Výše uvedené neznamená však, že chci býti prokurátorem státních zaměstnanců z politické zištnosti, nýbrž chci - jak je v mé straně i v jiných věcech obvyklé - uvésti nesprávná data na pravou míru a veřejnosti předložiti jen data pravdivá. Naproti tomu však konstatuji opětně nepředpojatě, že náklad na zaměstnance státu, podniků a na pense jest enormní a oproti osobním výdajům jiných evropských států se zřetelem na jich rozlohu a počet obyvatelstva neúměrně vysoký. Pro krátkost času a obsáhlost materie nemohu se jednotlivě zabývati příčinami tohoto zjevu, soudím však, že jedním z hlavních vinníků je sama legislativa, která od státních orgánů požaduje přemíru zbytečných úkonů, kontrol nad kontrolami, výkazů nad výkazy a statistik nad statistikami. Facit věci pak jest, že výnos event nově zavedených příjmů státní správy jest ihned zkonsumován orgány i výkon provádějícími. Toto perpetum mobile, které levou rukou od poplatníků peníze vybere, pravou rukou je však vydá na úkony s výběrem spojené, tedy pro státní pokladnu a všestátní jiné úkoly, nula od nuly pojde", nutno bezpodmínečně zastaviti.
Prosím,proto slavný senát, aby se ztotožnil s mým požadavkem, aby otázka zhospodárnění státní správy byla neodlučitelně a paralelně provedena s novelisací platového zákona a novou resystemisací.
Platový zákon z r. 1926 je všeobecně odmítán jako nesociální a odporující principům demokracie. Je proto třeba, aby novelisaci tohoto zákona prováděla široká komise, sestavená ze zástupců poslanců, senátorů a všech služebních tříd státních zaměstnanců. Z tohoto díla musí prýštiti zjevně demokracie a hlavně musí se jím umožniti vyvinutí iniciativy a uplatnění schopnosti jednotlivců. Při tomto díle musí se sice vzíti v úvahu školské vzdělání, bude je však nutno považovati za prostředek k dosažení úřednického místa, ale nesmí ubýti výsadou a privilegiem.
Dnešní ohromný náklad personální byl mimo jiné přivoděn také tím, že se přijímá - jak také shodně Baťa konstatuje - do státních služeb neobyčejně vysoké procento absolventů vysokých škol bez potřebné prakse, kteří po odbytí čekatelské doby jsou ihned ustanoveni na vyšší místa VI. platové stupnice. Při novelisaci platového zákona je nutno upraviti též činovné.
Současně s otázkou činovného bude nutno řešiti otázku služebních a naturálních bytů, úpravu jich pronajímání a stanovení nájemného ve státních domech. Musí zmizeti zjevy, že jsou povolovány služební byty o 6 až 8 pokojích zdarma, jichž pořízení ohromně zdražuje stavbu státních budov a rozloha bytu je na úkor rozlohy úředních místností, a že se z různých titulů uměle povolují byty naturální, za něž se náhrada platí poměrně nízkými částkami. Žádám, aby tyto otázky, důležité pro státní pokladnu a poplatníky, byly neprodleně projednány. Pokud jde o státní činžovní domy, vyhovuji přání státních zaměstnanců, kteří mne o to žádali, aby byty v nových státních domech byly stavěny maximálně o 2 pokojích a nárok na příděl bytů ve starších i nových státních domech byl přiznáván pouze včetně IV. platové stupnice a vyšším stupnicím jen v případě prokázané existenční nutnosti.
Všeobecně jest uznána u nás nutnost podpory populace, ježto budeme míti zbraně a opevnění, ale nabudeme při dnešním vývoji míti dostatek branců. Navrhuji proto, aby nedemokratické ustanovení o výchovném z novely zmizelo a aby bylo přiznáno výchovné na každé dítě bez ohledu úředníka a zřízence, nikoliv jak dosud nejvýše na dvě děti, a to pro úředníka 3.000 Kč a 2.500 Kč pro zřízence ročně. Vždyť potřeba na dítě jest u obou kategorií rodin stejná a dítě úředníka i zřízence má stejný apetit.
