníky, v Kamenické Stráni se provede domovní prohlídka, seberou zpěvníky, toho muže odvezou čtyři do Podmokel, tam je až do večera zavřen, v 6 hodin ho propustí. Nebylo nic. Neřeklo se mu, proč byl zatčen. Obdržel jsem odůvodnění, že v Kamenické Stráni je vývěsní skříňka sudetskoněmecké strany a v ní, byl vystaven obraz divokého dolování, a za uveřejnění obrazu je odpovědným dotyčný truhlářský pomocník. Řekněte mi jeden případ v české krajině, kde byl jednou, někdo zatčen pro obraz ve vývěsní skříňce a celý den držen ve vazbě.

Proti tomu bráníme se zuby nehty, proti tomuto bezpráví, proti těmto provokacím, které jinak provádějí vždy jen Němci, proti této dvojí míře, proti tomuto nerozumnému utrácení času a peněz, proti této čilosti těchto lidí, proti této ochraně, která se nám poskytuje. Toho máme dost. Tito lidé šlapou si přece navzájem na paty, jest jich alespoň třikráte více, nežli potřebujeme Zdá se mi, jakoby každý jednotlivec oprávněnost své existence musel dokazovati slíděním a udavačstvím a zatýkáním, aby v Praze ukázal nás je zde zapotřebí. Důvěry obyvatelstva k těmto lidem naprosto se nedostává. Ti lidé nejsou zakotveni v lidu, jsou u nás cizinci, neznají duši lidu, neznají nás vůbec, tak jako my jich neznáme. Německy neumějí skoro nic, dialektu nerozumějí, a s těmi lidmi chcete u nás dělati politiku. To není šetrnost, nýbrž loupež na jmění lidu. Tito lidé stojí peníze, a k zaplacení těchto lidí přispíváme my svým grošem. Proto chceme také míti právo spolurozhodovat o lidech, kteří rozhodují o nás a o naší domovině.

A ještě něco. Zákazy nošení bot, kravat, a nevím, čeho všeho - všechno je zakázáno, zpívání písní, pochody s prapory atd. - měly by se doplniti zákazem placení daní Henleinovců. To by byl zákaz, pro který bychom měli porozumění. Pokud tento duch bude dále panovati, nebudeme moci projeviti souhlas se státní účetní uzávěrkou. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen dále pan sen. Riedl. Uděluji mu je.

Sen. Riedl: Slavný senáte!

Státní závěrečný účet za r. 1936 končí proti rozpočtu na týž rok, stanovenému fin. zákonem č. 245/35, schodkem téměř 1.400 mil. Kč. Je to ovšem schodek o 300 mil. Kč nižší než byl v r. 1935.

Možno tedy konstatovati určité zlepšeni, zajisté v důsledku poznenáhlého odstupu hospodářské krise. Důvodová zpráva rozpočtového výboru uvádí, že preliminované příjmy se zvýšily proti r. 1935 o částku přes 500 mil. Kč. Ale přes to se naděje, které kladlo Národní shromáždění do zlepšení hospodářské konjunktury, když sestavovalo rozpočet na r. 1936, nesplnily, neboť státní příjmy zůstaly proti rozpočtu pozadu o slušnou částku téměř 480 mil. Kč. Postupuje tedy hospodářské zlepšování mnohem pomaleji, nežli předvídal rozpočet. Uvážíme-li naproti tomu, že státní výdaje vyrostly proti předvídané potřebě o více než 900 mil. Kč, pochopíme schodek hospodářství za r. 1936.

