Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Bas, dr Heller.

Zapisovatelé: Sehnal, Kříž.

Celkem přítomno 102 členů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 15 hodin 5 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. dr Buday; na tento týden sen. Měchura; na minulý týden, t. j. do 18. t. m., sen. dr Pajor.

Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla dána zdravotní dovolená do 1. ledna 1938 sen. Frankovi.

Usnesení posl. sněmovny: tisky 601, 606 přikázána výborům soc.-politickému a rozpočtovému; tisky 603, 607 - přikázána výborům soc.-politickému a živn.-obchodnímu; tisk 604 - přikázáno výborům živn.-obchodnímu a národohospodářskému. Výborům uloženo podati zprávy do příští schůze.

Zprávy tisky 602, 605, 608 až 617.

o 96. a 97. schůzi senátu NSRČs byly schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Navrhuji, aby sloučeno bylo jednání o odst. 1 až 12 dnešního pořadu podle §u 39 jedn. řádu.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je schválen.

Projednáme tedy společně odst. 1 až 12 dnešního pořadu.

Prvním odstavcem jest:

Zpravodajem za výbor rozpočtový jest p. sen. Kříž. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kříž: Slavný senáte!

Posl. sněmovna schválila vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 21. prosince 1935, čís. 267 Sb. z. a n., o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové do 31. prosince 1938. Jde tu o prodloužení platného zákona o 1 rok. Jiných věcných změn ve vládním návrhu není.

Důvodová zpráva vládního návrhu poukazuje k všeobecně známé skutečnosti, že finanční hospodaření státu a svazků územní samosprávy nemůže se v daných poměrech bez tak vydatného zdroje příjmů, jaký dává zákon výše citovaný, obejíti. Roční výnos dosavadních přirážek z titulu tohoto zákona odhaduje se na 600 mil. Kč. Nahraditi tuto částku příjmem jiným se státní správě dosud nepodařilo a proto také státní rozpočet na rok 1938 s výnosem přirážek k dani z obratu a dani přepychové počítá. Počítá také s tím, že účinnosti prodlouženého zákona budou podléhati ty podniky, u nichž daňová povinnost vznikne teprve v r. 1938. Platnost všeobecného zákona o dani z obratu a dani přepychové končí 31. prosincem 1938. Proto také prodlužuje se platnost přirážek k tomuto termínu.

Vládní návrh přiznává tíživost přechodných přirážek daně obratové a přepychové a sjednáváním paušálů u různých druhů zboží snaží se státní správa, jak praví důvodová zpráva, tvrdost zákonných ustanovení, doléhajících jak na výrobu tak obchod a export, mírniti a snesitelně upravovati. Nemůže však rozpočtově zakalkulovaných výnosů této přirážky ve státních příjmech postrádati a proto žádá prodloužení platnosti zákona o jeden rok.

Rozpočtový výbor senátu projednal usnesení posl. sněmovny o prodloužení účinnosti zákona čís. 267 Sb. z. a n. ze dne 21. prosince 1935 a doporučuje senátu, aby usnesení posl. sněmovny tisk sen. 589 bylo přijato i senátem N. S. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dalším odstavcem pořadu jest:

Zpravodajem za výbor rozpočtový jest p. sen. Kříž. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Kříž: Slavný senáte!

Usnesení posl. sněmovny tisk sen. 590, kterým byl schválen vládní návrh zákona, jímž se stanoví srážky z platů presidenta republiky, členů Národního shromáždění, předsedy a členů vlády, jakož i guvernéra Podkarpatské Rusi, je pokračováním zákona ze dne 26. června 1937, č. 155 Sb. z. a n., a také jeho doplněním.

Pokračování je ve dvou směrech. Jednak zmirňuje opatření deflační politiky, jednak úpravu platů presidenta republiky, členů Národního shromáždění, předsedy a členů vlády jakož i guvernéra Podkarpatské Rusi provádí odděleně od vládního nařízení, kterým srážky z platů vpředu uvedených ústavních činitelů byly prováděny společně se srážkami ze služného státních zaměstnanců.

Opatření toto je zajisté účelné, neboť podle důvodové zprávy jde o zcela odlišné poměry, s poměry státních zaměstnanců vzájemně nesrovnatelné.

