Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pazmán.

Celkem přítomna 117 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři Bechyně, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Kalfus, dr Krofta, Machník, Mlčoch, inž. Nečas, dr Spina, Tučný, dr Zadina, Zajíček.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Zahajuji schůzi.

Budeme projednávati pořad schůze.

Pokračujeme ve společné rozpravě o prvních dvou odstavcích pořadu, jimiž jsou:

Ke slovu je přihlášen jako první řečník p. sen. Földesi. Uděluji mu slovo.

Sen. Földesi (rusky): Slavný senáte?

Letos bude náš stát slaviti 201eté výr očí. Toto výročí znamená nejen radost, nýbrž vyžaduje i odpovědi naší vlády o 20leté práci. Uděláme součet beze zlého úmyslu, úplně nestranně a uvidíme, můžeme-li se my na Podkarpatské Rusi radovati z tohoto výročí.

Jako senátor oposiční strany, který slouží, svému státu a svému národu, s ruským citem a přesvědčením uznávám, že za 20 let nelze dodělati toho, co naši vůdcové vzali na svá i bedra, a že nebylo možné vyplniti vše a dáti každému to, co mu patří, neboť vím, že 20 let, jest krátká doba v životě státu. Vidíte, pánové, že mluvím jako upřímný občan naší milé republiky, a proto prosím, abyste odpověděli nejen nám, podkarpatským Rusínům, nýbrž i jiným národům, které žijí v našem státě.

Mohu říci, že o tuto odpověď prosí v našem státě jak Němci, tak i Slováci, Maďaři a ostatní, co jste totiž udělali za 20 let pro naši budoucnost. Vím, že za těchto 20 let dostala

Podkarpatská Rus nejméně. Nedostala toho, co nám bylo zajištěno mírovou konferencí a mírovou smlouvou, nedoslala samosprávy, nedostala autonomie. Žádali jsme, prosili jsme, ale dosuď jsme nic nedostali: Náš milý pan president dr Beneš sice si vzal k srdci otázky Podkarpatské Prusi, takže nyní pan předseda vlády dr Hodža chce udělati pořádek a odstraniti rozpor, poněvadž ¹/₃ obyvatelstva republiky není spokojena s nynějšími poměry. Ale já, pánové, vám řeknu, že za 18 let od našeho dobrovolného připojení k republice jsme nedostali ničeho. Podkarpatská Rus žádá, aby pro ni co nejdříve bylo zřízeno ředitelství pošt a telegrafů, vrchní soud, ředitelství státních drah a rozhlasové studio.

Pokud jde a účetní závěrku za rok 1936, musím říci, že byl rozpočet překročen o 2.316 milionů Kč. Táži se, kam se poděly tyto peníze, nač byly vydány, neboť vím, že na Podkarpatskou Rus připadlo z těchto peněz velmi málo, a jsme nyní ještě tam, kde jsme byli před 18 lety. U nás nebyla zřízena ani jediná továrna, ani jediná cesta, byla pouze opravena státní silnice, vedoucí do Jasiny. Nedostali jsme za 18 let ani meliorací, ani úpravy řek, které unášejí půdu našeho chudého sedláka, a on.proto žije v největší nouzi. My nežádáme od vás peněz, my žádáme svých práv, nechceme, abyste na nás dopláceli, neboť naše země je třikrát bohatší než české země. Máme spoustu dříví, které stojí za miliardy a miliardy. Máme solné doly, které jsou s to zaplatiti nám všechny naše úředníky. Máme železo, zlato, petrolej, a tohoto přírodního bohatství je dosti, abychom mohli žíti v blahobytu.

Nechceme od vás nic, dejte nám pouze to, co nám patří, dejte nám naši autonomii a my vám ukážeme, že jsme schopni žíti ze svých prostředků. Dejte nám autonomii a za pět let uvidíte, že jsme schopni žíti samostatně, ale autonomní práva, která jste nám jako etapu poskytli, si vezměte zpět, my vám je dáme a vládněte si doma dále podle nich. Pro nás je strašné slyšeti, že bratři češi doplácejí na Podkarpatskou Rus. My jsme ještě neměli příležitosti viděti zvláštní bilanci Podkarpatské Rusi, ze které by bylo možno se přesvědčiti, že Podkarpatská Rus má tolik a tolik příjmů a tolik a tolik vydání. Náš dobrodušný ruský lid žádá jen jednoho: chleba pro sebe.