Důvody překročení preliminovaných výdajů obsažené v úvodním výkladu nejvyššího účetní kontrolního úřadu ke státnímu závěrečnému účtu a naznačené v důvodové zprávě rozpočtového výboru přesvědčují. Nutno proto s nimi projeviti souhlas, neboť obrana státu nesnese odkladu. Poslední zahraniční události nás přímo varují před každou liknavostí a sebemenším odkladem jakýchkoli opatření na obranu státu. Ovšem tyto položky na obranu státu nemůžeme hledati toliko v rozpočtu ministerstva nár. obrany, nýbrž ve všech resortech státního rozpočtu. Nám záleží na bezpečnosti republiky. My nechceme mír porušiti a neporušíme. Víme přece, že náš stát může se konsolidovati, upevniti a rozvíjeti jen v dobách trvalého míru a v mírovém ovzduší. Ale musíme zabezpečiti svůj stát pro všechny případy. Nesmíme zůstati bezbrannými pro případ útoku na samostatnost a neodvislost republiky. Národ československý má na rozdíl od ostatních národností obývajících tento stát jen své Československo, v jehož rámci se může po svém vyvíjet a vyžít. Má-li každý i ten nejmenší národ nárok, ba povinnost, aby žil po svém a přispěl něčím osobitým ke všeobecnému pokroku a vývoji lidstva - a vítězstvím této myšlenky skončilo přece krvavé světové zápolení let 1914-1918 - musí nám býti.dovoleno učiniti vše na obranu svého státu. K tomu cíli přinesli jsme těžké hospodářské oběti a přineseme je bez reptání i v budoucnosti. Nesmí nás zaleknouti ani vzrůstající tendence státního dluhu, vyvolaná hospodářskou krisí, ale neméně také potřebami na obranu státu, třeba vzrůstající úroková a umořovací služba nutí k jisté opatrnosti a k přísné úspornosti.

Méně ochotně béřeme však na vědomí, že optimismus Národního shromáždění i těch, kteří rozpočet na r. 1936 předkládali, zklamal, pokud šlo o stránku úhradovou. Zlepšené hospodářské poměry neprojevily se tu zdaleka v té míře, jak rozpočet předpokládal. To nutí k největší hospodárnosti ve státní správě.

U příležitosti sdělávání rozpočtu na r. 1938 zatížili jsme obyvatelstvo republiky novými břemeny. Dosáhli, jsme tím jistě už nejvyšší hranice únosnosti. Na této cestě nebude už možno jíti dále. Zůstávají nám tedy už jen dvě schůdné cesty, jak zlepšiti finanční stav státu. Jednu z nich má v ruce finanční správa: nechť použije všech instrumentů, které ji dává zákon, aby každý poplatník učinil zadost své berní povinnosti, pokud to jen jeho hospodářské síly dovolují. útěk od této povinnosti, její obcházení a unikání zdanění budiž trestáno tak citelně, aby se nevyplácelo. Machinacemi neplátců trpí beztak jen slušní poplatníci, na,jejich údaje hledí pak berní administrativa s nedůvěrou. Je třeba ovšem vybaviti orgány berní správy náležitou pravomocí a neodvislostí. Nemělo by se přiházeti, aby nadřízené orgány rušily na intervenci oprávněná, třeba ostrá opatření proti daňovým defraudantům, nebo aby dokonce nemilostivě shlížely na úředníka, který konal v zájmu státu svou povinnost. To nedodává chuti k úřední horlivosti ani nezvedá morálku zaměstnanců. Tím ovšem nechci říci, že by naproti tomu nebylo leckde na místě upozornění nadřízených míst, že také poplatník je člověk a že fiskalismus v zájmu státu nesmí jíti tak daleko, aby podlamoval sám základ daňových možností. To ovšem se netýká jen daňových nedoplatků, ale též berní povinnosti všech, kteří platiti mají a mohou. Že je k tomu účelu třeba vybaviti finanční správu potřebným personálem, je nabíledni. Náklady se tu několikanásobně vrátí. Po této stránce není dosud ve finanční správě vše v pořádku. žádosti nižších instancí o personál zůstávají buď vůbec bez povšimnutí anebo jsou vyřizovány jen částečně a ještě po tak dlouhé době, že úkoly zatím narostly tak, že přidělený personál už opět nestačí.

Mluví se mnoho - bohužel, že se zatím jen mluví - o reformě veřejné správy. V oboru finančním je jí snad nejvíce zapotřebí a je nejnaléhavější. Dbejme tu dobrých rad zkušených zaměstnanců. Je mi známo, že právě v tomto oboru správy došla velká řada rozumných a uskutečnitelných námětů z řad zaměstnanců. Jsou výsledkem dlouholetých zkušeností. Je třeba je uvážiti, i když jsou od podřízených sil. Zaměstnanec podřízený mnohdy lépe pozoruje, nežli úředník rozhodující, zvyklý na předepsanou a vyšlapanou kolej.