Doplnění zákona spočívá v dodatečném snížení srážek, vykonaných z platu presidenta republiky a výdajů jeho úřadu, kde původní srážky 150.000 Kč z platu a 350.000 Kč na výdaje jeho úřadu zůstaly dosud nezměněny. Jinak zmírnění srážek odpovídá snížení srážek ze služného státních zaměstnanců.

Usnesení posl. sněmovny, kterým vládní návrh zákona (tisk 1124), opírající se o vysvětlivky důvodové zprávy a srovnávacích přehledů vývoje platových srážek členů Národního shromáždění, členů vlády a všeobecných srážek platových, je plně odůvodněno. Úhrada zvětšeného vydání je rozpočtově kryta. Rozpočtový výbor senátu navrhuje plenu senátu, aby vládní návrh zákona obsažený v usnesení posl. sněmovny tisk sen. 590 byl schválen také senátem Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Přistoupíme k odst. 3 pořadu:

Zpravodajem za výbor soc.-politický je p. sen. Rýpar, za výbor ústavně-právní p. sen. Pánek a za výbor rozpočtový pí sen. Plamínková.

Prosím p. sen. Rýpara jako zpravodaje výboru soc.-politického, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Rýpar: Slavný senáte!

Úsporná opatření personální, jež obsahuje vládní návrh (tisk 1123) a usnesení posl. sněmovny (tisk 591), byla zavedena zákonem ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n., vládním nařízením ze dne 22. prosince 1933, č. 252 Sb. z. a n., a posledně vládním nařízením ze dne 11. června 1937, č. 117 Sb. z. a n., byla platnost úsporných opatření prodloužena do konce r. 1937. Zákonem ze dne 1. července 1937, č. 186 Sb. z. a n., byla tato úsporná opatření vzhledem k ústavním pochybnostem o platnosti jejich vzhledem k soudcům z povolání stanovena i pro soudce ve stejném rozsahu do konce r. 1937.

Dočasná tato ustanovení úsporných opatření personálních pozbývají u všech státních zaměstnanců platnosti dne 31. prosince 1937 a nastal by dnem 1. ledna 1938 návrat k dřívějším platovým normám. Všechny dočasné srážky měly by dnem 31. prosince 1937 pominouti. Tak znělo přání a žádost Souručenství veřejno-zaměstnaneckých organisací, organisací při vládních stranách a Exekutivy veřejných zaměstnanců, tak znělo přání v zájmu ubohého hmotného stavu veřejných zaměstnanců, zvláště nižších a středních kategorií, všech členů N.S. posl. sněmovny i senátu ve vědomí, že státní zaměstnanci a pensisté v letech 1932 až 1936 přispěli již na ozdravění státního hospodářství značnou částkou okolo 3¹/₂ miliardy Kč.

Toho byla si vědoma i vláda, která v několika svých prohlášeních naznačila, že je

ochotna státním zaměstnanců uleviti v důsledcích vzniklých z úporných personálních opatření, bude-li pro vydání těmito opatřeními vzniklá nalezena úhrada ve státním rozpočtu na r. 1938.

Bohužel, doba dnešní nedovoluje, aby úsporná, opatření byla zcela zrušena tím, že by hořejší zákon pozbyl platnosti dnem 31. prosince 193 a nastoupily dne 1. ledna 1938 platové normy, platné před zařízením úsporných platových opatření. Jest jistě hospodářsky i politicky nezbytně třeba, aby státní rozpočet na r. 1938 byl vyrovnán nejen formálně, ale i věcně, proto přišla vláda pouze s vládním návrhem o úsporných opatřeních personálních (tisk 1123), který v r. 1938 nerealisuje všechna státně-zaměstnanecká přání a požadavky, nýbrž obsahuje pouze úlevy pro státní zaměstnance k 1. lednu 1938 a 1. dubnu 1938 a stává se platným pouze do 31. prosince 1938, takže umožňuje další úlevu v r. 1939, nastanou-li lepší hospodářsko-finanční poměry.