Stěžejní zásadou novelisace platového zákona musí býti nové hodnocení služebních míst. Rovněž tak resystemisace ve státní správě jest prováděna naprosto nehospodárně a jest systemisován v jednotlivých resortech vysoký počet míst ve vyšších platových stupnicích jen proto, že úředník nemá v nižší platové stupnici naději na postup. Jest otázkou, zda tolik úředníků ve vysokých platových stupnicích jest pro státní správu prospěšné. Soudím, že jak pro stát, tak i s hlediska sociálního je lépe míti více pracujících úředníků nežli rozkazujících.
Revise hodnocení míst v jednotlivých resortech, úřadech, ústavech, státních podnicích jest vlastně nejnaléhavější a životní otázkou státní správy, která musí býti provedena neodkladně a na podkladě skutečně věcné potřeby státní administrativy. Všechny sentimentality, rodinné a podobné ohledy při tom musejí býti dány stranou, ježto stát nesmí býti zaopatřovacím ústavem pro lidi, z nichž po případě někteří se vůbec ani nepokusí uplatniti se v soukromém životě a hledají existenci v systemisačních škatulkách platového zákona, které mu předem zaručují bez větší námahy, co dostane a kam až to "dotáhne".
Také jest třeba provésti stabilisaci pensijních požitků tak, aby náklad byl pro stát únosný a na druhé straně, aby pensista mohl klidně své stáří prožíti. Hranice věková 60 let budiž u všech státních i podnikových zaměstnanců dodržována. Při této příležitosti podotýkám, že nynější zatížení pensijních fondů nezavinili si státní a veřejní zaměstnanci sami, nýbrž neprozíravá a nepromyšlená personální politika, od převratu, hlavně však zákon 286 (restrikční) a dále zákon 144/33 o nespolehlivých živlech ve státních službách, kde v celé řadě případů nerozhodovaly věcné důvody, nýbrž lidská zloba. (Hlasy: Přezkoušet!) Přezkoušet, docela správně!
O státním podnikání už se na tomto místě každoročně mnoho nařečnilo, v časopisech napsalo, ale náprava se stále nezjednává. Soudím, že na tuto ožehavou otázku bude nutno sestaviti speciální parlamentní komisi z poslanců a senátorů a přizvaných odborníků, kteří dle možností na místě samém objekt prozkoumají a vyhotoví návrh buď na zlepšení výsledků hospodaření anebo na jeho likvidaci.
Nelze - jak se to děje dosud - soustřediti pozornost pouze na:státní podnik "Báně a hutě", spravovaný lidoveckým ministrem. To je demagogie, když se nekritisuje hospodaření státních podniků spravovaných jiným ministerstvem. Není nic jiného slyšeti, nežli o ztrátách státních železáren v Podbrezové, dokonce předevčírem kolega sen. Marcha dal si práci sestaviti ztráty až od převratu, dále o stavbě státní rafinerie olejů v Dubové, která stále a stále nedá spáti politické konkurenci. Běda však ministrovi inž. Dostálkovi, kdy by byl v kritické době železárny v Podbrezové zavřel, tisíce zaměstnanců zbavil chleba a dal je na krk sociální péči. Jistě celé Slovensko - snad i s p. předsedou vlády - by se tomuto opatření, vzepřelo. Slavný senáte, to se všechno ví, ale přece bije se do ministerstva spravovaného lidoveckým ministrem hlava - nehlava.
Sám Pánbůh ví, proč p. předseda úsporné parlamentní komise nevzpomněl při své kritice také státních podniků spravovaných jiným ministrem, po případě agrárním ministrem, který v pozemkové reformě převzal lesního majetku za 3/4 miliardy, dodnes na něj až na mizivou částku ničeho nezaplatil a celý podnik státní lesy a statky vydělává z majetku o hodnotě přes 3 miliardy pouze 11 mil. Kč. Nikdy se nenašel, kdo by také na hospodaření tohoto podniku věcně poukázal.
Bez jakékoliv demagogie a rád konstatuji, že se na státních statcích hospodaří dobře, hlavně na polním hospodářství a zeměděl. průmyslu velmi dobře. Vždyť hospodářství lesní vykazuje zisk 41 mil., polní 20 mil., rybníky 3 mil., průmysl zemědělský 51/2 Kč atd. Bohužel tyto vyhospodařené peníze nejsou odvedeny státní pokladně, protože jsou až na částku 11 mil. Kč úplně zkonsumovány drahým aparátem 16 ředitelství ležících ve všech zemích Československé republiky. (Sen. Krejčí: Tam je to vyžírání!) Ano.