Druhá cesta k zlepšení státních financí je co největší úspornost ve státní správě. Parlamentní kontrolní a úsporná komise koná tu dobrou práci, ale leckde nestačí bez zákonných opatření. Nemám ovšem při úspornosti ve státní správě na mysli neblahou a osudnou cestu platových srážek, která vzala zaměstnancům chuť ku práci a národohospodářsky působila jen ke zvýšení hospodářské tísně. Věřím, že tato cesta je nadobro opuštěna a že se bude pokračovati na cestě úplného odbourání platových srážek a že se nezalekneme ani přebudování platového systému. (Souhlas.) Myslím, že nakonec po zkušenostech se zákonem č. 10328 vrátíme se opět tam, odkud jsme vyšli, t. j. k časovému postupu, byť snad kombinovanému se systemisací ve vyšších platových stupnicích. Dokud však k tomu nedojde, je nejvýše na čase, aby byla provedena co nejdříve resystemisace ve všech oborech státní správy podle skutečné potřeby resortů, neboť nynější pozdní a více příležitostný postup resystemisace po etapách naprosto nevyhovuje.

Úspornost ve státní správě, kterou mám na mysli, musí se projeviti ve výdajích věcných. Nová úprava zadávacího.řádu, který by znemožnil nekalou spekulaci na úkor kvality a zamezil řetězový zisk, je první podmínkou. Stejně tak je třeba nové úpravy předpisů kartelových, na jejichž machinace doplácí i státní správa jako podnikatelka veřejných investic.

Zavedli jsme letos regres na stavby státem subvencované. Je třeba přihlédnouti také na jiných místech, kde se dávaly sanační miliony, zdali hospodářský stav těchto podniků nepřipouští, aby stát našel tu zdroj jednorázových, ano i trvalých příjmů. (Tak jest! Výborně!) I tu bychom měli, stejně jako u daňových nedoplatků, provésti nezbytnou depuraci.

Konečně bych chtěl upozorniti na nutnost racionálního hospodářství ve státních podnicích. Při projednávání rozpočtu na r. 1938 byly v senátě přednášeny různé námitky i výtky, na druhé straně zase uznání a chvály. Je zřejmo, že tu není jednotného nazírání. Myslím, že státní podniky musíme posuzovati různě podle funkcí, jaké mají v životě hospodářském a veřejnoprávním. Jsou podniky s úkolem jen hospodářským. Ty jistě dlužno posuzovati toliko podle zásad soukromohospodářských a porovnávati je co do správy a výnosnosti se soukromými podniky stejného druhu. Naproti tomu jsou podniky, které kromě úkolů hospodářských mají sledovati i zájmy veřejné a plní tedy úkol dvojí. Na ty nutno při srovnávání s podniky soukromými vzíti měřítko jiné a přihlížeti také k této jejich funkci veřejné. Konečně jsou také podniky, které slouží jen zájmům veřejným. Tu selže pak jakákoli paralela s podniky soukromými. (Sen. inž. Marušák: Ale státní podniky by neměly býti v kartelech!) Ano. Státní dráhy a pošty jsou jistě podniky se smíšeným charakterem. Jsou sice v poslední době obhospodař ovány podle zásad soukromého podnikání, ale při posuzování výnosů nutno dbáti také jejich služeb státu a veřejnosti. Tyto ohledy nutí státní železniční i poštovní správu, aby měly také tratě, služebny a zařízení, která jsou pasivní. Jejich význam strategický, kulturní a hospodářský pro celé kraje je zřejmý. Proto nás nezaráží schodek železnic, ani že poštovní správa odvádí státní pokladně přebytek, který je snad neúměrný hodnotě investovaných kapitálů, ale přece dosti značný, uvážíme-li, že československá pošta si hradí investice i udržovací náklad ze svých příjmů. Kvitujeme tedy tím radostněji skutečnost, že schodek železnic je menší, nežli předpokládal rozpočet. Radostné jsou i zprávy, že dráhy skončily své hospodářství za r. 1937 již beze schodku. (Sen. inž. Marušák: Jen by to nemělo být děláno na úkor malých zaměstnanců!) Ano.