Zde se při jedné mé řeči našli někteří pánové, kteří se mne vyptávali, žili-li jsme lépe za Maďarska. Musím říci, že nám tam bylo lépe, ale od svých bratří Čechů jsme chtěli ještě více než od Maďarů a proto jsme se připojili k československému, slovanskému státu. Hledali jsme u vás lásku, ale ti vaši úředníci, které jste k nám poslali, nám tuto lásku neprojevili, neboť každý váš úředník u nás je malým bohem a úřaduje jak chce. Mentalita našeho lidu je naprosto cizí těmto přistěhovalcům, kteří k nám přišli nejen z historických zemí, nýbrž z Bosny a Hercegoviny a bůhví odkud. Loni se u nás uprázdnilo 40 mísí u finanční správy. 1500 našich lidí podalo na ně své žádosti. Ze 40 míst dostalo místo jeli 11 našich lidí a 29 míst dostali češi.

Díky tomu, že můžeme nyní vyvážeti své dříví do Maďarska, mohou naši dělníci dnes částečně pracovati v lesích. Ale musíme věděti, jak pracují a co vydělávají. Pracují ve sněhu a dostávají 14 až 15 Kč denně. Uvážíme-li, že většina dělníků vydržuje svou rodinu, přesvědčíme se, že na každého z nich připadají 3 až 4 Kč denně. Když jsme se připojili k Československé republice, očekávali jsme, že bratři Češi nám postaví továrny, že rozdělí spravedlivě půdu mezi naše chudé zemědělce, že na ní provedou meliorace, že nám poskytnou možnost vydělávati více než za Maďarska. Za Maďarska šel náš dělník na žně do Uher, přinesl si pšenici a měl co jísti. Nyní nemáme kam jíti, u nás nejsou továrny ani práce, a obyvatelstvo se čím dále tím více množí.

Nemohu pochopiti, že v době, kdy vláda investuje miliardy v historických zemích, nechce u nás zříditi ani jedinou továrnu na papír a buničinu a dovoluje, aby naše dříví vyváželi do ciziny, a neopracovávali je přímo v naší zemi v našich továrnách. Nedivte se, pánové, že obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi hladoví, když se mu béře výdělek.

Pokud jde o autonomii, musím prohlásiti, že všechna tak zvaná autonomní práva, která jsme do dneška dostali, jsou ve skutečnosti jen na papíře. Zdánlivě jsme dostali tak zv. první etapu autonomie, ale užitku z toho vůbec nemáme. Co nám pomůže, když ten náš i chudák guvernér přijme denně 20 až 30 rozličných deputací, vyslechne je, že guvernérští úředníci popíší mnoho papíru, ale guvernér nemůže splniti žádosti těchto deputací prostě proto, že nemá žádné výkonné moci? Nedivte se, pánové, že na takovou autonomii se musíme i zlobiti i smáti se jí.

Pan předseda vlády dr Hodža mi řekl, že je ochoten vyhověti našemu přání a vypsati volby do sněmu. K tomu musím poznamenati jen jedno. Voleb do podkarpatoruského sněmu nelze vypisovati v době, kdy západní hranice Podkarpatské Rusi nejsou určeny a kdy 200.000 Rusů na východním Slovensku čeká na připojení k Podkarpatské Rusi. Když jsem žádal, aby naši bratři na Slovensku byli připojeni k Podkarpatské Rusi, volali na mne: Julius Földesi chce připojiti část Slovenska k Maďarsku. Věřte mi, pánové, jsem lepší občan Československé republiky než leckterý mezi vámi. Já jsem nedostal od republiky ani haléře, ale otevřeně řeknu každému cizinci i Maďarovi, že ani jediný stát není tak krásně zařízen jako naše republika. Ale chyba je v tom, že mezi námi panuje šovinismus a že nebudeme míti klidného života ve státě, dokud nebude šovinismus odstraněn.