Úleva na srážkách od 1. ledna 1938 jeví tento číselný výsledek:

při platu 9.300 Kč je roční nadlepšení od 1. ledna 1938 74,40 Kč, od 1. dubna 1938 55,80 Kč, při platu 9.900 Kč od 1. ledna 1938 je nadlepšení 79,20 Kč, od 1. dubna 60,40 Kč. Při platu 10.500 Kč od 1. ledna 84 Kč, od 1. dubna 63 Kč, při platu 10.800 Kč je nadlepšení od 1. ledna 86,40 Kč, od 1. dubna 64,80 Kč. Při platu 12.600 Kč je nadlepšení od 1. ledna 100,80 Kč, od 1. dubna 126 Kč. Při platu 14.480 Kč od 1. ledna je nadlepšení 115,20 Kč, od 1. dubna 230,40 Kč. Při platu 16.200 Kč je od 1. ledna nadlepšení 129,60 Kč, od 1. dubna 324 Kč, při platu 18.000 Kč je nadlepšení k 1. lednu 144 Kč, k 1. dubnu 360 Kč. Při platu 19.800 Kč k 1. lednu je nadlepšení 158,40 Kč, k 1. dubnu 396 Kč. Při platu 21.600 Kč je nadlepšení od 1. ledna 172,80 Kč, od 1. dubna 432 Kč. Při platu 23.400 Kč je nadlepšení k 1. lednu 187,20 Kč, od 1. dubna 468 Kč.

Dlužno litovati, že srážkové úlevy od 1. dubna 1938 nedostává se také pensistům, ačkoli u nich byly platové srážky větší než u aktivních, a tento rozdíl se od 1. dubna 1938 ještě více prohlubuje.

Tím pensisté budou přispívati na sanaci pensijního etátu částkou asi 25 mil. od 1. dubna až do 31. prosince 1938. Je to důsledek zákona restrikčního č. 286/1924, oddalování řešení otázky veřejné správy, jakož i celého souboru otázek zaměstnaneckých, otázky dvojího zaměstnání, příp. pensionování a zaměstnaneckých platů. Je čas, aby v r. 1938 byly tyto otázky řešeny v zájmu veřejné správy i právního a hmotného postavení zaměstnanců.

Soc.-politický výbor jednal o tomto návrhu a probral důkladně tuto otázku. Dospěl k názoru, že právě pensisté byli postiženi, a usnesl se na resoluci, kterou se vládě ukládá, aby uvažovala o možnostech zrušení srážek zavedených zákonem č. 204/1932 také u odpočivatelů, pokud možno již k 1. červenci 1938 alespoň takovou částkou, jako je u zaměstnanců v činné službě.

Důležitá je také změna v předpisech z ohledů sociálně-politických o t. zv. postupové taxe. Osnova nyní vyloučila případy, kdy zaměstnanec dosáhnuv zvýšení služného, ať postupem, ať jmenováním, ztrácel v prvém roce zvýšení, místo aby získával, tím že postupová taxa byla vyšší než zvýšení. Tuto nesrovnalost odstraňuje osnova tím, že stanoví maximální výši taxy částkou, o kterou se plat zaměstnanců zvýší. To platí pouze v těch případech, kdy zaměstnanec i při zvýšení platu zůstane ve stejné stupnici činovného. Kdyby přešel z vyšší stupnice činovného do nižší, nemá toto ustanovení účinnosti.

Důležité dále je, že osnova ponechala v platnosti § 17 o odstupném vdaných zaměstnankyň, jež sice znamená pro státní pokladnu zatížení, má však při tom velký sociální význam. Jak zkušenost učí, používají tohoto ustanovení zaměstnankyně ihned po provdání a opatří si tak příspěvek na zařízení domácnosti. Zároveň však svým odchodem umožní existenci jinému potřebnému čekateli státní služby.

Zde je dlužno litovati, že se tohoto zařízení užívá dosti málo a že se více vydržuje doba desetiletá, stanovená pensijním zákonem, aby se dosáhlo pense, a pak nastává provdání, čímž bohužel se zatěžuje pensijní etát právě na úkor pensistů; takto jsou zkracováni pensisté nejen restrikčním zákonem, nýbrž také t. zv. pensistky v mladém věku. To je nezdravý zjev celého našeho platového systému, který zase souvisí s otázkou zhospodárnění státní správy. Obě tyto otázky musejí býti v brzké době nerozlučně opraveny na docela novém základě.