Už za bývalého předsedy vlády Malypetra vznesla čsl. strana lidová požadavek, aby tento vysoký počet ředitelstev byl, snížen tak, že by bylo ponecháno v každé zemi po jednom ředitelství, vybaveném dostatečnou a pružnou pravomocí, kdežto ústřední ředitelství by pouze mělo vrcholný dohled s menším sborem výborných praktických hospodářů. Návrh náš byl odbyt frázovitou odpovědí, náprava se nezjednala. Jest paradoxní, že se dočkávám toho, že aktivní vysoký úředník státních lesů a statků ve veřejném článku v odborném časopise prohlašuje, že za účelem rentability Státních lesů a statků je třeba přikročiti ke snížení počtu ředitelství a tím snížiti ohromnou personální režii. Každému, i laikovi jest jasno, že nelze dále trpěti, aby podnik Státní lesy a statky vyplácel dělníkům za veškerou ohromnou námahu na mzdách 110 mil. Kč, kdežto personál úřednický a zřízenecký stojí ročně 76 mil. Kč. Dnes se všeobecně kritisuje, že tam, kde dřívější latifundisté měli obyčejného hajného, který byl určen, aby majetek hlídal, má p. gen. ředitel dr Šimon nejméně vysokoškolského lesmistra, třikrát tak drahého, který ani tak dobře nehlídá a vzrůst lesa nikterak neuspíší.
Teď mám několik slov k Československé ústřední prodejně dříví. Již loni jsem o tom mluvil. Druhou, abych tak řekl, pijavicí tohoto státního podniku jest Körnerova ústřední prodejna dříví, která na provisi vybere od podniku státních statků a lesů cca 7 mil. Kč, avšak dřevo prodávají vlastně dále sami úředníci Státních statků a lesů. Snad by bylo lépe jednou provždy dáti p. Körnerovi sjednané odstupné a tuto prodejnu zrušiti jistě k radosti poplatníků, ostatních majitelů lesů a samých úředníků státních lesů a statků. Dodávám, že snad tato prodejna se neudržuje proto, že se z takto získané provise dostane někomu statisícových částek jako odměny za vykonanou práci.
Neméně neodbytnou pijavicí jest celkem málo známá a nehlučně pracující instituce zv. Dredoma v Bratislavě, která má jakýsi monopol na kompensační obchody s dřevem s Maďarskem, a jak se právě dovídám, také s Německem. To tedy znamená, že Státní lesy a statky budou platiti provizi jedinou Körnerovi, po druhé Dredomě a pak pochopitelně pro Státní lesy a statky a pro stát již nezbude nic. Bude nutno monopolní postavení Dredomy prostudovati a státní lesy z ní vyprostiti.
Dřevařský syndikát je další vymožeností lesního plánování, vynalezenou ministerstvem zemědělství. Dá, Bůh, že tato moje řeč o něm jest řečí pohřební a že lato instituce do roka a do dne zmizí. vinnost syndikátu, proti níž jsme se už v připomínkovém řízení bránili, je celkem příjemná, neboť prostě od majitelů lesů inkasuje syndikátní příspěvky a pak má ohromnou starost, jak je utratit. Bohudík, v tom jsou orgány ministerstva kabrňáci, neboť vynašli účel, "propagaci" dřeva, a na tento účel vydali vše, co od majitelů lesů vybrali. Dokonce se vynašla na propagaci dřeva monopolní instituce, zv. "Čsl. Společnost pro zvelebení dřeva.", které se převedlo ihned cca 3/4 mil. Kč, ta vydala na křídovém papíře několik vědeckých publikací o významu dřeva, ostatní si rozebrali autoři za své honoráře a tím celá ta propagace byla ukončena. Soudím, že na základě této propagace se neprodala ani fošna.