Pokud jde o zahraniční politiku, musím prohlásiti, že se naše vláda dopustila velké chyby, když nevyužila příhodné chvíle a neuzavřela přátelského poměrů se sousedním maďarským státem. Již od počátku republiky jsme měli příležitost žíti v klidu s našimi sousedy. Dějiny česko-maďarských styků mohly nás poučiti o nutnosti tohoto sblížení. Ne marně vidíte v hradčanské vladislavské síni 600letý maďarský znak a český poděbradský znak. Jak krásné jsou tyto dějiny. Učí nás, že příčinou nedorozumění mezi Čechy a Maďary byli Habsburkové. Není překážek, aby Češi a Maďaři nežili spolu bratrsky: Neboť co může překážeti tomu, aby maďarská menšina nežila svým kulturním životem v Československé republice, aby zde netvořila svá kulturně cenná díla, aby na př. maďarské divadlo nemohlo vystupovati nejen v Košicích, Bratislavě, Užhorodě, Levoči, Prešově, Spišské Nové Vsi atd., nýbrž i v Praze?

Domnívám se, že by i Češi mohli najíti dosti zajímavostí na maďarské kultuře. Habsburská politika nedorozumění mezi národy vedla k tomu, že pomník maďarského básníka Petőfiho Šándora, Petroviče, kterého uznával celý svět, byl zničen. A bylo snad nutno ničiti v Báňské Šťávnici pomník braniského hrdiny kněze Erdésiho, který s křížem v ruce bojoval spolu s Rusíny a Slováky proti Rakušanům? Nebo snad památný mukačevský zámek? Proč ničiti tyto památky slavné tradice mezi dvěma národy? Maďaři neodstranili pomník rakouského generála Hentze, ačkoliv byl jejich protivníkem.

Musíme se dorozuměti se svými sousedy Maďary. Maďaři by dnes žádali mnohem více než před 4 lety, kdy ještě nevstoupil do politické arény Hitler, diktátor Německa, který dnes diktuje Rakousku, Maďarsku a dechům, a oni se zaťatými zuby mu tleskají. Zde musím říci několik slov k Němcům v naší republice. Vy, pánové Němci, kteří žijete zde u nás, nemyslete si, že až se odtrhnete od Československé republiky, budete žíti lépe. Vy zde u nás panujete, vás zde každý uznává, ale kdybyste se připojili k Německu, německé moře by vás pohltilo. Pro vás a pro Maďary je stokrát lépe připojiti se ke slovanskému národu než k velikému Německu. Já jsem s Němci bojoval, znám je, a víc už o tom nechci mluviti.

Každý má své ideály. Já a my, zástupci podkarpatoruského lidu, máme jediný ideál, jak pomoci našemu lidu k povznesení, jak udržeti naši milou republiku a zesíliti její základy. Od Čechů jako vedoucího národa v republice žádáme, aby nám v tamto díle pomohli. Kdyby se uskutečnil tento náš ideál, ideál našeho milého presidenta republiky a předsedy vlády dr Hodži, pak by 30leté výročí naší republiky bylo radostnější než letošní 20leté výročí.

Upřímně si přejeme, aby toto příští jubileum bylo radostné, abychom se společně mohli radovati s našimi sousedy, přáteli Poláky, Maďary a Rakušany. Doufáme, že se dočkáme splnění tohoto velikého ideálu, a dejž Bůh, aby se to stalo. Státní účetní závěrku za rok 1936 nepřijímám.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. sen. Macek. Dávám mu slovo.

Sen. Macek: Slavný senáte, milá kolegyně a milí kolegové!

Vzhledem k tomu, že nám všem nebylo možno promluviti v debatě o rozpočtu na rok 1938, využívám příležitosti dnes, abych mohl poukázati na různé potřeby, nutné v našem ostravském kraji.

Dnes máme schváliti zprávu rozpočtového výboru o vládním návrhu podle tisku 559, aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle článku XIV fin. zákona republiky Československé ze dne 21. prosince 1935, č. 245 Sb. z. a n., kterým se stanoví rozpočet na rok 1936. Dále je třeba schváliti zprávu rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1936 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku.