Touto otázkou se zabýval soc. politický výbor ne tak při návrhu zákona, který zde máme, jako při provedené rozpravě o exposé pana ministra zdravotnictví dr Czecha. Všemi členy soc.-politického výboru senátu byla důkladně probrána otázka populace, platového zákona státních zaměstnanců, jakož i zaměstnanců soukromých, a jako výsledek této rozpravy bylo na konec panem ministrem dr. Czechem výslovně zdůrazněno, že otázka populace jest otázka mravní a také finančně-sociální, která musí býti řešena. Jinými slovy je sociální plat státních zaměstnanců.nedostatečný k výživě rodiny, zejména u zaměstnanců nižších a středních tříd, a je nutno, aby to bylo opraveno. V zákoně č. 103 a 104 z r. 1926 byl místo rodinné mzdy nebo t. zv. mzdy sociální dekretován systém dvou dětí. Na prvé dítě dostane státní zaměstnanec ještě slušné výchovné, na druhé dostane již menší a Ona třetí nedostane nic. To je přece zřetelná výzva: míti více než 2 děti je luxus, na nějž nic nedostaneš! A odtud, samo sebou, výsledek je takový, jaký máme dnes. Proto je žádoucno, aby bylo poslechnuto hlasu veřejného a aby tato křivda byla úplně odčiněna. Je mnohem pohodlnější nemíti vůbec dětí, a odtud vznikají potom důsledky, že je tolik tisíc manželských dvojic ve státní službě a mají pouze malý počet dětí. Já nevěřím statistickým zprávám, které byly v novinách uveřejněny, ale statistické zprávy - které jsou jinak pravdivé - ukazují jasně, jak to v takových rodinách vypadá. To nebude dříve změněno, dokud nebude úplně opraven platový zákon, ale také zákony o státní správě.

V některých nedemokratických státech, státech diktátorských, zavedeny byly t. zv. příspěvky nebo půjčky pro novomanžele, aby se zvýšila populace, aby se povznesly rodiny. Odsuzuji to, není to prostředek na záchranu rodiny, není to prostředek, aby se tím rodina povznesla, poněvadž to je jen umělé udržování rodiny na výši, ale neodpovídá to úplně pravému základu rodiny, a bez rodiny není státu, není národa a není společnosti lidské. (Sen. Mikulíček: Proto vy ji máte tak četnou!) Já nevím, jak četnou máte vy! Možná, že kdyby mně zákon dovoloval, že by byla četnější než vaše. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Já nemám také dvojího platu.

Slova, že stát nemůže platiti svého zaměstnance za nic více než práci, nesmějí býti dále v zájmu veškerých zaměstnanců, nejen státních nýbrž i soukromých, vyslovována. Nejen stát, ale i celý národ, celá společnost nežije pouze z práce svých zaměstnanců, ať státních nebo soukromých, ale žije stejně z rodin, a je tedy nutno, abychom změnili svou politiku platovou vůči všem zaměstnancům, ať státním nebo soukromým, a abychom vybudovali systém rodinné mzdy, ne k omezování porodnosti dětí v zaměstnaneckých rodinách, nýbrž naopak k rozkvětu rodin. Tak, jak to v křesťanském duchu žádá okružní list papeže Lva XIII o dělnických otázkách a papeže Pia XI, t. zv. Quadragesimo anno, kde se žádá, aby jak státní zaměstnanec, tak každý zaměstnanec soukromý dostal plat, nejen služné, pro veškeru rodinu, ale takový, že by při svědomitém hospodaření - to podtrhuji - mohl si ušetřiti určitou částku k zakoupení soukromého majetku, domku se zahrádkou, aby tak mohla rodina žíti pro sebe a aby také měla dostatek místa k pohybu.

To všecko uvážil soc.-politický výbor při rozpravě o exposé p. ministra dr Czecha a odtud přijal jednomyslně návrh resoluce, jejíž námět - docela otevřeně to přiznám - ve své důvodové zprávě přenesl p. kol. posl. Bergmann.

Tato resoluce zní: Vládě se ukládá, aby již v r. 1938 zřídila zvláštní státně-zaměstnanecký výbor ze členů poslanecké sněmovny a senátu, který by se zabýval otázkou reformy veřejné správy a problémem zaměstnanců této správy.

