Sen. Olejník: Slavný senáte!

Hlavním předmětem našeho předvánočního parlamentního zasedání byl státní rozpočet na příští rok, tedy na rok letošní, a nyní v tomto občanském roce věnujeme první své schůze jednání o státní účetní uzávěrce za r. 1936.

Dík dobré pohotovosti našeho nejvyššího státního kontrolního úřadu máme vždycky po novém roce hned příležitost jednat o účtech našeho rozpočtu za rok předcházející.

Vážený senáte! Mluvím-li o rozpočtu, mohl jistě říci, že za celých uplynulých 20 roků každého roku jsme měli svůj státní rozpočet včas pod střechou, že to bylo toliko jedenkrát, r. 1930, kdy bylo dvouměsíční provisorium.

V naší republice za celých těch 20 roků jsme vždycky včas dělali, projednávali a schvalovali náš státní rozpočet. Mohl také zdůraznit, že děláme naše státní rozpočty i uzávěrky veřejně, že se každý poslanec, senátor i široká poplatnická veřejnost může ze zpráv v novinách přesvědčiti, jak státní správa hospodaří, jaké jsou výsledky jejího hospodaření, každý resort možno sledovat, což ovšem není zvykem ve všech státech a za všech režimů státních.

Slavný senáte! V debatě o státním rozpočtu na r. 1938, tedy před vánočními svátky, bylo zdůrazňováno, že náš státní rozpočet je dílem koaličním. Ano, souhlasím. Vždycky se hlásíme ke koaliční spolupráci a chceme ji docela upřímně, p. kol. Kříži, byl by ses i na to usmíval, poněvadž jsme si vědomi všech dobrých výsledků, kterých se koalice domohla, a přál bych si z plného srdce, právě tak jako všichni. ostatní, aby ta i dále šlo v koalici podle zásady: dohodli jsme se, že se dohodneme, a aby to v koalici, nechodilo podle hesla: dohodli jsme se, že se nedohodneme. Ale přes to přese všechno, jak jsem pravil, jsme si vědomi, jak koalice působila. My starší zde v senátě můžeme to právem potvrzovat. Vždyť mnozí z vás se přece pamatují, že parlamentní zasedání posl. sněmovny i senátu se častokráte vyznačovalo velmi bouřlivými scénami, že jsme říkali, že jsme sice v zákonodárném sboru, ale že tu častokráte není v.sázce jen čest člověka, ale kolikrát i fysické zdraví, ba řekl bych, že byl i život člověka v nebezpečí. Toto všechno se přece jen, dnes už do té míry upravilo, že se naše zasedání a jednání vyznačuje důstojnější formou.

I v tisku se zásahům vůdců koaličních stran podařilo tu a tam usměrnit všechny ty boje. Ale, vážení pánové, co se děje dole, vůči prostému lidu, za to není možno koaličně odpovídat. Co se po těch malých městečkách a vesnicích vykládá, jak se útočí a pomlouvá, jak se pravda obrací na rub, to je daleko od veškerého koaličního jednání. Řekl bych ještě, že každý z nás, kdo by to dělal, a každý z nás, kdo by to podporoval, mýlil by se, že tím získává něco pro svoji stranu. Ten lid je natolik myslící, že všech útoků a všeho kritisování a pomlouvání má dosti, lid nechce od nás vzájemné pomluvy, nýbrž chce od nás plodnou práci. A jestliže na počátku jubilejního roku, na počátku dvacátého roku trvání naší republiky jsme svědky všeho toho rozeštvání v široké veřejnosti, všech útoků i proti hlavám politických stran, tak bych rád viděl a slyšel, jaký to má míti resultát? Jaký jiný by to mohlo míti resultát než velmi špatný? Jsem dalek toho, abych dnes mluvil o věcech zahraničních. Ale všude v zahraničí, kde se nedovedly strany srovnati, kde lidé byli stranickými bojem otráveni, tam to s veškerou demokracií špatně dopadlo.