Státní rozpočet určitě pamatuje každý rok velikými částkami na různé důležité investiční práce a proto nelze také kritisovati závěrečný účet za r. 1936. Závěrečný účet je, opravdu také jedním z nejdůležitějších aktů projednávaných každým rokem oběma sněmovnami. Je to účet z odpovědného hospodaření vlády a vykazuje vždy ve svých výsledcích, jak se v konečném uzávěru splnily předpoklady pro odhad celkových příjmů a nutných vydání.

Státní příjmy nedosáhly v roce 1936 předpokládaného odhadu. Je to přece samozřejmé, protože doba hospodářsky tak neustálená, jako byla léta poslední krise, je s hlediska odhadu příjmů velmi obtížná.

Pokud jde o výdaje, bylo také již generálními zpravodaji posl. Remešem a sen. Modráčkem zdůrazněno, že vyšší vydání v r. 1936 v některých položkách nesouvisela nijak s hospodářstvím uvedeného roku, nýbrž byla učiněna v dřívějších letech a teprve v r. 1936 definitivně zúčtována.

Podívejme se, čeho se překročení týkalo: Byl povolen vyšší kontingent branců, nezaměstnaných bylo o mnoho více. Šlo o vzrůst pensí podle zákonných norem. Byla zvýšena položka nákladů na učitelské platy a pense nestátních učitelů a učitelek. Dále bylo poukazováno na to, že finanční správa neodhadla dobře finanční výsledek příjmů a úroků z prodlení na rok 1936, který ve státním závěrečném účtu je negativní.

Generální zpravodaj posl. Remeš upozornil také na instituci mimořádných dobropisů, jichž využívají hlavně bohatší poplatníci, a prohlásil, že takovým není již třeba uvedené výhody dále prodlužovati. Zlepšující se hospodářské poměry směřují k lepšímu placení veškerých daní. Je proto opravdu třeba, aby nyní berní úřady postupovaly rigorosně, aby se nevytvořily nové nedoplatky, které by pak bylo třeba depuračními akcemi likvidovati.

Generální zpravodaj - posl. Remeš věnoval velkou pozornost státním podnikům. Vytkl, že zisky státních báňských a hutních podniků tvoří především sůl. Upozornil, že kdyby nebylo tohoto monopolu, měly by uvedené podniky ztrátu. Obsáhlá zpráva gen. zpravodaje posl. Remeše byla zaznamenána na 22 stranách stenografického protokolu o státním závěrečném účtu na r. 1936 a o dodatečném rozpočtu na r. 1936.

Referenti zdůraznili, že jde o věc finančně hospodářskou, která bude také posuzována politicky. Generální zpravodaj posl. Remeš pochválil kontrolní úřad, že předložil zprávu o státním závěrečném účtu mnohem dříve, než byl povinen, což je novým důkazem, že naši státní zaměstnanci jsou na svém místě a proto plně zasluhují, aby jim za poctivou práci bylo dáno vše, co jim po právu náleží.

Upozorňuji zde zvláště, že rozpočet na rok 1936 byl sestavován již v květnu r. 1935 a proto se v té době nemohlo předvídati, že v r. 1936 budou větší a mimořádná vydání.

Pan generální zpravodaj posl. Remeš upozornil, že toto překročení bylo řádně odůvodněno, a navrhl jeho schválení, a proto také myslím, že náš senát dá souhlas, aby byl státní závěrečný rozpočet a účet za r. 1936 schválen. Je velmi důležité s tohoto místa připomenouti, že zahraniční obchod naší republiky byl za rok 1936 velmi dobrý. Zahraniční obchod československý vykazuje v prosinci r. 1936 proti r. 1935 vzestup. V čistém obchodu se zbožím přesahuje dovoz v prosinci 1.016,520.000 Kč a vývoz 907,830.000 Kč, to je skoro 1 miliarda. Celkový obrat našeho zahraničního obchodu činí tedy v prosinci r. 1936 skoro 2 miliardy.

Za celý rok 1936 stoupl úhrnný náš dovoz.v obchodě se zbožím proti roku 1935 se 6.738,559.000 Kč na 7.903,966.000 Kč, což znamená o 1.165,407.000 Kč více.