Že nutnost řešení otázky mezd a platů pro rodinu je uznávána, je jasně vidět z toho, že při dojednávání sporu o mzdy horníků se činí rozdíl mezi příplatkem pro svobodného a příplatkem pro ženatého. Proč má dostat svobodný menší příplatek a ženatý větší a proč nemá dostat také ženatý větší plat než svobodný? Je to mravní základna křesťanského názoru světového a také mravní základna t. zv. platu sociálního neboli platu pro rodinu. Myslím, že slavný senát bude s resolucí souhlasit již z toho důvodu, aby zde byl konečně jednou pořádek a aby se stále se státními zaměstnanci nehandrkovalo o procenta, nýbrž aby se tato otázka rozřešila sociálně v zájmu státních zaměstnanců a jejich rodin.

Totéž platí o platech soukromých zaměstnanců a jejich rodin. Zde bych ještě podotkl, když stát může ve svých podnicích udíleti zaměstnancům definitivu, proč by totéž nemohly činit velké podniky soukromé, které by měly býti zákonem donuceny, aby po určité době poskytovaly svým zaměstnancům jakousi definitivu a tím také definitivně zajišťovaly jejich rodiny.

Vládním návrhem zamýšlené úlevy ve srážkách platových budou státi: od 1. ledna 1938 asi 50,000.000 Kč a od 1. dubna 1938 51,000.000 Kč.

Bohužel valná část tohoto zlepšení bude spotřebována na placení příspěvku na obranu státu a na očekávané zvýšení životních potřeb, jež bude podle všeho důsledkem zvýšení některých daní a dávek.

Podotýkám, že musí nastat úplná náprava v daňovém systému, aby systém daní nepřímých, který tak nesmírně zatěžuje malé a střední rodiny, byl změněn k dobru malých a středních zaměstnanců a jich rodin.

Vládní návrh (tisk 1123) skládal se ze dvou částí: zákona s články I až X a přílohy: "Předpisy o úsporných opatřeních personálních".

Soc.-politicky výbor posl. sněmovny opustil formu vládního návrhu a byla vypracována předloha zákona, která by obsahovala systematicky a přehledně všechna úsporná personální ustanovení, která mají býti platnými od 1. ledna 1938.

Tuto předlohu (tisk 1169) přijala posl. sněmovna ve 127. schůzi dne 16. prosince 1937, jež stala se předmětem jednání senátu N. S. (tisk 591).

Soc.-politický výbor senátu N. S. projednal ve schůzi.dne 17. prosince 1937 osnovu zákona o úsporných opatřeních personálních (tisk sen. 591) a doporučuje, aby senát N. S. schválil tuto osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou i s oběma resolucemi. (Souhlas.)

Místopředseda sen. Donát (zvoní): Slovo má dále zpravodaj za výbor ústavně právní, pan sen. Pánek.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte!

Ústavně-právní výbor vzal za základ svého jednání usnesení posl. sněmovny a vyslovil souhlas se změnami, jež soc. politický výbor posl. sněmovny provedl na původním vládním návrhu, zejména pokud jde o úpravu formální. Ústavně-právní výbor senátu je stejného náhledu, že je nutno dáti přednost předloze, jak ji máme nyní v rukou, obsahující uceleně všechna ustanovení týkající se personálních opatření úsporných, před úpravou, jak ji měl na zřeteli vládní návrh, který částečně obsahoval nové normy a částečně recipoval pouhou citaci starších norem, obsažených v dřívějších právních předpisech, a to i takových, které jsou stále ještě s hlediska i zákonnosti předmětem určitých pochybností.