Vážený senáte! posledních dnech čtli jsme o změně ústavy v Rumunsku. Nekritisuji to, je to jejich věcí, ale čtli jsme, prosím, že při rumunském plebiscitu se vyslovilo 5 milionů hlasů pro ústavu, která rozhodně neznamená žádný pokrok proti tomu, co bylo dříve. Příčina toho může býti různá, ale.... (Sen. Němeček: Listiny byly vyloženy jen pro ty, kteří chtěli hlasovati proti, a to si lid rozmyslí!) Dobře, hlasovali také proti, bylo přes 5 tisíc hlasů proti. (Sen. Němeček: To bylo odvážné!) Dobře, to můžete tvrditi, pánové, ale nezapřeme to nikdo. Já to nemyslím na vaši adresu, to je samozřejmé, mluvím to všeobecně, pro sebe jako pro každého, a opakuji, že stálými útoky, kritikou, vynalézáním a ukazováním, že ta strana je špatná, že ta strana nic nedovedla a že všecko zkazila, dokazováním, jak vůdce té které strany je špatných občanských vlastností, a to všecko není konáni koaliční práce dole u národa. (Sen. Míkulíček: To je jen část toho, co se ve skutečnosti děje!) A tvrdím dále, že tímto způsobem nemůžeme získati nejširší vrstvy prostého lidu a že také nemůže žádná politická strana z toho profitovati, poněvadž konec konců, jak jsem řekl, lid žádá rozumné řešení a dohodovou politiku. (Sen. Brodecký: Tato slova by měla býti zejména řečena do "Venkova" a "Večera"!)

Vážení pánové, podle sdělení předsednictva máme projednati státní účetní uzávěrku za r. 1936. Z řad oposice bylo řečeno, že státní hospodaření v r. 1936 skončilo deficitem a že také vedle toho vydání bylo určitým způsobem asi v sedmi položkách překročeno.

Naši oba zpravodajové, v posl. sněmovně p. posl. Remeš, tady p. sen. Modráček, konstatovali, že větší vydání se nestala nijak lehkovážně, nýbrž pod nátlakem hospodářských poměrů a potřeby státu. To je všechno správné. Také vždycky, když jsme projednávali státní rozpočet, řekli jsme: Státu se musí dáti všechno, čeho potřebuje. Je to dobře, ale celé poměry, jak se vyvinuly, to všechno, pro co jsme před vánočními svátky hlasovali, nové dávky, nové krytí, působí v řadách poplatníků starost, kterou všichni venku slyšíme, a proto jistě celá veřejnost ráda a s uspokojením čtla prohlášení guvernéra Národní banky dr Engliše, že státní hospodářství spočívá na dobrých základech, že není obavy z nových mimořádných opatření a že tedy poplatníci mohou spoléhati na to, že břemeno, které z přímých i nepřímých daní na ně přichází, také nadále bude únosné jejich hospodářské potenci.

Už také při projednávání stát. rozpočtu řekli jsme v debatě, že není správné, tvrdí-li se, že všechny mimořádné výdaje, které stát činí, i překročení rozpočtu o cca 80 mil. Kč v těch 7 položkách, jsou všechno jen vydání na mimořádné potřeby národní obrany a obrany státu. Já to ve svém dnešním projevu opakuji a znovu zdůrazňuji, že nahlédnutím do státní účetní uzávěrky, revisí těch 7 položek můžeme zjistiti, že ta byly také jiné resorty než jen národní obrana, které vyžadovaly mimořádné potřeby nebo vedlejšího vydání.

Musím připomenouti, že v zimě, když jsme státní rozpočet projednávali, a na, podzim, když se o něm začalo jednati, byli to naši ministři, naše vláda a náš ministr financí, kteří zdůrazňovali, že nejenom rozšířením o určité daně a dávky dojde se k rovnováze, nýbrž že se musí, také dalšími úsporami ve státním hospodaření hledati zajištění rovnováhy vydání a příjmů. Já bych chtěl dnes řiti tři body, ve kterých bych si představoval úspornost.

Je to především v našem, samotném zákonodárství. Mluví se ve všech možných oborech o regulaci, o usměrnění, o jakémsi uspořádání, a tak by bylo záhodno, aby v našem zákonodárství v postupu, jak dostáváme do sněmovny a senátu daňové předlohy, skutečně zde bylo vždy také uvažováno, co je nezbytné a nesmírně nutné, abychom to již nedělali jako dříve, že to někdy záleželo na agilnosti toho neb onoho ministra, nebo když se ve veřejnosti označila.nějaká předloha za nezbytnou, že se to projednalo, hlasovalo se a řeklo se, panu ministru se ukládá, aby nalezl úhradu z úspor nebo výpůjčkou nebo tím neb oním způsobem. Pan ministr financí někdy úhradu našel a velmi často také nenašel. Pak se to všechno hromadilo ke konci roku, a deficity, které se potom objevují v závěru občanského roku, jsouc vždy nastřádané hříšky, na něž jsme snadno vstoupili; to se snadno uhradí, je to pár milionů, a nakonec roku z toho byl veliký deficit. Zde by se dala najíti forma, dalo by se to usměrniti tak, aby uskutečňovány byly zákony, kterých doba a lid nezbytně žádá, a všechno, co mimořádně zatěžuje státní rozpočet a co by mohlo býti prozatím odsunuto, aby bylo opravdu odsunuto.