Úhrnný vývoz pak vzrostl se 7.418,214.000 Kč v r. 1935 na 8.014,367.000 Kč v r. 1936, což značí o 596,153.000 Kč více.

Skoro všechny hlavní skupiny vykazují v r. 1936 ve shodě s celkovou tendencí vzrůst dovozu i vývozu proti r. 1935.

Zahraniční obchod se zlepšil i v roce 1937 a začíná býti velmi dobrý také v roce 1938, což je možno jen vítati.

Státnímu rozpočtu na r. 1938 byla věnována mimořádná pozornost. Zvýšený rozpočet ve prospěch obrany státu je důkazem velmi neklidné a napjaté mezinárodní situace. Pro nás to však znamená, že jsme velmi dobře připraveni. Náš československý národ nikoho neohrožuje ani válkou, ani stálými hrozbami. Musíme však býti stále připraveni, poněvadž osud Habeše, španělsko a líny volá nás všechny k obětem a k obraně.

R. 1933 bylo ve osvětě vydáno na zbrojení a obranu 160 miliard Kč. R. 193.7 bylo odhadnuto, že tato vydání činí 336 miliard Kč. V r. 1938, to značí 20 let po skončení světové války, vydává ochuzený svět již 400 miliard na udržení ozbrojeného míru.

Co by to znamenalo pro lidstvo, kdyby tyto obrovské sumy byly věnovány na různé investice! Nebylo by jistě nezaměstnaných. Věříme pevně, že máme věrnou a udatnou armádu a dosud žijící hrdinné pluky našich legií, v jejichž čele stojí náš milovaný president dr Edvard Beneš. Za ním půjdeme vždy v dobách dobrých i zlých, poněvadž víme, že nás hájil vždy s úspěchem již od r. 1915 spolu se zesnulým nezapomenutelným presidentem T. G. Masarykem a slavným Štefánikem. Pan president Beneš byl v naší republice 17 let zahraničním ministrem a vedl také v Evropě světovou politiku mírovou. Národ má proto svého presidenta dr Beneše v lásce a bude jej vždy a všude podporovati.

Československý stát od svých hranic ustoupiti nemůže. Také předseda naší vlády, dr Milan Hodža, který se tyto dny dožil 60 let ve zdraví a síle, usiluje a dosažení přátelských styků mezi státy střední Evropy a snaží se spolu s naší vládou a panem presidentem udržeti mír.

Byl to také náš milý předseda strany posl. Antonín Hampl, který ve svých projevech v poslední době zdůraznil, že se o republiku nebojíme a nasadíme veškeré páky, abychom uhájili mír. Řekl, že jsme hotovi ke všem obětem, abychom udrželi nezávislost naší demokratické republiky. Dále prohlásil také náš posl. Hampl, že chceme klidný sociálněhospodářský vývoj. S každým státem chceme žíti v míru, tedy i s Německem. Jsme ochotni uzavřít smlouvy, ale tyto smlouvy musejí býti zabezpečeny našimi spojenci, Francií, sovětským Ruskem a Malou dohodou. Počítáme také s pomocí Ameriky, která nám neohroženě pomáhala ve světové válce. Předseda naší strany také prohlásil, že chceme konečně jednotu veškeré pracující třídy. Chceme rozumný vývoj kupředu, klid, vnitřní mír a spolupráci s každým, kdo to s Československou republikou dobře myslí. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.) Pra Československo je v tomto okamžiku příkazem, aby jako dosud pokračovalo v dosavadní zahraniční politice, a to tak, aby naše zahraniční politika byla z jednoho kusu, pevná, důsledná a věrná danému slovu, národní tradici a státnímu a národnímu zájmu, který je založen na jediném vývoji.

Pan zahraniční ministr dr Krofta prohlásil již v listopadu minulého roku, jaká je a bude celková situace, a správně vystihl situaci do budoucna. Bylo nám tehdá velmi vhod, že pan ministr dr Krofta jasně promluvil o našem poměru k sovětům. Ministr dr Krofta odmítl také velmi důrazně německé kampaně protičeskoslovenské. Z minulého exposé pana ministra dr Krofty bylo jasno, jaká je.povšechná situace, že jdeme do těžkých dob. Jsme však na vše připraveni a v tom je naše síla. Síla tato opírá se nejenom o vojenskou pohotovost, nýbrž také o přesvědčení většiny československého obyvatelstva. Národ československý války nevyvolává, ale prohlašuje otevřeně, že se také nepřátel neleká.