Poněvadž dřevařský syndikát tuto záslužnou činnost skončí 1. lednem 1938 a zůstane mu asi 1 mil. Kč z vybraných příspěvků, žádám, aby vláda tuto částku nedala poukázati na propagaci, nýbrž aby se usnesla použíti přebytku dřevařského syndikátu k zlepšení zařízení výzkumných lesnických ústavů při vysokých školách v Praze a v Brně, které jistě a daleko úspěšněji propagaci a možnosti využití dřeva provedou. (Sen. Rejmon: Odkud pak tu propagaci budou dělat?) Při výzkumných ústavech mají více možností, než vydati na křídovém papíře brožuru, která pak leží někde v čekárně u zubaře. S tím budeš i ty souhlasiti.
Živočišný syndikát. K čemu tato instituce slouží, jest každému známo a myslím, že plní dobře všechny úkoly jí svěřené, t. j. stará se o dovoz takového množství živočiš. výrobků, aby na straně jedné nenastala porucha v zásobování a na straně druhé aby nadměrným a zbytečným dovozem netrpěli naši zemědělci. (Sen. Krejčí: Ale to je teď, když klesli voli na 31/2 Kč!) Tam je řada otázek, pokud se týče plnění mezistátních dovezených věcí. (Sen. Krejčí: Ale rok má 12 měsíců!) I na to tam bývá pamatováno, že se podle počasí rozdělují kvoty, jak je potřebí.
Také zde vznikají určité příjmy z dovozních povolení, o nichž rozhodla vláda, že se vyplatí polovinou ministerstvu zemědělství na účely politiky zemědělské a polovinou ministerstvu soc. péče na úkoly politiky sociální.
Bohužel, nikde se nemohu dočísti, co je to politika zemědělská a co je to politika sociální. Jen jedno jsem zjistil, že čsl. strana lidová, ač plní úkoly i politiky zemědělské a politiky sociální, dosud neobdržela ze žádného titulu ani haléře. Apeluji proto na vládu, aby původní usnesení bylo revokováno a usneseno, že přebytky z živočišného syndikátu rozdělí analogicky jako příspěvky vybrané čsl. obilní společností vláda.
Dále žádám, aby urychleně bylo rozhodnuto, že kuratorium mléčného fondu musí vrátiti živočišnému syndikátu částku 3 mil. Kč, kterou syndikát zapůjčil jako zálohu kuratoriu na výplatu 10 haléřového příplatku zemědělcům dodávajícím mléko do Velké Prahy. Příspěvky živočišného syndikátu jsou totiž celostátní, nelze jich upotřebiti na jednostranný účel.
Zemědělské rady a zřízení zemědělských komor. Thema o zemědělských radách a komorách jest skoro nekonečné a veřejnost jest velmi roztrpčena, že ani přes výslovné prohlášení p. předsedy vlády nedošlo zase ke zřízení zemědělských komor. Připominám významná slova Švehlova, který prohlásil, že slova ministrů v demokracii mají míti účinek a platnost dané směnky. (Výkřik~: Těch směnek už bylo! - Jiné výkřiky: Ale všech!) Našich na sto procent.
Jak patrno, není těchto slov dbáno, a doufám, že tato připomínka pohne svědomím kompetentních činitelů.
Nezbývá mně času, abych se zabýval podrobně činností zemědělských rad, a omezuji
se jen na jeden úsek jim svěřený, na správu živelních fondů.
Sám se přesvědčiv o nouzi drobných zemědělců, kteří v důsledku různých živelních pohrom nemohou ani zaplatiti ani in natura vrátiti zapůjčené jim osivo a sáď, přimlouval jsem se u min. zemědělství o zvýšení dotací pro živelní fondy. Na druhé straně však žádám opětně, aby hospodaření s živelními fondy dělo se spravedlivě a jen a jen k vytčeným účelům, t. j. k podporám postižených drobných zemědělců. Musí býti vymýceny všechny případy zneuživání prostředků těchto podpůrných fondů, zejména - jak bylo loni a jen mlhavě konstatováno v posl. sněmovně - na výplaty různých odměn a honorářů funkcionářům zemědělských rad, a učiněno přísné a veřejně kontrolovatelné opatření, že celá částka fondů slouží jedině k podporám postižených zemědělců.