Druhá kapitola, kterou mám na zřeteli, jsou státní podniky. V minulých dnech nevím, při jaké příležitosti - mluvil pan ministr o hospodaření ve státních podnicích. Také debata o státním rozpočtu hodně se vázala na hospodaření státních podniků a byl to náš kolega sen. Marcha, který ve velmi širokém měřítku poukázal na jeden státní podnik, na hospodaření v Podbrezové. Přesto, že všichni uznáváme, že takový státní podnik má také svůj velký sociální význam, je fakt, že sám pan ministr veřejných prací inž. Dostálek v posledním zasedání v lednu ve výboru prohlásil: Ano, dosadil jsem tam komisi, v čelo té komise jsem dal profesora vysoké školy brněnské, člověka neodvislého, sesadil jsem přednostu, konám disciplinární řízení, jak se tam hospodařilo - a viděli jsme při projednávání státního rozpočtu, že zde jeden z našich kolegů, sen. Krejčí ze strany lidové, obhajoval, že tomu tak není, že vývody kol. Marchy nejsou správné, a poukazoval, kdyby se spočítaly všechny ztráty a deficity hospodaření ve státních statcích a lesích; že by se ukázalo, že ta také není pěkné. (Sen. Mikulíček: Byly by koho celé vlády!) Ale já na to odpovídám. Vážení, tímto způsobem bychom našim poplatníkům nikdy neposloužili, žádný poplatník by nemohl od nás přijmouti takové výklady, ať jde o ten nebo onen státní podnik. Naší povinností je zkoumati, hospodaří-li státní podnik tak, aby z toho měl stát skutečně užitek. Není přece možné, udržovati státní podniky a nemovitosti, aby se na ně ze státní pokladny doplácelo. Není snesitelné pro žádného ministra financi, aby toto hospodářství klidně nesl a při tom zápasil ve vládě, v parlamentě a při všech koaličních jednáních o opatření nového krytí na vydání státního rozpočtu nebo jiných státních vydání. V tomto směru musíme býti nestranní. Tu přestává nekřesťanská zásada: ty biješ mého žida, já budu bít tvého žida. Zde se musí jít opravdu v zájmu celého státu a všeho obyvatelstva, a tam, kde je chyba, hledět, aby se odstranila, poněvadž státní podniky tu nejsou pro to, aby se z jiných příjmů poplatnických, z toho; co poplatníci dají státu, hradily jejich deficity. (Výkřiky sen. Svobody.)

Třetí věci, o které bych chtěl v této kapitole o úspornosti hovořiti, jest ohlášená reorganisace veřejné správy. Řekněme si, že o této věci mluvíme už mnoho let. Byly učiněny jednotlivé náměty a kroky, ale zase to všecko umlklo. Pravda, jsou tu jiné veřejné nutné zájmy, při kterých není času ani dost soustředěnosti prováděti reorganisaci, ale jsem přesvědčen, že k ní dojíti musí, poněvadž jinak bude státní a veřejná správa na chybě.

Vzpomínám si - mám doma ještě schované články bývalého našeho českého ministra dr Fiedlera, který byl ministrem obchodu v rakouské vládě Beckově, to bylo v letech 1907 až 1908 - jak tenkrát velmi jasnými a krásnými úvahami ukazoval na těžkopádnost veřejné správy rakouské, na zatížení tamějších ministerstev a na obtíže, které se podnikateli nebo poplatníkovi vyskytují pod nohama, když má prosaditi určitou svou záležitost.