Ústavně-právní výbor zabýval se jmenovitě oněmi ustanoveními, která se dotýkají ústavní listiny. Jak známo, jde tu o soudce. První zmocňovací zákon omezoval delegaci moci zákonodárné mimo jiné též doložkou, že vláda nemůže použíti zmocnění, kde podle ústavní listiny je potřebí zvláštního zákona. Přes toto omezení vláda upravila podle těchto zmocňovacích zákonů látku, jež je podle ústavy vyhrazena zvláštnímu zákonu, t. j. především služební poměry soudců. Vláda se ovšem tehdy vymlouvala, že služební poměry a platové poměry není jedno a totéž. Výsledek toho byl ten, že nejvyšší správní soud na základě konkretních stížností rozhodl dvěma nálezy, že vlád. nařízení čís. 252/1933, pokud se týká platových srážek u soudců, neodpovídá zákonu, ježto nepřihlíží k oné omezovací klausuli zmocňovacího zákona, ani k ustanovení ústavní listiny. Tím se stalo, že platové srážky u soudců, provedené vlád. nařízením čís. 252/ 1933, pozbyly zákonného podkladu.

Další zmocňovací zákon pozdější čís. 109/ 1934 už rozšířil zmocnění vlády též na věci, kde je podle ústavní listiny potřebí zvláštního zákona. Tím byla sice odstraněna ona závada, o níž jsem již mluvil, t. j., že věci vyhrazené podle ústavy zvláštnímu zákonu mohou býti vyřizovány také zmocňovacím zákonem, avšak vznikly ihned jiné pochybnosti, zda sám zmocňovací zákon neodporuje ústavě přes toto rozšíření zmocnění, a konečné zdali vůbec zmocňovací zákon není v odporu s ústavní listinou.

Skutečně byla také vznesena žaloba obou nejvyšších soudů, t. j. nejvyššího správního soudu a nejvyššího soudu v Brně k ústavnímu soudu, a kdyby skutečně ústavní soud, který nebyl tehdy ještě konstituován, dal těmto žalobám místa, celá platová konstrukce byla by nezákonná a neplatná. Nešlo by tedy jen o srážky u soudců, nýbrž u všech státních zaměstnanců, pokud byly provedeny na základě zmocňovacího zákona č. 252. To by ovšem pochopitelně byl výsledek pro státní pokladnu velice nemilý, poněvadž by musila vraceti všechny srážky, které byly na základě zmocňovacího zákona provedeny. Na druhé straně ovšem zase nutno doznati, že úsporná opatření personální byla diktována železnou nutností tehdejších hospodářských poměrů a tíživou situací státní pokladny. Teď jsme se dostali do určité soutěsky. Na jedné straně je pochybnost o zákonné platnosti, která ještě dodnes není vyřešena, a na druhé straně zase je potřeba státní pokladny. Co dělat? Tak se našlo východisko v t. zv. sanačním opatření, které bylo obsaženo v §§ 30 a 32 této předlohy, a to v tom smyslu, že se v těchto paragrafech prohlašují nároky na jakékoliv doplatky ze služebních příjmů, vzniklé nebo uplatňované z titulu neplatnosti právních předpisů, za zaniklé, a to i pro soudce samozřejmě. Je to podle analogie převzaté ze zákona čís. 186 ex 1937, jak jsme to zde letos v létě projednávali, až ovšem na rok 1934, který konečně je likvidován a kde už také byl právní stav určen. Dokonce se jednalo také i o to, aby §u 20 o ústavním soudu dal se jiný výklad, a to v tom smyslu, že by veškerá jeho rozhodnutí platila pouze pro budoucnost. Od toho se však upustilo, poněvadž by to přece jenom jaksi bylo nemístné, a bylo uznáno, že stačí znění těchto dvou paragrafů, 30 a 32, že odpovídá potřebě, aniž by došlo k event. rozporu s ústavní listinou. Tím se také zákon vyhýbá tomu, aby dodatečně uzákonil závaznost dříve, vydaných právních norem. Zdůrazněním titulu neplatnosti v obou paragrafech. 30 a 32, je též potvrzeno, že stížnosti do platových úprav, které by snad vznikly z jiných titulů, nejsou vyloučeny. Služební poměry soudců, jak bylo uznáno, nutno upravovati zvláštním zákonem, jak to určuje ústavní listina, ale pokud jde o celkovou úpravu zákonnou, když jde snad o novou konstrukci platovou, jako se tak stalo zákonem čís. 103 z r. 1926, bylo zjištěno, že to není v odporu s ústavní listinou.