Aby byla spokojena v našem státě pracující třída, je třeba věnovati pozornost hlavně našim nezaměstnaným a učiniti vše, aby byli řádně zabezpečeni. Podle výkazů u všech zprostředkovatelen práce:bylo koncem ledna t. r. bez zaměstnání 520.000.osob. Letos je tomu 20 let, co jsme si založili náš samostatný stát, a proto je nutno, aby vláda věnovala zvláštní pozornost nezaměstnaným. Stát získal z pozemkové reformy půl milionu hektarů půdy a proto je velmi důležité, aby byla zachována podpora obcím na usídlení nezaměstnaných, na pokus řešiti důležitý problém vnitřní kolonisace. Není přece pochyby o tom, že řešení otázky vnitřní kolonisace a i rekultivace půdy bude míti již v nejbližších letech důležitou úlohu v boji proti nezaměstnanosti. U ministerstva soc. péče byla již za tím účelem ustavena zvláštní komise pro vnitřní kolonisaci. Stát:přidělil podle zákona o pozemkové reformě do konce r. 1936 639.000 osobám půdu; v Čechách 270.640 osobám, v Moravskoslezské zemi 145.400, na Slovensku 188.540 a na Podkarpatské Rusi 34.420 osahám. Je proto třeba, aby bylo pamatováno také na nezaměstnané.

Byl to náš posl. Langer, sen. Chalupník a jiní kolegové, kteří v rozpočtové debatě upozornili na důležité požadavky našeho Ostravska, a proto je třeba, aby tak důležitý náš kraj nebyl přehlížen. Upozorňuji zde zvláště s tohoto místa, že v naší župě máme ustavený klub českých poslanců a senátorů, který pracuje spolu s Národohospodářským sborem a Odbočkou Národní rady pro hospodářské povznesení našeho kraje.

Co hlavně potřebujeme? žádáme, aby si naše vláda přezkoumala veškeré naše potřeby a návrhy a podle krajní možnosti nám vyšla vstříc. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Čekáme na likvidaci Těšínské spořitelny a sirotčí pokladny, kde mají naši vkladatelé vlaženo na 10 mil. Kč. Pokud je nám známo, byly již v Polsku vyplaceny občanům polské národnosti zálohy na zadržené vklady. Naše obyvatelstvo to velmi těžko nese, že dosud nedostalo ani haléře. Dlužníci neplatí a vklady se nevyplácejí.

Náš předseda klubu poslanců a senátorů sen. Chalupník si právem stěžoval, že rozpočet opomíjí důležité požadavky krajů ostravského, valašského, vsackého, těšínského i opavského. Zdůraznil, že k velmi důležitým úkolům patří stavba průplavu Odra-Dunaj, který nás bude spojovati se Severním a Černým mořem velmi levnou vodní cestou. Podle propočtů činí náklad na průplav okrouhle 2 miliardy a průmysl by ušetřil na levné dopravě až 80 milionů Kč ročně. Páni průmyslníci jsou ochotni opatřiti si vlastní kapitál k výstavbě, takže stát by vzal jen určité risiko záruky po čas stavby. Celková stavba by trvala asi 6 let, při čemž by na mzdy dělníkům připadlo přes 1 miliardu. Na uvedené stavbě by mohlo býti zaměstnáno na 20.000 dělníků po 6 let. Průplav by umožnil našemu průmyslu schopnost soutěže na zahraničních trzích. Nebylo by u nás. nezaměstnaných dělníků.

Pro náš stát je zapotřebí, aby se vodocestné a vodohospodářské podnikání stalo nezbytnou součástí veřejného investičního podnikání. Vodocestná akce našeho státu může býti účelně dokončena Teprve průplavem od Labe a Odry k Dunaji. Je proto velmi nutno, aby přípravné práce byly urychleny a v krátké době dokončeny, poněvadž realisace tohoto vodocestného veledíla může býti rozhodnuta teprve po skončení technicko-hospodářských studií.