A, vážený senáte, my poslanci a senátoři, kteří v zájmu lidí konáme intervence v jejich věcech, můžeme přece o tom nejvíce hovořit, já bych řekl ze zkušenosti můžeme hovořit, jakou to dá práci, než se na př. věc sebemenšího podnikatele - když jsou kompetentní třeba 3 ministerstva - protlačí přes ta 3 ministerstva, kolikrát musíme volati referenty, kolik je to lhůt, jak to jde, a copak, vezmeme-li zemský úřad, kde taková věc jde pěti odděleními? Znáte tu křížovou cestu, než se ta dostane až k podpisu (Výkřiky sen. Svobody.), než ten člověk má svou věc vyřízenu? Tvrdím, že v těchto věcech jsme ještě víc zatížili a zcentralisovali všechno v jednotlivých úřadech. Trpí tím veřejné podnikání, je to na újmu poplatníka a ovšem také na újmu finanční správy státu.

Důležitým poplatním činitelem vedle ostatních vrstev je zemědělec, naše zemědělství. Považuji tedy za svou povinnost, říci také něco k této kapitole. Pamatujete se, že byla ve veřejnosti debata, zdali je v zemědělství ještě krise anebo zda tam již není. Stačí jíti na vesnice, mluviti s lidmi, s nejširšími vrstvami lidu, které vykonávají gros zemědělství, a dovíme se, že krise dosud ještě vůbec neodešla, že tedy veškeré debaty, krise je nebo není, nemají ceny. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Na vesnicích je mnoho nedostatků, zejména v řadách nejširších vrstev venkovského lidu. Jsme daleko od parity mezi prací průmyslovou a zemědělskou. To je jisté. A, proto také, vážený senáte, nám poroste počet nezaměstnaných. Sledujte to dnes na okresích, zejména chudších, horských, jaké množství lidí utíká do měst? Řekněte jenom vy všichni, kolik máte v kapsách intervencí, abyste pomohli lidem k zaměstnání ve městech? Tímto způsobem, jak se to doposud dálo, nezaměstnanost neodstraníme. Jsem přesvědčen, že nezaměstnanost poroste, protože není-li dosti živobytí na venkově v rodinách, je-li na venkově tma, bída, utíkají lidé za světlem. Ve městech je světlo, a bude se tady množiti počet nezaměstnaného proletariátu.

A jestliže hovořím o nezaměstnanosti, plně uznávám, že nezaměstnanost je velikým světovým problémem, že se to nedá odbýti nějakými agitačním slovem. Ale poukazuji na nebezpečnou věc, která se začíná všude v praksi projevovati, že se stává legitimace o nezaměstnanosti vysvědčením chudoby a potřebnosti pro toho kterého člověka. (Sen. Mikulíček: Konkretně!) Ano, konkretně. Máme obce, ve kterých se stavějí silnice nebo se tam staví za státní podporu jiný veřejný podnik. A rolníci, kteří mají koně, mohou dovážeti kámen, písek, a z této veřejné dotace dostanou část odměny za tuto svou práci. Jsou tam nezaměstnaní. z obce, po případě přijdou i nezaměstnaní ze sousedních obcí. Ale, prosím, ti nejchudší, malí domkáři, jsou z práce vylučováni, neboť, se také řeklo, a jsou takové obce: ty máš 4 korce, máš pro svou obživu dosti, ty do práce nepatříš? Ať, mně někdo zodpoví, zdali, jsme na dobré cestě. Lidem, kteří nemají dostatek vlastní půdy, se musí umožniti námezdná výdělečnost. Jak jim ji umožňujeme, když člověka čtyř, pětikorcového přímo vysazujeme z práce? Ten člověk vidí, že někdo, kdo má legitimaci, pracuje - to nechci kritisovat, jsou to třeba ojedinělé případy - ale vidí také, že ten, kdo má koňský potah, muže se spoluúčastnit, jen on, který pracuje manuelně, musí z práce ven, ačkoliv je to třeba v kraji - a ta je ještě horší, neboť bych se nedivil, je-li tomu tak v kraji, kde jsou sta nezaměstnaných, kteří skutečně potřebují výdělku - kde je nezaměstnaných nepatrný počet a kde by domkaři nezaměstnaným žádnou práci nevzali. To nechápu a nepokládám to za rozumné. Jestliže okr. hejtmani dostali v tom směru pokyny nebo nařízení a provádějí je přesně podle litery zákona, je to rozhodně chyba. V tom směru by se mělo najití vhodnější řešení.