Čs1. strana lidová při budoucím zřízení zemědělských komor jako strana solidaristická. rozhodně se bude stavěti proti systému, kurií a bude trvati na zásadě všeobecného, rovného, tajného volebního řádu s poměrným zastoupením. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)
Všeobecně je uznáno, že zákon o sou.dním vyrovnání zemědělců ztroskotal, protože v prvé řadě věřitelé, zemědělské peněžní ústavy, hlasují proti vyrovnání. Bez souhlasu věřitelů nelze vyrovnání prostě prakticky provésti. Osnova o pomocném fondu jest na mrtvém bodě. Jest na ministerstvu zemědělství, aby onu osnovu upravilo přijatelně pro všechny koalované strany, které zásadně pomoc potřebným zadluženým zemědělcům neodmítají, nesouhlas však s osnovou, jíž by mohlo býti při provádění pomoci stranicky zneužito. (Výkřiky sen. Rejmona.) Ve všech téměř evropských státech byla pomoc zemědělcům provedena; jedině u nás se z věci dělá politikum, kterým trpí potřební zemědělci všech stran. (Sen. Rejmon: Kdo z těch zemědělců dělá politiku?) Zase my ne.
Tím tedy trpí potřební zemědělci všech stran, kteří byli ožebračeni deflací a derutou cen všech zemědělských plodin a výrobků v letech 1929 až 1933.
Nesmíme také zavírati oči před těžkou platební povinností, která bude poplatníkům uložena úhradovými předlohami, které se právě v parlamentě dojednávají. (Sen. Rejmon: To mluví sedlák proti sedlákovi!) Já jsem nikdy nemluvil proti sedlákům. Nesmí se to dělat jako v celém řízeném hospodářství. U polovičky bychom mohli toho vyříditi více, kdyby se žádné politikum nedělalo. My, kteří tam jsme za naši stranu zemědělskou, víme, jak těžko se tam probojováváme, abychom se vůbec k něčemu dostali. (Sen. Rejmon. Když ten ministr nemá prostředků k tomu, jak to má realisovat?) Jen to upravit, všechno se dá udělat. (Místopředseda Donát zvoní.)
Všichni víme a jsme přesvědčeni o nutnosti zavedení těchto platebních povinností s hlediska obrany státu, ale při nejmenším musíme zkoumati, po případě revidovati poplatní únosnost a výdělečnou možnost jednotlivých tříd občanstva. Tak na př. naše živnostnictvo a obchodnictvo hledí s oprávněnou obavou do budoucnosti, poněvadž je přesvědčeno, že upadne, případně dokonce zkrachuje, bude-li se na úkor živnostnictva a obchodnictva dále favorisovati činnost různých institucí a organisací, které pod rouškou všeprospěšnosti mají různé poplatní úlevy. Pak mohou konkurovati a také skutečně konkurují s živnostníky, kteří daně a dávky musejí platiti v plné, zákonem uložené výši. Chceme-li tuto v dnešní době téměř nemožnou obchodní konkurenci odstraniti, musí státní správa tuto nespravedlivou diferenci spravedlivým zdaněním vyrovnati. Jinak nám hrozí druhá daňová depurace, poněvadž nejde pouze o předepsání daní našim živnostníkům a obchodníkům, ale v prvé řadě o možnost jejich placení státní finanční správě.
Přijímání dělnictva na práce opevňovací a do zbrojařského průmyslu. Všechny vrstvy a složky čs. národa rády přinášejí oběť na oltář vlasti, t. j. zejména oběti na výzbroj a opevnění. Proto na druhé straně nesmí býti vylučována žádná pracovní složka z možnosti, zúčastniti se na provádění oněch prací. Musím proto trvati na tom, aby ministerstvo nár. obrany přísně uložilo všemu zbrojařskému průmyslu a stavebním podnikatelům, že nesmí protežovati dělnictvo určité politické organisace, dále aby nařídilo podnikatelům dodržovati, resp. zlepšiti - vzhledem k mimořádně těžkým pracím - mimo domov mzdové poměry dělnictva. Jest ovšem třeba, aby ministerstvo nár. obrany k tak důležitým dozorčím úkonům delegovalo důstojníky sice přísné, ale také s určitou dávkou širšího sociálního rozhledu, kteří by různé spory řešili rozšafně k všeobecné spokojenosti a nikoliv snad jen vojenskou řízností, jak jest usuelní při vojenském výcviku.