Tolik, pokud jde o formální a ústavněprávní stránku této předlohy. Ústavně-právní výbor se ovšem zabýval předlohou také i po stránce sociální, pokud ovšem spadá do kompetence tohoto výboru. Bylo zde mluveno také o reformě správy a dokonce snad i o změně pensijních předpisů. Také ústavně-právní výbor, stejně jako sociálně-politický výbor a konečně i výbor rozpočtový, nesouhlasí s výlukou pensistů z výhod, jež poskytuje tato předloha od 1. dubna aktivním zaměstnancům. Nesouhlasí proto, poněvadž tehdy, r. 1932, když se začaly prováděti srážky, bylo výslovně řečeno, že je to jakýsi dluh, který zde požaduje od stát. zaměstnanců státní správa v důsledku hospodářské krise a že jakmile se změní poměry, okamžitě bude také postupně nebo event. najednou vraceti to, co si od státních zaměstnanců vypůjčila. To také činí, pokud to ovšem dovolují poměry a pokud to dovoluje zlepšená situace státní pokladny. Bohužel však chce nyní vyloučiti z těchto výhod resp. z vrácení srážek pensisty, aniž by řekla důvod. Důvod, jejž uvádí vláda, že snad nemá již dostatek finančních prostředků, nemůže pro nás býti směrodatný, poněvadž částka, které by vyžadovalo vrácení srážek pensistům, není tak značná - 25 až 30 mil. Kč. - Není to taková částka, kterou by vláda za všech okolností nemohla postrádat a zejména jestliže státní zaměstnanci ústy svých zástupců dokonce i prohlásili, že jsou ochotni rozděliti se o onu částku, která má připadnouti pro r. 1938 k dobru státním zaměstnancům, resp. jim má býti vrácena. Ani na to vláda nepřistoupila. Tak jak to máme klasifikovati? Pravděpodobně buď jako nedostatek dobré vůle nebo snad počátek toho, že by vláda chtěla nebo snad chystala nějakou úpravu pensí, ovšem degresivním způsobem. Myslím, aby něco podobného vláda pustila zcela určitě se zřetele, poněvadž není možno, aby ve 20. roce trvání republiky stala se pensistům taková křivda a nespravedlnost. Je pravda, že pensijní rozpočet nám narostl do sum enormních, o tom se nedá pochybovati; 2.500 mil. Kč je částka, nad kterou se musíme všichni pozastaviti. Ale nutno hledati příčiny, proč se tak stalo, a těch příčin je několik. Tak s počátku po převratu zcela správně a zcela spravedlivě řada kategorií, které až dosud patřily do smluvního poměru, byly převzaty do hodnostních tříd, byly zpragmatisovány a tím samo sebou se rozumí nabyly daleko vyšších pensijních nároků. Dále také i učitelské pense byly zvýšeny. Konečně stát převzal dráhy, zkonfiskoval pensijní fondy, které u soukromých drah existovaly a také upravil pense těmto železničním zaměstnancům. To všechno způsobilo, že se nám pensijní etát značně nafoukl. Ale nejvíce jaksi způsobil zvýšení pensijního etátu restrikční zákon. Nezapomínejme, že jsme restrikčním zákonem poslali do pense 30 až 35 tisíc zaměstnanců, tedy 10 % zaměstnanců, poměrně zdravých, ještě mladých, kteří mohli ještě dlouho a dlouho sloužit a dlouho mohl z nich stát těžiti. Samo sebou se rozumí, že se tím zvýšily náklady na pense státních zaměstnanců. Pak nebudiž dále zapomínáno, že během hospodářské krise v posledních letech jsme také posílali předčasně zaměstnance do pense. Vždyť to byla až někdy razie v úřadech, jak se státní zaměstnanci poměrně ještě mladí, zdraví a schopní posílali do pense, aby se uvolnila místa mladším. Tak se vlastně úřady staly takovým zaopatřovacím místem, sociálním opatřením. Samo sebou se rozumí, že všechno to způsobilo, že náš pensijní etát značně narostl. Také odstranění automatiky způsobuje do jisté míry zvýšení nároků na pense. Proč? Poněvadž postup zaměstnanců závisí od toho, zdali.ten, kdo je před ním, buď umře, nebo odejde do pense. Samo sebou se rozumí, že dneska mladší zaměstnanci tlačí na to, aby se co nejvíce odcházelo do pense. To je pochopitelné.