Řekl jsem, že chci hovořiti o zemědělství. Vážený senáte! Budeme-li dobře pozorovati všechno, co se vůči veřejné práci, ať takové nebo onaké, děje, musíme přijíti k úsudku, že se určitým způsobem, abych tak řekl, agitačně rozšířil ve veřejnosti odpor k zemědělské práci, že se rozšířilo mínění, že tato práce není tak cenná jako jiná práce manuelní. Ale o tom ještě budu hovořit důkladněji a podrobněji. Někdy se říká: Ten odpor není proti zemědělství, ale jen proti vaší straně republikánské, proti vaší politice, ale i toto mínění se někdy příliš drastickým způsobem rozšiřuje. (Výkřiky sen. Korvase a Mikulíčka.) Dovolte, abych to řekl klidně. Bylo by možné v některém českém listě namalovati pivovar a na silnici dělníky a úředníky toho pivovaru, jak se motají od škarpy ke škarpě, když jdou z pivovaru? Co byste řekli? Jistě byste řekli - a každý inteligent by tak učinil - že je ta surovost, ale v novinách se otiskuje obrázek, jak rolník, zemědělec se vrací z lihovaru, kde byl odváděti brambory, motá se po silnici, chytá se kandelábrů, padá do příkopu a pod tím je: Požehnání zemědělské práce. Je to důstojné kulturního národa? Je to v nějaké spojitosti s koaličními zásadami? Nebo se líčí naše řepařská organisace a píše se o tom, jak stojí řepaři vůči cukrovarům a jak se to kolikrát říká: malá cena řepy, musíme brát malé řepaře v ochranu. Jen vezměme noviny, tam sedíc řepař, člověk neobyčejně blahobytný, na žocích peněz a má v ústech cigáro, na němž je napsáno "Havana". Povězte mi vy, kteří znáte prostý venkov: Ví ten člověk na vsi vůbec, co to Havana je? On ani neví, že existuje "Havana" mezi doutníky, Tak se to dělá.

Potom se nám vytkne, že jsme dělali obilní monopol, že jsme nedbali zájmů drobných zemědělců, že jsme nedělali dříve živočišný monopol, a.když náš ministr zemědělství dr Zadina o té věci promluvil, dal se do novin obrázek: Na jedné straně se vymaluje vepř, na druhé volík, mezi huby se dá oběma zelený čtyřlístek a napíše se na to: "Ať žije živočišný monopol!"

Čí je to karikatura? Koho považuje redakce za toho vepře a koho za volíka? Na ta chci slyšet odpověď, když se říká: "Není to proti zemědělství". Kdo se tím zesměšňuje, komu se tím dává posice zvířete? (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

To jsou zjevy nepěkné, je to chyba a lituji, že s nimi jdeme do 20. roku republiky, poněvadž jsme naučeni tak: Když se řekne dělnictvo, tak vidíme všechny ty dělníky v modrých halenách, v tom prachu, ty černé dělníky, jak jdou z fabrik nebo z dolů. Každý z nás, ať je jakékoliv politické barvy, kdo byl jednou v Ostravě, v Mostě, v Duchcově nebo v Kladně, řekla-li se dělnictvo, všichni jsme viděli ty bataliony pracujících lidí.. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) A řekneme-li živnostnictvo, zase vidíme naše živnostníky, jak se od rána do večera plahočí v krámku nebo v dílně. Vždyť je znáte s těmi zástěrami a s tím celodenním jejich lopocením. A prosím, totéž reklamujeme (Výkřiky sen. Mikulíčka.) pro zemědělství. Přátelé, řekneme-li zemědělec, pak to není ten z toho obrázku, ten opilý, co šel z lihovaru, pak to není ten blaho bytný muž, sedící na tom žoku, ten řepař, pak to není ten zesměšněný domkář. To jsou ty nejširší vrstvy našeho venkovského pracujícího lidu, jemuž když podáte ruku, cítíte už na dlani, jak těžká a svízelná je jeho práce. (Výkřiky sen. Jurana.)

Tedy chtěl bych jenom apelovati na nás všechny, zástupce koalice, abychom nejen my při těchto kapitolách zachovávali vzájemnou slušnost v jednání zde i ve veřejnosti, nýbrž aby i ten lid dole poznal, že každý člověk poctivě pracující má nárok na čest, nemá-li už nároku na spravedlivou mzdu. (Výborně!)