Jak jsem se již zmínil, všechny složky národa a všichni příslušníci politických stran tvoří stát. Z tohoto hlediska mělo by býti postupováno též při přijímání nových sil do státních služeb. Tomu však tak namnoze není, a za čsl. stranu lidovou musím, bohužel, důrazně konstatovati, že žádosti jejích příslušníků jsou ve všech resortech až ostentativně přezírány, ač jde o žádosti uchazečů pro ta místa plně kvalifikovaných.
Apeluji proto na všechny pány ministry, aby svěřený resort spravovali s hlediska mimostranického a při obsazování míst, při rozhodování a dodávkách a pracích rozhodovali spravedlivě a nikoliv jednostranně s hlediska své politické příslušnosti: Tím se docílí spokojenosti národa, která jest největším pilířem demokracie a zárukou oddanosti státu v dobách nejtěžších.
Předneseným tématem jsem daleko nevyčerpal všechno, co mně bylo uloženo na foru senátním přednésti a veřejně žádati o zjednání nápravy, nebol v krátké mně vyměřené době nelze zdolati obšírnou materii.
V závěru proto prohlašuji, že čsl. strana lidová, uznávajíc potřebu preliminovaných výdajů jednotlivých kapitol a mimořádného rozpočtu, bude pro předložený rozpočet na rok
1938 hlasovati v důvěře a očekávání, že finanční správa bude s krajní svědomitostí a úsporností hospodařiti s penězi, které jí poplatnictvo svěřilo na zdolání všech státních úkolů a kteréžto peníze poplatnictvo bude neobyčejně těžko pro státní správu opatřovati, mnohdy i za cenu podstatného omezení životní úrovně. Jest proto také na orgánech finanční správy, aby poplatnictvu umožnila benevolentním a lidským postupem plniti jemu uložené povinnosti a nepostupovala proti němu drasticky v případech, kdy poplatník z důvodu nezaviněného neštěstí a pod. nemůže promptně splniti své platební povinnosti.
Dále prosím, aby odhlasovaný rozpočet nebyl prejudicem, že se rusí celý schválený výdaj skutečně vyčerpati a že již není třeba hledati možnosti podstatného snížení státních výdajů. Zejména kladu velký důraz na to, aby kompetentní činitelé s rozmyslem a za uvážení neobyčejně těžké finanční situace státní pokladny zkoumali, zda náš malý stát budoucně vůbec unese ohromné náklady, které jsou ročně vynakládány na kulturu.
Při letmé sestavě nákladů na různé výchovné, kulturní, osvětové a pod. úkoly za rok 1936 dospěl jsem k výdaji cca 2 miliardy Kč. Dávám k úvaze a odpovědnosti příslušných činitelů, zda toto břemeno není nadměrné a zda náš stát, který má starosti se zabezpečením existence státu, unese stále a stále se stupňující náklady na kulturu.
Vyspělou kulturu přejeme si jistě všichni, ale nesmějí náklady s prováděním této kultury jíti nad únosnost poplatnictva našeho státu, který by nakonec byl přeplněn draze vychovanou, ale pak strádající a trpce zklamanou inteligencí. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. Chalupník. Dávám mu slovo.
Sen. Chalupník: Slavný senáte?
Projednávaný státní rozpočet vyjadřuje ve velké míře mimořádné poměry v našem státním hospodářství. Je to patrné jak v položkách výdajových, tak i úhradových. Podíl na zvýšeném rozpočtu neprojevuje se však ve všech resortech státní správy stejnoměrně. V některých kapitolách rozpočtových jsou položky značně zvýšeny, naproti tomu v jiných je patrné značné šetření.
Známe všichni příčiny těchto rozpočtových nesrovnalostí a zvýšený nárok jednotlivých resortů státní správy. Mezinárodní situace, šílené zbrojení na celém světě a zejména v našem sousedství projevuje se i v našem rozpočtu. Obrana státu toho nezbytně vyžaduje a nezbývá, než abychom se přizpůsobili.
I když uznávám, že zvýšené úkoly státní správy k zabezpečení státu nedovolují, aby byla všem ostatním úkolům hospodářským, sociálním a kulturním věnována taková pozornost, jak toho potřeba občanstva vyžaduje, považuji za svou povinnost upozornit na některé křiklavé nesrovnalosti, jak se v rozpočtu projevují v oboru podnikání a veřejných investic v jednotlivých krajích.