A když už jsem u této kapitoly, udělám jenom takové maličké odbočení a řeknu, že není někdy ani divu, že ve městě je jakási animosita a všechno to ostatní, vždyť v minulých dnech v repertoiru druhého uměleckého stánku, Vinohradského divadla, čteme o té žábě na prameni, o vesnické mokřině, kde od starosty přes rolníky až k domkářům všichni byli lumpové. Jestli toto je také kultura v duchu demokracie provozovaná, nevím. Jsem rád, že všechna kritika - byla to kritika všech listů bez rozdílu - to odsoudila. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Výborně!)

Na počátku svého projevu jsem řekl, že vstupujeme do 20. roku republiky a proto také jsem použil tohoto projevu, abych poukázal na některé cesty a zjevy, abychom. se sblížili, aby to bylo trvalé, poněvadž, vážení pánové a dámy, jsme si všichni vědomi, že v letošním roce budeme té soudržnosti a národní solidarity velmi potřebovati. Doba je tak vážná, události tak mimořádné, že takovéto, řekl bych, někdy chlapecké věci se nehodí do 20. roku jubilejního. (Správně!) Nemůžeme se dovolávati Havlíčka ani Husa a Masaryka, jestliže sami mezi sebou bychom byli takto rozeštváni. Bylo by mým přáním z plného srdce, abychom se trošičku vrátili do roku 1918, aby ty krásné chvíle, které byly po převratě r. 1918, to všecko sblížení a ryzí vlastenectví, se zase v celém československém národě bez rozdílu stran obnovilo.

Bylo to před 10 lety r. 1928, když v parlamentě tenkráte řečnil při příležitosti oslav desetiletého jubilea nynější náš ministr vnitra dr Josef Černý. Povídal tenkráte: "V duchu 28. října budujeme dále stát a přispíváme k jeho konsolidaci. Co jsme udělali všichni společně - zdůraznil - nasvědčuje, že jsme šli dobrou cestou a že splníme odkaz národní revoluce". A na konec prohlásil: "Zachovat svobodu a udržet republiku!"

Vážený senáte, není dnes aktuálnějšího hesla, není dnes vážnější myšlenky nežli je tato: Zachovat svobodu a udržet republiku! (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále p. sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Předložená účetní uzávěrka dokazuje, jak národy, obývající tento stát, jsou klamány jak vládou, tak také vládní koalicí. Rozpočet na r. 1936 byl vysoce aktivní, účetní uzávěrka nám vykazuje miliardové schodky.

Tolik po stránce hospodářské. A jak to vypadá po stránce politické? Loňského roku prohlásil pan předseda vlády.dr Hodža, že budou provedeny do všech zákonodárných sborů ba i do zemědělských raď a sociálních pojišťoven v došlém termínu nové volby. Lid se na volby připravoval vším právem, vždyť mu z celé demokracie zbylo jediné právo, jednou za čas odevzdat hlasovací lístky pro občana neb stranu, v niž má důvěru. Jak to dopadlo? Nezdá se vám, že takovým jednáním ztrácí vláda i vládní koalice důvěru širokých mas pracujícího lidu na prvém místě, bez rozdílu, ke které partaji se tito lidé politicky hlásí buď, dobrovolně nebo pod hospodářským tlakem hlásiti musí.