Jako zástupce Ostravska a Valašska nemohu přejíti mlčením soustavné opomíjení těchto krajů se strany státní správy, pokud jde o veřejné investice. Ačkoliv Ostravsko je jedním z hospodářsky nejdůležitějších a také z nejpoplatnějších krajů, vidíme, jak téměř ve všech rozpočtech od vzniku našeho státu jsou jeho potřeby opomíjeny. Je tomu tak i v letošním rozpočtu.
Sledujeme-li investiční činnost státu, vidíme, že v mnohých krajích bylo vykonáno
mnoho, naproti tomu v jiných velice málo. Mezi postižené kraje patří Ostravsko i Valašsko. Dokazuje to také letošní státní rozpočet. Je třeba si všimnouti jen kap. 13 státního rozpočtu, která obsahuje investice pro různá ministerstva. Vidíme, že pro potřeby ministerstva vnitra je na těchto položkách preliminováno pro Čechy 15,694.400 Kč, pro Moravu. 695.000 Kč a pro Slovensko 1,477.000 Kč. Na položce ministerstva spravedlnosti je pro Čechy preliminováno 11,663.600 Kč, pro Moravu 2,782.400 Kč, pro Slovensko 2,820.000 Kč. U položky ministerstva školství je preliminováno na vysoké školy v Čechách 6,431.800 Kč, pro Moravu 3,363.700 Kč a pro Slovensko, 1,250.000 Kč. Na ostatní stavby školní je preIiminováno pro Čechy 9,293.900 Kč, pro Moravu 2,021.100 Kč, pro Slovensko 5,805.000 Kč. Na položkách ministerstva zdravotnictví je preliminováno pro Čechy 8,600.000 Kč pro Moravu 2,400.000 Kč, pro Slovensko 1,220.000 Kč. Ministerstvo financí má preliminováno pro Čechy 16,444.600 Kč, pro Moravu pouze 7,598.000 Kč, pro Slovensko 8,323.000 Kč. Celkem je preliminováno na tyto účely pro Čechy 68,12.300 Kč, pro Moravu 18,860.200 Kč a pro Slovensko 20,895.000 Kč. Z položky preliminované pro zemi Moravskoslezskou dostává se, jak vidíme, pro účely krajové, t. j. pro Ostravsko, Valašsko, pouze 6,992.700 Kč. To se netýká pouze Ostravska jako kraje, nýbrž obou částí slezských, Hlučínska a Valašska. Částky, které zde mám jednotlivě vytaženy, jsou ponejvíce jenom splátkami zařazenými do rozpočtu na věci již hotové, kdežto na nové investice, podniky nebo práce, které se jeví v krajích nutnými, neshledáváme vůbec částky, která by stála za povšimnutí, ačkoli kraj náš, severovýchodní část Moravy a obojí Slezsko, je průmyslově, zemědělsky, obchodně i dopravně jedním z hospodářsky nejdůležitějších regionů naší republiky.
Zde se v rozsáhlém měřítku těží důležité suroviny, zejména přírodní nerosty, jako žula, droba, pískovec a mramor, dále dříví, cihlářské a formovací hlíny. Je dána možnost dalšího otevření minerálního bohatství rud pod Jeseníky. Na tato přírodní bohatství navazuje rozsáhlý a výkonný průmysl železářský - hutě, válcovny, slévárny, strojírny a j., chemický - koksovny, dusíkárny, výroba a zpracování dehtu, rafinérie zemních olejů, výroba i kyselin, chemikálií, barev, drog a j., dřevařský - pily a továrny na celulosu, kamenický - výroba štěrku, dlažeb, kvádrů a j., a keramický - cihelny, šamotárny a cementárny. K těmto odvětvím se řadí další významný průmysl textilní, potravinářský, koželužský, kloboučnický, sklářský a jiné podniky se svými středisky na Ostravsku, Karvinsku, Místecku, Těšínsku, Frýštátsku, Frývaldovsku, Javornicku, Valaško-Meziříčsku, Vsetínsku, Novojičínsku a Hlučínsku. Zasluhuje si proto tento kraj mnohem více pozornosti se strany státní správy, než tomu bylo až doposud. A tak jako se strany státu, je macešsky odbýván i se strany země. Země, která je v situaci po stránce finanční značně neutěšené, šetří na svých příspěvcích, a tu se setkáváme s tím, že mnohdy s projekty vládou a ústřední správou schválenými, které by mohly býti v kraji prováděny, se nezačíná, poněvadž zemský úřad, aby ušetřil povinný příspěvek země, hledá všechny možné cesty a cestičky, jak by projektování nebo provádění těchto prací oddálil bez ohledu na to, jak velké škod hospodářské to působí nejen v kraji, nýbrž celému našemu státnímu hospodářství.