Rozpočet na r. 1936.byl vysoce aktivní účty jsou hluboce pasivní. Pánové, v poslední Zlámané Lhotě by si obecní zastupitelstvo se starostou a obecním pokladníkem vědělo rady, kdyby se tak hospodařilo. A kdyby nic jiného, zavolali by si nějakého kontrolního úředníka první instance, okresního úřadu, aby zrevidoval, jak se hospodařilo, aby se podíval, co bylo dovoleno a co se udělalo neoprávněně a jak to známe z prakse, jistě by za to starosta nesl důsledky. My náhodou nad státním hospodařením máme státní kontrolní úřad a prý také parlamentní úspornou a kontrolní komisi. Nejvyšší kontrolní úřad nám několikrát udal v rozpočtovém výboru i zde v zákonodárném sboru, že to které ministerstvo vydávalo neoprávněně stamiliony, protože je vydalo přes svůj rozpočtový preliminář. Co nakonec zbylo? Pán referent pro státní účetní uzávěrku, ač je dosti radikální, senátor Modráček, nakonec řekl: Nic jiného nám nezbývá, musíme to schválit. Parlamentní úsporná a kontrolní komise se nesešla již ad května 1934. Bylo by potřebí vytáhnout vládní časopisy z dob, kdy úsporná komise byla vytvořena - tuším před 5¹/₂ rokem - jak se tehdy psalo, že ode dneška se již nebude krást ze státní pokladny, že se již nebude hazardovat, že ode dneška je zde 24 dospělých mužů v parlamentní úsporné a kontrolní komisi a.ti že každého ministra, každého byrokrata a kohokoliv jiného klepnou přes prsty, jestliže něco proti výslovnému znění zákona a hospodaření udělá. Nesešli jsme se - mám také čest býti členem parlamentní úsporné a kontrolní komise - od května 1934. To, co se píše, že jednou guvernér Národní banky, po druhé ministr Kalfus referuje v úsporné komisi, je podvádění široké veřejnosti (Výkřiky.) - ano vyložené podvádění - poněvadž široká veřejnost není zasvěcena do toho, co je to úsporná komise - snad to ví ten, kdo se stará o politiku - ale ve skutečnosti se referovalo jak z úst guvernéra Národní banky, tak ministra financí jen sedal i zástupcům koalovaných stran v úsporné komisi. Pánové, tedy ti, jejichž kolegové sami hospodařili, také se sami kontrolují. Kdyby zde byla čisté svědomí, pak by se pánové nebáli nejostřejší oposice při revisi parlamentní úsporné a kontrolní komise. Mnohdy se mluví, že buďto výbory nebo různé komise se nescházejí, protože by se někdo dověděl něco protistátního, ale myslím, že v otázce hospodařeni mohl by vědět i největší nepřítel státu, jak se hospodaří, a kdyby se dověděl, že se tam dějí chyby, měl by je právo vytknout. Strach před kontrolou - a důsledky toho? Místo aktivního státního rozpočtu miliardová pasiva.

Když rozeberu jednu kapitolu za druhou, mám jako pracující mezi zemědělci povinnost ukázat na prvém místě na státní statky a lesy. Právě orgány strany, jejíž příslušníci, ať ministerští nebo političtí, spravují státní statky a lesy, začaly od projednávání státního rozpočtu bít do hospodaření ve státních závodech v Podbrezové. Dnes dal pan senátor ze strany lidové námět, aby.si rozpočtový výbor aspoň zajel do Podbrezové podívat se, aby event. poznané chyby vytkl a snažil se o nápravu. Někdy se takový zájezd vyplatí.

Svého času bylo dojednáno, aby Dražické elektrárny koupily mlýn v Kostelci n. L., a propočítalo se to tak, že místo 3¹/₂ mil., které stát dal za tento mlýn, se už prodával Dražickým elektrárnám, které mají ohromný zelený čtverlístek ve svém politickém štítě, za 1¹/₂ mil. Kč. Byl zpracován vládní návrh, ale pan referent, který neměl zelený čtverlístek ve svém politickém erbu, a jiní pánové odjeli se podívat na mlýn do Kostelce n. L., a tento zájezd vynesl státní pokladně přes ¹/₂ mil. Kč (Slyšte!), čili plných 40 % navrhované ceny, zač se měl tento mlýn prodat určitým jistě vlivným osobám nebo aspoň osobám s přátelstvím velmi vlivným.

Bylo by záhodno jít se podívat do Podbrezové, ale co vidíme? že se křičí a píší palcovými literami články o Podbrezové proto, aby se zastřelo, co se děje v hospodaření se státními statky a lesy. Pánové, to je hospodaření, které nesnese kritiky. Státní statky a lesy mají lesní a polní půdy okrouhle 5¹/₂ mil. měřic, kromě půdy neplodné, jak, nám to ministerstvo zemědělství ukázalo při projednávání rozpočtu při kapitole státních statku a lesů. Byla preliminováno, že státní statky a lesy nám odevzdají do státní pokladny 31,889.300 Kč, a místo toho musel nejvyšší kontrolní úřad konstatovat, že se tato náležitost scvrkla a celých 20,428.384 Kč. Pánové, to je ostuda, dát z měřice půdy 6 Kč do státní pokladny, a ani to nemoci odvést! Jak se potom hospodaří tam, kde nemůžeme do toho nahlédnout? Vždyť, si tu můžeme jednoduše.propočítat, jak musí hospodařit na půdě hospodář; na 3 ha půdy vychová rolník 4 až 5 osob, a tady se chce ročně 6 Kč z měřice půdy - ne, to nevynese, nýbrž vynese o 20¹/₂ mil. Kč méně! Jaký tu může býti důvod pro toto hospodaření?