Sdružení poslanců a senátorů ostravského kraje spolu s národohospodářským sborem zaslalo již na jaře vládě a příslušným ministrům memorandum, obsahující nejdůležitější požadavky kraje a připomínky k rozpočtu. Ale jak vidět, v rozpočtu nebyl na ně vůbec brán zřetel. Považuji proto za povinnost zdůrazniti je zde a chci uvésti jenom ony požadavky, které mají ráz nejenom ryze krajový, nýbrž které mají také význam celostátně hospodářský.
Je to zejména záležitost vybudování silnic na Ostravsku a v krajích k němu přilehlých. Je to požadavek inkamerace silnic. Vidíme, že tento skutečně bohatý kraj, který je navštěvován nejen obchodníky a cizinci a ne jen z důvodů obchodních, ale, poněvadž jsou na blízku krásné Beskydy, také spoustou turistů, nemá sjízdných silnic a marně volá, aby aspoň dálkové silnice byly zestátněny, aby byla provedena inkamerace. Naším krajem, počínaje celým Slezskem a severovýchodní Moravou, probíhají jen dvě státní silnice, jedna silnice Český Těšín-Olomouc-Brno a pak státní silnice Český Těšín-Opava. Přes to, že všecky ostatní silnice mají charakter dálkový, dosud nebylo možno vynutiti si, aby při inkameraci silnic byly také tyto dálkové silnice převzaty do správy státní, ačkoliv jsme viděli, že ze silničního fondu na výstavbu silnic země České byly věnovány až příliš veliké částky. Morava samotná dosud byla macešsky odbyta v tomto směru a zejména kraje, o nichž jsem mluvil. Jsou to vyjma okres Ostravský, který snad po stránce finanční si stojí dobře, chudé okresy valašské, velkomeziříčský a vsetínský, jejichž silniční síť je příliš veliká a daňová základna tak nepatrná, že nemohou ani řádně tyto silnice udržovat, ačkoliv právě v těchto místech jsou silnice vedoucí do Beskyd, které mají býti používány co možno nejvíce k účelům turistickým, poněvadž celý kraj je odkázán na turistiku, a proto by bylo v zájmu samotného státu, aby tamějšímu lidu bylo pomáháno a aby chudému okresu vyšlo se vstříc při této inkameraci a vybudování silnic. Domáháme se především přeložky státní silnice Opava-Moravská Ostrava-Český Těšín, kde se jedná o přeložení silnice, která je nesjízdná, protože běží kopci v Sl. Ostravě, a proto je nutno, aby byla přeložena do nížiny, aby mohla býti lépe využita v provozu. Tato věc již byla komisionelně projednána zájemci obce, Slezská Ostrava a Moravská Ostrava zavázaly se k velikým obětem v tomto směru jednak při přeložení trati železniční, jednak příspěvky a převzetím objektů, které zůstanou volny k použití od státní správy, a zdálo se, že není v cestě nic, aby s projektem tak eminentně důležitým bylo započato. Ale viděli jsme, že tento projekt musí prodělávat tutéž kritickou cestu, jako všechny ostatní, když je tu úmysl brzdit, aby se to neprovedlo. Vše bylo hotovo, okresy se dohodly o převzetí silnice, kterou stát dával k disposici, ale zemský úřad postavil se na princip a řekl, že je nemožno ze zásadních důvodů, aby okresy nebo země přebíraly státní silnici, když prý se domáháme, aby stát inkameroval silnice. A v důsledku tohoto zásadního stanoviska zemského úřadu čekáme již 3 roky na to, kdy konečně najde se někdo, aby donutil zemský úřad k povolnosti.